Andre2609 komentáře u knih

...,, Celý svět má očekávání spasitele; najdete je všude. Spasitelský komplex je masovou psychologii, je to archetypický obraz kolektivního nevědomí a ten se zcela přirozeně aktivuje v epoše tak plné problému
a desorientace, jako je ta naše...

V kolektivním nevědomí jedince se připravuje historie; archetypický obraz vstoupí do života a všichni jsou jim stržení...
To je to, co vidíme dnes. Viděl jsem to přicházet; v roce 1918 jsem řekl, že „plavá bestie“ se převrací ve svém spánku a že se v Německu něco stane", Žádný psycholog tehdy vůbec nechápal, co jsem tím myslel, protože lidi jednoduše vůbec nenapadne, že naše osobní psychologie je jen tenká kůže, jen vlnka na oceáně kolektivní psychologie...

Mocný faktor, faktor, jenž mění celý náš život, který mění povrch nám známého světa, jenž dělá historii je kolektivní psychologie a tato kolektivní psychologie se řídi zákony zcela odlišnými, od zákonů našeho vědomí..."

2 10.03.2021

,, Knihy jsou nastřádaným pokladem světa, zákonitě odkázaným všem pokolením a národům...

Je to něco, co nás oslovuje důvěrněji
a zároveň promlouvá obecněji než kterékoli umělecké dílo.
Je to výtvor nejbližší životu samému. Může být přeloženo do každého jazyka a ne pouze čteno, ale vpravdě vydechováno všemi lidskými ústy, ne pouze zpodobeno na plátně nebo v mramoru, ale vytesáno z dechu samého života...

Jejich autoři jsou v každé společnosti přirozenou a podmanivou aristokracií
a vykonávají na lidstvo větší vliv než králové a císařové... "

4 10.03.2021

...,, Budu ti vyprávět babskou povídačku, ale vhodnou, jak říká Horatius...
Pavouk na cestách potkal náhodou
dnu a oslovil ji:
„Kam jdeš tak smutně?“ Řekla mu: „Dostala jsem se k hrubému a neomalenému hostiteli, který mě trápil hladem a neustálou prací, od rána až do večera mě nutil, abych byla mezi hroudami a kamením; až pozdě večer jsme se utýráni vraceli do zaprášeného a chudičkého domu, vždycky s rozbitými botami a pokaždé s ukrutně těžkým břemenem...

Tam po bídném dni následovala noc sotva o málo příjemnější. Krmil mě bídným jídlem, kousky starého, plesnivého, na kámen vyschlého chleba, olejem a ztvrdlými olivami s kalnou vodou, do které přiléval ocet. Svátkem bylo, když k tomu přidal
ovčí sýr...

Po takové hostině mě ukládal na bídné lože, ještě tvrdší, než bylo jeho políčko. Vstával z něho za svítání a znovu mě hnal na pole a k proklaté dřině. Tak ubíhal den po dni bez oddechu a bez naděje na odpočiínek. V neděli totiž buď plavil ovce svého pána, nebo upravoval koryto potoka, anebo plot nově osetých polí...
Rozmrzelá utíkám před tak zhoubným nakládáním a z domu, který vůbec neodpovídá mým zvykům... “

Když to pavouk slyšel, řekl:
„Ach, mě stihl pravý opak! Měl jsem pána změkčilého a zhýčkaného, jemuž požitky byly ne hlavním, nýbrž jediným blahem. Zřídka vycházel z domu. Večerní jídlo prodlužoval až do svítání, snídani až do večeře. Čas, který zbyl, vyplňoval spánkem, kolébán purpurovými poduškami - čas mezi hostinami a hýřením využíval k odpočinku...

Pro jeho dům byly opatřovány lahůdky, cizokrajné druhy vůní, vína z dalekých zemí, zlaté nádoby, poháry vzácně vykládané; stěny domu byly potažené asijskými látkami, podkaha pokrytá nachovými koberci. Stále tam všude byla spousta neklidně pobíhajících přátel, žádná část domu nezůstala bez povšimnutí, nebylo kouta, kam by nevnikli...

