Aghatte komentáře u knih

Zajímavá krimi s posloupným scénářem, bez přílišných nechutnosti, ale se spoustou krve, pro mě neotřelý motiv,
ano, líbilo se mi to.
Zpočátku zaskřípalo pár divně poskládaných vět
( věc překladu a korektury ), ale pod vlivem dobrého děje, jsem si toho prostě přestala všímat.

27 02.03.2024

Vzorný syn mě dostal více do kolen, ale ani toto nebylo špatné.
Autorka odvedla pořádný kus práce.
Hned na začátku se dozvíte, co se stalo. O čem tedy dalších 540 stran psát?
Přesto jsem knihu zvládla za dva dny. Doma ji mám už delší dobu a schválně po ní sáhla na konci roku, kdy člověk tak nějak bilancuje a více se zamýšlí nad vším.
Skoro bych řekla, že ji napsal muž. Bylo tam hodně násilí, psychologie a hloubkové sondy nejen do dna přehrady, ale i do duší protagonistů, společnosti, rodin, lidí.
Děj odkrýval jednotlivé souvislosti, bravurně střídal časové roviny, mapka na začátku hodně pomáhala. Jména, ač nezvyklá, byla natolik odlišná, že s nimi jsem problém neměla.
Dnes odpoledne jsem byla na Novoročním koncertu filharmonie, celé představení mi ale myšlenky neustále utíkaly k dočtené knize. Tak to má být, knihu dočtu, zavřu, uklidím do knihovny, ale mysl s ní je ještě další dny.

“ Kolik z nás žije podle vlastní přirozenosti? Většina lidí žije odděleně, život zvlášť, člověk zvlášť, osud zvlášťˇ

27 31.12.2023

Těžko uvěřit, že autor je lakýrník :-) tím nechci nikoho urazit, ale u nás jdou na lakýrníka většinou mladíci, co mají problém se i podepsat.
( Bydlím bohužel vedle učiliště s tímto oborem, tudíž mám možnost sledovat tuto elitu národa v jejím volném čase, a psaní knih to rozhodně nezahrnuje, jejich slovník je spíše nepublikovatelný... )
Knihu jsem přečetla za noc, byla jsem trochu zmatená z postav a stále se měnících podezřeních. Což odráží dobu, v níž se děj odehrává. Zmatek a zmar. Válka i roky po ní, prostě příšerná, ale jedno je stále stejné, ti nahoře u moci mají plná břicha, teplo a svoje požitky, obyčejný člověk mrzne, hladoví a za trochu chleba prodá i svou duši ďáblu. To se nezměnilo, jen se vyměnily kabáty. Nacista nebo Ivan, ten kdo má moc, vraždí, mučí, znásilňuje a klidný spánek mu to nevezme.
Miliony civilistů živoří, mrzne a užírá se myšlenkami, zda nezradil to či toho, zda neklesl až příliš hluboko, když řekl, udělal, pomyslel si něco nehezkého nebo ne úplně košer.
Nechtějí nic jiného, než žít své obyčejné životy, bez ideologií, bez propagandy.
Ze stránek čiší chlad, hlad a beznaděj, ale i zaznívají střípečky dobra, a spousta citu a lásky.
Na konci jsem slzu uronila, ty děti, ach ty dětičky, je to příšerné.
Autor je nejen lakýrník, ale i svobodný otec dvojčat.
Má ode mne všechny hvězdy a Oskara k tomu.

27 05.08.2023

Je to literatura faktu, čte se jako román. Děsivé fascinující a alarmující čtivo. Způsob přírody jak zredukovat počet lidiček, to je z knihy.
Jsme sice páni tvorstva, ale příroda si stejně jede po svém…

27 31.01.2023

Bylo mi jí vážně líto. Vždy ji nějaký nechutně prachatý snob ulovil jako kořist, a pak dal přednost tradicím… Neměla ráda sebe, nemohla být milována. Brali ji jako chlapa, kumpána, silnou a životaschopnou, ale nikdo ji nenabídl pevný základ a rameno, o kt. se lze s klidem opřít. Stále ve střehu, stále v očekávání zrady.
To, co vybudovala, je neskutečné. Od jednoho kloboučku ke impériu světovému formátu. Chanel 5 mi nevoní vůbec, a bylo zajímavé zjistit, jak vznikala, a že vznikla vlastně omylem. Příliš těžká a příliš mnoho jasmínu… sám tvůrce s ní nebyl spokojený, a ono to jo ono:-) tedy pokud je někdo na ruské těžké odéry.
Krásná kniha přečtena za dvě noci.

