Atekram komentáře u knih

Čaroděj a sklo je velmi dlouhý a náročný díl série o Temné věži. Obsahuje ale hodně důležitých informací a stop, ke kterým se později vrátíme. Je to kompaktní příběh o Rolandově minulosti a osudových událostech, které ho formovaly. Vystupuje tu taky několik postav, k nimž se pistolník stále v myšlenkách vrací a my tady konečně uslyšíme jejich příběhy.

2 26.08.2022

Tak tohle nebylo vůbec dobré. Příběh z červené knihovny o naivní vyvolené hrdince a neodolatelném drsňákovi zasazený do fantasy světa bez tváře. Je hrozně vidět, že je kniha inspirovaná S. J. Maas (jejíž série jsou sice jedna jako druhá, ale o mnoho lepší) a vůbec nejde vlastní cestou. Najdete tu úplně všechno, co je pro ni typické. Nechci být zlá, ale to je můj názor.

2 30.12.2021

Dcera zimy je krásný příběh. Po dlouhé době je to kniha, která mě oslovila a vtáhla do děje. Už po přečtení skvělého prologu jsem věděla, že jsem vybrala dobře. Je velmi čtivě a kvalitně napsaná, krásným jazykem. Nejsou v ní žádná hluchá místa, přecházíme od jednoho dějství k druhému, přeskakujeme staletí. A vůbec to nevadí. Příběh vychází ze slovanských pověstí, jsou v něm dobře známé motivy a kdo zná třeba ruské pohádky, dovede si spoustu věcí domyslet. I přesto mě kniha překvapovala a bavila od začátku do konce. Hlavním motivem je sesterská láska, příběh je nemilosrdný a myslím, že dobře vykresluje věčný život život, kterým procházejí lidé, žijí a umírají.
I když ten konec je možná trochu moc zamotaný, ráda to příběhu odpustím a zase se k němu ráda vrátím.

2 17.11.2021

Věnování v knížce: Všem dívkám, které se našly v knihách
Hned po jeho přečtení jsem věděla, že to asi bude něco pro mě. Příběh je originální, zasazený do zajímavého světa. Je plný zajímavé magie a má i své drsné a temné momenty. Postavy mi přirostly k srdci snad všechny. V knize je taky dobrý smysl pro humor a tak akorát vtipných momentů a bonmotů některých postav.
Líbí se mi, že kniha není součástí série, takže je kompaktní a ucelená. Je tu ale prostor pro pokračování a kdyby vyšlo, nebyla bych proti, protože svět má pořád co nabídnout (narozdíl od mnohých jiných sérií o x dílech). Trochu si říkám, že bych se možná i obešla bez té poslední závěrečné tečky v příběhu, protože by pak mělo jeho vyvrcholení o to větší váhu.
Čtení byl opravdu skvělý zážitek, ke knize se určitě vrátím. (A taky se odteď budu výjimečně dobře starat o všechny svoje grimoáry.)

2 29.04.2021

Pozor, pro někoho možná napíšu spoilery.
Tahle doplňková kniha obsahuje přesně ty pasáže, které za mě velmi chyběly původnímu příběhu. A to pohled pana Reeda a nastínění děje po konci knihy.
Bohužel se jim ale nevěnuje celá. Bavilo mě autorčino povídání o tom, jak kniha a postavy vznikaly a také ilustrace. Na druhou stranu povídkové kapitoly o Lise a Henrym mě příliš nezaujaly. Přesto to bylo milé ohlédnutí. Vloni touhle dobou, jsem si totiž v lockdownu objednala Kroniky prachu s tím, že potřebuju něco odpočinkového.
Každopádně si autorka pořád nechává hodně prostoru, tak třeba se dočkáme i nějakého plnohodnotného pokračování :).

