annihilation komentáře u knih

Šílenství je kniha, jejíž povídky nahlodávají mysl a probouzejí úzkost v její čisté podobě. Psány jsou velmi čtivou formou, vždy jde o až téměř jednoduchý mystický příběh, který se rozuzlí až na úplném konci. Nejzajímavější jsou asi postavy - vždy naprosto psychicky choré a zahalené tajemstvím a především depresivní úvahy, které vám pomohou nahlédnout hlouběji do autorovy duše a pochopit, proč si vzal život již ve svých pětadvaceti letech.

"Jsem zlatá dýka, jejíž čepel se ztupila.
Má duše je štíhlá – jen se vymrštit. Jen mé tělo je těžké. Duše mi vězí v síni.
Tváří v tvář strachu nejsem zbabělec. Zbabělý jsem jen vůči sobě. Ach! Kdybych tak byl krásný…
Sám se stydím, jak velký si připadám.
Jsem tak velký, že svá tajemství mohu svěřit jen sobě.
Nikdy jsem necítil obavy. Vždycky jsem cítil chlad."


"Ve skutečnosti totiž čas už nemá žádnou moc nad těmi, kdo prožili okamžik, v němž se soustředil celý jejich život. Nic už nás nezabolí, dosáhlo-li naše utrpení nejvyššího stupně. Nic už nás nerozechvěje, otřáslo-li námi nejvyšší vzrušení. Tento vrcholný moment ovšem pocítí málokdo. Kdo jej jednou prožil, je pak buď zaživa mrtev jako já, nebo – pouze – hluboce rozčarován a nezřídka končí sebevraždou."

9 16.09.2012

Blake většinou píše velmi krásně, ale zde mám bohužel pocit, že kvalitu jeho dílu velmi snížil překlad - když se někde objeví nějaký volný verš, hned to zní mnohem lépe.

7 16.09.2012

Povídkové knihy, ač spojené jedním tématem, pro mě byl vždy problém popsat, především proto, že každá z nich probouzí v člověku úplně jinou emoci, vyvolává jiné vzpomínky a úvahy. Bohumil Hrabal vám umí svými krásnými slovy navodit jakýkoliv pocit – rozhoupe vás nostalgií a za malou chvíli přenese do veselé nálady, to vše aby vám pak naservíroval čistý smutek a ten opět nahradil něčím, co vás pohladí na duši. Mám pocit, že jeho knihy jsou skvělé i z důvodu, že jsou psané česky a jsou naší mysli o něco blíže. Upřímně lituji všech překladatelů, kteří se jeho knihy snaží převést do jiných jazyků – to musí být teprve oříšek.

Nejvíc se mi asi líbil příběh s názvem Diamantové očko, byl totiž naplněn jistým druhem radosti z žití, kterou mají asi jen…pábitelé? Zaujal mě již úvod (a následovné použití v povídce), kdy autor dokázal vtisknout poetičnost běžné věci:
Některé skvrny
Nelze vyčistit
Bez porušení podstaty látky
(lísteček z chemické čistírny)

7 16.09.2012

Celý poutavý příběh vypráví Bromden – je zavřený v ústavu pro duševně choré, kterému „vládne“ despotická sestra a pacienti jsou zde zcela zbaveni jakékoliv mužnosti a naděje. To vše je ale silně nabouráno po příchodu Randela McMurphyho, který se nechal hospitalizovat místo toho, aby podstoupil nucené práce na farmě, a nehodlá se podřizovat nesmyslnému systému na ovládání lidí. Se sestrou a jejími pomocníky začne vést velmi chytrý boj, kterým podkopává jejich autoritu a pacientům zase vrátí touhu, která jim tak scházela.

Většina jistě zná výborné Formanovo filmové zpracování, ale jako to tak bývá, film se nikdy nemůže vyrovnat knize, protože nedokáže ztvárnit spoustu myšlenek. V tomto díle je skvěle popsán vývoj postav a ich forma „Náčelníka“ celému příběhu dodává jisté kouzlo – především pro jeho psychotickou představivost a vnesením obrovské lidskosti do příběhu, který kritizuje její násilné potlačování.

13 16.09.2012