arcs
komentáře u knih
O smrti a znovuzrození
Ole Nydahl
A smrt povídá - všechny tvé představy jsou... jen představy. I tato.
Rozhodně důležitá kniha. Technologie umírání. Bodla by nám všem, taková léčba celé společnosti. Navíc přehledně, v tabulkách, s odkazy na dávné tradice. Nedělám si srandu, nebo jo. Nevím.
Oleho neznám, jen z fotek mi připadá jako mariňák a napadá mě, že tohle je taková náborová příručka do armády na druhé straně. Kdo projde školením, je náš.
Mám úctu k tradicím a mistrům, zároveň jsou to jen tradice - žádná není úplná a konečná. Myslím, že druhá strana je víc, než cokoli bychom si chtěli a dokázali představit. A tak, když jsem se té knížky přiliš chytal a upínal se na ni v těžké době, má chaotická část se smála a ze všech jistot mě zase pěkně vykopala.
Jiný svět
Dmitrij Rus
Četl jsem, protože jsem viděl, jak to pohltilo mýho staršího, kterej jinak jen jůtubko. A musím říct, že mě to chytlo taky. Toho chlapíka to prostě baví a to z toho je tak cítit, že to baví i vás, teda mě, a to hodně.
Nejsem žádnej pařan, ale malinko přece, tak mi to nebylo úplně cizí - to ale myslím není podmínka.
Je to rozhodně pohádka. Je to hra. Je to pubertální fantazie - všechno zázračně a přímočaře vychází, umřít (aspoň hrdinům) nemožno, kde to skřípe s reálností, se přidá ezo-mystično.
Ona je to vlastně úžasná studie mysli moderního mužo/dítěte. Novej žánr, kterej přišel se všema těma našima dětmama přikovanejma ke klávesnicím a monitorům. Jen vzdáleně tam prolínaj reálné zákonitosti - a je legrační vidět, jak se s nimi autor vyrovnává, aby mohl dál zůstat v jiném/Jiném světě. Bolest je volitelná, do inventáře se vleze Eiffelovka, gejzíry inteligence jsou spotřebovávány v ladění talentového stromu a výbavy postavy (narcismus level 1000).
A na konci každého dílu háček. Takže čtu, i když vím, že je to pořád to samý, v dalších dílech už nemá co překvapit, je to opakování téhož - přesně jako v tisících partiích LOL, DOTy, PUBG a nespočtu dalších onlinovek. Autor si ještě nevšiml, že tohle je přesná definice pekla (jo, někde v šestém díle zmiňuje, že jeho druhové jsou z toho neustálého boje unavení). Zábavného, ale pekla.
Přesto dám pět a doporučení, protože každej by měl přečíst aspoň jednu takovou a tahle je na úvod do problematiky dost dobrá. Přečtete jednu a nejspíš znáte všechny. (I když tady je třeba oproti Mahaněnkovi, se kterým mi to trochu splývá, ta chytrá vrstva světových božstev a celkem vtip a znaky autorova přehledu (přece jen je to 75, až začnou psát 90, to bude jiný kafe)).
Samostatná kapitola je ten dětsky/zlostně, naivně přímej ruskej patriotismus... edit: kterej se spec.válkou na Ukrajině tomu dává trochu jinej nádech, ne-li rovnou mezinárodní ban.
Co o nás prozrazují zuby
Michèle Caffin
Škoda, že tak stručná. Psychosomatika všude pučí, ale o zubech nikde nic. Naše zubařka na mě dost koukala, když jsem to zkoušel nakousnout. Oni prostě látaj matroš jako zedník cihly, nemaj absolutně šajn, že by sklovina mohla souviset s něčím jiným než s čokoládou a správným kartáčkem.
Za sebe vím, že nevybrečený slzy zanítěj zub jedna dva a vrtačka už vám je vžene do očí.
Nebo si takhle nějakej vyrazit kolenem a po letech si to dávat dohromady s tím, co se dělo kolem - a najednou třeba i trochu víc chápat.
Total Recall: Můj neuvěřitelný životní příběh
Arnold Schwarzenegger
Nejlepší životopis na světě. Poslouchal jako audioknihu a byl jsem překvapenej. Nejvíc asi tím, jak to bylo upřímný.
Mýtus normálnosti
Gabor Maté
Výborná. Podává širší pohled na trauma a společnost než předešlé knihy - to, co považujeme za normální, normální vůbec být nemusí, není. Uf, těžké čtení, když čtete sami o sobě, o tom, co znáte - a považovali jste to za "normální".
Kořist
Yrsa Sigurðardóttir
Zvláštní mix duchařiny a detektivky. Čte se rychle, trochu sebepřemáhání, abych se nebránil monotónnímu tlaku na děsivost - v závěrech kapitol a vůbec. V té detektivní rovině pěkně poskládané a vysvětlené. Duchařská rovina jen dělá atmosféru a ladí s odkrývaným příběhem v pozadí. Za mě by ji takový příběh vlastně ani nepotřeboval. Když si představím, že by byl celý příběh podán tak jako poslední kapitola... nebylo by to ještě děsivější?
Vědomé snění
Robert Moss
Kdyby půlka z tohodle byla pravda, tak úžas!
No jo, prostá závist. Dají se tyhle věci naučit, nebo se s tím musí narodit?
Jasně, nebo roky meditace.
Napřed mě hrozně naplnila, nadchla, pak jsem ji unaveně odložil, s tím, že se k ní vrátím, až trochu vyspěju.
Rozhodně jsem za věnovat snům víc pozornosti.
Těm opravdovým, ne těm americkým.
