Shardlake diskuze u autorů

Podařilo se mě přečíst si všechny knihy, které byly od něj vydány v České republice a musím říct, že je poznat, že psaní knih je pro něj jistě milým koníčkem, protože je vidět, že o čem píše to má nastudováno do detailu a žádná z jeho knih nepostrádá kouzlo napětí, dobrodružství i šťastného konce.

Jan Bosco jistě nikdy nechtěl být spisovatelem v pravém významu tohoto slova, ale chtěl se starat o mládež bez domova. Přesto sepsal několik knih, i když některé až na výslovné přání svých nadřízených, jako např. "své paměti", které začal psát až ve věku téměř 58 let. Přesto zde pro nás zanechal nezapomenutelné knihy, i když je třeba nakonec nenapsal on sám. ale jiní autoři, a to příběh svého života a jeho smyslu, způsobu žití v 19. století. Nejcennější učitelkou pro tyto jeho vzpomínky života byla jeho maminka, Matka Markéta, která se též dokázala postarat o jeho sirotky...

Na její knihy o Kájovi Maříkovi nedám dopustit. Nejlepší vydání jsou z roku 1937, 1938, protože zde je zachován text děje tak, aby vyzněl v jeho komických situacích. Vydání po roce 1989 v některých pasážích knih není tak vtipné.

Marii Poledňákovou mám ráda jako scénáristku pěkných českých komedií. Líbí se mi její zpracování příběhů ze života, vždy se u jejich filmů nasměji. Jako spisovatelku ji moc spojenou nemám, protože mě přijde, že její knihy vychází až nebo současně s filmem a tudíž je to "okopírováno".