Zpověď farářky
Martina Viktorie Kopecká
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/521014/bmid_zpoved-fararky-y9z-521014.jpg
4
155
155
O životě farářky už jste četli. Teď se připravte na cestu do jejího nitra. Faráři i farářky jsou neustále připraveni naslouchat ostatním. Co se ale děje v jejich duši? Martina Viktorie Kopecká dává v nebývale otevřené zpovědi nahlédnout do svého vnitřního světa. Co si myslí o celibátu a založení rodiny? Jak vnímá vážné nemoci a odcházení svých farníků? Je ze služby někdy unavená? A jaké podoby může mít duchovní praxe v době zaměřené na výkon a hmotné statky? Sbírku nadčasových úvah doplňují rozhovory, v nichž nejznámější česká farářka vůbec poprvé promlouvá i o nečekaných tématech.... celý text
Přidat komentář
Jsem ráda, že farářka pozitivně prezentuje křesťanský život. Přesto z téhle knihy dýchala sebestřednost. Bylo tam až moc autorčiných portrétů, škoda že fotky nebyly raději dokumentační k obsahu knihy.
Autorka moc hezky popisuje a vysvětluje modlitbu a význam bohoslužby, ale ostatní odpovědi na otázky jsou filozofické nicneříkající bleh. Za mě malá přidaná hodnota, jen clickbait a coming outem.
Kniha mě oslovila a našla jsem v ní spoustu pasáží, které člověka nutí nad nimi přemýšlet. Za mě rozhodně doporučuji k přečtení.
Zpověď farářky mi sedla mnohem více než první kniha. Nejspíš proto, že je celá kniha mnohem intimnější, Martina se otevírá a působí na mě jako na čtenáře upřímněji. Líbí se mi, že rozhovor někdo vede, že se tentokrát pouze "nevypráví". Jen škoda, že jsem knihu četla hned. Věřím, že bude jednou skvělá jako audio verze.
Zpověď farářky je kniha, která mě oslovila. Paní Kopecká je nejen krásná, inteligentní, ale i moudrá, empatická žena s citlivou duší, která otevřeně a upřímně odpovídá na otázky Tomáše Novotného. Její odpovědi vedou čtenáře k hlubokému zamyšlení nad smyslem života, mezilidskými vztahy, vztahy člověka k Bohu, víry a naděje. Nebojí se ani těžkých a intimních témat, svými odpovědmi ukazuje křehkost a zranitelnost člověka. Kniha je doplněna fotografiemi a také ilustracemi Moniky Pavlovičové.
Kniha se mi moc líbila a určitě se k ní budu vracet, protože je inspirativní. Děkuji paní farářko.
Příjemná knížka, kde se hodně rozebírá církev a vztah k Bohu. Žel, čekala jsem něco i mimo tuto sféru, což, kromě popisu účasti v taneční souteži mnoho nebylo. Zároveň bych uvítala alespoň naťuknutí tématu, kterým se církev zrovna moc nechlubí.. Jinak na mě paní Kopecká působí přes řádky velmi sympaticky, krásná osoba uvnitř i navenek. A fotky v knize jsou toho důkazem.
“Neustále někomu dokazujeme, že jsme dost dobří, chytří nebo krásní, až zapomeneme, kým jsme a co nás dělá osobností.
“Pohyb nás utváří, pohyb je rámem obrazu našeho těla, pohyb dává okolí najevo, jak moc myslíme vážně to, co říkáme. Pohyb je náš podpis.
“To nejdůležitější v životě má svůj rytmus, tep. Srdce. Dech. Láska, víra i naděje.
“Láska je trochu jako džungle, dá se v ní ztratit, ale taky najít.
“Odpustit druhým je těžké, ale odpustit sám sobě je snad ještě těžší.
Martinu Viktorii Kopeckou nemusím představovat. “Proslavila se už jen tím, že je žena a farářka - pro mnoho lidí dost neobvyklé, až skoro nemožné, spojení.
V této knize de dotkneme Star dance, ale mnohem víc její lidských hodnot a jejího života. Martina je neskutečně chytrá žena, velmi aktivní, s neustále plným diářem. Pro ostatní by se rozkrájela a tak jí mnohdy nezbyde čas pro sebe.
Kniha je rozdělena do několika kapitol. Každá má svou předmluvu od Martiny a pak následuje rozhovor, který vede Tomáš Novotný. Je plná zajímavých myšlenek. Místy Martina zabrousila na můj vkus až moc do náboženství, ale na druhou stranu chápu, že chce veřejnost seznámit s tím, jak to celé funguje. Pro mě byla kniha milým odreagovaním od beletrie. Dávám palec nahoru.