27 18.06.2022

Mnohem lepší než předchozí díl.
Pomineme-li detektivní zápletku, která byla velmi průhledná, hned jak šel po kraji silnice krysař se ženou, bylo jasné, odkud vítr vane. Ale to ničemu nevadí.
Spíše to připomínalo díla Daphne du Maurier, a to je kvalitní literatura. Doporučuji i těm, koho odradí "detektivka". Pěkně vystižena společnost, kdy chudí dřou (ženy a starší děti podle zákona "jen" 10,5 hodiny denně) v továrnách, aby jejich majitelé mohli přecházet z místnosti do místnosti, popíjet čaj a X krát za den se převlékat. Kdo vstoupí první do dveří, kde může mít pokoj nezadaný muž, co je společnice a co guvernantka, kdo je hospodyně a kdo služka, kdo má jaký klobouk... Také celá ta anabáze kolem nalezinců, sirotčinců, nesmírná chudoba a osudy těch nebožátek byla srdcervoucí.
Když se Lizzie rozbrečela, přiznám se, že jsem brečela s ní. Nejen úlevou, ale pocitem marnosti. Také ta bezmoc, když se někdo rozhodne z vás udělat blázna, tak ho prostě udělá.
Přečetla jsem to za noc a moc se mi to líbilo.
Jen nevím, nevím, Elizabeth stále odmítá nápadníky, nic nemá a nic neumí, třicítka na krku, jediné východisko svobodné ženy bez prostředků a rodiny je vdát se, tak aby nám holka nepřebrala a nezůstala nakonec na ocet :-))

27 13.10.2021

Kniha mi dnes přišla a hned přeskočila všechny v řadě čekající na mém nočním stolku, i ty z knihovny, který dávám přednost, abych je mohla brzy vrátit.
Je prostě krásná už na pohled.
Je vidět, že autorka odvedla pořádný kus práce a nic neponechala nepovšimnuto. Obálka, formát, ilustrace, styl psaní, atmosféra, nevšední námět.
Celý příběh začíná velmi tajemně, začnete číst a už nemůžete odložit. I Monka v ponorce oželíte.
Vzhledem k tomu, že se mi v poslední době dostaly do ruky knihy, které místo záložek do nich měly obsahovat cestovní pytlíky na zvracení, zdejší erotika mi přišla sofistikovaná a naprosto v souladu a dějem. Dění v “pracovně" mě nijak nepobuřovalo ani nevzrušovalo. Prostě bylo součástí příběhu. Zapadlo tam jako klíč do zámku.

Autorku znám jen podle jména, a jsem mile překvapena. Psát tedy umí.
Přišlo mi to jako by to psal muž a ještě před sto lety, a určitě ne Čech. To měl být kompliment :-)

26 19.04.2024

Pěkně se to četlo, ač o hnusných věcech.
Psychopat, kt. zcela kontrolované a promyšleně ničí životy všech okolo. To je noční můra.
Nechápu, proč se policisté vždy vydávají na osamělá místa a nikomu nic neřeknou, aby je pak v minutě dvanácté někdo zachránil. Asi pro efekt napětí.
Sonda do duší lidí, co zažírají svou prázdnotu.
Někdo pije, někdo fetuje, někdo se precpává.
Jojo, člověk je tvor slabý a nicotný. Chce jen své místo na slunci.
Spousta kriminalistů volí život v osamění, aby nikdo nemohl ublížit jejich případné rodině, dětem, milovanému, nelze se divit, kdejaký psychouš je může zranit právě touto cestou.

