adbrko komentáře u knih
Wow. Po několika kapitolách to vypadalo na suché předávání mravokárnosti. A pak začal mluvit o sobě, prostě to nakonec mělo říz! Tím si u mě vyžehlil to, že někdy mi připadal až moc demotivující.
Ta spontánnost Božího chování mě natolik bavila, až se Chatrč stala jednou z mála knih, u které jsem se nahlas smála.
Tak tohle byl emoční životabudič. Emoce v konzervě. A až nebudu vědět, co se sebou, nahlédnu a jistě mě do života něco napadne. Hodněkrát mě donutila se smát. Jen se nesmí číst najednou, to je moc horská dráha a v polovině mi připadala trošku jednotvárná.
Tolik krásných motivů v příběhu o samotě, odpuštění a Bohu mě uchvátilo.
Líbilo se mi, že vedle tolika emoce ždímajících románů je tento slušný, klidný, úsměvný a navíc se odehrává v českých poměrech.
Moc se mi líbilo grafické zpracování knihy, že se nešetřilo obrázky, obálka super, záložka. Dobře se čte. Téma cenné, příběhy se opravdu lišily podle generace, krom osobních příběhů i kapitolka o pronásledování za komunismu. Kdovíjak silně se mnou ale kniha nepohla. Spíš jde o popisy životních příběhů nežli předání takové té typické radostnosti sester, ta tam chvílemi jen problýskne.
Mám moc hezkou vazbu, takže mi dělá radost. Ale...
Zaprvé chybí kontakt na jakéhokoliv překladatele. Chci jména, u překladu Písma chci transparentnost!
Zadruhé chybí látkové záložky, to je u Bible skoro samozřejmost.
Zatřetí zoufale chybí pořádné korektury, chyb v interpunkci je tam habaděj.
Kdo by to byl čekal, že někdo takový napíše něco tak čtivého a docela milého?
Možná mu někdy dám třetí hvězdičku za humor a jazyk, ale ono je to prostě hrozně ošklivé :/ K maturitě nám byla Proměna předepsána, tak naštěstí je krátká.
Na nobelistu mě zklamal. Omlouvá ho to, že jsem před tím četla Hemingwaye. Ale čte se to hrozně rychle, tak to je dobrý.
Současně se čtením jsem sledovala divadlo, takhle to doporučuji. Bylo totiž vidět, co všechno Werich zaimprovizoval. Maturantská poznámka: dá se to za večer.
Kladně hodnotím pozitivní pohled na svobodný stav, inspirující byly pasáže typu óda na čistotu. Jinak mi připadá, že knize chybí laskavost a působí přísně, což přičítám autorově nízkému věku. Pokud nebudeme pamatovat na to, že autor kritizuje hlavně bezhlavé chození, bude kniha znít extremisticky, a zapomene se na to snadno, protože autor běžně používá výraz chození na místech, kde by se hodilo nazvat stav spíš bezohledným balením.
Oceňuji: existenci příručky, formát, velikost, čtivost, působí občerstvujícím dojmem i na jen tak čtení.
Neoceňuji: občasný podle mě sporný výklad/drobný protimluv. Nedozvěděla jsem se, co je obětní průvod, a chybí mi nějaký stručný přehled (třeba i s poznámkou, zda se stojí/sedí/klečí).
Těžké, dlouhé, pro mě nepojatelné. Přitom dobré, uzemňující, značně výchovné a od čtvrté části už i příjemný literární zážitek. Až na některá patetická místa a duplikované části co do obsahu těch částí.
Velmi se mi líbily některé kapitoly. Ty mi připadaly jako přínosné a vhodné pro to, aby se dostaly k veřejnosti a pomohly lidem.
Nelíbila se mi ale teologie v kapitole "Smrt je silnější než Bůh" nebo "Musíš být spasen", která byla ještě podpořena závěrečnou katénou, která vytahuje z Bible jen ty verše, které mluví o tom, že Bůh si přeje, aby všichni byli zachráněni, ale není vyvážena verši o tom, že existuje i možnost, aby někdo zachráněn nebyl. V těchto kapitolách bylo dle mého úsudku i několik logických omylů a jejich obsah nebyl navíc podpořen ani žádnou osobní zkušeností autora ani zkušeností jiných.
Mentálně náročný, protože dává do smysluplných souvislosí spoustu velkých a neznámých věcí. Takovej level jsem viděla mezi autory křesťanských (a spol.) knih zatím poprvé. Docela poklad.
Zanechalo to něco nepříjemného a bylo to rozvláčné. Pouští a pralesem mám rozhodně raději.
Vcelku dobře se to četlo, ale něco jako by mi bylo na způsobu podání nebo možná na autorovi samotném nesympatické. Někdo sedne, někdo ne, ale s tím se nedá nic dělat.
Tak krásné ilustrace v přehledném atlasu mě myslím přivedly k ptákům.