Kniha mě velice oslovila, její čtení mě bavilo a zlepšovalo mi den. První kapitola ohledně soutěže Star Dance byla popsána vtipně, ale zároveň velmi otevřeně. Další dny jsem četla třeba jen 10 stránek a pak se věnovala jiným činnostem, jen abych se měla další dny těšit na nové postřehy paní farářky. Příští rok si chci přečíst Deník i Zpověď hned po sobě.
Autorka je farářka Církve československé husitské. Vystudovala teologii, psychologii, speciální pedagogiku a neurofyziologii. Desátým rokem slouží v kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí a také v malé kapličce ve Strašnicích v Praze.
Kniha obsahuje autorčiny úvahy a také odpovídá na otázky, které ji pokládá herec TOMÁŠ NOVOTNÝ. Autorka pracovala na knize 1 rok.
V knize se vyskytují různá témata – láska, víra, odpuštění, manželství, rozvod, pravda, modlitba, kázání, úmrtí, křehkost, ženy v církvi, LGBTQ+ aj. Zaujalo mě také to, že také nevěřící člověk může navštívit bohoslužbu, anebo jít ke zpovědi.
Zajímavá je také autorčina myšlenka, že by se mohlo na školách vyučovat NÁBOŽENSTVÍ. Nejenom křesťanství, ale také jiná náboženství včetně různých příběhů ze Starého a Nového zákona. Náboženství se na některých školách vyučuje, ale je to nepovinný předmět, anebo se vyučuje mimo školu. Člověk by asi měl mít povědomí o těchto věcech a nebylo by to určitě na škodu. Vzpomínám si, že jsme na střední škole prolítli BIBLI během dvou vyučovacích hodin, a to bylo všechno.
Autorka je inteligentní a její názory jsou zajímavé a vedou určitě k zamyšlení. Na otázky odpovídá upřímně, nevyhýbá se žádné odpovědi. Autorka se také přiznává ke svému vztahu k ženě, i když se jen letmo o tom zmínila. Zúčastnila se také taneční soutěže Stardance. Lidé mají na autorku různé názory. Někteří lidé jsou rádi, že je farářkou, je svá a otevírá témata k diskusi, o kterých se příliš nemluví a jsou tabu. Jiní lidé nesouhlasí s tím, že je žena – farářka a nelíbí se jim její vystupování a mají další připomínky.
Myslím si, že autorka touto knihou může otevírat cestu k víře mnoha lidem včetně mladých lidí. Po dlouhé době jsem se začetl do knihy s námětem náboženství a rozhodně toho nelituji. Kniha se mi líbila a bylo to moc zajímavé a obohacující čtení. Jedná se o ten typ knihy, ke kterým se můžeme zpětně vracet a při četbě se můžeme zamyslet nad spoustou věcí, anebo alespoň já to tak většinou mám, když čtu tyto knihy. Časem bych si chtěl přečíst knihu DENÍK FARÁŘKY.
Kniha je pěkně graficky zpracovaná. Kniha má kvalitní papír, obsahuje barevné fotografie a různé ilustrace včetně citátů z básní. Kniha má pěknou obálku.
Zpověď farářky je kniha, která vás donutí se zamyslet. Nad tím, co je to vlastně víra a naděje, kde všude je láska, proč odložit některé předsudky. I, pro mě jako nevěřící, vůči církvi. Úplně jsem při čtení slyšela uklidňující hlas Martiny Viktorie.
Některé pasáže mě bavily více, některé méně. A možná bych si více užila delší zamyšlení a méně odpovědí na otázky. Ale jako celek byla kniha moc příjemná.
O poznání vážnější, méně rozjuchaná a v mých očích i o dost smutnější kniha než Deník farářky. A o to důležitější zejména pro samotnou autorku. Kniha je protkána vzácnými myšlenkami i úvahami. Palec hore, přečtěte si.
Martina mi je moc sympatická a proto mě takhle knížka hodně zajímala. Bylo to intimní, zajímavé, některé myšlenky velmi zajímavé. Ale v mnohém mi to přišlo až jakási naivita. S hodnocením zůstávám na půl cesty.
3,6 hvězdiček
Paní farářka má moje sympatie, za její odvahu, přístup k jejímu povolání a schopnost volit slova. Knihu jsem pročítala večer v peřinách, hledající odstavce, které si budu chtít zinteriorizovat opětovným čtením. Bohužel to ale pro mě byla spíš jednorázová záležitost, ač jde o povedenou, ze srdce psanou autobiografii.
Po dočtení Deníku farářky, který mě lehce zklamal, protože jsem od něj dostala něco trošku jiného, než jsem očekávala, jsem neměla moc chuť pouštět se do autorčiné další knihy, novinky Zpověď farářky.
O to víc jsem byla překvapená tím, o jak moc více mi tato novinka sedla.
