BarkaS
komentáře u knih
Knihonoš
Carsten Henn
(SPOILER) Přiznám se, že jsem trochu překvapená velmi pozitivními recenzemi na tuto knihu. Není to úplně špatné, ale prostě jen trochu plytké. Všechny problémy se vyřeší jako mávnutím kouzelného proutku. A teď spoiler: Jako pardon, ale když vás někdo zmlátí tak, že skončíte v nemocnici, budete se s ním pak kámošit, ať už z jakýchkoli pohnutek? Opravdu násilnický člověk může tak snadno prohlédnout? Proč nedošlo raději k prohlédnutí knihkupcovy dcery? A nedozvěděli jsme se více o jejím komplikovaném vztahu s Knihonošem? Mohla bych pokračovat, že by to vydalo na celou knihu Prostě to bylo plytké, nemůžu si pomoct.
Hrob mé sestry
Robert Dugoni
Tohle byl po dlouhé době svižný thriller se slušnou zápletkou a kupodivu i s hodně překvapivým vyústěním, jelikož jsem se zcela výjimečně nechala nachytat stejně jako hlavní hrdinka. Co je ale trapas, a už jsem to tu psala, je český překlad. Občas se stane, že člověk najde v knize hrubku, překlep, vyšinutí z větné vazby. Ale tohle. Naposledy se mi něco podobného stalo u knihy Druidská brána. Tehdy super příběh rušila naprostá absence korektora. Tentokrát to byl snad Google překladač, kdo knihu překládal (a myslím, že korektor je v tomto případě v tom nevinně, to překladatel, ale asi bych mu to i jako korektor opravovala a přepisovala, protože sem tam je v knize věta/slovo přeložena/o doslovně, bez citu pro český jazyk).
Mám tě ráda, nemám tě ráda
Jo Watson
Je to srágorka. Ne že ne a taková praštěná. Loni jsem ji ve čtečce zapomněla rozečtenou, jak mi přišla blbá. Ale letos se na mě vynořila a za chvilku bylo po ní. Bylo to asi jako když máte fakt šílenou chuť na čokoládu a doma najdete nějakou bonboniéru od tety, co vám moc nejede. Ale co se dá dělat. Chuť na čokoládu je velká a nic lepšího nemáte. Ale docela vám to zachutná. Takhle pro jednou je to příjemná změna. Příběh je neuvěřitelný a bizarní až mě hanba fackovala. Ale jak jsem si zvykla, bylo to čtivé a hezky to “odsejpalo”. Na léto dobrý.
Pan Romantik
Leisa Rayven
(SPOILER) Takové až utopické vyprávění. Neurotická alkoholička (velmi pravděpodobně i) s několika STD okouzlí Pana Romantika… Pořád věřím, že i tenhle žánr může mít celkem inteligentní zápletku a průběh, tohle bohužel nebyl ten případ, byť to nebylo tak strašně “blbé”. Bylo to povrchní, nedůvěryhodné, byť s potenciálem (nevyužitým). Čekala bych třeba, že hrdinka vezme zavděk návrhem Vivian a napíše zcela jiný článek, Nanna i Aisha byly skvělé, bohužel taky ploché postavy. A toho nepravděpodobného až podivného “miluju Tě” bylo na konci až moc. V mých očích stále pomyslnou #1 žánru drží kniha Návrh.
Loutkové divadlo
M.W. Craven
Normálně bych tomu dala i tři hvězdičky, ale musím se pokusit zmírnit tady to nespravedlivé vysoké hodnocení, které je podle mého soudu hlavně výsledkem skvělého marketingu pana Pýchy z KD. Tahle kniha je průměrná a je všechno, co by nemělo být považováno za skvělé. Občas není v českém překladu česky, hanba! Poznámky pod čarou od překladatelky jsou dost otravné a něco se v překladu i ztratilo. Samotný obsah je taky dost “jednooký”. Psychologie postav jak z mateřské školy, pajdavé zvraty a nelogičnosti. Že by to bylo ostré jako břitva nebo jsem se dočkala záblesků chytrého humoru, jak se píše na zadní straně… O originalitě taky psát nejde. Zato jsem si přečetla poměrně podrobnou analýzu toho, jak zapáchá lidské tělo, když hoří. Tak nevím, jestli jsem tady se spolučtenáři četla totéž.
Spasitel
Andy Weir
Je to taková pohádka. Ne tak kvůli sci-fi obsahu, ale spíš kvůli optimistickému předpokladu, že by se lidé spojili proti společné hrozbě. Obávám se, že ve skutečnosti by podobná situace skončila předháněním v hledání řešení a následnou katastrofou. Ale i právě díky tomu je to milé čtení. A vesmírný McGycer Ryland mě hodně bavil. Navzdory pro mě občas nesrozumitelné vědecké džiberiš.
Kouzla rodu Thornů
Margaret Rogerson
Nevím, zda si zaslouží tak vysoké hodnocení, ale v šedi nově vydaných knih je to zjevení. Oceňuji to, že příběh začíná a končí (a nemá, alespoň zatím, 23 dalších dílů, prequelů a povídkových knih). Nápad celkem originální, provedení chvílemi trochu kostrbaté až nepřehledné, přesto hvězda zářící jasným svitem. Hrdinové zajímaví, byť bych některým přála větší plastičnost. Já jsem spokojená a věřím, že o této mladé autorce ještě uslyšíme.