26 24.03.2024

V první řadě mě překvapilo, kolik knih se jmenuje Poustevník..
V druhé řadě mě překvapilo, kolik stojí Zápisky z podzemí ... :-( naštěstí naše skvěla knihovna je má, a tudíž budou za pád dnů moje. i když jen na pár dní.

A nyní ke knize.
Prvních pár stránek nic moc, hlavně tedy literárně, pak jsem se dověděla, že autorovi zakázali publikovat, tak jsem si škodolibě pomyslela, no, ani se nedivím..., ale pak už jsem jen hltala stránku za stránkou a na konci i slzu uronila, a autorovi se v duchu zase omluvila.
Není to jen příběh jednoho samotáře, který odešel do lesů a už nikdy se nehodlal vrátit ( aniž by nám vysvětlil PROČ )
Dočteme se, že: " Jeho cílem nebylo někam se dostat, jeho cílem bylo se ztratit. Nejenom ztratit se zbytku světa, ale ztratit se v lese sám sobě".

Je to zároveň exkurze do světa izolace ( nucené i dobrovolné ) nahlížíme do myslí různých introvertů, asketů, osvícenců, podivínů, vězňů, bláznů, Aspergerů...
" Evoluce se postarala i o to, že se u nás vyvinuly geny, díky nimž se ve společnosti cítíme spokojeně a bezpečně, zatímco když jsme sami, cítíme se nepříjemně a ohroženě" Tatáž "bezpečná" společnost ale odmítá přijmout fakt, že jsou zde lidé, kteří to cítí přesně obráceně. Nepříjemně a ohroženě právě ve společnosti.
Celá kniha je plná zajímavých myšlenek, již spoustu vypustil z úst právě náš delikvent - poustevník loupežník. Člověk nemůže jinak, než ho milovat a obdivovat.
Nedozvíte se nic o jeho sexualitě, kromě jedné narážky na časopis Playboy a přirozené "zvědavosti". Také, kdo čeká nějaké odhalení v rodině, bude zklamán. Je bohužel vykreslena přesně tak, že člověk tak nějak předem očekává nějaké ohromné tajemství ( incest přirozeně - rozvětvená, samotářská, soběstačná rodina, co se s nikým nestýká,...klišé americké kultury a literatury). Nic takového.
Také hysterické výjevy vykradených, jak jim zničil život, jak se stále báli, to mi pilo krev - naopak, když už po 10 je vykradl a vzal si jen baterky a fazole, a nikdy nikomu nezkřivil ani vlásek, nebylo na čase přestat se bát?
Dnes jsem čekala 20 minut na vlak a foukal vážně protivný ledový vítr, který se mnou občas i zacloumal. Ač teple oblečena, v botách s kožíškem, čepice, šála, rukavice.., po nějaké době jsem měla pocit, že nemám na sobě nic, ani maso, ani tuk, jen obnažené kosti, které vítr provrtává skrz na skrz ledem... A to mě čekal přetopený vlak a doma hrnek horkého čaje. Šlo o pár desítek minut.
Nešlo nemyslet na Knighta a tuhou Mainskou zimu trvajíce dny, měsíce, roky...

26 05.02.2024

Všechny soudobé thrillery mají podobné obálky a nicneříkající názvy. Splývají v jednu řadu podobných knih, kdy žádná nevyniká a chvilku po přečtení už ani nevíte, o čem že to bylo.
Bavilo mě to do příjezdu do Chorvatska. Než přišel dopis s nadepsanou obálkou, psaný v době, kdy neměli dům v Chorvatsku, tudíž nemohl být nadepsaný adresou , ale byl.
Takové blbosti mě vytáčí.
Žena na pohřbu hned rozsvítila kontrolku, aha, tak o ni tu půjde.
Pak jsem velmi svižně přeskakovala, jediné, co bylo vtipné, byl duch maminky, to mě pobavilo, brána do jiného světa, a on je tam záchod :-)
Neumím si představit, že bych za knihu dala požadovaných 459kč, a co pak s ní?
Znovu ji číst nikdy nikdo nebude.
Kdoví, jestli ty bestsellerové thrillery nepíše taky nějaká umělá inteligence, je to jak přes kopírák, stejný scénář, jen jiná jména a lokalita, a všichni si chválí, jak lehce se to čte. To už nikdo netouží dostat z jazyka něco víc?

