antragus komentáře u knih

Když to vezmu kolem a kolem, je pravdou, že tohle moc silný zástupce edice Česká povídka není. Podle mého názoru, je to z velké části tím, že tématika jako taková, myslím, nemá moc co nabídnout a autoři musejí být jo kumštýři, aby nabídli víc než srab, v němž se současná partnerství a manželství z velké části nacházejí nejen podle statistik. A co si budeme říkat, komu se chce číst o srabu, který kolem sebe vidí v jednom kuse. Takže čest výjimkám, poněkud atypičtějším povídkám. Za mě tu jasně vedla Markéta Pilátová, která dokázala k tématu předvést něco jiného než tradiční dva si zahýbají, případně se už nemají rádi, rozcházejí či rozvádějí se, případně "A co děti?". Marek Šindelka to měl taky zajímavé a netradiční, na můj vkus bohužel trochu "přelyrizované", zbytečně složitě popisované. Biance Bellové se podařilo celkem slušně zachytit syrovost typu vztahů, který popisuje. Zbytek mi bohužel přišel z velké části nijak převratný.

1 20.04.2015

Co si budeme říkat, hodnotit dvě díla najednou jenom jedním hvězdičkovým rozsahem je trošku vražedné a bizarní… Ale co se dá dělat. Přiznám se, že Chancellor je pro mne prvním kontaktem s Julesem Vernem a po jeho přečtení jsem zůstal zírat s lehce povolenými panty. Asi jsem čekal poněkud dětštější pohled na věc, poněkud romantičtější představy o světě… A asi jsem taky nečekal, že mě mořeplavecké dobrodružství (ne, nepatřily nikdy k mým nejoblíbenějším) takhle chytne. Místo všech představ nastoupila poměrně tvrdá realita, ke všemu dosti realisticky podaná. Šílené, úžasné. Tomuhle bych dal opravdu plný počet. Jen mi dodneška neodešla z mysli otázka, do jaké míry tohle bylo vhodné i pro děti, které nebývaly zvyklé čumět na kolegy Norrise, Schwarzeneggery a spol. už od kolíbky.

Oproti tomu je Syn moře velice slabý odvárek, který bych viděl na 2-3 hvězdy. Chancellor jej evidentně vyloženě táhne ve vleku. Koncertními zvyklostmi by měl být Syn moře spíše předskokanem, ale riskovali bychom, že se k Chancelloru jen málokdo prokouše. Co je na něm tak špatně? Všechno. Všechno co v něm je, i to co v něm není…právě proto, že to tam není. Příběh působí, jakoby se na něm Pierre Maël teprve učil psát. Autor prakticky vůbec nevyužívá lyrických ani epických možností, které by mu příběh skýtal. Příklad: prostředí je popisováno mizerně nebo téměř vůbec, přitom například exotika v druhé části příběhu by toho snesla daleko více. Při závěrečné bitvě jsou všichni na jedné straně lodě, potom utíkají na druhou stranu lodě, potom jsou všichni zkrvavení, někteří mrtví a jedni z protivníků prostě vyhrají. Sjupr. Nějaký zásadnější popis boje? Ani lupou, vážení. Celkově pak i příběh působí značně schematicky; hlavní rodinná peripetie ústředního malého hrdiny vás napadne nejpozději ve čtvrté kapitole, aby se vám v páté potvrdila a zbytek je vlastně jen o pomstě a shánění jistých papírů. Je to jasné. Nebýt proklínané a nenáviděné byrokracie, tahle povídka by skončila dřív, než začala. Jediné, co by mohlo pana Maëla v mých očích zachránit od plnícího pera potřísněného jedem Curare a zabodnutého do jedné z půlek je nenápadná zmínka v tiráži knihy, kde stojí mnou ne zrovna oblíbené úsloví „přeložil a upravil“. Vyvstává nám tak vtíravá otázka nakolik byl původní text upraven – tedy jak moc je ještě věrný svému originálu a nakolik za všechny chyby může úprava. Jo, těžko říct. Ale hodnotit máme výsledek, ne?

