TaLu diskuze u autorů

Autorku jsem nějak pozapomněla vložit mezi mé oblíbené, tak to musím určitě napravit. Je snad jedinou spisovatelkou, kterou bych do této kategorie nezařadila u každé knihy. Většinou můj oblíbený autor píše každou knihu tak, že podtrhuje to, co jsem si už myslela.
Paní Colleen se nebojí měnit žánry, vnitřní napětí příběhů a to je obdivuhodné.
Díky její knize "Bez naděje", jsem si uvědomila, jak je životně důležité naději neztratit, ať už se v životě stane cokoli.
Díky knize "To nejlepší v nás" jsem v sobě pátrala po tom, co bylo a už není a přemýšlela zda to mohu znovu přivézt k životu.
A díky knize "9. listopad" jsem si potvrdila, že na to krásné, dobré a pravdivé se vyplatí počkat.
Jen psychothriller byl na mě moc psycho....ale zase to ukazuje, že autorka se nebojí zabrousit do jiných vod.

Jsem u posledního dílu Měsíčních kronik a bez obav přidávám autorku k oblíbeným. Její hrdinové jsou uvěřitelní. Přátelství, dobrodružství, těžká rozhodnutí a emoce to je jen malý výčet toho, proč mám ráda fantasy žánr. Bonusem je propojení s pohádkou a návaznost v ději.

Autorka mi vyrazila dech. Jedna z nejlepších fantasy sérií, kterou jsem četla. Přátelství, dobrodružství, intriky, charaktery postav skvěle zpracované. Ponořit se do vytvořeného světa mi udělalo velikou radost a odcházet se mi nechtělo. Jak těžké musí být pro autorku opouštět postavy, kterým umožnila prožívat strhující život. Přečtu si určitě vše, co od autorky vyjde. Když to se slovy takto umí, nemůže napsat nic špatného.

Moje první setkání s s autorkou skrze knihu "Smrtící vzdělání" mě přesvědčilo, že čtu v rámci žánru jednu z nejlepších knih.
Napětí udržuje pozornost a ze stránek realisticky vylézají "potvory", ze kterých jde strach. Melancholii zahání zoufalá snaha o přežití a lidskost. Romantická linka se nenápadně, téměř neznatelně ( kde také na to mezi těmi mely vzít čas) rozvíjí, podobně jako přátelské vztahy. Neskutečně jsem si tento příběh užila!

Pořekadlo "já tě prostě žeru" je v této sérii naprosto reálné!

Autorka mi vyrazila dech, pokud by už nikdy nenapsala nic jiného, než knihu Až uvidíš moře, stejně je její literární stopa nesmazatelná. Pevně věřím, že napíše ještě hodně podobných knih. A koukám, že další příběh je na světě. To je moc dobře. Podobné knihy, které dokáží jednou pro vždy změnit pohled na nějaký téměř neznámý úsek dějin opravdu potřebujeme.

Občas se stane, že po první přečtené knize autora zařadím mezi oblíbené.
Protože nevěřím, že spisovatel, který vytvořil pomocí slov celý svět, v případě autorky svět z říše fantazie, že takový spisovatel může někdy něco napsat blbě.
Dočetla jsem Temnou kněžku a doufám, že autorce ještě dlouho nedojdou slova.
Propojené souvislosti, úžasný příběh, a to celé bez romantické linky, na kterou si ani nevzpomenete.
Jen protestuji, že by autorka měla být jen pro mladé čtenáře, jak je to tady napsáno. Proč bychom jí měli omezovat? Omezoval někdo Rowlingovou, Shustermana nebo Tolkiena ??
Napříč generacemi se prohání krkavec, přízrak i Artemisia a vnáší do života čtenáře skrytá poselství.
Přátelství vzniklá sebepodivněji obohacují život náš i lidí kolem nás.

První kniha autorky mě určitě nalákala na její další tvorbu. Velmi dobře vypracované charakteristiky postav, zajímavý námět u knihy "A nesejdeš z cesty".
Příjemný styl vyprávění, které nikde nedrhne. Jen jsem nemohla souhlasit s vyzněním příběhu. Uvidím jaké to bude v dalším románu. Autorka má určitě velký talent. Píše lehce a přitom to není lehké čtení.

Po přečtení jediné knihy zařazuji mezi oblíbené. Autorka mistrně vystavěla příběh bez hluchých míst. Fantazy svět, kterému vdechla život, pečlivě rozpracovala. Ale žasnout mě donutila její schopnost odkrývat vrstvu po vrstvě podstatu postav. Díky jejím slovům jsem odlupovala vrstvy, kterými se problematičtí hrdinové knihy Šest vran obalili a s každou další vrstvou jsem je měla raději. Děkuji.

Autorce patří můj velký dík, protože tato obdivuhodná země je tak vzdálená, že ji nikdy nebudu moci prozkoumat. Japonsko se mi přiblížilo díky jejím postřehům.
A o to jde - o postřehy psané formou deníku. Něco je dobré, ( chování k cizincům), něco výborné ( organizovanost, služby) nu a něco horší ( chybějící odpadkové koše a lavičky). A na něco jsem valila oči, hlavně na přístup k těhotným v dopravě, nebo na požadavky ve školce. Smekám za autorčin přístup k učení jazyka a písma. To je naprosto nepředstavitelné, s čím musela bojovat, a co překonávat.

