ArkAngel
komentáře u knih
Makbeth
William Shakespeare
Makbeth patří k tomu nejlepšímu, co Shakespeare napsal. Máme tu psychicky nestálého muže, kterého porazí jeho vlastní stihomam a stejně tak i proroctví, jímž vlastně autor odkazuje na antická dramata. Co je vysloveno již nelze zvrátit a to ani v momentě, kdy před tím usilovně utíkáte.
Sen noci svatojánské
William Shakespeare
Zábavná komedie, u které lituji, že jsem jí skutečně nečetl měsíc zpátky, kdy svatojánská noc opravdu byla. Hra ve hře i její příprava byla vtipná a stejně tak i komentáře na její výslednou inscenaci. Shakespeare opět dokazuje, že je schopen bavit mnohé generace.
Dubliners / Dubliňané (15 povídek)
James Joyce
Pokud chcete pochopit Joyceova Odyssea, měli byste si první přečíst Dubliňany, kteří jsou takovým klíčem k onomu komplexnějšímu dílu. V tomhle dvojjazyčném vydání jsem se tak mohl na Odyssea nejenom připravit, ale procvičit si také anglický jazyk. Evelyn je samozřejmě klasika, ale i ostatní příběhy jsou dobře napsány.
Válka světů
Herbert George Wells
Než se dostanu k samotnému zhodnocení knihy, tak mne opravdu překvapil a potěšil fakt, že se Wells znal osobně s naším Čapkem. Tvůrci Marťanů a robotů tak žili nejen ve stejné době, ale také si jednoho dne potřásli rukou. Krásné zjištění.
Jak jsem již tedy naznačil, Válka světů je dílem, kde se poprvé objevují Marťani a vlastně i mimozemská invaze na Zemi. Vše je popsáno do sebemenšího detailů, aby o tom měl čtenář představu a vlastně to i pokládá základ pro to, čím je science fiction dnes. Skvělá práce H. G. Wellsi!
Obraz Doriana Graye / Cantervillské strašidlo
Oscar Wilde
Obraz Doriana Greye jsem si vytáhl u maturity a dostal jsem z něj čtyřku. Proto jsem se dílu také chvíli vyhýbal, protože mi připomínalo onen osudný den. Kniha se čte celkem dobře a Dorianova proměna je zpracována bravurně.
Co se Cantervillského strašidla týče, tak z něj jsem byl zklamán. Satira o "kolonizaci Američanů do Anglie" možná dobové čtenáře bavila, ale onen americký archetyp mi už dnes ani nepřišel vtipný.
Křest sv. Vladimíra / Král Lávra / Tyrolské elegie / Epigramy
Karel Havlíček Borovský
Kniha obsahuje vlastně to nejdůležitější z Borovského díla a všechno je zpracované výborně. Křest svatého Vladimíra je krásnou politickou i náboženskou satirou, Král Lávra je klasika, kterou musíte znát už ze základky, Epigramy obsahují mnohá moudra a Tyrolské elegie zase humorně zpracovávají Borovského vyštvání do exilu. Při jejich čtení mi hlavou dokonce proletěla myšlenka, zda se Borovského životem náhodou neinspiroval Kafka při psaní svého Procesu, protože těch podobností při návštěvě v posteli je hned několik.
Paní Bovaryová
Gustave Flaubert
(SPOILER) Dílo se četlo dobře, ale vzhledem k mé živé představivosti mi krapet dělaly potíže pasáže s lékařskými zákroky. Z počátku s Emmou soucitíte, kdy si uvědomujete v jaké je pozici, ale nakonec se stává někým, kdo postrádá veškerou čest. Jak by řekl Ostravák: "Dal bych ji do hlavy kopačku s otočkou," protože dvakrát podvádět manžela, dostat ho do dluhů, exekuce a nakonec se zabít a nechat ho v tom? To prostě není normální.
Sen ve snu
Edgar Allan Poe
Já a poezie nejdeme dohromady, ale i tak jsem se pokoušel se přes Poea prokousat. Knihu jsem úspěšně do konce dočetl, ale poezii pořád nemám rád. Alespoň ten Havran tu byl ve Vrchlického překladu, ten je klasický.
Evžen Oněgin
Alexandr Sergejevič Puškin
Na jedné straně tu máme "zbytečného člověka" Oněgina a na druhé milou Taťánu, kterou si nelze nezamilovat. Ony slavné oněginské sloky se mi nečetly zrovna nejlépe, ale přesto jsem se byl schopen skrze dílo dostat a docenit jej.
Chrám Matky Boží v Paříži
Victor Hugo
Temný příběh s netvorem, cikánkou a zapšklým duchovním, který svou stavbou a prací s osudem náramně připomíná antická dramata. Kolem jednoduchého děje je ale tolik informací a faktů, které vlastně potřebovat nebudete, protože koho při čtení milostného příběhu zajímá, jak vypadá každá ulice v Paříži, kdo a kdy tu vládnul a co všechno napsal Voltaire. Člověk tak zde i krásně vidí, čeho byl autor schopen, když se kdysi platilo od slova. Až na ony faktické kapitoly se to čte dobře.