Protože podlaha se metla košťaty a
z malovaných trámů se stíral prach, bylo mi sotva někdy dovoleno, abych tkal své umělé sítě, a ze všeho nejsmutnější bylo, že jakmile jsem jen začal, už jsem v prvních počátcích viděl, jak se moje naděje hroutí a má námaha je marná. Byl jsem, nešťastný, pronásledován a překotně vyhazován. Hledal jsem skrýše, žádné tam však nebyly, Pevná stěna z mramoru bílého jako sníh mně ubohému nedopřála žádný úkryt...
Prchl jsem proto z dohledu svých pronásledovatelů, abych jakémukoliv klidnému vyhnanství dal přednost před neustálým uklízením“

Po těchto slovech řekla mu dna:
„Ach, kolik dobrých věcí přichází nazmar z nevědomosti čí z nedbalosti! Nevědomost je slepota mysli, nedbalost je strnulost duše. Je třeba mít oči otevřené a neváhat, když se nabízí něco užitečného...
Hle, to, co jsem já vyprávěla, a to, co od tebe slyším, a co je pro nás oba hrozné, bude znamenité, když si svá obydlí vyměníme.
Tvůj bostitel bude štěstí pro mne a můj pro tebe“

Uznal její radu a vyměnili sí své domovy. Tak se stalo, že dna přebývá
v palácích boháčů a pavouk ve špíně
a v chatrčích chudých...

~~~

Dovídám se, příteli, že se do tvého domu vplížila dna; divím se tomu. Nemyslel jsem, že by pro ní bylo místo v domě tak střídmém, a bojím se, že tam nalézá něco, co jí vyhovuje. Je-li to pravda, pak se nelekám ani tak zla samotného, jako jeho příčiny. Bylo by mí málem milejší, kdyby tvým hostem byl pavouk. Je třeba bránit se dně od samého počátku a nic není proti ní lepší obranou než bdění, práce a půst...

Radím tedy toliko: žij, jako bys byl chudý. To je ta dobrovolná chudoba, které filosofové říkají střídmost...
Tu ti doporučuji a tu tí ukazují jako jedinou cestu k tělesnému zdraví. Snažím se ti pomoci jako nový Hypokrates; nabízí se ti snad trpký,
ale prospěšný lék...

Chceš-li být zdráv, žij jako chudák, Zlato ukryté v truhlici škodí jedině duchu, život v blahobytu škodí jak duchu, tak i tělu. A proto, chceš-li zahnat dnu, zažeň blahobyt; chceš-li zahnat všehno zlé, odvrhni bohaství...
Buď zdráv!


BRATRU JANU COLONNOVI
o tom, že dna je družkou
bohatých...

U pramene Sorgue 23. června 1340.

1 06.03.2021

...,, Rozhodně bych na nikom nechtěl, aby přejímal můj způsob života;
neboť (nehledě k tomu, že dřív než by si jej osvojil mohl bych si pro sebe vymyslet docela jiný způsob) upřímně si přeji, aby na světě bylo co možná nejvíc rozličných jedinců, a aby se každý poctivě snažil nalézt a sledovat svůj vlastní způsob, a ne napodobovat ten otcův či matčin nebo sousedův...

Ať mladí staví domy nebo sejí obilí nebo vyplouvají na moře, jen jim nebraňte dělat to, o čem vám říkají,
že by rádi dělali...
Není to nic víc než jakýsi matematický bod, podle kterého se můžeme orientovat — tak jako námořník nebo uprchlý otrok nespouští oči z Polární hvězdy —, ale je to průvodce, který nám vystačí na celý život...

Možná že nedoplujeme do svého přístavu v určený čas, ale zachováme
si správný směr... "

4 06.03.2021

...,, Dělám-li v běžném slova smyslu něco dobrého, děje se to nepochybně stranou mé vytčené cesty a většinou zcela bezděčně...

Lidé v podstatě říkají: Zační tam, kde jsi, a takový, jaký jsi, a nijak zvlášť se přitom nesnaž být platnějším, hleď jen s uváženou laskavostí konat dobro... "

2 06.03.2021

...,, Ať se dnes podívám na kterékoli architektonicky krásné dílo, zjišťují,
že vyrůstalo postupně zevnitř navenek, z potřeb a povahy toho, kdo je obývá a kdo je vlastně jeho jediným stavitelem...

Z jakési podvědomé opravdovosti a ušlechtilosti, bez nejmenšího pomyšlení na vnější dojem; a má-li se kdy v budoucnu zrodit nová krása tohoto druhu, bude ji předcházet právě taková podvědomě cítěná krása života... "

2 06.03.2021

...,, Povída mi jeden farmář:
,, Nemůžete přece žít jen z rostlinné stravy, ta nedodává nic, z čeho se utvářejí kosti..."

A sám nábožně tráví část dne tím,
že zásobuje svóu tělesnou soustavu látkami potřebnými pro stavbu kostí;
a jak tak povídá, kráčí za svými voly, kteří se svými z rostlinek vybudovanými kostmi, vláčí přes všechny překážky jeho nemotorný pluh i jeho samého... "

4 06.03.2021