Řez do tuhého - Dva roky, 262 mrtvol aneb Vzpomínky soudní lékařky
Judy Melinek
Hustý, hustý! A reálný! Kdo jde sakra na patologa? Mamina, co se po práci vrací k dětem. Klobouk dolů, před ní i že to napsala, jak to je. Lepší než tisíc detektivek.
A jako perličky kapitoly o 11. září. Jo a taky - nejhorší smrt, kterou jsem pitvala...
Úkol přežít
V. Mahaněnko (p)
Oproti Jinému světu Dmitrije Rusa je tohle mnohem míň vtipný a bez jakéhokoli přesahu. Asi novej žánr Harlequinek pro pařany. Pohádka, kde hlavnímu hrdinovi všechno zázračně vychází a neřeší nic skutečnýho, páč přece ve virtu, takže napětí nula. A samozřejmě zase nekonečná série.
Antikódy
Václav Havel
Když vidíte poprvý - a ještě v tak dávný době - takový vtipný hrátky, přijde vám to geniální. Dneska už by se člověk asi nepodivil.
Deník muže ve středních letech
Petr Kukal
Pro mě - muže ve středních letech, nepraktického, nijak výjimečného - to bylo hořkosladké čtení, mnohokrát dobře známé, mnohokrát jsem si uvědomil, že můj první posměšný, pohrdavý soud patří stejně tak mně samotnému (něco jako píše dero). Také jsem to vnímal jako další smutnou zprávu o současném obecném stavu mužství. Zoufalém, bez síly, směru, vize. (A pak jsem stál uprostřed čerstvé holoseče v našem lese a bylo mi jasné - tak a sem to vede! Život v knihách, slovech, myšlenkách, snech, literárních významech, odvozených symbolech, očekávání ocenění od druhých... odtržený od reality, hmatelné praktické skutečnosti, země i Země, půdy, lesa, zdroje...). Prostě dost dobré, dost pravdivé i čtivé, vtipné pro mne lidštějším způsobem než deníky MV.
U spojení vzdáleného kroužení kolem erotiky a zpovědí chyběla hlubší (sebe)reflexe (nebo mám napsat koule?). A možná by se všechno dalo proškrtat na 21. srpna.
Emocionalita a racionalita aneb Jak ďábel na svět přišel
Vlastimil Rollo
Tahle kniha mi otevřela oči. Smetla ideály a ukázala drsnou pravdu - smrt, strach ze smrti, jak nás formuje, celou společnost, popírání smrti, různé druhy útěků. Hustá, hustá kniha. Pravda, pak jsem i já někam utekl, ale tuhle mám zaseknutou jako kotvu.
Amorův šíp
Wilfried Nelles
Vynikající kniha dlouholetého lektora rodinných konstelací.
Doporučuji na úvod pro ty, kteří tuto metodu nikdy neviděli.
Na rozdíl od jiných knih o konstelacích vysvětluje lidsky, bez schémátek.
Takže vlastně je knížka výborná pro každého.
Příchod bohů
Vlastislav Toman
Dnes už je to myslím pasé. Nostalgie za komixem s Malým bohem z Ábíčka, jinak tak jednoduchoučké asi jako budovatelské nadšení té doby.
Oranžová kniha
Osho
To není na čtení, to se musí zažít. K většině uvedených meditací najdete hudbu podle fází, která výborně vede (určitě k těm nejznámějším jako jsou Dynamická meditace, Kundalíní, Nadabrahma, Chakra breathing, Chakra sound).
Jednou bude tma
Vilma Kadlečková
Nejlepší Vilma ever. Jak to říct - z perspektivy let a dalších děl, je tohle něco jako čistá krása mládí, opojný květ autorské nevinnosti, první láska. Všechny zásadní motivy autorky jsou přítomny, její tónina, barva hlasu a vět se zapíše pod kůži. Ve všech dalších věcech pak zůstává táž, spíš se nuceně civilizuje, drsní, stává víc intelektuálskou, emoce se stávají víc myšlenkovými konstrukty.
Možná je to tak, že člověk má téma a okolo něj jen krouží z různých stran. Nějaký hluboký ústřední bod, pocit. A v mládí je mu nejblíž, tak blízko, že ho nevidí, ale on se sám přelevá, kypí - za mě nejvíc, až krystalicky v Růžové krychli.
Zemí šelem
Jules Verne
Nejmilovanější verneovka, protože jsem se zamiloval do mechanického slona (jo, tak od té doby toužím po životě v maringotce!). Taky mi přišla dynamičtější než jiné, rozhodně krvavější (bože, co ti tygři?). Přivázání k dělu, to jsem dost prožíval. Verneovky taky znamenají illustrace od Benneta, bez nich by nebyly.
Musela jsem zemřít
Anita Moorjani
Četli jsme ji se ženou pod starým ořešákem. Žena tohle štěstí neměla. Anita dnes přednáší po celém světě (https://www.anitamoorjani.com). Co si z toho vzít? Že zázraky se dějí? Ale nejsou v našich rukou? K čemu potom všechen ten humbuk? Na wikině říká doktor o Anitině uzdravení: "s lymfomem není nikdy pozdě" a "Hodgkinova choroba je docela léčitelná... může mít dramatickou odezvu na chemoterapii". Nepopírám, co zažila, sám mám pár nápovědnejch zážitků ze změněnejch stavů, jen vlastně nevím, co mi ta knížka chce říct.
Poselství šamanů
Geseko von Lüpke
Vynikající! Navíc africký šaman popisuje rituály podobné rodinným konstelacím (ostatně Hellinger se v Africe inspiroval).
Zajatci Minecraftu
Petr Heteša
Myslel jsem, že to bude moje kluky bavit, ale rychle jsem narazili, protože autor si svět hry ohnul pro svoje potřeby a přes to se pravověrněj pařan nepřenese. Plus ta zbytečná vulgarita, achjo.