Slavík
Kristin Hannah
Někde jsem nedávno četla něco v tom smyslu, že civilizaci od chaosu dělí jedno teplé jídlo a koupel. A tak to je. A přesně na to jsem myslela při čtení první části této knihy.
Arabella z Marsu
David D. Levine
Sto lidí, sto chutí. V poslední době jsem zabředla do rybníku “obyčejných”, někdy i pitomých a nudných knih. Samé série, které měl člověk chuť po prvním dílu odložit (a dost často to i udělal). Arabella z Marsu k nim nepatří, sice taky není vrchol literatury, ale má švih. Je to čtení pro holky, trochu naivním perem psané, rozhodně bych to nedoporučila čtenářům Kulhánka a mužským fanouškům steampunku, nesplňuje, co slibuje na přebalu, ale je to odpočinkové, emancipované, malé a milé. Dovolím si jen nesouhlasit s kolegou Finnem níže, nemyslím, že je to jen pro dospívající dívky ;).
Dívka v ledu
Robert Bryndza
Taková severská detektivka, až na to, že se odehrává v Británii. Hlavní hrdinku honí stíny minulosti a (pozor malý spoiler) případ nakonec vyřeší vlastně náhodou. Přiznám se, že vraha jsem uhodla, jen co se objevil na scéně, ale vůbec mi to nevadilo. Navzdory řadě drobných lapsů jsem si tuhle knížku užila a s detektiv šéfinspektorem Erikou se ráda zase potkám.
Sama sebou
Jojo Moyes
Na Louisu si musím vždycky zvykat. Je prostě svoje a specifická. Ale když se tak stane, nemůžu ji nemilovat. Přestože si nad jejími rozhodnutími a chováním někdy trhám vlasy. Krásné, milé, docela pěkně ukazuje, byť jen částečně, newyorskou atmosféru.
Johny, jen ty můžeš zachránit lidstvo
Terry Pratchett
Johny je statečný mladý chlapec, který se kromě blížícího se rozvodu rodičů potýká ještě s úkolem, jak zachránit emzáckou civilizaci. Je to taková jednohubka spíš pro staršího dětského čtenáře. Opět zprostředkovává zajímavé Pratchettovy postřehy o lidské povaze, bez kterých se jeho knihy prostě neobejdou.
Lehké fantastično
Terry Pratchett
Stejně jako u první Zeměplochy, i tento díl má ještě svoje mouchy a některé jevy ne tak docela korespondují s následujícími příběhy. Jsem vlastně docela ráda, že kdysi dávno v pravěku byly mými prvními knihami ze série příběhy čarodějek. Přesto má i Lehké fantastično čestné místo v mé knihovně.
Renegáti
Marissa Meyer
Trochu zklamání. Příběh super, ale jako by mu něco chybělo, nemohla jsem se knihou prokousat. Navíc Nova neustále mění dres, jak se jí to zrovna hodí, což nedává tak úplně smysl.
Smrt favorita
Dick Francis (p)
Po dlouhé době jsem narazila na Francise a i když jsem knihu kdysi četla, jako by se tak nestalo. Je to klasika, která neomrzí. Jen škoda, že jsou všechna jeho dílka tak trochu na jedno brdo.
Noční hlídka
Terry Pratchett
Setkání s mladým Samem Elániem a Vetinarim Psí nudou je k nezaplacení. Tenhle díl patří k těm, které můžu číst znovu a znovu. (trochu spoiler:) A vždycky se znova těším, až zase Elánius poběží v císařových nových šatech pro Mechorosta.
Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
Jack Thorne
Jak Harry tak trochu ztratil Harryho. Nebylo to špatný, to ne. Navzdory tomu, že jde o divadelní scénář (a úplně jsem viděla i film). Ale chybělo tomu to rowlingovské kouzlo, což je u příběhu o čarodějích trochu škoda. A souhlasím s jinými čtenáři, že jistě aspekty příběhu už byly přitažené z vlasy. (Preferovala bych - SPOILER -nějakou bláznivou následovnici ze vzdálenější pokrevní linie.)
Falešný polibek
Mary E. Pearson
Málokdy se mi u tohoto typu knih stane, že se mi chce si příběh přečíst znovu (a znovu a znovu a znovu). Jenže v tomto případě to tak bylo. A ani druhé čtení nebylo zklamáním. Svižný, čtivý, zábavný, hluboký příběh, osvěžující a s nápadem. I když nevíte, kdo je vrah a kdo princ, a autorka se vás schválně snaží svést na zcestí popisem postav, je to zábava. I když na to přijdete velmi záhy, je to pořád zábava. A i když už skutečně víte, je to pořád zábava. I podruhé.
Selfies
Jussi Adler-Olsen
Jde o sociálně laděný detektivní román, který až neuvěřitelně zapadá do dnešní doby. Hodně otevřeně se zabývá tématem, které rezonuje i českou společností, a to jsou sociální dávky. Jejich zneužívání, neschopnost rozlišit dobro a zlo. Netrvá dlouho, kdy to někoho v mezní situaci začne štvát natolik, že sám není schopen rozlišit, co je správné a co ne, a zblázní se. Další dějovou linkou je psychiatrické onemocnění Rose, za které může její otec... A dech beroucí příběh je na světě. Jen je to pořád příliš ujeté na to, abych mohla s klidným svědomím dát pět hvězd...
Zaslaná pošta
Terry Pratchett
Vlahoš se už krátce po vydání knihy stal mým oblíbencem a ráda se k němu a slečně Srdénkové vracím :). Paralely příběhu s Českou nebo jinou poštou čistě náhodné.