2 27.04.2021

Miluji všechny Holdstockovy knihy z Lesa mytág, hodně mi daly a hodně mě inspirovaly. Ten podivný, nepříjemný a zároveň fascinující a povědomý pocit jsem u žádné jiné knihy nezažila.
U každé předchozí knihy jsem ale měla dojem, že rozumím tomu, proč vznikla a co nám měla ukázat, případně, kterým směrem se ubírá. (Ale rozhodně nechci říct, že rozumím všem částem atd. to vůbec ne.) U téhle jsem ale měla poprvé problém se začíst. Minimálně první polovina na mě působí tak, že bych to nenazvala jinak než "únavou materiálu" a recyklací už existujícího příběhu.
SPOILER!
Později byl můj dojem zase docela zmatený a nejsem si jistá, jak rozumět tomu, proč Kylhuk potřeboval slathana. Ale závěrečná část a potom i rozuzlení knihu v mých očích pozvedly. Spousta předchozích věcí najednou dávala smysl.
Velké plus knihy jsou podle mě nové postavy Ztracených dětí, které mě velmi bavily a prožívala jsem jejich osudy, i když jsem od začátku čekala, že budou tragické. Především Někdo je skvělý charakter s velmi silným fungujícím příběhem, o kterém by člověk rád věděl víc. Bohužel ale zmizel v minulosti. Podobně to cítím s Issabeau. O to víc mě zasáhlo závěrečné Christianovo rozhodnutí na konci. Jarag zůstane tajemný, protože je z tak hluboké minulosti, že mu nerozumí ani ostatní mytága, což dává perfektní smysl. Guiwenneth naproti tomu v podstatě žádný charakter nemá, nejspíš jako symbol tomu, že je pokaždé odrazem svého "tvůrce"...
Postava samotného Christiana mě docela mátla, přišel mi velmi citlivý a kladný, až bylo trochu k nevíře, kam se v ostatních knihách ubere jeho postava. Nebo možná právě proto? Podle mě je tady hodně znát, že tenhle příběh vznikal až po napsání Lesa mytág. Možná se ale pletu a celé jsme to zle pochopila.
Další věc, která mě v knize bavila, byl důraz na Kelty. Jejich zvyky, mluva, myšlení, pohled na svět, geisy... A taky různé komunikační šumy a konflikty, které vznikají mezi hrdiny z různých období. To všechno dává příběhu opět neskutečný život.
Celkově ale ve srovnání s ostatními knihami z Lesa mě Brány zaujaly trochu méně.

2 01.02.2021

Věk nenávisti je asi moje nejméně oblíbená kniha trilogie. Pravděpodobně je to kvůli jejímu brutálnímu pesimistickému vyznění. Chápu autorův záměr s válkou, ale asi to na mě bylo moc. I tak je ale samozřejmě výborná.

Hodně mě baví svět a atmosféra knihy, která mi dost připomíná Miyazakiho. Oblíbila jsem si taky postavy, jsou vcelku osobité. Hlavně hlavní Ofélie má povahu, která je u knižních hrdinek dost netypická, je docela tichá, pasivní, ale v průběhu příběhu se rozvine. Jen její snoubenec naproti tomu odpovídá klasickému modelu uzavřeného nepřístupného Darcyho a skoro nic se o něm vlastně za celou knihu nedozvíme.
Co mi trochu vadí, je fakt, že kniha moc nemá spád a vlastně ani nějakou větší zápletku. Působí jako předehra (doufám) k dalším dílům. Některé věci, hlavně týkající se domluveného manželství a pobytu Ofélie na Pólu mi moc nedávají smysl. Vztah, kladný či záporný, hlavní dvojice v podstatě zatím neměl kdy vzniknout a kniha se mu nevěnuje primárně (to ale není vůbec výtka!).
Co je třeba ještě pochválit je obálka a celkové grafické provedení knihy a taky absence chyba překlepů v textu.
Jsem velmi zvědavá, jak to bude pokračovat dál.

2 20.08.2020

Četla jsem knihu už před časem v angličtině, teď se chystám na českou verzi. Jsem z ní nadšená. Oceňuju originální příběh a okamžitě po přečtení jsem byla přesvědčená, že tahle kniha patří k nejlepším, které Holly Black napsala. První díl trilogie mě tehdy celkem zklamal a vůbec nesliboval tak skvělé pokračování a závěr.
Už od začátku je příběh plný akce, zvratů a událostí, které někdy tušíte a zoufale si přejete, aby k nim nedošlo, nebo v ně naopak doufáte. A přesto vás šokují, znechutí, potěší, rozpláčou. Postavy vyrostly a prošly dlouhým vývojem, jako vždy jsou inteligentní i chybující, bystré a charismatické. Je to celé sice pohádka v nadpřirozených kulisách, přesto velmi naturalistická, povědomá, reálná a znepokojivá.
A jestli skončí dobře? No, přečtěte si to.

