absolutmachal
komentáře u knih
Temný les
Liou Cch'-sin
Tak jo, je to skoro geniální. Tímhle dílem jsem se asi definitivně zařadil mezi fanoušky. Víceméně.
Liou válí z pohledu příběhu, zápletky a překvapivosti řešení. Jeho vývoj lidstva po navázání kontaktu s Trisolorany vypadá pravděpodobně, jeho vědecké znalosti a jejich používání pro potřebu vyprávění jsou fantastické. Vědecko-fantastické.
Pár ale to má, to je jasné. Když už jsme u té sci-fi… Na přebal prvního dílu dal český distributor citaci ze slovutných The New York Times:
"Tato série vdechla nový život žánru, na který se hlavní literární proud kdekoli na světě často dívá skrz prsty."
Je to vtipné, ale bohužel se obávám, že Temný les zůstává důvodem, proč se na sci-fi dívat skrz prsty.
Bavím se o dialozích, o uvěřitelnosti postav, o pochopení jejich motivací a vykreslení povah, nemluvě o takřka neviditelném vnitřním vývoji. V prvním díle jsem to mohl ještě přidat na vrub autorově čínské národnosti, teď už to ale vím jistě. Tuhle část autor nezvládl. Například rozhovory doktora Liou s velkým Š jsou fakt blbě napsané, tam tenhle problém vyhřezává v plné nahotě.
Nicméně – pokud sci-fi čtete kvůli „science“ a „fiction“ a ne kvůli něčemu jinému, tohle je série, která vás dostane. Vy už jste ji ale dávno četli. Já se těším na poslední díl.
Robinson Crusoe (převyprávění)
Josef Věromír Pleva
Předevčírem jsme to s dětmi doposlouchali jako audioknihu. V dobrém mě to překvapilo.
Pro menší děti to úplně není – v téhle verzi je to samý odborný námořnický výraz, čeština mírně archaická… popisy detailní, lidské vlastnosti nehezké a hody kanibalů brutální. Silně tomu ale pomáhá hlas a herectví Zbyška Horáka.
Toto je oproti Plevovi daleko košatější, komplexnější a filozofičtější.
Ten filozofický rozměr je dost dobře popsaný. Je o údělu bílého muže, o jeho vině za zotročení světa a jeho původních obyvatel, podceňování až nepokrytý rasismus. O bezohledném kapitalismu, který pro zisk těží lidské i přírodní zdroje. Je taky o prozření Robinsona, kterého se mu dostává díky více než dvacetiletému pobytu mimo civilizaci a díky osobě divocha Pátka, který jej osobnostně a časem i vzděláním v mnohém předčí.
Problém tří těles
Liou Cch'-sin
Mind fucked. Kniha o mimozemšťanech napsaná mimozemšťanem.
Autor je Číňan. Obecně je to známo, ale je to podstatné. Knížka je pro Evropana nezvyklého na čínské reálie, jména a uvažování, opravdu trochu jako od mimozemšťana. Je to místy nesrozumitelné, podivné až ujeté, člověk s tím textem místy trochu bojuje.
Liou Cch’-sin (to jsem zkopíroval z Wikipedie) ovšem překypuje imaginací. Neustále jsem nasazoval spadlou bradu – co všechno on musí vědět o vědě a technologiích…! Jak umně se pohybuje na hraně a přidává smyšlené vědecké objevy, které slouží jehož příběhu. Se slovy „to snad není možné“ čtenář googlí a naráží přitom na samé „the novel could be enjoyed by physicists“.
Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
Četl jsem poněkolikáté, tentokrát jako doplněk k Bledému jezdci, k vykreslení ducha doby první světové války.
Zase mě to vzalo. Takto syrově, brutálně a zároveň citlivě a přirozeně by to nemohl napsat nikdo jiný než člověk se zkušenostmi v zákopech války. Nikdo jiný než Remarque.
Stále jsem ale nepochopil, proč autor píše, že „kniha nemá být obžalobou“ a proč má podat zprávu o generaci zničené válkou, i když „unikla jejím granátům“. Neznám lepší obžalobu válečné politiky, neznám silnější zprávu o lidech ze zákopů, kteří naopak granátům neunikli.
Bledý jezdec
Laura Spinney
„Bledý jezdec“ mě bavil. Je to zajímavější a užitečnější než celý covidový rok v médiích a dobrá příprava na další pandemie. Laura Spinney se vše snaží vyprávět na příbězích. To je výhoda, když potřebuje vaši pozornost k nudným statistickým faktům. Nevýhoda se z toho stává, když se vás snaží na pár stránkách dostat do atmosféry vesnic v čínském vnitrozemí nebo do mentality jihoafrických domorodců. Tam se jí to nedaří. Ale co už — člověku zvyklému přeskočit pár stránek to nevadí.
