barunka66 komentáře u knih
Klasický Markův humor, pro zasmání i pro přemýšlení. Děkuji!
Jednoduché, pravdivé, přesto silné a bolavé. Tak často se odehrávající příběh v našich rodinách!! Tolik nedorozumění, tolik ubližování a přitom to všichni vlastně myslí dobře. Doporučuji rodičům, učitelům i těm dospívajícím.
Četla jsem už podruhé, stále tam objevuji něco nového. Líbí se mi styl psaní, V popředí sběr bylin, v pozadí životní příběh jednotlivce, rodiny, okolní komunity. Lehce se dotýkat těžkých a citlivých témat.
Nazvala bych to učebnicí speciální pedagogiky v kostce. Jak povrchní mohou být naše soudy a odsudky jednání zlobivých a "zlých" dětí. Kolik zranění a bolesti se za tím skrývá.! Doporučuji všem pedagogům a těm, kdo pracují s dětmi, s problémovou mládeží.
K autorce mě přivedla rozhlasová četba jedné ze tří povídek. Každá jiná, ale pro mne jeden společný prvek - sourozenecké vztahy. Zranění z dětství, která se neuzdraví ani v dospělosti, rodinná tabu. Dobře napsané, čtivé, vede k zamyšlení.
Náhodně objevená kniha, viděla jsem film natočený podle ní. Chtěla jsem si ji přečíst a srovnat. Filmová verze je podle mne velmi přesným ztvárněním. SiIný příběh o marném boji proti předsudkům,nepochopitelná nespravedlnost.Viděno z pohledu malého děvčete.
Klasika, kterou znám ze svého dětství. Teď čteme s vnoučkem. "babicko, najdi o žepě". Ta je nejoblíbenější. Třeba 10 krát za odpoledne!
Sehnala jsem vydání z r. 1983 (taky vyřazená z knihovny), trošku jiný překlad, než který jsem si pamatovala, ale nevadí.
Mám ráda severské autory, ty popisy krajiny, žádný spěch. Toto bylo někdy až moc zdlouhavé, ale zajímavé, dozvěděla jsem se spoustu věcí o životě v Grónsku. To sepětí s přírodou, vlastní životní rytmus a tím pádem pocit ztracenost v "moderním" světě. Moře, ledovce, sníh - pro mne neznámá témata, ale děkuji za ně. Číselné obory v matematice propojené s vývojovou psychologií v úvodní kapitole - to mě dostalo! A samozřejmě nečekaný závěr a rozuzlení. Bylo to dlouhé, ale dočetla jsem.
Vyslechla jsem jako četbu na pokračování. Klidné, nostalgické, moudré...sepětí s místem, s přírodou, s lidmi, kam patřím. Všichni se navzájem potřebujeme. Nová generace se učí od staré, stará je v té mladé nějakým způsobem otištěna. Přirozený koloběh, přirozený řád.
Tato kniha mne donutila si trochu připomenout dějepis a historické okolnosti té doby. V tomto podání je Lucrezia Borgia podaná jako mladinká oběť krutých vtahů kruté doby. Touha po moci, intriky, nenávist, msta, boje. To vše ve vlastní rodině.
Poslouchala jsem jako četbu na pokračování. Mezi tím dívčím vzpomínáním jsou ukryté hluboké myšlenky. Asi si půjčím knihu a vrátím se k tomu.
Poslouchala jsem jako četbu na pokračování.
Kruté praktiky padesátých let, v Rusku i u nás. Vtipně o vážných věcech, nutí k zamyšlení a přitom nedočkavě čekáte na další díl. Psané tak dobře, že to vidíte všechno před sebou, při četbě jsem měla pocit, že mi ta zrzavá lištička běhá kolem nohou. Výborně načteno!
Když je ve čtenářské výzvě kniha básní, tak pro mě jasná volba. Jenom jsem ji nemohla sehnat. Svůj výtisk z r. 1984, na který jsem si vystála frontu před knihkupectvím, jsem někomu půjčila a nevrátil se mi. Nenašla jsem už ani ten na průklepáku psaný opis, který mezi námi mladými koloval. Dívčí, něžné, bolavé, pravdivé - i po těch letech. Ale hodně jsem si jich pamatovala zpaměti - třeba tuto (snad to tak nějak je)
Slzičky slzy
změňte se v oblázky
aby vás ucítil
kdo po mně šlape
aby šel jemněji
než umřu z nelásky.
Autorka, pro nás "Markétka", letos zemřela. Děkuji.
Laskavý humor a moudrost zároveň. Příjemné, povzbuzující čtení.
Zařazuji do letošní výzvy. Kniha začíná kapitolou: To na tobě uschne.
Můj oblíbený autor, znám jeho styl psaní. Přeḱvapilo mne, v čem všem neumíme tu pravou míru nacházet. Naučit se taky říkat ne, chránit si své hranice. Určitě se k ní budu vracet.
Moc pěkné čtení, pro děti i dospělé! Nejen pohádka, ale i filosofie, ekologie.Tolik podobné skutečnému světu!
Četla jsem i poslouchala jako četbu na pokračování. Radhošť, Kněhyně, Červenec..kopce, lesy, mám to tam prochozené, takže jsem si to představovala přímo v těch reáliích. Těžký život našich maminek, babiček, ale jaksi průzračnější než naše doba.
Dostala jsem jako knihu putovní. Nelze to jen přečíst a zůstat stejný. Je to návod, jak vyjít ze své sebestřednosti, dívat se kolem sebe a nebýt lhostejný. Nejsme všichni povoláni k tak velkým skutkům, jako autor, ale malé věci můžeme dělat všichni. Takže čtu, podtrhávám, vracím se...děkuji.
Knihy Petry Hůlové jsem přečetla skoro všechny, patří k mým oblíbeným současným autorkám, mám ráda její jazyk, smysl pro etnografii. S tímto tématem jsem však měla problém, cením snahu přiblížit politický problém mladým, ale nějak jsem se v tom neorientovala, asi to je určeno mladým, mají větší smysl pro to fantasy. Druhou polovinu jsem jen tak prolítla, nebylo to ono.
Vyslechla jsem jako četbu na pokračování, moc dobře načteno (Dana Černá). Určitě půjčím v knihovně a přečtu znovu. Nutí to k přemýšlení, krutá doba, tolik bezmoci, nenávisti...a bylo to skutečné! I v těchto hrůzách žít a najít smysl je obdivuhodné (podobně jako Viktor E. Frankl)