Anie.M komentáře u knih
(SPOILER) z počátku mě kniha nadchla, jak se ne moc bohatý kluk dostane do úzkého kruhu zbohatlíků o kterých nikdo nic pořádně neví a na hodiny učitele, který si vybírá jen hrstku studentů - jako nějaký tajný spolek. pak začal příběh upadat, nic se nedělo a měla jsem chuť knihu odložit. Pak se stala první vražda a vše zase začalo gradovat. následovala vlna nezajímavosti nad hloubáním a kombinováním, jak se zbavit otravného kamaráda, pak se ho tedy zbavili a každý po svém se s tím musel vypořádat. zajímavý námět a zajímavý úvod do děje, ale po zvážení kolem a kolem to byla vcelku ztráta času.
Katie se mi jako komisařka vryla pod kůži. vzhledem k jistým nedořešeným věcem na konci příběhu hned sahám po třetím díle. kniha je velmi čtivá a těch 400 stran jakoby utíkalo samo. musím přiznat, že některé pasáže byly na hranici, ale na celkovém dojmu to neubralo.
tak jsem si myslela, že slupnu ještě druhý díl a pak si dám pauzu. teď si nejsem jistá, jestli Willa opustím, asi potřebuju vědět co se stane ve třetím díle a tak hurá na něj.
v této knize rozhodně nechyběla atmosféra, beznaděj z nevědomosti co se děje na metr ode mě. ale vzhledem k tomu, že pár hluchých míst bylo, že trhlina byla mnohem lepší a taky za protivného hlavního hrdinu, dávám tři hvězdy.
no .... jak hodnotit, je to spletenec spletenců, který brzy přestává být zajímavý.
opravdu mě tento příběh nijak neoslovit, i když na začátku jsem čekala něco lehce mysteriózního, co se bude pojit k osudnému jezeru a okořenilo by to knihu. a ono nic.
Písečný muž jako paperback mi přistál v kabelce, jako skladná knížka na dlouhou cestu metrem. A s první kapitolou se ze mě stala závislačka na severské krimi. co víc dodat, celá kniha i s postavami, prostředím, nápadem je pro mě mistrovské dílo a všem mohu jen doporučit. více méně, všechny knihy tohoto rázu po přečtení srovnávám s Písečným mužem a málo která dosáhne na tento level.
Na této knize mě velmi lákalo prostředí samoty, Šumavy a styl života, který vedou tito lidé. Naopak jsem se bála stylu psaní, rozhovory mě nikdy nebavily a nevtáhly do děje.
Po prvních řádcích jsem se nemohla odtrhnout a u některých příběhů jsem chtěla vědět víc, co bylo dál a jak to dopadlo.
Úžasná kniha, která na jednu stranu vyzdvihuje krásy přírody a jak je důležité jí porozumět, na druhou stranu se dozvídám o režimu, jak s ním lidé nesouhlasili a jak to ovlivnilo jejich životy. Zajímavé je i přemýšlet nad psychikou postav a i když to není žádné psychologické drama, dávají rozhovory spousty podnětů k přemýšlení.
Má původní představa o knize byla, že si přečtu příjemnou oddychovku o ideálním životě na samotě, který bych sama jednou chtěla.
Po přečtení se názor otočil o 180°. ne proto, že už bych netoužila žít v lesích, ale proto, jakým způsobem se tito lidé ocitli sami, ať už chtěně nebo ne; co všechno předcházelo v jejich životě, a že to vlastně není žádný med.
příběh jsem si rozhodně užila. bylo to tedy rychlejší než jsem si myslela, než se příběh rozjel už byl konec, ale vzhledem k tomu, že je knížka pro mládež, má ideální délku. těším se na další díl dobrodružství.
moje první od Kinga a musím přiznat, že jsem se bála. zvlášť teda znovu oživlého zapáchajícího kocoura....
další povedený thriller v čele s Martinem, ovšem oproti prvnímu dílu mi chyběla ta tajemná atmosféra.
knihu jsem poslouchala jako audioknihu. je to takový průměrný thriller a bavil mě. zápletka mi přišla zajímavá, hlavní postava profesora a vědce byla dobrá volba. musím uznat, že místy jsem se ztrácela v tom vědeckém popisu (ale to bude spíš tím, že nejsem zvyklá na audioposlech), nicméně kratičkou pasáž o nožích a legendách jsem si užila. Konec nebyl nijak závratný a zdrcující, dalo se něco podobného předpokládat, ale i přes to se autorovy povedl.
nápad na thriller není špatný, zahrada, unesené dívky a umění v podobě tetování motýlích křídel. Co mě ovšem zarazilo byla dost zvrácená představivost autorky a ještě k tomu, to celé bylo vyprávěno tak nenásilnou formou bez gradace napetí či nějakého spádu, jako by se zdálo, že je to zcela normální a občas se to stává, taková trošku perverzní nuda. Maya mi byla zpočátku protivná, ale nakonec byla nejzajímavější postavou.
kratičká povídka k odpolední kávě na zahradě. mě se prostě Murakamiho styl líbí. živě vykreslená atmosféra, no a ten "kouzelný dědula" coby majitel, navodil tu správnou magickou atmosféru.
nejprve mě konec zaskočil, protože jsem čekala, co si tedy slečna přála, ale teď je mi to vlastně jedno a říkám si jaké přání by mělo být to nejužitečnější nebo je nejlepší přání to nejdéle trvající, a nebo to nejdražší ? je vlastně potřeba mít nějaké kouzelné přání, vždyť přeci mám ještě velký kus života před sebou a zdaleka jsem zatím neviděla úplně všechno....
poslouchala jsem ji jako audioknihu v podání Simony Postlerové a v tomto případě mě bavila. nicméně námět, průběh i konec příběhu byl průměrný a kdybych ji měla číst, asi by mě neoslovila.
nejsem si jistá co si o knize myslet, jak nad ní přemýšlet. rozhodně ve mě zanechala zvláštní pocit. proč, to nevím - povídky nečtu, příběh takový nijaký, postavy ty už byly zajímavější, ale stejně. určitě mám ale chuť si přečíst další knihy od Murakamiho a to možná hned zítra.
od první chvíle mě thriller zaujal, začalo tam několiv dějových linií, které spolu zdánlivě nesouvisejí a pak se postupně proplétají a zaplétají. na konci jsem byla lehce zaskočená, jak je náhoda a štěstí důležité a může vše změnit o sto osmdesát stupnů.
krásné čtení na dluhé zimní večery, kdy se nechci bát, ale chci se tiše usmívat.
ještě lepší dojem než kniha na mě udělala audiokniha vysílaná čro, rozhodně stojí za poslech.
k této knize jsem se dostala jako dospělá, když jsem si jí vypůjčila na vlakovém nádraží, měla jsem před sebou dlouhou cestu a četla jsem ji se stejným nadšením jako kdyby mi bylo 12. přála jsem si být Gill a potkat malé vlče ve stáji, ujmout se ho a zůstat s ním. říkala jsem si, že bych nikdy neodjela a měla toho nejlepšího parťáka robbera.
na to, že nejsem povídkový nadšenec, se mi zdá tato útlá knížečka povedená. styl vyprávění mi sednul a námět mě hodně zaujal, říkala jsem si, proč to není aspoň o trošku delší a více rozepsanější
čekala jsem více, bylo to moc dlouhé, Sevaze mám jako postavu moc ráda, ale říkala jsem si občas, kam dal hlavu a proč reaguje takto ? styl psaní i nápady mi u Miniera vyhovují, ale možná by bylo na čase začít jiné téma než Servaze a Hirtmanna.