Život na míru
Marek Rabij
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/478584/bmid_zivot-na-miru-6cp-478584.jpg
5
232
44
Připadá vám, že nutně potřebujete nové tričko? Než si ho pořídíte, přečtěte si knihu Marka Rabije. Přesčasy, dětská práce, dlouhé směny, továrny v rozpadajících se barácích: cena evropské módy. Když se v roce 2013 v Dháce zřítila osmiposchoďová textilní továrna Rana Plaza a pohřbila v troskách více než tisíc lidí, vydal se polský reportér do Bangladéše. Mluvil s lidmi, kteří přišli o své blízké. Sledoval práci v dalších podobných továrnách. Zjišťoval, jak se dělají módní ošoupané džíny, kolik za to dostanou lidé zaplaceno a jak se s tím výdělkem žije ve slumech. Zákazníci v západních zemích přistoupili na hru, kterou jim světové značky vnutily. Pokud chceme sledovat trendy, musíme neustále kupovat nové oblečení. Pořád dokola. Možná si jen občas postěžujeme, že výrobní cena přeci musí být mnohem nižší než cena v našem oblíbeném obchodě. Nahradit rychlou módu přístupem „slow“ nebude asi snadné, pokud s námi nepohnula ani tak tragická událost, jaká se stala v bangladéšském hlavním městě. Reportážní kniha polského novináře a odborníka na jihovýchodní Asii je šitá na míru všem, kteří nezavírají oči před nepříjemnou pravdou.... celý text
Literatura světová Literatura faktu
Vydáno: 2021 , AbsyntOriginální název:
Życie na miarę: Odzieżowe niewolnictwo , 2016
více info...
Přidat komentář
Odcestovat tam, kde pro výdělek 120 Kč na dva dny uděláte cokoliv, protože na Vaše místo čeká dalších 100 a více uchazečů. A vy prostě tuhle směšnou mzdu potřebujete, protože děti, jídlo, nájem.
Maslow se musí obracet v hrobě, jak sám autor poznamenal závěrem knihy.
Smutné pravdy ční nad pokrytectvím západní společnosti..., které tenhle systém vyhovuje a na němž vydělává a bohatne.
Socioekonomicky rozevřené nůžky do pangejtu, v očekáváni dalšího supermódního střihu...
Čekala jsem knihu, která se zaobírá výrobou oblečení (tedy spíš jak se, co šije atd.), dostala jsem velmi zajímavou sondu do života lidí v Bangladéši. Fastfashion nepodporuju již roky, takže v tomto ohledu na mě kniha vliv neměla. Ovšem osudy lidí se kterými jsem se v knize setkala se mnou zůstanou dlouho. Absintovka, která opět nezklamala.
Pokud se chystáte začít s reportážní literaturou a sháníte nějakou útlejší knihu na začátek, mohu vám “Život na míru doporučit. Kniha se četla velice dobře, takřka mě přenesla do šicích velkodílen v Bangládeši. Byť si zas tak často oblečení nekupuju, tato kniha mě určitě inspirovala více se zajímat o původ a z části vyměnit secondhandy za klasické obchody s oblečením. Je to kniha, která pravděpodobně zapůsobí na každého a která by vám neměla uniknout. Autor zde kromě velkých skandálů oděvního průmyslu zachycuje i příběhy jednotlivých obyvatel, kterých se oděvní průmysl nějakým způsobem týká. Za mě je tato kniha určitě dobrou volbou.
Vedlo mě to k hlubokému zamyšlení o tom, co se odehrává za zdmi továren, jejichž oblečení nosím. Bylo znát, že autor má dobré povědomí o tom, co se v místech, o nichž píše, odehrává. Bylo to velmi smutné čtení, ale důležité, takže doporučuju.
Hm srdceryvné.
Mě spíš na tomto koloběhu vytáčí že i za tyhle šunty tady musíme dávat x stovek.
4,5 hvězdičky
Knihy od Nakladatelství Absynt jsou báječné. Pokaždé vám jisto jistě zajistí zajímavé téma, skvělé zpracování a zásah přímo do srdce..
O problematice oděvního průmyslu asi každý z nás něco tuší a tahle krátká reportáž z Bangladéše, kam se vydal polský reportér po zřícení textilní továrny, vám to maximálně přiblíží. Co všechno stojí za fast fashion, v jakých podmínkách zde lidé pracují.. No, co vám budu. Rozhodně to vede k zamyšlení a přehodnocení, zda to nové tričko opravdu potřebuju..
"Nechceme ľútosť. Súcit pomáha predovšetkým súcitiacim. Neprosíme ani o almužnu, pokiaľ si ešte dokážeme zarobiť na večeru. Skutočne potrebujeme iba vašu pozornosť. Nechcem ani pomyslieť na to, že si uvedomujete, ako sa tu žije, alebo sa domnievate, že sme sa už zmierili s osudom. Museli by ste byť naozaj zlí ľudia, aby ste si to mysleli. Preto ťa prosím, keď si sa tu už ocitol, jednoducho verne popíš, čo vidíš a počuješ. Nesúciť, neplač, nehľadaj za každú cenu biedu a nespravodlivosť. Postačí ti tá, s ktorou sa tu stretneš na každom kroku."