2 22.07.2020

Také jsem knížku četla na základě seriálu, který s ní ale kromě postav a prostředí nemá prakticky nic společného. Sanditon mě potěšil. Hlavně první část je plná vtipných chytrých poznámek autorky, které mě bavily. Druhou část dopsala Marie Dobbs a myslím, že odvedla dobrou práci. Její styl se od Austenové mírně liší, ale nepůsobí to vůbec rušivě. Moc by mě zajímalo, jak by knihu dokončila Austenová, to už se ale nikdy nedozvíme a i tahle skutečnost přidává knize na půvabu :).

2 28.03.2020

Je zvláštní, že vždycky, když se pokouším vzpomenout na děj Brisingru, vůbec se mi to nedaří. Kniha je pomalejší a obsahuje více hluchých pasáží než Eldest a Inheritance. Zejména ty části s Roranem mě vůbec nebavily a ani vlastně nebyly důležité. Začátek a konec jsou ale velmi působivé, akční a strhující. Celkem jsem si užila Eragonovu (tentokrát duševní) proměnu, i když se mi zdá velice rychlá. Uvěřitelnější by byla v řádu několika let. Brisingr je moje asi nejméně oblíbená kniha ze série, ale má momenty, které opravdu stojí za to.

2 10.02.2020

Jedna z nejlepších knih mého dětství. Má jedinečnou atmosféru, kterou si dodnes jasně vybavím :) Výborná!

2 09.11.2019

Tak konečně dočteno. Prokousala jsem se na konec téhle obří série a musím říct, že to bylo lepší než jsem čekala.
SPOILERY Díky tomu, že Aelin je půlku knihy vězněná a pak se z toho vzpamatovává, nerozčilovala mě zdaleka tolik jako minule. Celkově její pasáže bavily. Linky s Manon a Lissandrou mě příliš nezaujaly. Pořád se mi zdá nejzajímavější příběh Elide, asi proto, že není tak dokonalá a nemá tolik ultimátních skillů jako ostatní. I když spousta konfliktů v její části by se lehce vyřešila tím, kdyby spolu postavy prostě mluvily... Scéna se záchranou z bojiště je ale asi mou nejoblíbenější z celé knihy. O mužských postavách nemluvím, jsou tam jen do počtu.
Závěr je přesně takový jak jsem čekala. Překombinovaná bitva, nelogická překvapení a pak poslední kapitoly, co už jsou čirý fanservis. Přesto poslední knihu řadím rozhodně k těm lepším ze série :).

2 27.10.2019

SPOILER
Na knize se mi líbí finální zvraty na konci. Líbí se mi taky postava Elyde, která se konečně trochu vymyká ostatním hrdinkám v sérii. Skvělý je hlavně její příběh v démonském hradě. A i když pak celá jejich story s Lorcanem je úplně průhledná (viz komentář u předchozího dílu) a plná "náhod", je stále zajímavější než osudová romance ústřední dvojice. Zaujala mě taky linka s procesem rození démonů.
Naproti tomu mínusem je pro mě jednoznačně naprosto nesnesitelná Aelin. Pasáže s ní jsem několikrát musela přeskočit (hlavně když si začala čistit nehty). Nechápu, proč celá její družina toleruje její výstupy, to že z nich několikrát udělala totální blbce a evidentně jim (včetně Rowana) vůbec nedůvěřuje.
Každopádně jsem docela zvědavá jak to celé dopadne a doufám, že konec nebude moc podobný dvorům.

