belldandy diskuze u autorů

Proti Heinleinovi jako autorovi mám iracionální averzi. S výjimkou knihy "Dveře do léta" vždycky přišla při čtení chvíle, kdy si řeknu: Tohle prostě ne. Třeba v Cizinci v cizí zemi, když se tam obhajuje rozhodnutí postavy, kteří zločinci jsou polepšení a mohou být puštěni na svobodu a kteří mají umřít, protože jsou nepolepšitelní. Nevěřím v reálnost takového programování. Při čtení Vládců loutek jsem si musela dávat přestávky ve čtení, aby mě opustil lehký pocit hnusu a nevolnosti z hájení myšlenky, že je v pořádku, že tajné služby budou dohlížet nad soukromým životem obyvatel. Heinlein v sobě spojuje mnoho věcí, které nesnáším: Liberalismus v jeho sobecké podobě, obdiv k armádě, eugenické pseudovědecké teorie. Třebaže přešel politicky v šedesátých letech z prava do leva, což v jeho případě znamená, z pravičáka do anarchismu, v mých očích muto nepomohlo. Je přesvědčen, že vláda nás vykořisťuje a každý se má o sebe starat sám. Taky ovšem má slabost pro armádu. Věří, že slabí musí vyklidit místo těm silnějším. Ve své podstatě je sociální darwinista. A bohužel to všechno myslí vážně. Posílám lásku Asimovovi, Simacovi nebo i Silvelbergovi, vlastně komukoli se zlaté éry sci-fi, ale Heinleinovi posílám maximálně respekt, milovat ho nemůžu. / PS: Ano, četla jsem i Měsíc je drsná milenka. Bavilo mě to. Asi má nejoblíbenější kniha po Dveřích do léta. Ale jako vždy, ta chvíle, kdy to bylo moc zase přišla. Nu, každý asi máme nějakého autora, kterého prostě nemusíme. Ale dobře, doznávám, že Všechny mé stíny jsou geniální povídka.