Andrea S. komentáře u knih
Navzdory pozadí příběhu je to humorně napsaná knížka, která se mi od M. Viewegha líbila zatím nejvíce. Je to dáno nejspíše tím, že se příběh odehrává v době socialismu, což dává - v porovnání s ostatními autorovými díly - celému ději vyšší rozměr.
Barvitě popsané příběhy lidí, u jejichž čtení si člověk přeje, aby to byla "pouze" smyšlená beletrie. Tomu tak ovšem není a z knihy přímo mrazí. Pro mě naprosto nepochopitelné, že diktatura jednoho muže ve 21. století může vůbec existovat, a to za přihlížení ostatních "demokratických" států. Autorka rozhovory s lidmi velmi dobře zpracovala a knihu obohatila o faktické údaje. Doporučuji knihu přečíst, člověk si tak uvědomí, jaké má vlastně štěstí, v jakých podmínkách žijeme my tady.
Příběh tohoto dílu se mi ze všech dosud přečtených Carterových děl líbil zatím nejvíce. Oproti předchozím knihám je text vystavěn trochu jinak, což jsem uvítala. Autor lehce změnil své schéma psaní. Linka napětí ovšem zůstává do posledních stran pro čtenáře ponechána.
Ke knížce jsem se dostala pouze díky seriálu, o kterém mnozí v mém okolí mluvili a chtěla jsem ho vidět také. První díl jsem ovšem nezhlédla celý, jelikož byl na mne příliš surový a drsný. Rozhodla jsem se tedy pro knižní podobu a nelituji. Objevila jsem pro sebe novou autorku, jejíž knížky bych si chci přečíst. Příběh je velmi čtivý a hlavní postava Fredova je pro čtenáře otevřená. Člověk ví, co si postava myslí a co vnitřně prožívá. Konec knížky mě překvapil, takový závěr jsem - v dobrém slova smyslu - nečekala. Autorka mě velmi mile překvapila. Na konci jsem měla pocit jako bych četla další úžasné dílo, a to myšlenkou podobné knize "1984".
Kniha, jejíž prostřednictvím autorka přibližujeme na příběhu několika generací muslimský svět a postavení žen v něm. Románová podoba se četla velmi lehce a myslím, že se ke knížce někdy ještě jednou vrátím.
Shoduji se ve velkém měřítku s předchozími komentáři. První část knihy zaměřená na popis psychopatů a různých typů sociopatie včetně příkladů se mi líbila více než část druhá, která přibližuje historické osobnosti v kontextu psychopatie. Musím přiznat, že v historické části jsem si vybrala k přečtení pouze ty osobnosti, které mě nejvíce zaujaly. S politickými názory bratrů Honzákových se ztotožňuji, tudíž mi komentáře ohledně současných politických představitelů nevadily a naopak jsem je uvítala.
V pořadí mnou třetí přečtená kniha od Ch. Cartera, která se mi líbila zatím nejvíce. Popis není tolik brutální jako v předchozích dílech, děj má napínavý spád a zároveň oceňuji různé dějové linky. Zakončení kapitol nutí čtenáře číst neustále dál a dál.
Knížku jsem přečetla před několika lety na konci základní školy a zanechala ve mne silnou vzpomínku na vyprávění osudů žen, které paní Kantůrková během pobytu ve vězení poznala. Chtěla bych se ke knížce jednou vrátit, nyní si ji připomenu alespoň seriálem.
Navzdory popsaným krutostem druhé světové války se jedná o nádherně napsaný příběh dvou bratrů, kteří se jako Němci museli vyrovnat s okolnostmi doby, a to každý po svém. Knížku řadím mezi jednu z nejlepších válečných knih, které jsem v románové podobě četla.