1 17.06.2014

OK, ještě za 4, ale to hlavně za relativně zajímavé rozřešení, jinak - co si budeme nalhávat - zatím nejslabší dílek celé série. Upřímně doufám, že autorka jen nabírala dech před posledním dílem. A co se mi vlastně nelíbilo? No především bych řekl, že se to strašně dlouho plácá na jednom místě, nějaká zajímavá akce začíná opravdu až v posledních 50 - 100 stranách. Předtím se Darina víceméně jen válí ve svých pocitech a citech, zásadního se toho moc i přes její pátrání neděje. A pokud to byl pokus o psychologickou sondu do nitra postavy, případně o její vývoj tak...to řekněme nevyšlo. Skoro se zdá, že Darina přerostla svoji autorku a je velice svébytná a svéhlavá - i když se ji Eden Maguire snaží dohnat k nějakému psychoposunu a přinejmenším svou snahu každou chvíli nenápadně proklamuje, Darina mi přijde prakticky pořád (víceméně) stejná...

1 09.09.2013

Musí se nechat, že je příběh oproti Jonasovi o něco propracovanější, přichází několik zvratů, s nimiž čtenář nepočítá a ani vrah není tak prvoplánový, jak by se dalo čekat. Celkově příjemné čtení a zabití času. Gratulace. Jen mě trochu udivuje, že tady ještě nikdo nepoukazoval na značně haprující logiku co se týče vytetovaných křídel a způsobu úmrtí...

1 07.01.2013

Na můj vkus je až příliš poznat, že se jedná o autorovu téměř prvotinu a vlastně i první věc vydanou knižně. Neříkám, že to vyloženě drhne, ale přece jen je to ještě i na Foglara dost schematické a černobílé. Doby, kdy autor všem v daném žánru začne natrhávat rektum ještě měla teprve přijít.

1 27.12.2012

Pár lidí kolem mě ji zavrhovalo... Až jsem se odhodlal přečíst ji sám. A pochopil jsem proč. Hlavně první část tvoří Tázlarovy verše, které zpravidla nefungují na první, často letmý, pokus. S Tázlarem a touto knížežkou musíte strávit určitý čas, některé věci přečíst několikrát, zapojit fantazii a teprve pak budete odměněni.

1 18.09.2012

Připouštím, že cca poslední třetinu mi přišlo, jakoby autor zbytečně tlačil na pilu, aby tam těch haiku nehaiku bylo co nejvíce, jinak ale srovnatelné s prvním dílem, rychlé a příjemné...

1 11.09.2012

Za mě tedy bohužel ani obraz, ani zvuk. Od Steklače jsem očekával, že mě třeba konečně (narozdíl od škol všeho druhu) konečně nadchne pro velkou francouzskou revoluci a...zázrak se nekoná. Příběh se odehrává ve dvou dějových liniích, z nichž jedna je o něco poutavější, druhá za ní na můj vkus poněkud kulhá, absolutně mi ale nesedí jejich střídání ob kapitolu... To pak dopadá tak, že většinu knihy bojujete s pokušením celou jednu linii tak trochu vypustit a co druhou kapitolu nenápadně vynechávat. Poněkud lépe dopadá historický slovník zabírající druhou půlku knihy, i když - co si budeme nalhávat - některé oslí můstky vykládaného k jednotlivým nadpisům odpovídajícím písmenům abecedy připomínají Golden Gate. Přesto se ale u tohoto slovníku autorovi daří udělat to, o čem kdesi v knize píše, tedy podat historické reálie daného období relativně příjemnou formou a se vším všudy. A ještě nakladatelská poznámka: nějak mi úplně nesedí zařazení do edice Životopisy, když toto vlastně životopisem tak trochu je i není a nejsem si zcela jist ani Albatrosem coby nakladatelstvím pro děti a mládež. Vlastně si u této knihy tak nějak vůbec nejsem jistý čtenářským zařazením...

