Živica
Ane Riel
Severskou krimi roku 2016 sa stal román, ktorý s detektívkami nemá veľa spoločného. Temný príbeh dánskej autorky je o nezvyčajnej rodine žijúcej na izolovanom ostrove. Ďaleko od ľudí sa tam dejú veci, ktoré pripadajú normálne iba samotným zúčastneným. Čo sa stane, ak je jedinou usadlosťou na malom ostrove statok stolára, ktorý tam žije s rodinou obklopený nádhernou, no drsnou prírodou a nevyspytateľným morom? A ak otec rodiny, citlivý a vnímavý muž, opakovane prichádza o to, čo považuje vo svojom živote za najdôležitejšie? Niekto by na jeho mieste možno utiekol. Iný by začal zhromažďovať veci, ktoré ľudia vyhodili ako nepotrebné a nedokázal by sa ničoho vzdať, hoci by hrozilo, že ho odpad zavalí a pochová pod sebou. A možno by sa taký muž odhodlal ku hrozným veciam, len aby mu nezobrali to, čo mu ešte ostalo. Kam až je žena ochotná zájsť kvôli láske k mužovi a rodine? Ak matka dobrovoľne odstrihne od sveta seba i svoje potomstvo a napokon sa stane väzňom vlastného tela, je to lojalita, oddanosť, zločin alebo šialenstvo? Živica je románom o láske, rodine a strachu. O paranoji a krutosti. Úmyselnej aj neúmyselnej.... celý text
Přidat komentář
V prvních dvou třetinách knihy jsem se musela do čtení lehce nutit. Poslední třetina ale nabrala napínavý spád, který přidal na dynamičnosti děje, což mě velice bavilo. Knížka určitě stojí za přečtení.
Čtivé, velmi dobře napsané. Přečteno raz-dva. A jsem moc ráda, že to skončilo tak, jak to skončilo.
Nejedná se o úplně běžný příběh. Ale asi právě tím, jak je neobyčejný si vás dokáže získat. Knížka nabízí hned několik témat k zamyšlení a psychologie postav je teda hodně dobře propracovaná! Rozhodně bych jí však nedoporučila pro slabší povahy.
Začátek byl pěkně zdlouhavý a nemohla se začíst, dlouhé kapitoly a trvalo mi , než jsem otevřela opět knížku. Později příběh dostával spád a už se vše četlo lépe. Zajímaví konec a jsem ráda, ze jsem knížku přečetla. Chtěla jsem ubrat jednu hvězdičku, ale nakonec mě přesvědčil ten závěr a knížku doporučuji. Na knížce je psány THRILLER , spíše je to psychothriller a takový román.
Přiznávám, že mě kniha mě chytla už od první stránky a nemohla jsem se odtrhnout, dokud jsem se zatajeným dechem nedočetla poslední stranu. Již prvních pár řádků napovídá, že půjde o velmi znepokojující a emotivní příběh. Větší část knihy je vyprávěna skrz nevinnou dětskou optiku Livie. Dívenka si díky odříznutí od společnosti neuvědomuje, jak odlišná a dysfunkční je její rodina. Její láska a naprostá důvěra v jejího otce a to, jak přijímá události, které se v rodině dějí, bylo velmi srdceryvné číst. Zvláště potom, co se extrémní chování otce začne stupňovat. Charaktery jsou vykreslené velmi reálně, každý z nich v knize dostane svůj prostor. Čtenář tak může nahlédnout do životů postav v různém období jejich života. Během čtení se ve mně neustále střídaly emoce. Od nepochopení a vzteku, až po smutek a lítost. Román věrohodně navozuje temnou a dusivou atmosféru. Pokud u nás vyjdou i další knihy autorky, určitě si je přečtu.
(SPOILER)
Ponurostí mi to připomínalo Skálu nebo Království. Jako by na těch severských ostrovech bylo víc magorů, než normálních lidí.