Tuto krátkou knížku ve formě rozhovoru - doprovázenou fotografiemi zachycujícími nejen J. Suchára, ale i Neratov samotný - jsem přečetla během dvou / tří odpolední. Prostřednictvím rozhovoru poznává čtenář jednak příběh pana Suchára, ale také příběh Neratova, který díky činnosti pátera jako jedna z mála bývalých sudetských pohraničních obcí po roce 1989 znovu vzkvétá. Jednalo se pro mne o velmi pokorné čtení, které bylo umocněno tím, že Neratov čas od času navštěvuji a je potřeba za jeho obnovu poděkovat a nechat se také inspirovat pro obnovu dalších tzv. zapomenutých míst.
Knížku jsem četla v rámci povinné četby před několika lety. Nejprve jsem k ní přistupovala s mírným znechucením, ale nakonec jsem si k ní víceméně našla cestu. Příběh i forma psaní byly pěkné. Při čtení mě rušila pouze staročeština.
Kniha mě zaujala svým názvem i obálkou, ale bohužel se mi nepodařilo do jejího textu začíst. Chtěla jsem se dozvědět nové informace nejen o jídle a tradicích Ruska, ale také si připomenout ruskou historii nevšedním způsobem. Přečetla jsem však pouze několik prvních stran a odložila knížku nazpět do poličky. Věřím, že se k ní jednou na druhý pokus úspěšně vrátím.
Knížku jsem před několika lety přečetla, mám ji dokonce i v knihovně, ale nijak významně mne nezaujala. Měla jsem období, kdy jsem Vieweghovy knihy četla, ale s odstupem času se k nim vracet pravděpodobně nebudu, jelikož jsem si k autorově stylu psaní nenašla cestu.
Knížku jsem četla před několika lety na základní škole a pamatuji si, že mne velmi zaujala surovostí příběhu a zároveň také inspirovala k přečtení české knižní obdoby, a to "Mementa" od R. Johna.
Druhý díl Carterovy detektivky se mi líbil o něco více než první, i když byl na druhou stranu z mého pohledu brutálnější, co se týká popisu. Děj je napínavý, jednotlivé kapitoly gradují a nutí čtenáře pokračovat v četbě. Kniha představuje "oddechové" čtení od vážné literatury.
Hezky zachycené vzpomínky hraběnky Eleonory z Doudleb nad Orlicí, která prožila svůj život ve třech politických systémech. Jednoduché, výstižné a především lidské vyprávění.
Knížka, která mě pohltila svým napětím a kterou jsem měla přečtenou během krátké doby. Nejedná se o literaturu s velkými ambicemi, ale jako "oddechovka" od vážné literatury je to dobrá volba. Rozuzlení příběhu na samotném konci mne překvapilo, tip jsem měla na jiného pachatele.
Námět knížky je velmi zajímavý, neboť na knižním trhnu převažují díla týkající se obětí nacistických zločinů. Ačkoliv jsem očekávala více informací o Amonu Göthovi, jedná se spíše o životní příběh jeho vnučky a je potřeba mít tuto skutečnost při hodnocení na paměti. Knížka by mohla být z mého pohledu propracovanější, nejen fakticky, ale i stylisticky. Při čtení si může čtenář uvědomit, že osud člověka je spjat s jeho rodinnou minulostí, která ho - ať chce, či nechce - do jisté míry vždy ovlivňuje.
Knížku jsem četla před dvěma lety a v budoucnu se k ní chci znovu určitě vrátit, jelikož je plná důležitých a inspirativních životních úvah. Doporučuji číst jednotlivé rozhovory s pauzami pro zamyšlení. Čtenáři se může lehce stát, že mu příběhy lidí budou splývat.
Ke knížce jsem se dostala díky její četbě na pokračování na Českém rozhlasu, kde byl text samozřejmě zkrácen. Michelle Obama mě svým poutavým vyprávěním velmi mile překvapila. Nejvíce se mi líbila první část, v níž přibližuje své dětství v Chicagu a následnou cestu za vzděláním a vysněnou prací. Ačkoliv bych ocenila podrobnosti z osobního života v době, kdy byla První dámou USA, je pochopitelné, že se tyto informace v knize objevit detailněji nemohou. Kniha je zároveň inspirativní, a to svým mottem, že každý z nás má svůj životní příběh a pokud má člověk odhodlání, tak je v podstatě vše možné.