amejzlík komentáře u knih
Vynikající fejetony a historky jednoho z nejlepších českých vypravěčů s nezaměnitelným stylem projevu a hlasem. Při čtení jsem měla pocit, jako bych Františka Nepila slyšela vypravovat. Některé historky byly milé a vzpomínala jsem u nich na vlastní dětská léta, jiné mě dojímaly, u dalších jsem slzela smíchy. Určitě si vyhledám ještě další autorovy knihy.
Básně tentokrát byly pro mne hodně složité a těžké. Jakmile se pustím do dekadence - vždy počítám s tím, že budu číst déle, abych byla schopna autora pochopit načtu si k němu ještě životopis. Témata prokletých básníků jsou depresivní, ukazují svět v jeho nahotě, ošklivosti a hledají v něm krásu. Největší úspěch u mne měly básně s milostnými a náboženskými motivy.
Karel Gott byl neskutečně talentovaná osobnost s neuvěřitelně zajímavým a pestrým životem. Je krásné, že se rozhodl svým příznivcům dát takový poslední dárek. Autobiografie byla napsaná poutavě, některé momenty až neskutečně upřímné. Fotografie milým bonusem. V některých etapách života mi byl sympatický více, v některých méně. Jedno mu ale upřít nelze. Miloval své publikum a svou práci natolik, že dokud mohl, do ní dával všechno a zanechal nám tu po sobě spoustu nádherných písní.
V knize je nádherně shrnuta podstata křesťanské víry. Na příběhu velké bolesti je vyobrazena myšlenka obrovské Boží lásky. Pár pěkných myšlenek z knihy jsem si i vypsala, abych na ně nezapomněla. Nádhera.
Krásná, mírně depresivní pověst. Krysař se pomstil městu za nezaplacených dluh a chamtivost lidí v Hameln.
Hra o trůny je kniha na kterou jsem se velmi těšila. Trvalo mi však velmi dlouho se do knihy začíst. Některé popisy byly zbytečně zdlouhavé, ale i tak jsem byla knihou nadšená. Martin má vše skvěle promyšleno a nikdy si nejste pořádně jistí co se stane. Ponaučení jenž jsem si z knihy vzala je: Snažte se si neoblíbit žádnou postavu, protože může kdykoliv zemřít!
Takovéto romány nečtu často. Jsem na vážkách, které z postav mi byly sympatické. Nejspíše žádná, jelikož se ani jedna nezachovala morálně správně. Jsem moc ráda za takový konec a rozuzlení příběhu. Bylo hodně reálné. Bez tohoto ukončení by to totiž byla jen obyčejná červená knihovna.
Poprvé jsem ji četla v deváté třídě. Teď jsem si příběh připomněla znovu. Kvůli maturitě. I když byla Manon marnivá, tak si takový osud nezasloužila. Rytíře des Grieuxe mi bylo taky opravdu moc líto. Tibergue sice své činy napravil, ale za to co těm dvěma spolu s Duvalem udělal není, dle mého, hoden svátosti kněžství. Zveršováno je to překrásně.
Jedna z těch lepších knih z povinné četby. Moc se mi to líbilo. Nejvíce oceňuji Hanácké nářečí, kterým byla celá hra napsaná.
Tolkien vymyslel úžasný svět plný napínavých a skvělých dobrodružství. Bilbo mi velmi přirostl k srdci a smekám před jeho odvahou oddaností a přátelstvím. Určitě se podívám do Středozemě ještě mnohokrát a vždy se do ní ráda budu vracet. Zúčastním se s nadšením každého dalšího dobrodružství, jež se zde bude konat.
Nádherný příběh o životě mladé dívky Bernadetty z Lurd, která byla obdařená velkou milostí. Do knihy jsem byla hluboce ponořená. Mnoho částí mne dojímalo a večer se mi díky knize lehce modlilo.
Líbilo se mi, že autor skutečně zná a ví mnoho informací o církevní praxi a životě farníků, kněží a řeholnic. Bernadetta nesla svůj životní úděl statečně i když jej neměla jednoduchý
(SPOILER) Opět jsem dík své nejlepší přítelkyni objevila skvělého autora protentokrát historických románů. Všechny touhy vedou do Říma rozhodně nebyla poslední kniha jež od Luca Di Fulvia čtu. Postavy nejsou černobílé a každá mi jistým způsobem přirostla k srdci, nechtělo se mi s nimi loučit. Nejvíc sympatičtí mi byli Marta a Melo. Jejich osudy jsem hltala, knihu jsem brala do rukou v každé volné chvíli. Dozvěděla jsem se i pár informací o papežském státu. Jen mě mrzelo negativní vykreslení církevních hodnostářů. Zřejmě církev v té době spíš volila moc než blízkost k Bohu. Její prohřešky se jí bohužel vyčítají dodnes. Ohromně se mi líbilo i zakončení. Bylo sice neuvěřitelně pozitivní a optimistické ale, v dnešní době je alespoň v literatuře třeba šťastných konců. Ve skutečném světě je jich žalostně málo.
Jaroslav Seifert má Nobelovu cenu za literaturu právem. U básní mi létali v břiše motýli, ač nejsem zamilována. U některých básní mi bylo i krásně smutno.
(SPOILER) Skvěle napsaný román ve verších. Ohromně se mi líbil jazyk a překlad. Sympatizovala jsem s Taťánou a nesnášela nadutost Oněgina. Když Taťána Evžena nakonec odmítla měla jsem ohromnou radost a moc se mi líbilo jakým elegantním způsobem to udělala.
Nebavilo mě to tolik jako filmy Pelíšky a Pupendo, které jsou podle Šabachových knih natočeny. Nicméně jsem se párkrát při čtení i zasmála, protože jsem si vzpomněla na scény z filmů. Nad některými věcmi, které Petr Šabach zmiňuje jsem uvažovala i déle. Jeho ironie v momentech, kdy v příběhu popisoval komunistický režim, či obyčejné životní situace, které zažíváme každý v kterékoliv politické době, mi byla velmi sympatická a blízká.
Čeština Karla Čapka je jednoduše skvostná. Pocity, které jsem u básní prožívala byly lehké jako pírko a hřály mne u srdce.
Na tyhle básně bylo potřeba si udělat čas a úplně se do nich ponořit. Četla jsem je opravdu dlouho. Volný verš mi občas dělá problémy, což rozhodně neubralo na zážitku z četby- naopak mě to donutilo se více soustředit. Whitman si vybírá témata, která byla v jeho době tabu a dnes jsou velmi aktuální…Věnuje se však i víře, přírodě, lidskosti a smyslu lidské existence…kdo chce najde v básních možná pár odpovědí na své otázky. Já jsem je našla a jsem za to velmi ráda.
Při čtení básní a příběhů Františka Novotného mi z krásy jeho slov běhá mráz po zádech, moje srdce zpívá a má duše je naplněna obrovským pokojem. U básní myslím na všechny ty, kteří jsou mi blízcí a přeji si aby, jim alespoň na malou chvilinku bylo tak hezky jako mně.
Vítězslava Nezvala mám ráda kvůli jeho citu pro rýmy a pravidelnost veršů. I tato básnická sbírka byla skvostná. Líbily se mi metafory, motivy…jsem však ráda, že už si básně mohu užívat jen tak bez rozborů a vyložit si vše po svém.
Nádherná básnická sbírka. Užívala jsem si jazyk. Překlady veršů do češtiny mi připadaly opravdu mistrovské. Některé básně ve mně vyvolávaly melancholii jiné mě zahřály u srdce.