2 28.04.2019

Když jsem viděla, jak je kniha tlustá, trochu jsem se bála, že se bude opakovat nudná prostřední část jako u dvojky. Musím však říct, že oproti ní má trojka spád a bavila mě. Úvod na Jarném dvoře je zajímavý, ačkoli je to od Feyre opravdu dost kruté vzhledem k tomu, kolik dalších lidí zaplatí spolu s Tamlinem. Tamlin je celkově hodně tragická figura. Autorka ho sice prostřednictvím Feyre neustále vykresluje tak, abychom ho nenáviděli, zkuste se na to ale dívat jeho očima. Není sice nejbystřejší a nejempatičtější, avšak celou dobu si myslel, že jeho milou unesl ze svatby šílený sadista, očaroval ji a drží jí někde v podzemní kobce.
Co se týče dalších postav, mnohem víc než osudy ústředního, příliš idealistického páru, mě zajímaly ty vedlejší, jako Lucien, Cassian a Nesta, Elain, Jurian... Podle mě mohlo být věnováno více prostoru jim, místo toho, abychom věděli o každém orálním sexu, který Feyre provedla Rhysandovi.
Co se týče finální bitvy, líbila se mi, i když je možná malinko překombinovaná (super silné entity a tak). K úplnému závěru snad jen, že podle mě co je jednou mrtvé by tak už mělo zůstat, pak by to byl teprv velmi silný závěr.

2 02.07.2018

(SPOILER) Kniha se dobře čte, má kouzlo, líbí se mi svět, který je cítit steampunkem a Miyazakim. A hodně se mi líbí tragická postava lampáře Straata a úvodní kapitoly do jeho pádu. Myslím, že by si knížka zasloužila prohloubit a rozpracovat ještě víc ten zajímavý svět. Hlavně finální bitva a vedlejší postavy jsou takové jednorozměrné a to je škoda. Sice by tím kniha možná přišla o tu pohádkovou jednoduchost, na druhou stranu by to, ale dodalo váhu právě těm vážným dospělým momentům. Nakonec mě překvapilo, jak je ten příběh vlastně smutný. Říkám si, že hlavní hrdina celý život trpěl kvůli něčemu, co prostě nemohl ovlivnit. A ani jeho hrdinství a síla čelit svým démonům, kterou nakonec v sobě najde, mu stejně moc naděje a štěstí nepřinese a staré křivdy se nenapraví. Pohádka nepohádka.

1 16.01.2024

První Zeměplocha, kterou jsem četla a zároveň první kniha, při jejímž čtení jsem se tenkrát v tramvaji smála nahlas už při čtení prologu.

1 14.01.2024

Ukradený dědic si udržuje vysokou Blackovskou kvalitu. Přesto mi připadá, že je to od Holly taková sázka na jistotu, žádné experimenty, jako v za mě mnohem zajímavější Knize noci, se nekonají. Faktem ale zůstává, že nikdo jiný nedokáže popsat vílí svět, od postav až po jednotlivé chody na hostině, tak živě a barvitě jako ona. Byl to příjemný návrat, moc mě to bavilo. Příběh je klasicky plný zvratů, ale je o dost brutálnější než jindy. Celkově jsem dala 3 hvězdy, ale jen v kontextu předchozích knih, jinak by to bylo o jednu víc.

1 03.12.2023

Kniha se mi líbila, užila jsem si barvité popisy ponurého Londýna i bahnitého Essexu na břehu moře. Jako bych tam byla. Dýchla na mě tajemná atmosféra viktoriánské doby i nepříjemných podobenství a zajímavé postavy. Ještě o tom budu muset popřemýšlet.

1 14.10.2023

Syn podsvětí mě bohužel nezaujal tolik jako Dcera zimy, ta se mi líbila mnohem víc. Líbily se mi některé prvky jako třeba ty ztracené věci, kočky, drak, začátek příběhu (dost připomíná Nikdykde), vtipná postava Finna a celá jeho linka a skvělý epilog... Ale trochu mi přijde, že je v knížce tak nějak všeho moc a trochu to ubírá na zajímavosti věcem, které jinak dobře fungují samy o sobě a na jiné (jako některé vratké backstory postav) zase není tolik času, kolik by si zasloužily.

1 24.09.2023