26 27.01.2024

První díl se mi dostal do ruky jako poslední, ale ničemu to nevadí.
Tento byl poněkud více temný, bylo mi Precious velmi líto i jejího otce, ale oni sami to tak nebrali. Poklidný život v nelehké zemi, úplně jiný svět pro nás, těžko pochopitelný, jiná mentalita, ale velmi příjemné čtení.
Dávkovala jsem si kapitoly večer před spaním jako uklidńující lék, a trocha té vznešenosti a odevzdanosti k životu, schopnost přijímat věci tak, jak jsou... přešlo i na mě.
Při vyřešení příběhu uneseného chlapce jsem i slzu uronila.
I rooibos jsem si k tomu uvařila :-)

Sama patřím k těm, co nesnáší telefonní hovory, o to raději píšu. Dříve to byly dopisy, mám jich celé krabice, včetně konceptů mnou odeslaných, nyní emaily. Raději napíšu půl kilometru dlouhý email, než bych půl hodiny mluvila do telefonu.
Na to jak je kniha útlá, ji čtu dost dlouho, i vždy zapomenu, kdo je kdo, ač jsou jen dvě -:))
Psáno ale vtipně, a otevřeně, baví mě to a umím si představit, že bych knihu vzala do ruky více než jednou. Už je pro formu psaní. Obě ženy jsou sympatické ( a proto splývají v jednu), a klidně bych se k jejich komunikaci přidala. Také by se se mnou nenudily :-D
Doporučuji všem ženám, co jsou samy, ale ne osamělé.

25 27.12.2023

Naprosto přelomová kniha.
Masakr v Nankingu na mě v posledním roce útočí ze všech stran. 50 let nic, a nyní se celý svět rozhodl vydat své svědectví.
Autorka úchvatně propojila historická fakta a fikci do strhujícího dramatu.
Nikdy nepřestanu žasnout, čeho je člověk schopen.
Četla jsem před týdnem i dvě knihy o masových vrazích, byli zde vypíchnuti jako vředy společnosti mnohdy vyrůstající na již pokřiveném podhoubí. Ale nevěřím, že celá JCA byla složena z deviantů, psychopatů, pedofilů, nekrofilů a vrahů. Jak je tedy možno, že tento osvícený národ dodržující tradice a zvyky, se změnil v běsnící bandu nepředstavitelných zrůd? Kdo mi to vysvětlí?

Kniha mě ubezpečila ještě v jedné mé myšlence. Člověk musí mít vášeň, cokoliv, co ho ( v dobrém ), posouvá dál. Nějaký cíl, mezník, vrchol, něco, co ho nutí každý den vstát a jít dál.
Hrdinka své snažení završila po dlouhých 10 letech, na chvilku odbočila, když se zamilovala, ale hned se zase vrátila a pokračovala. Pochopila, že ani pomyslná láska, která láskou nebyla, (ale kdo by se jí divil. Po tom všem), ji nenaplní klidem. Dokud nezjistí pravdu.
A pravda byla tak šílená, že i člověk přeživší NM, a věnující celý život, tedy 53 let, pomstě, pro ni neměl omluvu. A že o bolesti a ztrátě ví své.

Naše civilizace se žene do záhuby. Nikdo nemá své vášně, své cíle. Vše máte na pár kliknutí. Umělé berličky v podobě chemikálií a ethanolu, různé pochybné závislosti. Člověk hledá onen pověstný klid a pocit naplnění, ale jde to moc těžko, když už všechno máme a můžeme.
A je-li pravda, že se pohybujeme v kruzích a na konci jsme na začátku, tak panbu s námi. Po svědectví NM vím, že člověk je opravdu schopen všeho a peklo existuje. Děláme si ho tady sami, nikdo nemusí složitě čekat, až umře.