...,, Jedno pokolení opouští výboje druhého jako na mělčině ztroskotané lodi...

Neboť pokrok mnoha věků, měl jen nepatrný vliv na stěžejní zákony lidské existence — naše kostry se patrně nedají rozpoznat, od koster našich předků... "

3 06.03.2021

...,, Moje zkušenost mě přinajmenším naučila, že jestliže někdo postupuje s duvěrou směrem, který mu ukazují jeho sny, a snaží se žít životem, jak on si jej představuje, dojde k výsledku, který by běžně nečekal...

Leckteré věci si dál nevšímá, překročí neviditelnou hranici, kolem něho a vněm začnou vznikat nové, obecné
a méně svazující zákony, anebo se puvodní zákony rozšíří a budou se vykládat k jeho prospěchu ve svobodějším pojetí a on bude žít volně jako bytost vyššího řádu...

V tom poměru, v jakém zjednoduší svuj život, ukáží se zákony vesmíru méně složité. Samota nebude samotou,
ani chudoba chudobou, ani slabost slabostí... "

6 06.03.2021

...,, Slova jsou a zůstanou prázdným zvukem, i cesta do pekel byla odjakživa dlážděna krásnými slovy o službě ideálu. Osobnosti se však neformují posloucháním a mluvením, ale prací
a aktivitou...

Neboť společenství standardizovaných jedinců bez osobní originality a osobních cílů by bylo jen ubohou komunitou bez možností rozvoje... "

06.03.2021

...,, Avšak odpověděl mi, že jistě rozptýlí mé pochybnosti, ale teprve až se vrátí domů ke svým knihám, kterých má více než kdokoliv jiný; řekl to bud, že tomu vskutku věřil, nebo že se ostýchal přiznat otevřeně svou nevědomost, to je dnes obvyklé u mnohých, kteří nevědí, jakou chválu si zaslouží člověk, tvor pomíjívý, a proto nemohoucí vědět všechno, když přizná, že neví to, co neví... "

1 06.03.2021

...,, A lidé jdou, aby se podivovali výšinám hor a nesmírným vlnám moře a přeširokým proudům řek a hranicím Océanu a drahám hvězd, a o sebe nedbají... "

V Malaucene 26. dubna 1336.

1 06.03.2021

„ Pravda je to nejcennější, co máme.
Proto s ní musíme šetřit... “

„ Pravda se liší od výmyslu tím, že výmysl musí být pravděpodobný.
Pravda ne... “

...,, Bylo to jednou za velikého sucha. Krmení pro dobytek bylo stále méně.
V této souvislosti si zanaříkal jistý farmář
v přítomnosti Marka Twaina:

„Moje prasata už jsou tak hubená, že musím postavit dvě k sobě, aby vůbec vrhla nějaký stín.“

Ale to by nebyl Mark Twain
Markem Twainem, aby se mu nepodařilo toho muže přetrumfnout...

„To nic není,“ řekl:
„To moje prasata by už dávno byla utekla z ohrady škvírami v plotě - nebýt toho, že jsem jim všem uvázal uzly na ocasech... “

..., Bolo to na koncerte, hrali nádhernú starú hudbu, a medzi dvoma taktami, keď drevené dychové nástroje hrali piano, sa mi zrazu otvorili dvere onoho sveta,preletel som nebesami a videl som Boha pri práci, cítil som blaženú bolesť,
a ničomu na svete som sa už nebránil,
ničoho na svete som sa už nebál, so všetkým som súhlasil a všetkému
som dal svoje srdce.

Netrvalo to dlho, možno štvrťhodinu, ale tej noci sa mi to sem-tam vo sne vrátilo, a odvtedy, vo všetkých tých prázdnych dňoch to sem-tam skryto zažiarilo, niekedy som to celé minúty zreteľne videl ako zlatú božskú stopu prechádzajúcu mojim životom, takmer vždy bola hlboko ukrytá pod blatoma prachom, potom znova zasvietila predo mnou zlatými iskrami, akoby sa už nikdy nemala stratiť a predsa čoskoro hlboko zapadla...

Raz v noci, keď som ležal s otvorenými očami, začal som zrazu recitovať verše, príliš krásne a príliš zvláštne verše, aby som pomyslel na to, že by som si ich mal zapísať, ráno som si ich už nepamätal, a predsa ostali vo mne skrité ako tažké orechové jadro v starej krehkej škrupine.
Inokedy to prišlo, keď som čítal básne, keď som uvažoval o nejakej Descartovaj či Pascalovej myšlienke, potom to zas znovu zažiarilo a viedlo ma zlatou stopou vysoko do neba, keď som bol s milenkou...

Ach, tažko nájsť túto Božiu stopu v živote, ktorý vedieme, v týchto priveľmi spokojných, priveľmi bezduchých časoch, pri pohľade na túto architektúru, na tieto obchody, na túto politiku, na týchto ľudí..!

Akože som mohol nebyť Stepným vlkom a drsným samotárom vo svete, ktorého ciele sú mi cudzie, ktorého radosti mi nič nehovoria...!