Zpověď farářky je mnohem osobnější, otevřenější, intimnější než autorčina předchozí kniha. Ve svých textech a rozhovorech se dotýkala témat, která mi nejsou cizí a bylo zajímavé sledovat její pohled na věc.
Za mě Zpověď farářky doporučit mohu a za mě osobně bych vynechala Deník farářky a pustila se do této novinky.
Nejsem věřící. Tedy ne věřící v pravém slova smyslu. A taky mám ráda církevní stavby. Jejich historii. Ten zvláštní pocit, který mě prostoupí, když se posadím do lavice. Vždycky mám pocit, že jsem úplně malinká a slíbila bych snad i nemožný :)
Autorka otvírá spoustu důležitých témat, hovoří o svém životě, cestě k profesi, kterou zastává a zároveň se snaží objasnit některé skutečnosti související s náboženstvím a vírou jako takovými.
Dřív jsem víru vnímala spíš jako účelný prostředek k setkávání - lidé přijdou do kostela, poslouchají, zazpívají si, pomodlí se za to, co potřebují a jdou domů. Teď jsem poznala, jak moc jsem se pletla.
Je to obrovský kus naší historie. Něco osobního, křehkého, a přesto velmi pevného.
Rozvíjí se, proměňuje, pomáhá, chrání, naslouchá, doprovází a je nám oporou v těžkých časech.
Bylo to poučné, zajímavé a velmi inspirativní. O to víc mě mrzí, že se poselství téhle knížky smrsklo na senzaci, vyvolanou osobní a velmi intimní informací, kterou o sobě autorka prozradila. To jsem teda fakt nepochopila.
Doporučuji!
Farářka Martina Viktorie Kopecká dává v nebývale otevřené zpovědi nahlédnout do svého vnitřního světa.
Sbírka nadčasových úvah doplněná rozhovory s Tomášem Novotným.
Řekněme si upřímně, že mě nejvíc zajímaly pasáže týkající se jejího intimního života. Moc jí fandím, určitě nebylo lehké odhalit tolik ze svého soukromí.
Úžasná kniha, která je plná moudrých slov a hlubokých myšlenek. Kdyby to šlo, dám hodnocením 5 s *! :-)
Zpověď je mnohem otevřenější než Deník a možná i trochu smutněji laděná. Farářka Martina začíná lehce vyprávěním o své účasti ve Stardance. Od ní přechází k závažnějším tématům – naději, bolesti, lásce a mezilidským vztahům. O své cestě k víře a poslání farářky. O církvi, a i tom co je třeba změnit. Velmi intimní, otevřené a upřímné. Kdo hledá bulvár, ať si raději koupí Blesk.
„Vztah můžeme označit jako dobrý, pokud se na něm něco naučíme. Něco o sobě, hlavně o sobě, protože v tom vztahu se druzí pravděpodobně nezmění tak, jak bychom si to přáli.“
„Nikdo nezestárne vedle úplně stejného člověka, do kterého se před lety zamiloval.“
„Krize ve vztahu je vždycky šancí na nový začátek anebo na pokračování v nové kvalitě.“
„Je potřeba se vzdělávat, rozšiřovat si obzory, abychom si uvědomili, že strach nám někdy může zachránit život, ale také plodí paranoiu, která neumožňuje žít život v radosti z toho, že život je pestrý.“
Přešlapy mne naučily, že chyby k životu patří a že jsem někdy příliš a zbytečně ustrašená.“
Štítky knihy
faráři ekumenismus názory a postoje Církev československá husitská
Autorovy další knížky
| 2021 |  Deník farářky |
| 2021 |  Vánoční Tradinář: Od Dušiček po Hromnice |
| 2023 | Zpověď farářky |
| 2022 | Píseň písní |
| 2022 | TraDiář 2023 |
Je to asi nejlepší, nejživější, nejautentičtější a nejpřesvědčivější "PR", jaké může Československá církev husitská mít. (Katolická může jen závidět.) Paní Kopecká je ztělesněním svěžího větru, který by církev dnes měla mít, aby byla také atraktivní pro mladé a aby nezhynula na úbytě. A to pozor - to nemyslím to, že to je atraktivní žena, která tančí ve Stardance, maluje se výraznou červenou rtěnkou a má účes filmové sexy hvězdy. To je všechno vnějškovost - po přečtení rozhovoru se mi potvrdilo, že je to bytostně cítící žena, která dokáže i v "manželství" s Bohem být kritická k němu i k sobě, která má svá trápení a radosti, dokáže se o ně podělit a získat tak důvěru věřících, že jim porozumí. Musela si prožít evidentně řadu odmítání z různých stran, v knize popisuje, jak byla skutečně na dně. Přečíst si tedy takový rozhovor je motivační pro každého, kdo nechce nic vzdát a zároveň chce zůstat svůj.