25 20.08.2023

" Máme k dispozici přesně určeném ale neznámé množství zkušeností.
Jakmile se přesýpací hodiny otočí, začne se písek sypat a nezastaví se,
dokud nevypadne poslední zrnko.
Hrozně rád bych zabránil tomuto pohybu...
Kdyby to mohlo prodloužit přítomnou chvíli...
Nevíme, kolik času je nám určeno a musíme velmi dbát na to, abychom nezničili krásu, kterou v ní máme. Všechno existuje v omezeném množství, především štěstí.
Má-li se zrodit láska, je to někde zapsáno, stejně jako její trvání a obsah..."

Citace z knihy.
Cítíte atmosféru doby a sílu ducha génia z každé stránky.
Civilní černobílé fotografie jsou už jen tečkou k dokonalosti.

Mám v ruce úžasné staré odrbané vydání, které je celé poškrtané, podškrtané a popsané a povykřičníkované tužkou, jak čtenář přede mnou byl stejně fascinován.

25 19.06.2023

Povedený počin, přerod hlavní hrdinky z totální krávy k snesitelné mladé ženě, díky bohu, žádná romantika mezi aktéry, zajímavá zápletka, sice trochu předvídatelný děj, ale to nevadí.
Bavilo mě to, hezky napsáno.
Jen mě udivuje, že 5.tis město má dvě redakce, MHD a gymnázium

25 15.04.2023

Za mě dobré!
Opět český autor, a opět milé překvapení.
Neokoukané, napínavé, zajímavé charaktery, uvěřitelné vztahy i rozhovory, jasně vykreslené postavy. Ponuré, nehostinné prostředí, plasticky vykresleno.
Pachatel byl dobře schován. Na konci jsem i slzu uronila.
Doporučuji všem čtenářům detektivek.
Doufám, že autor bude psát i nadále a nemusí ani pokračovat v "ostravské mordpartě".
Prostě psát. To totiž umí.

25 24.06.2021

Přišlo mi to jako šílená drbárna. Ona řekla, že on řek, že ona viděla.... Cože? no, tak já tedy jsem řekla, že on mi řekl.... Atd.
Detektivové měli snadnou práci, stačilo každého nechat se vylhat, a pak nakousnout, co se dozvěděli, že ona řekla, když on řekl.
Od půlky mě to přestávalo bavit. Měla jsem svého favorita na vraha a těsně vedle :-)
Nic nezapomenutelného to ale není, ani nic, co by musel člověk mít doma, vrátím to do knihovny pro další čtenáře.

25 18.02.2021

Taková novodobá Popelka s vidinami z německého statku.
Nebyl to úplně špatný příběh, ale spíš pro babičky, mládež nebo muži by sešitek asi zahodili.
Konec se švédským králem a pokladem, to už bylo přes čáru.
Četba k vodě, do vlaku či čekárny k doktorovi.
Obálka vydařená a poutavý název, to hodnotím kladně.

24 21.04.2024

Příjemné romantické čtení pro velké holky.
Ovšem základní myšlenka nedává smysl. Pokud by měla X let poměr se ženáčem ( tedy pouze a jen za tím jedním účelem ), celé to pak padá. Nestyděla by se a nedělala by pak v posteli cavyky jako ze starého filmu
Jinak bohatý, trpělivý, chápavý a laskavý a navíc ještě krásný podnikatel pan Vítek, která z nás by ho nechtěla :-D
Ovšem ta tragická socialistická obálka, to je konec :-/

24 18.02.2024

Celou dobu jsem byla v napětí,
opět nechápu zařazení romantická oddechovka.
Bylo to dost drsné, jako celá ta doba.
Julie i Peter mi byli sympatičtí, a jejich nelehké životní příběhy mě bavily.
Konec mě rozplakal.
Je pravda, že už toho nebezpečí tam bylo trochu moc, takové přeplácané. Ale rozhodně ne červená knihovna ani harlekýnka, jak jsem se dočetla v komentářích. To musím autorku bránit, je to solidní sociální historický román.

24 04.02.2024