AnnaR.
komentáře u knih
Kdyby
Simona Votyová
Tak jednak nápad není originální, snad jen to, že se jedná o dvě autorky. První jsem přečetla od Sabiny Voty, ale tak mě to nebavilo, že ten druhý pohled jsem silou vůle přečetla ani ne do půlky a následně knihu odložila. Nechápu tak vysoké hodnocení, snad jen toho, kdo něco podobného zažil, vezme kniha za srdce, jinak nevím...
Vyměnit vodu květinám
Valérie Perrin
Dlouho mi trvalo, než jsem se do knihy začetla. Hlavně vypravění o hřbitově mě nudilo, až jsem měla chuť knihu odložit. Postupně však příběh dostával spád a nakonec se z toho vyklubal moc hezký román.
Povídky, které pomáhají
Michal Viewegh
Takové čtení na dobrou noc. Některé povídky zajímavé, jiné průměr, některé nuda.
Děti nade vše
Delphine de Vigan
Tak to se mi líbilo moc. Člověka jako jsem já, nikdy nenapadlo, když jsem náhodou zahlédla nějaká, tak trochu přitroublá videa na youtube, kde si děti hrají s panenkami či s auty, jaké z toho plynou zisky a jak se asi věčně usměvavé a nadšené děti u toho častého natáčení asi cítí. Teď to vnímám úplně jinak a vlastně jsem docela silně znechucena.
Dula
Michal Viewegh
Původně jsem se chtěla rozepsat obšírněji, o tom jak si připadám jako masochista, když stále ještě čtu Vieweghovy knihy, ale pak mi došlo, že je to zbytečná ztráta času. Pan spisovatel si je jistě vědom, že jeho knihy mají silně upadající úroveň, když na svém facebooku citoval z knihy Michela Houellebecqa tuto větu: "Až u ostatních vyvoláte směs zděšeného soucitu a pohrdání, budete vědět, že jste na správné cestě. Budete moci psát." No nějak si tu kritiku svých literárních paskvilů omluvit sám pro sebe musí.
Spasitel
Andy Weir
Pro člověka, kterému je naprosto cizí fyzika, chemie, biologie - jako jsem já, byla četba této knihy, přes velmi dobrý námět, skoro utrpením. Dočetla jsem jen silou vůle, protože jsem velký obdivovatel Marťana.
Babička
Irena Obermannová
Trochu ukňouraná zpověď na téma, jak nikdo nechce ženy nad padesát, které se ovšem nedají a ještě světu ukáží zač je toho loket. Trochu pátrání po ztracené urně s popelem a díky tomu odhalené tajemství rodu. Zbytek je vlastně covid deník. Jako oddechovka na dovolenou docela dobré.
Artemis
Andy Weir
Velké zklamání po úžasném Marťanovi. Velmi mnoho technologických popisů, které jsem ve velkém přeskakovala neboť mě to nebavilo. Přišlo mi, že spisovatel ze sebe ve své prvotině vydal vše a Artemis je jen slabý odvar.
Ta přede mnou
J. P. Delaney (p)
Čtivé, napínavé, sice co se týče postavy architekla silně mi připomínal hlavního hrdinu z 50 odstínů šedi, což mi trochu vadilo, ale jinak není co vytknout
Kde jsi, když nejsi
Radka Třeštíková
Divná kniha. Musela jsem jí číst chronologicky, kdybych četla na přeskáčku, tak bych v tom měla skutečný guláš... A upřímně ani nevím, zda se mi líbila či nikoliv, protože mé pocity z ní byly jak na houpačce. Takže 2 a půl hvězdy.