Svojho času môj vzťah k fast fashion a moje spotrebiteľské návyky silno ovplyvnil dokument The True Cost, ktorý vznikol rok pred Rabijovou reportážou. Od tej som už nečakala, že by ho mohla v mojich očiach predčiť alebo ma ovplyvniť viac; zrejme sa to však stalo. Žiaľ (?), skôr v negatívnom zmysle, keďže som si po prečítaní jeho Života na mieru hovorila, že je vlastne úplne jedno, čo ako človek-milión spravím, že moje rozhodnutia majú na životy daných ľudí len minimálny, respektíve negatívny dopad. Ako v Dobšinského rozprávke Zlatá podkova, zlaté pero, zlatý vlas: "Keď zodvihneš, zle bude, keď nezodvihneš, bude horšie!"
Kúpiš, daným ľuďom bude zle (malé a nespravodlivé mzdy, nepreplácané nadčasy, pracovné úrazy, požiare...), nekúpiš, bude horšie (žiadna práca, žiadna pláca, extrémna chudoba...).
Ale ktovie, možno sa za tých pár rokov situácia zmenila... Aj keď po uvážení, čo všetko sa na svete za posledné roky zomlelo, to veľmi ružovo nevidím.
První kniha z nakladatelství Absynt, kterou jsem přečetla. Celý oděvní průmysl mi přijde jako začarovaný kruh. Poslední roky nakupuji oblečení převážně z druhé ruky, jelikož nechci celý tento kolotoč moc podporovat. Na druhou stranu, když čtete o tom, že práce v oděvních továrnách je pomalu jedinou možností zajištění alespoň nuzné obživy pro obyvatele Bangladéše, ptáte se, zda pro ty lidi děláte opravdu to maximum, které můžete. Zda pro ně děláte to nejlepší.
K přečtení doporučuju úplně všem a vůbec nezáleží, jaký žánr čtete nejraději.
Polský reportér Marek Rabij v knize přináší komplexní reportáž z "textilní republiky Bangladéš", kde se vyrábí zhruba 20 % světového textilu. V zemi je cca 5000 textilních továren, obrovských i maličkých.
Autor popisuje začarovaný kruh, kterému vládnou peníze, včetně všech paradoxů a absurdit s tím spojených.
Sledujeme nejen celý proces zadávání výroby bangladéšským továrnám od západních společností (často skrze tzv. buying houses agenty), ale také jednotlivé příběhy několika švadlen a dalších pracovníků v továrnách. Popisovány jsou zejména podmínky, za kterých tito lidé pracují (ve stylu jestli se ti to nelíbí, můžeš jít, na tvé místo čeká řada dalších).
Autor se také zaměřil na dva obrovské požáry bezpečnostně nevyhovujících továren, při kterých zemřela spousta zaměstnanců (prioritou bylo zachránit zboží ze skladu).
Řeší se zde i tlak zejména organizací pro lidská práva na zlepšování podmínek a zároveň to, jak lze všechno nějakým způsobem krásně obejít...
Vyplatí se přečíst a obětovat čas. Smutná reportáž s tématy, které nemají (snadné) řešení.
"Dříve či později mizí i nadšení, nebo spíš zoufalství, které člověka přiměje trávit u stroje deset dvanáct hodin denně v naději, že si jeho obětavosti někdo všimne a ocení ji, zvýší mzdu a povýší ho. Dokud existuje naděje, není ještě nejhůř. Když naděje zmizí, nezbývá než uchýlit se k ironii."
Text pro mě nebyl žádným překvapením, podobných reportáží jsem přečetla řadu. Kniha se četla dobře, ale díky autorově stylu, ne kvůli námětu. Autor vše zpracoval objektivně, nenavrhuje žádné černobílé řešení.
Autor předvedl super práci. Jediný nedostatek knihy vidím v tom, že předkládá všechna fakta a informace tak, jak jsou a běžný člověk západního světa začne mít lehkou frustraci s mírnou depresí, i když má velmi mizernou možnost něco změnit a vlastně momentálně řešení neexistuje. Pokud se celý svět nebude oblékat víceméně jen v lokálně šitých kusech oblečení, jsme všichni součástí celého problému.
Tohle nemá řešení. Je mi líto, vážně se obávám, že nemá. Možná jedině tak v lepší technické bezpečnosti budov. Ale i kdyby západ začal odteď výhradně jen a jen recyklovat staré oblečení, výsledkem bude pravděpodobně pouze to, že ti ubozí lidé přijdou i o tu možnost jediného nuzného výdělku a budou hladovět mnohem víc. I kdyby kontraktoři západních značek platili za zboží více, tyhle peníze si ukořistí majitelé továren mezi sebou a k dělníkům se nedostanou. A i kdyby snad náhodou ano, ceny potravin i bydlení ve městě okamžitě stoupnou na nová maxima a těm nejpotřebnějším se zase nedostane ničeho navíc. Člověka z toho mrazí, ale řešení opravdu nevidí.