Slezské písně
Petr Bezruč (p)
Je to nasraná severomoravská depka. Zhmotněná nenávist vůči vrchnosti. Sebelítost. Jsou tam ale i nádherné věci, láskyplné, jako Jen jedenkrát nebo Plumlov IV.
Jako kluk odtamtud mám za to, že díky práci komunistického režimu tahle knížka do jisté míry definovala něco, čemu říkám „ostravská povaha“. Světonázor lidí odtud jakoby vycházel z Bezruče, je to až děsivé a vlastně to vůbec nepovažuji za zdravé.
Ropa: Průvodce pro začátečníky
Václav Smil
Koupil jsem si to hlavně kvůli jménu autora, téma mě úplně netáhne, ale co už… člověk se potřebuje dostávat i do jiných bublin. Knížka je samé číslo, samý vyčerpávající popis a fakt.
Ale neztrácí se z toho lehkost, čtivost, očekávání od jména Smil prostě nezklamal.
Nevěděl jsem, že… není jisté, že ropa vznikla organicky. Ropa nedojde, minimálně ne nejbližších sto let, i když mnozí říkají opak. Nejčastěji recyklovaný materiál je asfalt. Na ropě závislé země středního východu jsou sice pohádkově bohaté, ale v rámci Human development index, HDI, si vedou velmi špatně, takže HDP nerovná se štěstí země. Účinnost motorů je velmi nízká, cca 20 %. Reálné náklady (včetně zdravotních a enviromentálních) na jeden barel ropy jsou zhruba pětinásobné oproti tomu, co platí spotřebitel.
Civilizace
Laurent Binet
Tři hvězdičky a nedočteno. Také jeho předchozí knížku, Sedmá funkce jazyka, jsem odložil a nedočetl, což se mi zase tak moc často nestává.
Je možná překvapivé, proč jsem se pak hrnul do Binetovy novinky. Důvody jsou dva. Za prvé HHhH, jeho prvotina a svérázně pojaté téma atentátu na Heydricha. Jak mě tohle bavilo! Za druhé nápad. Binet má výborné nápady a tentokrát se pustil do líčení „co kdyby“ historie po vzoru kultovní PC hry Civilizace.
Co kdyby Inkové sedli na lodě mrtvého Kryštofa Kolumba, přepluli oceán a Atahualpa na vždy změnil historii evropské civilizace? To zní tak skvěle, že si klidně koupíte knihu autora, jehož poslední jste odložili a už se k ní nevrátili.
Binet ale bohužel opět naplnil pohár mé čtenářské trpělivosti a to stejnými prostředky jako u Sedmé funkce jazyka. Napsal znovu knihu pro geeky.
Koláž historie, pseudohistorie a smyšlených příběhů, pro lidi, kteří se orientují v tématu. Pro nás, vesnické křupany z periférií Prahy, kteří neoplýváme detailní znalostí historie sémiologie nebo 16. století, to není.
To by zase tak moc nevadilo, horší je, že se tomu tentokrát nedá moc věřit. Inkové zázračně opraví ztrouchnivělé lodě Kryštofa Kolumba, zázračně se je naučí ovládat a tradá - prostě fičí přes oceán, aby přistáli v Evropě. Načež jsou zdejšími lidmi bez větších potíží přijati, protože mají zlato a to umožňuje Evropanům zapomenout na jejich zvyky, vzhled a bezvěřství.
Binet umí být hodně zábavný, ale musíte s ním vyšplhat do jeho levelu znalostí kontextu, ale co hůř – musíte mu odpustit nelogičnosti příběhu.
Šikmý kostel
Karin Lednická
(SPOILER) Je to depka, ale zase lepší než sledovat zprávy a nadávat na Babiše.
Tamtamy nezklamaly, takže jsem neudělal chybu, když jsem si po čase zase koupil současnou českou literaturu.
Hele, ale zlatej covid.
Tohle je totiž devatenácté století. Ještě, že už brzo skončí, můžeš si říkat. To ještě nevíš, co přijde v tom dvacátém.
Dítě a muž ti zemřou spolu s dalšími 250 lidmi při důlní katastrofě. Prachy od pojišťovny nedostaneš, žádná není.
Kolem tebe umírají děti, je to normální. Zbyly tři, jak je jako vdova v 19. století uživíš? Záchytný sociální systém není. Jiné vdovy poslaly děcka do služby, takže se jich prostě vzdaly.
Do toho první světová válka, kousek od tebe fronta, žiješ ve Slezsku, tak co bys chtěla.
Sotva to skončí, debilní Čechoslováci začnou debilní válku s debilními Poláky o Těšínsko, kde Češi a Poláci normálně léta žili spolu.
Je to depka. Zlatej covid. Ale skvěle napsaná a na historii stavěná depka.