Zulejka otvára oči
Guzel Jachina
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/374490/bmid_zulejka-otvara-oci-0t4-374490.jpg
4
576
576
Mladá tatárska spisovateľka Guzeľ Jachina sa vo svojom debute vracia do jedného z najťažších období Sovietskeho zväzu – do tridsiatych rokov minulého storočia, kedy boľševická moc kruto postihovala všetkých, ktorí sa nezmierili s jej diktatúrou. Román Zulejka otvára oči rozvíja príbeh ženy, ktorú drsne vytrhli z prirodzeného prostredia, nespravodlivo poslali do pracovného tábora na Sibíri, no ona si tam spontánne uchovala svoju prirodzenú ľudskosť. Román sa stal v Rusku literárnou udalosťou, autorka zaň dostala najvýznamnejšiu ruskú literárnu cenu Veľká kniha, a bol preložený do vyše dvadsiatich jazykov.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , Slovart (SK)Originální název:
Зулейха открывает глаза , 2015
více info...
Přidat komentář
Do knihy jsem se pořádně začetla asi po 150 stránkách, úplně mi nesedl autorky styl. Chvílemi mě bavila hodně, chvílemi jsem stránky ani pořádně nevnímala. Pro mě mohla být o 100 stránek tenčí a ničemu by to neuškodilo. Po přečtení jsem z knihy měla dojem, že se vlastně v těch lágrech neměli tak špatně - což ve skutečnosti bylo úplně jinak.
Rozhodně zajímavá a čtivá kniha. Doporučuji nečíst si anotaci, poněvadž vyzrazuje úplně celý děj knihy.
Jedná se o nádherný příběh o síle lidí. Popisné pasáže charakterů i přírody jsou až téměř básnické, ale nejsou zbytečně dlouhé, takže v knize působí okouzlujícím a patřičným dojmem, nepůsobily na mě jako ubíjející a nudné.
Ze začátku mě poměrně potěšilo, že u postav, které se do děje neměly vrátit, autorka nastínila jejich zbytek života, na konci mi bylo líto, že podobnou pozornost nevěnovala i jiným vedlejším postavám, například by mě potěšilo pár slov o Leibem, Ikonnikovi, případně i o Čarodějnici. Chápu, že v některých případech to mohl být záměr (i v životě se stává, že se nám nějaký člověk ztratí a už o něm nikdy neslyšíme), ale i přesto mám z knihy takový nepříjemný neuzavřený pocit. Tak to jediné bych za sebe asi vytkla (spolu s mírně zhoršenou orientací v náročných jménech, ale tento problém zpravidla mám u všech ruských autorů).
Myslím si, že čtenář, a já jsem toho dokladem, čeká od knihy něco jiného, než se mu nakonec dostane. Ale přesto není zklamán. Jen překvapen.
Tak to byl opravdu zážitek. Ani se nedivím, že spisovatelka těžko hledala ve své zemi vydavatele. Člověk je asi schopen přežít i nepřežitelné. Vřele doporučuji.
Ó, Zulejko, osudem týraná, pokorná i statečná snášet nespravedlnost světa. Čtenář s tebou trpí, třese se strachem a zimou, pláče s tebou, raduje se s tebou i oči s tebou otevírá, aby také prozřel.
Kniha Zulejka otevírá oči je luxusní četba o lidských osudech.
Poutavou formou přiblížená blízká ruská minulost, ze které jde občas mráz po zádech. Ale díky Zulejce člověk vnímá i naději a pozitivitu.
Vlastně by člověk nemusel vůbec nic psát. Všechny superlativy psané na zadní části knihy jsou pravdivé a věrohodné, takže pokud cítíte jakési pnutí k této autorce a nevite zda ano či ne, tak z největší pravděpodobností ano. Jako už ten překlad, ten je výborný. Ta kniha je napsána nezvykle krásným jazykem, kde slova mají až magickou moc a přitom je to příběh plný emocí, surový a lidský. Bolestný a jímavý. Je to jako by jste drželi v dlani lidské srdce. Obsah se vám vsákne do kůže a pod ní a forma vás zahřeje jako teplá deka... Zvláštní kombinace. Krásná a opravdová kniha.
Smekám před překladatelem.