Faust
Johann Wolfgang Goethe
Budu patřit k těm málo procentům, které více oslovila druhá a daleko komplikovanější polovina. Je tato kniha vyčerpávající? Pro někoho možná, ale pokud máte velké znalosti antiky, mystiky, mytologie, tajů alchymistů apod., bude vám to připadat jako rekapitulace toho, co znáte, kdy také uvidíte, jakým způsobem uvažoval Goethe nad smyslem života. Dle mého názoru je celkem škoda, že Homunkulus zmizel ze hry tak brzo, určitě by si zasloužil daleko více prostoru, jelikož právě skrze něj bylo pátrání po smrtelnosti a dalších otázkách života zpracováno asi nejlépe.
Nebezpečné známosti
Pierre Choderlos de Laclos
Dokonalý román v dopisech, který ukazuje, jak jsou lidé vlastně prohnaní a čeho všeho jsou schopní, aby dosáhli toho, co chtějí. Máme tu spletitou síť manipulací a podvodů, které se táhnou ke dvěma nadrženým aristokratům. Knihu přečtete jedním dechem a pokud máte rádi intriky na úrovni Hry o trůny, je toto dílko rozhodně pro vás.
Probuzení
Mirka Andolfo
Kdybych měl Proti přírodě někomu představit, popsal bych to asi jako mix 1984 a Farmy zvířat od Orwella. Pokud je člověk znalejší, zmínil bych ještě určitě animovanou Zootopii od Disneyho nebo anime/mangu Beastars.
Zvířata zde žijí v systému, který je silně omezuje a za porušení daných pravidel jim hrozí i smrt. Máme tu i několik zajímavých zvratů a já budu s radostí očekávat další díly, abych věděl, jak to vlastně celé dopadne.
Ekhö: Zrcadlový svět 7 a 8
Christophe Arleston
Vzhledem k tomu, že jsem jednotlivé díly Ekhö četl s časovými rozestupy, bavil jsem se u toho vesměs podobně, jako dříve. Děj se ale nikam neposouvá a kvalita tak jde pomalinku dolů. Autor by to měl již radši začít uzavírat, protože v rámci série nechci pouze sledovat, jak vypadají fantastické variace jednotlivých známých míst.
Utrpení mladého Werthera
Johann Wolfgang Goethe
Vzhledem k tomu, že Werther spadá stejně jako já pod psychologický typ "INFP", bylo zajímavé číst a srovnávat, zda bych se v daných situacích skutečně choval podobně. Pokud jste citliví lidé, určitě budete s Wertherem zpočátku soucitit, ale vše se začne otáčet v momentě, kdy jeho myšlenky začnou být černé a on začne uvažovat nad tím, že nejenom ublíží sobě, ale i někomu jinému. Prosím, když mu šlo čistě o vlastní život, beru, ale na ubližování nevinným, byť jen v myšlenkách, není nic správného. Naštěstí tak dostal jenom sebe, byť i v tomto případě šlo o smrt dobrého člověka.
Vladař
Niccolò Machiavelli
Jedna z knih, která potvrzuje pravidlo, že "účel světí prostředky." Byť dílo pracuje s dobovými reáliemi a odkazuje na mnoho panovníků, kteří vládli předtím, je Vladař nadčasovou knihou, která vám dá rady k tomu, jakých chyb se vyvarovat, pokud chcete správně vládnout. Stejně tak vám dává rady, co byste naopak dělat měli. Spolu s Uměním války je Vladař rozhodně nejdůležitějším dílem pro ty, kteří chtějí jednoho dne vést ostatní.
Důmyslný rytíř Don Quijote de La Mancha (převyprávění)
Jitka Škápíková
Původního nezkráceného Quijota jsem četl v prváku na výšce. Tuto převyprávěnou a zjednodušenou verzi bych určitě doporučil všem, které originál svou délkou odpuzoval a stejně tak bych se kvůli čtivosti nebál knihu vložit do rukou dětem. Stejně už četly nebo viděly horší věci. Co mě oproti originálu zamrzelo, byl fakt, že kniha není tolik "meta". Sice se tu pracuje s tím, že kniha o Quijotovi vyšla, ale absence samotného Cervanta je na škodu.
Hamlet, králevic dánský
William Shakespeare
Hamlet je inteligentní drama o vraždách, vraždách, vraždách a nějakém to psychickém zhroucení. Mnozí jej sice špatně citují, ale přesto dílo žije dál. Shakepeare tím také dokazuje, jak nadčasové hry vlastně dokázal napsat. A pokud bych měl doporučit nějakou inscenaci, zkuste tu s Benedictem Cumberbatchem.
Romeo a Julie
William Shakespeare
Romeo a Julie patří k nejvýznamnějším dramatům, které zná každý, ať už jej četl nebo ne. Žijete pod kamenem? Nevadí, stejně jste o tom slyšeli. Ve stručnosti lze o díle říct, že se točí kolem tragické lásky dvou mladých lidí, kteří patří k znepřáteleným rodům. A co se stane? No netvrďte mi, že to nevíte!
Umění války
Sun-c'
Sun-c' pravil: "Přestaňte citovat, co jsem neřekl."
Umění války patří mezi klasiky, které by si měl přečíst každý vojevůdce. Ano, chvílemi dílo působí, jako by bylo psané pro blbce, ale kolik generálů, velitelů apod. byli skutečnými mysliteli, že? Jestliže se zajímáte o historii obecně, nesmíte Umění války minout. Čte se to jednoduše a patří to k dílům, které ovlivnily celé generace a přitom si to mnozí ani neuvědomují.