~~~
(Stretnutie s bohom.）str.24/25

..., Soukromý kapitál má tendenci soustřeďovat se v nemnoha rukou částečně v důsledku konkurence mezi kapitalisty a částečně díky tomu, že technický rozvoj a rostoucí dělba práce podporují vytváření větších výrobních celků na úkor menších...

Jako důsledek tohoto vývoje vzniká oligarchie soukromého kapitálu,
jejíž obrovská moc nemůže být účinně kontrolována ani demokraticky organizovanou politickou společností...
Členy zákonodárných orgánů totiž nominují politické strany, štědře financované nebo jinak ovlivňované soukromými kapitalisty, kteří se snaží
z praktických důvodů izolovat voličstvo
od legislatury...

To má za následek, že zástupci lidu
ve skutečnosti nehájí dostatečně zájmy znevýhodněných vrstev obyvatelstva. Navíc za daných podmínek soukromí kapitalisté nutně ovládají, ať už přímo nebo nepřímo, hlavní zdroje informací (tisk, rozhlas, vzdělávání). A tak je nadmíru obtížné, a ve skutečnosti většinou zcela nemožné, aby jednotlivý občan dospěl k objektivním závěrům a rozumně využil svých politických práv...

1 14.01.2021

,, Vždy bolo pre mňa záhadou, ako sa môžu ľudia cítiť poctení pokorou iných... "

..., Zivot je ovládaný množstvom síl. Záležitosti by sa hladko vyvíjali, keby sa odohrávali výlučne podľa jedinej hlavnej zasady. Použila by sa v danej chvíli s takou samozrejmosťou, že by sa nemuselo ani na okamih uvažovať. Ale neviem spomenúť ani na jeden čin, ktorý by sa dal vyriešiť tak ľahko...

..., Po tatárskej vojne sa v plnej nahote ukázalo, že krajina, zem, lesy, lúky ani háje nemajú nijakú cenu bez pracovitých rúk, že skutočné bohatstvo tvoria ľudia, ktorí orú a sejú, stavajú mestá a dediny, vyrábajú...
Bez nich nemohol žiť ani král, ani šlachta. A uvedomovali si to aj poddaní, ktorí mali roboty a panskej spupnosti po krk...
Vyhrážali sa, že ak im panstvo nezľaví z povinností, rozutekajú sa z dedín...