Kniha popisuje osud jedné tatarské ženy, která je donucená okolnostmi přehodnotit svůj postoj k životu. Pomalu "otevírá oči" a zjistí, že umí vzít za práci a přežít v nelidských podmínkách. Kniha se mně četla snadno, byla jsem zvědavá co osud hlavní postavě zase přinese a celkově mi to přišlo popsané až moc hezky na to jaké podmínky v té době a na tom místě panovaly. Líbilo by se mi dát příběh víc do historických a společenských souvislostí. Příběh je, ale víc o lásce, což vlastně není na škodu.
Knížka se mi četla od začátku snadno, byla poutavá a rozhodně silně působila na emoce.
Zulejku mi doporučil Palo a jsem za to moc ráda. Zulejka je totiž jedna z nejlepších knížek, které jsem letos četla. Osud mladé tatarské ženy, rozkulačené a odtažené na Sibiř, se četl jinak než například Kolymské povídky. Nejspíš to bylo kvůli tomu, že byl příběh smyšlený. Ale hlavně to bylo proto, že knížka demonstrovala něco, v co sama pevně věřím - a to že i ty nejhorší situace, mohou přinášet nějaká pozitiva. Pro Zulejku to byla svoboda, kterou mohla díky pobytu v Semruku poznat - ať už při svých loveckých poutích v tundře či v náručí Ignatovova. Ostatně i vývoj postavy zapřísáhlého revolucionáře hrál v knize velkou roli. A můžu opomenout i zajímavé prozření zmateného doktora Leibeho, který díky přesídení získal zpět zdravý rozum ? Oceňuji jazyk, kterým autorka píše ( např. tatarské výrazy apod.) a také způsob jakým příběh vypráví. Knihu doporučuji, kudy chodím.
Debut tatarské autorky ověnčený mnoha cenami jsem si nemohla nechat ujít. Moc se mi na knížce líbilo jak hlavní hrdinka příběhu Zulejka opravdu tzv. "otevírá oči", jak se z podřízené a ušlápnuté manželky stává (vlivem prostředí a situace) silnou, více sebevědomou a soběstačnou ženou. Také se mi líbila autentičnost, která z příběhu vyzařuje díky ponechání některých slov v originále (na konci knížky je k nim slovníček), co mě naopak nebavilo byly některé zdlouhavé pasáže, popisné, jak je pro ruské autory často typické. Jsem ráda, že jsem si knížku přečetla, je to silný příběh, ale zároveň musím říct, že jsem četla i lepší v rámci stejného tématu.
Působivá kniha,přečteno jedním dechem,naprosto souhlasím s komentářem Ulické na obálce knihy. Dle mého názoru inspirována Solženicinem.
Srovnání s velkými ruskými romány se mi zdá příliš nadsazené.
Román začínal slibně v tatarské vesničce, to byla krátká realistická část. Pokračování v transportu se ještě taky dalo číst. Ovšem největší část zabírá notně zdramatizovaný povrchní holywoodský příběh. Postavy jsou buď dobré (těch je většina) nebo zlé (takoví záporáci jsou tam dva), ale mezi tím nic. No a pak je tam Zulejka. V rozporu s názvem knihy ani hlavní hrdinkou není. Většinu děje zabírá popis poměrů a činností v táboře, na Zulejku a její vnitřní svět se nedostává. Čtenář se pak nestačí divit proměně podřízené Popelky na udatnou bohyni lovu Dianu. Nechybí samozřejmě love story jako z červené knihovny. Celé to na mne působilo povrchně, nezrale a strojeně s úmyslem silně zaujmout za každou cenu.
Příběh ženy, která se přesune z jednoho nesvobodného místa (dům manžela) do jiného (přesídlenecká osada na Sibiři). A na tom druhém místě poznává lásku v mnoha podobách, zbavuje se nefunkčních názorů a osamostatňuje.
Krásná, nežná, silná kniha.
Kniha ve mně zanechala obrovskou kocovinu, velký román, po kterém mi další knížky připadají polovičaté. Zulejka je silná postava, která paradoxně v gulagu najde větší spokojenost, než v područí tyranského manžela a tchyně, přestože jí původní život připadal dobrý - nic jiného neznala. Nejsilněji na mě zapůsobilo, že i za tvrdých podmínek se lidé snaží žít co nejnormálněji, a že vždy může být přítomna láska, mateřská i ta partnerská.