Náhradník
Princ Harry (p)
Vlastně ani nevím, jak tuto knihu okomentovat. Pocity z ní mám rozporuplné. Dobře se čte, je dost zajímavé dostat se více pod pokličku života královské rodiny. Jak Harry popisuje - ten život ala Truman Show, navíc plný intrik a podrazů i od nejbližších členů rodiny, je docela bizár. Bulvár netřeba komentovat, jen mě zarazila ta bezmoc, se kterou se proti lžím, stalkingu a odposlouchávání telefonátů vlastně nedá bojovat. Harry se jeví od raného dětství jako agresivní chlapeček (viz opravdu brutální bitky se syny rodinných přátel), nestudijní typ, holdující alkoholu, občas i drogám, dopouštějící se různých excesů, aby následně byl znechucen, že jich bulvár využil a zneužil. Nevěda, co by si zvolil za zaměstnání, našel se tedy v armádě resp. ve válce. (zbytečně dlouhá pasáž). Pak toužíc po lásce a rodině se bezhlavě zamiluje již podle fotografie do své úžasné a naprosto bezchybné ženy, která byla natolik kultivovaná, že jí ani ve snu nenapadlo si svého nastávajícího vygooglit (on tomu bezmezně věří) a pak pro záchranu tohoto vztahu opustil rodinu i výsady s ní spojené a odešel do exilu, nadále pronásledován jak bulvárem, tak šikanován svou nejbližší rodinou...Ale proboha proč? To jsou opravdu všichni takoví neřádi? Co z toho mají, že svého syna, bratra poníží, odkopnou? Opravdu zde platí přísloví - chceš-li s vlky býti, musíš s nimi výti? Na druhé straně proč lidé, toužící žít v klidu, bez pozornosti médií a v harmonii s rodinou, mají zapotřebí vystupovat v talk show, natočit dokument a napsat knihu, ve které tuto svou rodinu doslova dehonestují a ta je pochopitelně následně velmi pobouřena? Že jde o peníze na prvním místě o tom není pochyb, ale pak se není co divit tomu, že rodina reaguje negativně a že paparazzi stále dotírají. Kde je pravda ví jen zúčastění a v této knize jde pouze o Harryho pohled. Velmi by mě zajímal ten z opačné strany barikády. Když by memoáry napsal William, vše by vyznělo úplně jinak. Z toho vyplývá, že objetivní pravda prostě neexistuje.
Jolka
Jana Guljuškina
Na knihu jsem se těšila na základě starého úryvku z blogu spisovatelky. Ovšem byla pro mě zklamáním. Jednak mi byla hlavní hrdinka silně nesympatická, což se mi obvykle nestává a pak mě vůbec neoslovil styl psaní. Iritovalo mě přeskakování v čase, kolikrát jsem netušila kdo vlastně vypráví a o co vlastně jde. Rozkošatělé úvahy a neustálé hnípání se v sobě samé i ostatních protagonistů bylo doslova úmorné... Vůbec se nedivím, že autorce je blízké Rusko a Rusové - ti totiž dokážou o nesmrtelnosti chrousta zasvěceně hovořit třeba celou noc... Několikrát jsem knihu chtěla odložit, ale nakonec jsem to silou vůle zvládla.
Nevědění
Milan Kundera
Hnípání se v psychice a pocitech emigrantů, navíc napěchované nezáživnými filozofickými úvahami.
Bizarní hry na lásku
Lucie Polenská
Na to, že se jedná o prvotinu kadeřnice ve středním věku (jak sama autorka přiznává) tak je to docela slušně napsáno a je cítit, že povídky jsou ze života. Akorát nevím, zda knihu někdo redigoval, protože jsou tam občas chyby a taky formát se na některých stranách rozchází!! Na to by si tedy vydavatel měl dát pozor, působí to hodně neprofesionálně.
Poslední deník Květy Fialové
Josef Kubáník
Kniha se mi líbila. Ale potvrdila mi, že Květa Fialová nebyla tak všeobjímající a láskyplná budhistka, jak se ráda prezentovala. Vlastně byla netaktní a velmi kritická až drsná na adresu svých hereckých kolegů. Možná to bylo stářím, které si už nebere žádné servítky. Klobouk dolů před její pracovitostí do pozdního věku. Druhá půlka, vypovídající o postupující nemoci je velmi skličující, ale pozitivní v tom směru, že do posledních chvil byla obklopena rodinou a přáteli.
Má cesta za štěstím
Karel Gott
Tak mě ta úžasná kniha dost zklamala. Jednak je nesmírně těžká, takže číst se dá jen položená na stole, v rukách jí nelze udržet!! Myslím, že toto vydavatel jaksi nedomyslel. Co se týče obsahu - tak nic nového jsem se nedozvěděla (snad jedině to, že Karel Hála v opilosti tvrdil, že je špion). Čekala jsem, že bude mnohem otevřenější. Hodně mi vadilo obhajování sebe sama, co se týkalo dopisu Husákovi z cvičné emigrace (který na rozdíl od různých dokumentů, týkajících se sledování STB apod. uveřejněn nebyl), podpisu anticharty, stále se opakující důraz na pronásledování a šikanu ze strany státu. Výsledný dojem zachránila poslední pasáž z období nemoci a loučení se se životem.
Kundera: Český život a doba
Jan Novák
Ta kniha se nedala skoro udržet v rukách, jak je těžká. Na začátku si jistě autor položil výzkumnou otázku: Byl Kundera bezpáteřní úchyl, prospěchář, sobec? A pak hledal argumenty, svědčící pro její potvrzení. Tudíž jsem postrádala větší objektivitu. Ale i tak je to záslužná práce, která podrobně mapuje období třiceti let ve spisovatelské obci.