Arrizabalaga komentáře u knih

Opakuje se řada motivů z Elementárních částic, hlavně z Brunovi linie, ale jsou více rozpracované, což je dáno konkrétnějším zaměřením knihy. Celá první část je v podstatě trochu zbytečně rozsáhlý prolog, od druhé části se však konečně objevují nové prvky i oproti předchozím knihám. Zajímavá reflexe společnosti.

3 20.09.2015

Ne tak kompaktní jako 3. díl, ale pořád vynikající. Zvlášť zajímavé náhledy do úvah Maëwënë nebo Stafforda, o Fioně nemluvě. Ve větší míře se objevují nové zápletky a staré ustupují do pozadí, což klade velké nároky na poslední díl. Je dokonce potvrzena existence pozemské tajné služby, ale je zřejmé, že odtud se nic čekat nedá, což je po parádním představení GASA trochu nefér. :)

3 30.08.2015

Po trochu stagnujícím druhém dílu se to konečně začíná pořádně rozjíždět a zamotávat. Výborně napsané i ukončené, přestože ještě zbývají 2 díly. Není co vytknout.

1 30.08.2015

Hodně zajímavé a propracované postavy (obzvlášť Pinky!), slibný námět i zápletka. Střídmé dávkování informací o Össe vůbec není na škodu, jediný problém je, že s budoucí Zemí je to skoro stejné. Máme třeba Radu a jejího šéfa, kteří se snaží udržet si pozici nebo mocné medianty a zákon o informacích, aniž by to bylo zasazeno do konkrétnějších souvislostí s nějakým systémem na Zemi a globálnější aspekty příběhu jsou tak trochu na vodě.

Soubor spíše průměrných novel, ze kterých vyčnívá Lunapark Luna. Chcípnout jako pes je trochu nudné a hodně samoúčelné, Prázdniny v mezisvětě by nebyly tak špatné, ale nesmyslný konec je hodně sráží. Rox’n’Roll má zajímavou formu, jenže to je v podstatě všechno. Druhým nejlepším příspěvkem ja tak Ghebrthouxwnlck, kde se v zajímavém prostředí mísí humorná detektivka se sci-fi prvky a záchranou světa.

17.08.2015

Není to špatné, jenom trochu naředěné. Příběh i celková atmosféra už nepůsobí tak silně, skvělých pasáží je méně než v Sáze, nemluvě o původních povídkách. Jde spíše o povrchně pospojované povídky, což podtrhuje i etapovitý závěr, který je ještě slabší než v Paní jezera.

2 22.07.2015

Přestože i v závěrečném dílu se najde mnoho vynikajících pasáží, výsledný dojem je trochu slabší, možná je to dáno přilišným očekáváním, ale některé náznaky a dílčí příběhové linie z předchozích dílů by si zasloužily výraznější dokončení či objasnění. Naopak hlavní linie má trochu nešťasně zároveň tragický, neutrální i šťastný konec, a to téměř hned dvakrát! Ale všechny poměrně stručné a některé působí až odbytě, zvlášť ve srovnání např. s perfektním popisem bitvy u Brenny, který se však jeví trochu nadbytečně, když celá válka byla zmiňována spíše okrajově. Stejně jako ve Veži vlaštovky to autor trochu přehání s retrospektivou, což není takový problém, ale CIri se mu občas poněkud vymyká z rukou a dochází k určitým nekonzistencím. Zkrátka jako soubor více propojených zaklínačských povídek je to výborné, ale jako závěr ságy to má rezervy.

6 10.07.2015

I ve Foucaultově kyvadle se Eco zabývá svými oblíbenými tématy: fikcí, pravdou, interpretací a vznikem literárního díla, ale nenechává se už ničím omezovat a věnuje se rovnou plánu na ovládnutí světa napříč historií, a ve všech vrstvách, kterých jsem si všiml, mu to vychází skvěle. Kniha je plná okultismu a tajných společností, ale rozhodně nemusíte být v tomto směru expert či nadšenec, abyste si ji mohli vychutnat, naopak si v díle můžete najít jejich výbornou parodii. Při (re)konstrukci Plánu se od Templářů dostaneme až k Sergeji Nilusovi, opomenuty nebudou ani rozměry pyramid a kiosků, protože Templáři přece souvisejí vždy se vším. Pokud jste si u ostatních Ecových románů říkali, že tomu trochu něco chybí, tak v případě Kyvadla už se to nestane.

1 07.04.2015

Zasazení děje do středověku je důkladné a zároveň velmi povedené. I když závěry románových sérií nejsou autorovou nejsilnější Lux Perpetua tuto úlohu plní výrazně lépe než Paní jezera, a to nejen díky historickému rámci. Všechny příběhové linie jsou zakončeny a záhady rozluštěny nebo je alespoň přiměřeno naznačeno jejich řešení, neobjevili se žádní zbyteční Artušové, naopak, Montségur do románu skvěle zapadá. Chybí jen vysvětlení proč se Grellenort přestal zajímat o Samsona a trochu kostrbatě působí úlohy Jastřembcových lidí a jejich nulová koordinace.

3 19.11.2014

Styl je hodně kulhánkovský, ale kvalit Mistra to prostě nedosahuje, byť se jim občas přibližuje. Patrná je zejména inspirace Nočním klubem, ale naštěstí ne tolik, jak se zdá po konci první kapitoly.

04.10.2014

Některé povídky jsou velmi povedené, v jiných je zajímavá myšlenka, ale její rámec je trochu odbytý a některé už moc povedené nejsou. Závěrečná protipotratová agitka Před-lidé působí dost jednostranně a zbytečně misogynně.

1 22.07.2014

Fotbal na Zeměploše! A všechno, co k tomu patří. Bohužel pan Kantůrek fobal přiliš nemusí a překlad tím asi trochu trpí,, ale i tak výborné.

2 25.07.2013

Úžasné a fascinující dílo, ale bez znalosti italských celebrit 13. století, teologie či jiných středověcekulturních odkazů občas (hlavně v Očistci a Ráji) pořádná nuda.

Pořád dobré nápady, i když asi trochu méně než v předchozích knihách. Trochu více pozornosti mělo být věnováno redakční úpravě a hlavně uspořádání povídek, protože v některých jsou zmiňovány události z následujících.

1 24.07.2013

Co stačilo na Předehry už nestačí na vyvrcholení celé série. Závěr (respektive to, co pravděpodobně bylo v osnově F. Herberta) je dobrý, ale jinak je to nesmyslné a Anderson s Brianem dělají z postav blbce. Ani jejich předchozí kniha navazující na Kapitulu nebyla příliš povedená, ale proti tomuhle je ještě krásná.

2 24.07.2013