Zvonkohra
Eliška Václavíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/507847/bmid_zvonkohra-PfS-507847.jpg
4
182
58
Kniha psaná pozpátku, od zvonů k zvonkům, od vyústění k prvotnímu impulsu. Devět navzájem propletených příběhů, v nichž jednotliví hrdinové a hrdinky střídavě obsazují hlavní a vedlejší role. Poetické vyprávění ne vždy poetických osudů, které autorka doprovodila vlastními hudebními skladbami. Vydejte se na dobrodružnou výpravu do města soch a zjistěte, který příběh vám přiroste k srdci nejvíc.... celý text
Přidat komentář
Osobně se mi kniha velmi líbila, i když bych se spokojil s první polovinou příběhů. Všem vřele doporučuji :-)
Letos mám očividně celkem dobrou ruku, co se týká českých autorů. Tohle bylo takové miloučké pohlazení po duši, navíc přečteno za chvilku.
Lidičky tohle bylo tak krásné čtení, úplné pohlazení po duši - viděla bych to na tři hvězdičky, ale dávám čtvrtou za to, že před každou kapitolou na vás čeká QR kód s odkazem na skladbu, kterou autorka speciálně složila k dané povídce.
Některé příběhy mě oslovily víc a některé méně, ale myšlenka knihy (že i malý dobrý skutek se k nám může vrátit zpět ve velkém rozsahu) byla zachycena skvěle.
Tahle kniha bude jediná kterou budu číst opakovaně asi se mi hodila zrovna do rozpoložení příběhy jsou krásné ke konci vše západně doufám že autorka ještě něco napíše
Při čtení se mi najednou v hlavě ozvala Nohavicova Mladičká básnířka. A nemůžu ji z té hlavy dostat. Opravdu bych ráda, kdyby se můj distanc od českých autorek něčím zlomil, ale díky Zvonkohře to nebude.
Za mě krásná pozitivní kniha, která pohladí na duši. A připomenutí, že darovat úsměv nás nic nestojí, ale druhému to může zlepšit den. Rozdávejme úsměvy a naslouchejme lidem. :)
Knížku jsem začla číst na doporučení. Dostala jsem se až do třetí kapitoly, ale pak už bylo definitivně jasné, že je opravdu nezajímavá, zbytečná a bavit mě nezačne. První dva příběhy podivně klišoidní, plytké postavy, účelové dialogy, nulový děj. Hudbu jsem k tomu neposlouchala, ale pochybuji, že by povznesla špatný text do nebeských výšin.
Po prvním odstavci jsem chtěla knihu odložit, ale dočetla jsem a nelituji.
Já nejvíc trpím tím příšerným použitím rádoby slangu, velmi těžce se mi to čte. "V den mýho nedobrovolnýho dobrodružství ..." Naštěstí ne každá povídka je takto zprzněná, ve většině používá autorka moc krásnou češtinu. A vzhledem k tomu, že je jí jen 22 let lze přimhouřit oko. Jen je to kniha určená pro děti a tak by snad mohla být napsána spisovně.
Obálka je nádherná a recenze i anonce mě moc lákaly. Spojení s hudbou je téměř geniální.
Vlastně mě to docela překvapilo. Milé, hravě napsané, občas se některé věci přehnaně opakují a konec mi to svými vysvětlivkami trochu pokazil, ale i tak jsem se dost bavila. Tak 3,5 *
Upřímně.. Moc nechápu tu vlnu chvály na tuto knihu.. Prvních pár stránek jsem si říkala, že by to mohlo být fajn, ale ke konci už jsem se modlila, ať to skončí..
