Zítřek se nekoná

29.05.2018

Malá rodinná sešlost v předvečer tragického zemětřesení v Messině o Vánocích 1908. Dalo by se na ně nahlížet jako na obraz touhy po projevu Boží moci: Hospodin se na všechno to pokrytectví, znetvořování a rouhání už nemůže koukat, bouchne pěstí do stolu a finito. Za tím nemusí být škodolibá pomstychtivost, dovedu si představit bezmoc, se kterou sledujete, jak dobro prostě nemá šanci, jak je ušlapáváno plytkostí a svévolí, a upřímně po nějakém tom bouchnutí do stolu toužíte.
Myslím si ale, a je mi to tak bližší, že hra může fungovat i bez tohoto prvku úmyslu, zjevení spravedlnosti. V předtuše katastrofy sledujeme pošetilé lidské bytosti, které jako by už ztratily schopnost pokání, nic si nepřipouštějí, uhýbají před sebereflexí, uhýbají před čímkoli vážným do poslední chviličky.