Problematika fast fashion se dotýká každého z nás. Proto by si tuto knihu měl opravdu přečíst každý. Myslím si, že už tak nějak všichni tušíme, odkud se oblečení bere. Ale pokud jste se o tuhle problematiku nikdy hlouběji nezajímali, tak vám tato kniha opravdu otevře oči. Nicméně i pokud už o fast fashion něco víte, klidně ji zkuste, stojí za to.
O problematice “fast fashion” slyšel už asi každý, ne každý si ale ještě teď vybaví zřícení továrny na oblečení Rana Plaza v roce 2013, při kterém zemřelo na tisíc lidí. Ne každý si uvědomuje, že Bangladéš a zejména hlavní město Dháka zajištuje na 20 % světové produkce oblečení, bez ohledu na značku či kvalitu.
To vše autor zpracovává ve své reportáži. Popisuje život pracovníků továren v chudobě, slumech, v podmínkách podobných modernímu otroctví. Ukazuje i management zakázek šití, cenovou politiku či padělky.
I přesto, že je kniha čtivá, jsem ráda, že má jen 160 stran. Oproti jiným absyntovkám mi přijde trochu neucelená, nedotáhnutá. Navíc její české vydání přišlo až dlouhých pět let po originále, takže nevíme jestli se situace nějak mění.
Z knihy mám pocit, že největším problémem jsme my kupující co chceme zaplatit co nejméně. Bohužel v knize jde vidět, že problém je celá politika země, včetně zdravotního a vzdělávacího systému. A i když se už nějakou dobu nehrnu ke všem slevovým stojanům a Primark mě kvantem hader děsí, nemyslím si, že zvednutím prodejní ceny oblečení se zlepší životní situace místních dělníků - ty výdělky totiž skončí v úplně jiných kapsách. A kupovat u lokálních značek ? Bohužel na tričko za 1500 bychom museli mít zase jiné platy my .. A to je poslední vada na knize - chybí mi nějaké návrhy na zlepšení situace.
Přesto po přečtení knihy v obchodě alespoň zapřemýšlím, že triko MADE IN BANGLADESH sešil někdo během minuty na prehistorickém stroji, bez možnosti odskočit si na záchod a za denní mzdu, která pokryje náklady na porci rýže.
Kdybych řekla, že mě kniha zasáhla, bylo by to slabé slovo. Sice jsem o problematice fast fashion už předtím docela dost věcí věděla, tato kniha mi však přinesla úplně nový rozměr. Rabij prolíná drsné příběhy s lidskostí a láskou, jež je přítomna i v tak neútěšných podmínkách, a v člověku se mezitím rozrůstá pocit zmaru a otázky typu proč zrovna on měl takové štěstí a narodil se do země, kde si oproti lidem v Bangladéši žijeme doslova jak prasata v žitě.
O problému jako takovém jsem věděl. Ale ne tolik do hloubky a detailně. Kniha je neuvěřitelně poutavě vyprávěná a skvěle namluvená v audio verzi od Českého rozhlasu. Bohužel si myslím, že k cílové skupině, která žije nakupováním rychlé módy se nedostane. Jediná moje výtka směřuje k tomu, že autor nedává žádný příklad jak to dělat jinak. Když budeme kupovat levné oblečení tak je to "špatně". Když budeme na západě tlačit na zvýšení platů švadlen tak je to taky ˇšpatně", protože se vlastně nic nezmění a peníze navíc zmizí jinde a nedostanou se tam kam mají. Chyběla mi třeba jedna kapitola, kde by byla nějaká informace co tedy dělat, pokud čtenář nechce toto moderní otroctví 21. století podporovat.
Štítky knihy
konzumní společnost reportáže Bangladéš jižní Asie
Život na míruKniha Život na míru je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 298x |
| Čtenářské výzvě | 56x |
| Doporučených | 27x |
| Knihotéce | 135x |
| Chystám se číst | 201x |
| Chci si koupit | 55x |
| dalších seznamech | 2x |
Vlastně nevím, co si odnést, protože sám autor několikrát zmiňuje, že není řešením vzít tamním lidem práci - přestat kupovat oblečení šité v Bangladéši. Řešení by mělo přijít od velkých zadavatelů zakázek, anebo od státního zřízení, ale o tom a dalších geografických údajích se autor vůbec nezmiňuje - to mi přišlo škoda.
A tak knížka slouží spíš jako soubor životních příběhů a osudů z druhého konce světa. Aby si člověk uvědomil, že se má vlastně dobře (tuhle frázi/srovnání nesnáším).
Asi jsem čekala větší rozsah, když jde o knižní vydání novinařiny, hlubší a bytelnější faktografii. Ale jakožto zpopularizování problému je to skvělý počin.