Silné dílo - oslavující lásku a něhu v pekle ruského gulagu ...
Píše se rok 1930 a drobná zelenooká Zulejka žije s mužem a "čarodějnicí" v zapadlé tatarské vesničce ...
Po nájezdu Rudé hordy se ocitá na cestě do sibiřského vyhnanství - na strastiplné cestě přežijí jen nejsilnější - ale život kulaků nemá přece žádnou cenu ...
A tak zůstanou jen tři desítky hladových otrhaných lidí v odlehlých hustých sibiřských lesích ...
Vidina mateřství dává Zulejčině životu spoustu motivace a po narození syna Jusufa i síly na boj o přežití ...
Jen zůstaň s očima dokořán Zulejko - snad tvoje dítě bude mít lepší budoucnost...
" Aby člověk došel do cíle, musí jen jedno - jít....
Autorka knihu napsala na základě osudu své babičky a jako připomínku stalinismu a těch nevratných škod, které napáchal...
Kniha stojí za přečtení..
Přiznám se, že jsem podle recenzí a anotace čekala něco jiného. Taky podle komentářů na DK mám pocit, že jsem četla jinou knihu než ostatní. Podle názvu jsem čekala, že kniha bude o Zulejce. Ve skutečnosti je o ni jen asi čtvrtina kniha. Začátek knihy je zajímavý, přesně podle očekávání: realie, život a chod rodiny v TAtarstánu, vysídlení. Ale půlroční přesun, osídlování a život v pracovní osadě?! Popis postav je plochý, takový neosobní. Stejně jako život v osadě, hlad, strašná zima - moje fantazie nedokazale jet na plné obratky, nevžila jsem se do postav. Tím ovsem nechci zlehčovat téma. I styl psani a překlad mi sedl. Rozhodně stojí za přečtení.
Zulejka se prostě narodila ve špatné době a na špatném místě - být negramotná Tatarka v Sovětském svazu v době kolektivizace, přesídlování a gulagů nebylo totiž zrovna terno. Samozřejmě, ono to asi není terno nikdy, v téhle době ale navíc ke všemu nedobrovolně projedete půlku Ruska v dobytčáku, abyste skončili v zamrzlé pustině kdesi u řeky Angary. Je to takový ten ruský příběh o malém člověku, kterého převálcovala velká doba. Obdobně to platí o Zulejčině protihráči, veliteli transportu přesídlenců Ignatovovi, což pro mě byla možná ještě zajímavější postava než titulní hrdinka. Přestože pro přesídlence je neomezeným vládcem, i on je jen malým postradatelným kolečkem ve stroji, které strana a vláda využívá, dokud se nenajde lepší řešení. Ostatní postavy tvoří těmhle dvěma vlastně jen takový kompars, když to trošku přeženu.
I když jsem možná očekával o trošku víc, líbilo se mi to natolik, že dám bez nějakého váhání 4 hvězdy a možná ještě kousek.
Štítky knihy
gulagy stalinismus Rusko ruská literatura Sibiř Sovětský svaz pracovní tábory muslimské ženy boj o život historické romány
Zulejka to byl zážitek. Skvělý zážitek. Nádhernou obálkou počínaje, neskutečně silným příběhem konče. Příběh o tom, jak Zulejka sama sebe našla, a to i přes šílené podmínky, které v sibiřském vyhnanství panovaly, mě opravdu zaujal. Zulejka měla chudinečka z domova takovou "školu poslušnosti", že pro ni pracovní tábor nebyl po stránce nesvobody moc velkou překážkou. Doma byla zvyklá slýchat, že je líná, neschopná, pomalá, hloupá, v lágru ocenili její mírnost, ochotu, osmělila se, objevila sama sebe. Moc se mi líbí, jak autorka vkusně a vhodně do textu dokáže vložit poetický popis okolní krajiny,přírody, atmosféry.... krása. A doporučení pro dnešní mladé dámy, které žehrají na své tchýně, protože jim třeba radí ohledně péče o dítě ....pomyslete na tchýňku Zulejčinu a z té vaší bude rázem učiněná kamarádka.....kniha mně přivedla i k průzkumu geografie Ruska a ta rozlehlost je teda vážně neskutečná síla. Představa, že člověka vysadí na břehu řeky na Sibiři...a ty si člověče nějak dej rady je opravdu strašidelná.