1 29.08.2012

Přiznávám, začínat číst trilogii od třetího dílu a autora samotného pak od poseldního dílu jeho autobiografie je trochu bizarní, ale co už... Když se vám naskytne držitel Nobelovy ceny v bookshopu za 30 korun, neberte to.
A rozhodně tohohle nelituju. Izzy už tady knihu rozpitvala dostatečně dobře, já jen za sebe dodám, že některé části knihy odsejpají lépe, některé poněkud pomaleji, většinou podle toho, kdo je zrovna u kormidla Coetzeeho životního příběhu. Tolik asi za mě a tomu bych dal tak 4 hvězdy.
Poslední pátá je za geniální zpracování, které více než vhled do života autora a jeho osvětlení nabízí v podstatě jen hromadu dalších otázek k zamyšlení včetně té na věrohodnost celého díla. Musím nechat, že takhle podaný vlastní životopis jsem ještě neviděl...

1 01.08.2012

Asi bych to dal někam na půl mezi 3 a 4, ale to může být i tím, že jsem trochu "odrostlejší"... Určitě je pozitivní, že se příběh neodehrává v tradičních prériích, ale v méně obvyklé divočině Kanady.

1 11.06.2012

Zdá se to jako dostatečně reprezentativní výbor užitečný (možná nejen) v době, v níž vznikl. Neurazí, nenadchne, zaujme horkou jehlou, kterou byl ušitý, a která se projevila ve slušné řádce překlepů a občas i gramatických chyb.

1 11.06.2012

Příjemný letní detektivní příběh, kterému ubírá možná jen občasná chaotičnost v množství líčených postav. Ale čtenář si brzy zvykne a později už nemusí pátrat v paměti kdo byl kdo, když se s dotyčným na stránkách znovu setká...

1 09.05.2012

Neurazí, nenadchne. Pokud vám záhady nevadí, na druhou stranu do nich nejste "zažraní", tak je to vhodné na zaplácnutí volných chvilek. Na druhou stranu je neustále používáno stejné schéma a stejné tempo popisovaných příběhů, což má tendenci trochu unavovat.

1 10.04.2012

O stupínek lepší než Záhadné příběhy stejného autora ze stejné edice. Tohle mi přišlo, jakoby to psal "lehčí rukou".

21.05.2012

Pokud pomineme, že se to tam hemží soudruhy namísto pánů, a dovedeme se přenést do dané doby, jedná se o velice povedenou, příjemně "odsejpající" a zábavnou detektivku, v níž se svět dostihů spojuje s se světem drobných i větších šmelin, které mohou vést až k zabíjení.

07.06.2011

Krása milý zlovlku, za mě palec nahoru! Neřekl jsem to tu dostatečně jasně, pardon. Měl jsem na mysli hlavně rozdíl mezi vybíráním podobných námětů a prvků příběhu (čemuž se neubráníme, pochopitelně jich tolik nemáme) a převyprávěním plus mínus stejného příběhu s jinými osobami a kulisami, ještě k tomu týmž autorem. Ano, je to jako dneska, kdy se vlastně taky dokola točí několik stejných příběhů v podobných schématech, ale to pravé umění vidím ve snaze tvůrců se od těch předchozích nějak odlišit, tím spíše se odlišit od toho, co jsem už jednou vytvořil já sám (pokud se jim rovnou nepodaří přijít s něčím novým). Pokud někdo napíše hru Sen noci svatojánské, do níž vkomponuje druhou hru o nešťastných milencích, kteří zhynou na principu Romea a Julie, a hned další autorem vytvořená hra je (ejhle) Romeo a Julie... No nevím...A co se týče ostrovtipu, je pravda, že ten dnešní si neumím, ani nechci, u Shakespeara představit, to by bylo lítání z extrému do extrému. Ovšem pokud někomu (modelově třeba žákovi střední nebo základní školy) řeknete ať si přečte Shakespearovu komedii s poukazem na geniálnost autora, a on dostane do ruky něco, co je možná satyrické, možná i smutné, žák nedostává to, co předpokládal, a automaticky jej ztrácíme. Proto hlavně jsem pro, aby se s nálepkou komedie poněkud brzdilo. Protože se vztahem ke knihám a autorům je to podobné jako se zbožím. Pokud Vám to někdo naservíruje bez upozornění na případné mouchy, a vy od toho tudíž nedostanete to, co očekáváte, příště se obrátíte na jinou firmu. A tedy: neříkám, že Shakespeara nenávidím, jen se poněkud distancuju od jeho zbožňovaného kultu, díky němuž nám jej sázejí do hlav už od základních škol jako jedinečného, úžasného a největšího... Paradoxně mezi dalšími největšími. Protože i tento pán měl podle mne své mouchy, a nechápu, proč bych je měl přehlížet jen kvůli nějakému Shakespearovskému kultu.