A kdyby nebylo dokumentů ze života některých lidí s úchylkou na shromažďování veteše, neuměla bych si snad ani představit v jaké hrůze musela Livie žít. Vůbec se nedivím, že nebyla tak úplně v pořádku.
P.S. Jsem moc ráda, že jsem se nenechala odradit prvním odstavcem :-)
Šokující, šílené, morbidní. To jsou slova, která mě napadají po dočtení tohoto skvěle napsaného dramatu. Doporučuji!
Silný příběh o zhoubě, kterou přináší chorobná potřeba shromažďovat a uchovávat vše, co miluji nebo se někdy může hodit. Diogenův syndrom narůstající do obludných rozměrů. A to vše z lásky, pro pocit bezpečí, které se postupně mění ve zkázu.
Někteří lidé si schovají i použitý toaletní papír - jak říkavala moje babička. Tento příběh je o rodině, který s takovým člověkem žije a jeho nemoc je v takové fázi, že přechází až k paranoie a je opravdu nebezpečný pro všechny kolem. Výborně zpracované a čtivé.
Originální, promyšlený a šokující psychologický román. Nejprve to vypadá jako obyčejná šetrnost, až se to nenápadně rozvine v hromadění věcí a odpadu, až to přerůstá přes hlavu, úplně znemožní bydlení a propukne naplno tzv. Diogenův syndrom. Nikdy jsem netušila, že se to tzv. šetření může až tak zvrhnout, příp. jako tady přerůst až v paranoiu. Občas kapitoly byly proloženy dopisem matky dceři a dojímavé byly i kapitoly, kde se na život kolem sebe dívenka Livie dívá. Lehce uvěřitelný a strhující příběh mladé rodiny, žijící na malém, osamělém dánském ostrůvku. Díky za konec, bylo to tak napínavé, že se jdu ven projít a vydýchat. Zkusím i další knihu autorky.
Desivý príbeh, živo som si pri čítaní predstavovala všetky predostreté udalosti. Skvele napísané.
Nikdy jsem nic podobného nečetla. Zajímalo by mne, jak autorka přišela k námětu.
Dobře se to čte, ale je to síla.
První věta - šok. Poslední věta - šok. Celá knížka se moc dobře četla. Nešlo pomalu odtrhnout oči. Zvláštní osud rodiny, který tak nevinně začal a nenápadně se přetvořil v něco pokřiveného.
Velmi zvláštní kniha (v dobrém slova smyslu) s velmi děsivým příběhem. Od první věty jsem si říkala - Sakra, co to čtu? Místy šokující, děsivé, hrůzné a kruté. Ale vyprávění očima malé Livie působilo tak nevinně, očima dítěte, které nic jiného nezažilo, nic jiného nezná a vše, co se tam dělo, vnímá jako “normální”. O to děsivé to čtení bylo. Chudák holka. No a ten konec, především poslední věty - no mazec! Rozhodně svým zpracováním a námětem kniha patří mezi nevšední a stojí za přečtení.
Štítky knihy
ostrovy dánská literatura thrillery rodina lesy domácí násilí šílenství severská krimi psychologické thrillery statek
Kniha Živica je v
Právě čtených | 7x |
Přečtených | 391x |
Čtenářské výzvě | 90x |
Doporučených | 43x |
Knihotéce | 255x |
Chystám se číst | 244x |
Chci si koupit | 45x |
dalších seznamech | 3x |
Celkově knihu hodnotím vysoko, protože mě udržovala v napětí. Hned první odstavec mě rozesmál (což je na pováženou, vzhledem k tomu, že se jedná o vraždu babičky) a hned jsi si řekla "jo to je vono". Pak už jsem celá napnutá čekala na zvrat nebo velké finále a už jsem se bála, že se nedočkám, ale závěr byl boží. Skandinávie nezklamala, větší depku aby pohledal. Strašně se mi líbí, jak některé kapitoly vypráví dítě, protože to je popisováno tak nevinné, až je to zvrácené.