Aby ich Belo IV. udržal na svojich majetkoch, 12. júna 1257 vydal listinu, v ktorej sa píše:
„ Pokladali sme za potrebné zariadiť týmto takúto slobodu:
Nech vôbec nič neplatia, kým neprejdú tri žatvy (tri roky) a môžu sa presťahovať z jednej dediny do druhej...
A na ďalšie roky im presne vypočítava povinnosti, aby ich nemohol župan či iný kráľovský úradník zdierať:
„ Z každých 40 usadlostí sú povinní dať jedného vykímeného vola, 40 sliepok a 20 gbelov ovsa...

Županovi prisúdil trojročného brava a od každej usadlosti jeden chlieb i gbel ovsa...
Každých 40 usadlostí malo vydržiavať jedného vojenského koňa a posielať jedného jazdca do vojska...

Kráľ ďalej určil, kedy a koľko mu majú zaplatiť v peniazoch, čím ho majú pohostiť, keď príde do Zvolena, koľko a kde majú odpracovať. Súčasne im zakázal loviť jelene, diviaky, zubry a inú vysokú zver, chytať ryby vo Váhu, Ľupčianke, Revúcej, Teplanke a Sestrči...

Loviť môžu len kamzíky a zajace, rybárčiť iba vo Váhu, aj to iba ľudovým nástrojom, ktorý sa volá val...
Zato však ím udelil kráľ právo voliť si richtára, ktorý môže súdiť v drobných sporoch. A ustanovil ešte všeličo iné: dedičské právo, zákaz súbojov, povolenie obchodovať s koňmi (za podmienky, že ich nevyvezú do Čiech a Nemecka), dovážať soľ z Poľska a tak ďalej...

Nové poriadky a výhody, ktoré kráľ
i šlachta sľúbili domácim poddaným aj „hosťom“ z cudziny, zakrátko oživili polia a dediny. Pracovitosť najbiednejších definitívne rozhodla, že „kráľovstvo nevyjde na dražbu“, ale bude ďalej rásť a zveľaďovať sa...

14.01.2021

..., Tisíce a tisíce lidí, kteří povětšině vykonávali těžkou práci a prožívali těžký život, vysedávaly tehdy ve svých volných chvílích a hrbily se nad čtverci a kříži z písmen a vyplňovaly prázdná místa v nich podle určitých pravidel...

Varujeme se toho, abychom na to pohlíželi pouze z aspektu směšnosti a pošetilosti, a hodláme se zdržet veškerého posměchu v té věci...

Ti lidé se svými dětskými hádankovými hrami a vzdělávacími články nebyli totiž nikterak bezelstné děti či hraví požitkáři, spíše se asi úzkostně krčili uprostřed politických, hospodářských a morálních kvasů a zemětřesení, vedli spousty hrůzných vojen a občanských válek a jejich drobné vzdělávací hry nebyly pouhým nesmyslným dětinstvím, nýbrž odpovídaly hluboké potřebě zavírat oči a před nevyřešenými problémy a úzkostným tušením zániku se utíkat do co nejbezstarostnějšího světa zdání...

..., Ruskin byl anglickým veřejným tiskem naprosto umlčován. Tiskl své knihy sám a rozdával je jeho jméno se po celé jedno desítiletí neobjevilo v novinách...

Společnost lidská je mnohem shovívavější vůči provinilci, jenž zákon makavě, hrubě přestoupil, a někdy mu neodpírá soucitu, neboť se cítí nad ním povýšenou...

Je však nelítostná, nemilosrdná, objeví-li se sama před soudnou stolicí vyšší mravnosti. Od člověka, jenž se vzdal svého sobectví; sobectví společnosti, počíná cítit pro sebe nebezpečí, počíná tušit své usvědčení i odsouzení a zmítá se hněvem...

~~~
Jan Váňa - Úvod knihy