07.03.2011

Což je ovšem ten samý problém. Když u toho skřípe srdce rozhořčeným dojetím (když už jsme u toho vykrádání), když je to bezútěšné atd. (a že jistě do určité míry je), proč nám to tedy už více než 400 let servírují jako komedii? U příběhu takto starého nečekám, že se smíchy porvu, na druhou stranu komedie jako srdcervoucí a bezútěšná? Tak to je posun. O to mi jde. Nazývejme věci pravými jmény. Protože jakmile mi tohle někdo podstrčí jako komedii, tak jej pošlu někam s tím, že je to možná smutné, možná kritické až satirické k tehdejší společnosti, každopádně nijak extra veselé - zobrazenými skutečnostmi, a na tom se shodneme, možná spíše k pláči. Zajímavé, že ty "banální krváky" typu Othella byly podstatně zajímavější, ani mi je nikdo nemusel přehrávat, ba co více, ony se od sebe i lišily. Jak kdo ztvárnil kterou roli odmítám na literárním webu řešit, tady jsme přes papír, maximálně moderní čtečky. Pokud pak budeme tvrdit, že vykrádání sebe i jiných je v pohodě, protože to v té době bylo běžné, je to jako bych někde prohlásil, že vypalování CD není problém, protože to taky dneska dělá každý. Především si o tom totiž myslím, že někdo, koho proklamují jako největšího génia anglické literatury, by neměl mít vykrádání kohokoli vůbec zapotřebí, a to v jakékoli době. Pokud to tehdy procházelo (a koncem 16. století už také jen do určité míry), tak v dnešním měřítku je to poněkud slabina. Proto si myslím, že kdyby se někomu v českém školství chtělo v literatuře Británie opravdu prohrábnout, našel by i zajímavější velikány.

04.03.2011

Záleží na tom, co kdo od tohohle čeká. Když přistoupíme na to, že John Sinclair byla v podstatě vždy oddechovka-brakovka, patří tohle v rámci tvorby Jasona Darka mezi to lepší, co napsal. Moje hodnocení 4 hvězdami proto neberte ve srovnání se světovými perlami a klasiky, ale jako porovnání příběhů v tomto druhu literatury. Tedy v oddechovce-brakovce...;-)

24.02.2011

Na příběhu je dobře vidět autorova dlouholetá práce pro audiovizi, pracuje slušně s obrazy, příběh se snadno představuje. Zdá se skoro, jakoby šlo spíše o popis filmu. Přes nebo možná právě pro snahu o napětí, drsnost, akčnost a kdovíco ještě se ale Eversz bohužel nevyhnul některým logickým kiksům v situacích a jednání postav, a z nich pramenící nevěrohodnosti některých situací. Nevěrohodnost se vám může přihodit u sci-fi nebo fantasy, protože tam prostě nic není nemožné, ale v detektivce by se to asi stávat nemělo, ne? A ještě jedna drobná výtka. To si autor nadsadil, nebo opravdu v Americe každý chlastá Colu, Jacka Danielse, každý motorkář vypadá jako Wrex, každý vyhořelý detektiv jako Ben atd.? Protože tohle fakt smrdí klišovitostí...

14.02.2011

Bohužel tohle z mého pohledu kvalitou nemá ani na dnešní Rodokapsy. I když to asi ve své době znamenalo pro mnohé víc.

02.02.2011