Paní autorku jsem neznala. Jsem tak hrdá, že je naše. Zároveň tak trochu smutný povzdech, protože pokud by byla Američanka, tak bychom už určitě viděli její příběh na plátnech kin. Ale nechtěla bych ho vidět nekvalitně natočený, to ať nám raději obrazy vykresluje jen naše fantazie, inspirovaná slovy paní spisovatelky. Jak já se bavila ! Jednorožci. Draci. Sirény. Různá roztomilá i neroztomilá zvířata. Svět plný kouzel i obyčejného lidského trápení. Postavy dětských přátel mi byly hned blízké. Děj umocňují barvité popisy. Knihy jsou bez hluchých míst a vždy nové příběhy a propracovaná místa i "potvory".
Napínavé, neskutečně zajímavé ...zkrátka skvělé.
Děkuji !!
Klidně doporučím tak od 8 do 100 let. A ve 101 letech přečíst znovu, abychom na nic nezapomněli :o))

Královna detektivek - a myslím, že ji tento titul hned tak někdo nevezme....pokud vůbec někdy někdo !

Díky za odvahu zaplnit prázdné místo, které vzniklo po smrti pana Foglara. Dobrodružství v temných uličkách v současné Praze !
Určeno mladším, ale proč se nevydat na dobrodružnou výpravu i se šedinami ve vlasech ?

Oceňuji, že v knize Ztracená manželka autorka zpracovala i skutečné osudy některých lidí. Myslím, že přečíst si její knihu přibližuje nám, kteří jsme nic podobného, Bohu díky, nemuseli prožít, hrdinství a hlubokou lidskost, kterou nedokázala zničit ani zloba a ničivá síla války. Věřila jsem jí každé slovo. Velmi dobře napsáno.

Moji dědečkové výrazným způsobem formovali můj život. Proto je mi líto těch člověků, kteří tento dar neměli. Autor promíchal na paletě své touhy, sny a přání a "stvořil" si své Dědečky sám. Určitě s nimi prožil krásné chvíle. A díky jeho něžnému a dech beroucímu umění se i jeho čtenáři ( nebo spíše pozorovatelé, protože textu je v knize malinko), mohou vydat na dobrodružnou výpravu za moudrostí stáří. Úsměv mě neopouštěl u statečného dědouška z povídky Hruška a slovy nedokážu vyjádřit, jak hluboce na mě zapůsobil Knoflík.
Nezapomeňte na ilustraci na zadní straně ! Je úžasná !!
Autorovi moc děkuji.

Autorka svými slovy v knize Velká samota o drsné i překrásné Aljašce probudila v mém nitru již tak trochu pohřbeného dobrodruha. A za to ji musím mít ráda :o)

Dočetla jsem příběh o Červenáčkovi.
Autor se v doslovu vyznává, že svým dílem chtěl prokázat úctu autorovi Rychlých šípů.
Podle mě se mu to opravdu povedlo.
Jemně, citlivě s pokorou....posunul příběh o kousek dál....tam, kam se dostaneme všichni....k dospělosti.
Ano, pane Pavle, bílá oblaka plují rychleji a rychleji, ale pokud v sobě opatrujeme i to dítě, kterým jsme byli, tak s námi tahle patra přátel zůstane navždy.
Dívám se na letní večer, stíny zvou k putování pustými zákoutími starých uliček a zahrad, k novým dobrodružstvím.
Pan Foglar Rychlé šípy nechal navždy prožívat dobrodružství chlapeckých let. Pan Čech jim dovolil vyrůst a já se vší pokorou věřím, že přátelství postavené na pravdivých základech přežije. Takže "kluci" se určitě čas od času potkávají, třeba v hospůdce, nebo vezmou na výpravu své děti.....takže žádná nostalgie. Život !

Ještě nikdy jsem nepřidávala autora do oblíbených, aniž bych měla dočtenou první knihu. Jsem zhruba v polovině Smrtky a klidně autora přidávám. Nebo neklidně, protože svými slovy dokáže vyvolat trochu rozbouřené myšlenky. Kniha je cílená na mladé dospělé, ale během vyprávěného příběhu na to vůbec nemyslím. Společnost kde neexistuje smrt, ale existují Smrtky. Společnost, kde bychom se nemuseli obávat nemocí, bolesti, stárnutí a smrt by byla opravdu vzácným jevem. Co by nám zbylo ? Náhled do psychiky lidí mi připomíná Den Trifidů. Prostě si nedovedu představit, že by něco tak skvěle rozpracovaného autor "zazdil" , proto netradiční zařazení mezi oblíbené.

To je ta potíž se sériemi. Když sáhneme po dalším díle, těšíme se na setkání s oblíbenými hrdiny, které jsme si "pustili" do života. A prásk. Zasáhne Vás vlna emocí, protože autor je natolik dobrý, že Vás nechá skrze slova přistoupit téměř až na dotek bolesti. Navíc máte v životě, pokud ho již nějakou dobu žijete, už určitě nějaké ty ztráty, které vám čtená slova připomenou. Ano, je to vyprávěný příběh, přesto vylíčený způsobem, že autorovi věříte každé slovo. Díky tomu je Štvanice zřejmě nejhlubší a nejlepší díl série.
".....rozbředlé bezčasí....ostnaté ticho.." Nádhera ! Autorovi děkuji.

Psí slečna Kája, která vypráví svůj příběh ve dvou knihách si mě bezezbytku získala. Jsem moc ráda, že autorka zpracovala pravdivý osud tak něžnou a vtipnou formou. Krásné ilustrace i text.

Právě jsem dočetla Nutné lži a tuším, že tento román se mnou zůstane navždy. Přidávám tedy několik vět. Autorka nenásilně ukázala, že mnozí z těch, které jsme si nějak "zaškatulkovali" v té zavřené části nosí napěchováno něco, co se pootevřením vyvalí ven s takovou silou, že to otřese v emocích základem našich představ o daném člověku. Zároveň to může zničit život nahlížejícího. Pohybuji se v podobné pomáhající profesi a kniha je pro mě inspirací i varováním. Děkuji !