Tuhle knížku jsem si vybrala v rámci čtenářské výzvy 23, protože - hodnocení, zajímavý koncept, hezká obálka. A řekla bych, že právě kompozice a klavírní skladby jsou aspekty, které v tomhle případě prodávají. Z literárního hlediska je za mě Zvonkohra velký ne. Text nadupaný klišé, patosem a kýčovitostí. Dialogy a jména postav jsou absolutně mimo realitu. Poetika je do příběhu vtlačena hodně na sílu - stejně jako návaznost zvonků. Jestli autorka opakováním některých slovních obratů chtěla pomrkávat na čtenáře jakože "Hej, čekuj tu souvislost. Hustý, co?", tak se to úplně nepovedlo a spíš to působí jako nedostatek slovní zásoby. Nápad jistě dobrý, provedení...
Upřímně? To kladný a óchající hodnocení fakt nechápu. Proč?
1. Knížka slibuje poetiku, ale ani kolem ní neprojela, možná jí odkudsi z velké dálky zamávala.
2. Celý text působí jako slohová práce naivní puberťačky, která má naprosto zkreslený představy o životě, lidech, světě vůbec.
3. Autorka má nejspíš buď brutálně chabou a ukrutně omezenou slovní zásobu nebo jí chybí kreativita a nápaditost. Ve všech povídkách se mluví stejným jazykem, používají se stejný slovní spojení, stejný přirovnání. A to nejen v jednotlivých povídkách, ale i ve stejných odstavcích.
Celá ta knížka není ničím zajímavá, chybí jí nápad, originalita, postavy sou jedna jako druhá - bez charakteru, vlastního názoru...suchý jak tři tejdny starej chleba.
Zkrátka a dobře. Špatný, špatný, špatný!
Nedočteno a doufám, že to byla první a poslední špatná kniha letošního roku.
Zvonkohra je krásně zpracovaná knížka, kterou autorka promyslela od A do Z. Možná jsem trochu barbar, ale poetický styl psaní mi úplně nesedl . Líbilo se mi ale, jak do sebe na konci vše zapadlo.
Tato knížka je prostě krásná a má svoje kouzlo. Moc se mi líb, že to začalo koncem a končilo začátkem. Ukázka toho co způsobil prvotní impuls. Líbilo se mi, že každý príběh je úplně o něčem jiném a stejně jsou stejné. Nad některými jsem byla dojatá nad některými jsem smála. 9 príběhů a autorka zvládla každého hrdinu vykreslit jinak. Navíc to podtrhla úžasnámi skladbami což mi prišlo geniální. Navíc k tomu přidala ještě bonusovou povídku. Jsem ráda, že jsem si ji mohla přečíst.
Vícerozměrná knížka s krásným obalem. Další rozměr dávají povídkám odkazy na hudbu složenou autorkou, které si lze stáhnout pomocí QR kódu u každé kapitoly.
Povídky jsou obyčejné a oceňuji, ze si autorka ani její hrdinové na nic nehrají.
Neskutečně milá kniha, která mě pohladila po duši. U čtení jsem se nejen dojímala nad krásnými a laskavými příběhy, ale i pobaveně uculovala u popkulturních narážek. Povídky jsou seřazeny od konce a já se při čtení dojímala nad tím, jak to do sebe vše zapadá a jak i drobnost může někomu pomoct. Eliška Václavíková má nádherný styl psaní a já moc doufám, že se od ní dočkáme dalších knih.
Tohle byl tak miloučký! Přesně ty příběhy, které chcete číst po náročném dni. Obdivuju to, jak autorka kouzlí se slovy a jak umí krásně vyjádřit myšlenku. Moc mě zaujalo vyprávění od konce, dodává to takovou objevit, co za tím vším je. Při čtení jsem měla husí kůži, i jsem byla dojatá.
Krásná kniha!
Štítky knihy
romantika dívčí romány české romány
Část díla
- Apoziopeze 2023
- Dvacet šestka 2023
- Ester 2023
- Hledání Godota 2023
- Odchylka 2023
Zvonkohra
Zvonkohra je opravdu atypická sbírka povídek, kde cením především nápad. Ne všechny povídky se mi však líbily a rozhodně bych knihu neoznačila jako nejlepší knihu roku (takto jsem na ni byla nalákána). Pokud chce ale člověk trošku experimentovat, proč ne. Přečetla jsem téměř na jeden zátah.