Zimní včely
Norbert Scheuer
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/481543/bmid_zimni-vcely-5ib-481543.jpg
5
121
121
Děj románu Zimní včely se odehrává v posledních měsících druhé světové války. Příběh sledujeme prostřednictvím deníkových záznamů hlavního protagonisty Egidia Arimonda, suspendovaného gymnaziálního učitele latiny a dějepisu, který žije osaměle v městečku Kali nedaleko hranice s Belgií. Jeho hlavní zálibou a v podstatě jediným zdrojem příjmů je včelařství, ve společnosti včel tráví dlouhé hodiny. Deník začíná dnem, kdy se nedaleko městečka zřítí americké letadlo a vojenská hlídka zjistí, že jeden člen posádky pád nejspíše přežil a skrývá se v okolí. Kvůli pátrání po uprchlém letci do oblasti dorazí početné posily a obyvatelé městečka jsou nuceni vypořádat se s fanatickými stoupenci nacistického režimu. Arimond, jenž byl kvůli epilepsii osvobozen do branné povinnosti, využívá nepřítomnosti většiny mužů svého věku, povolaných na frontu, a svádí jednu vdanou ženu za druhou. Stále se však nad ním vznáší hrozba eutanazie, před kterou ho chrání bratr Alfons, letecké eso luftwaffe. Před světem i svými nejbližšími skrývá Arimond tajemství: svých znalostí krajiny využívá k tomu, aby pomohl pronásledovaným Židům uprchnout do Belgie. A přestože si za své služby nechává zaplatit, neváhá v případě potřeby učinit více, než k čemu je nepsanou dohodou zavázán. Román zároveň ukazuje, jak fatálně dokáže totalitní minulost ovlivnit život i v znovuzískané svobodě. Knihu doprovodil černobílými ilustracemi válečných letounů autorův syn Erasmus.... celý text
Přidat komentář
Tak kultivovaně napsanou knihu z války jsem již dlouho nečetla. Deníkové zápisky, které pouze popisují, nehodnotí, neutápí se v emocích, ale o to větší mají sílu. To vše proloženo životem včel. Kniha byla ve všech směrech zážitkem.
Ať stojí člověk na kterékoli válečné straně, nikdy to není dobré.
Jiný pohled na válečné běsnění, na Němce, kteří nebyli jen hajlující stádo zbožňující Vůdce. Je to příběh osamělého muže s cejchem "závadný Němec", který pro čistotu rasy může každý den být "odstraněn", a přesto riskuje ještě více pro záchranu jiných. A zatímco kolem zuří apokalypsa, on žije pro své včely, kterého ho uklidňují, přenáší do neběsnících světů. Deníkový román psaný až neobvykle klidným stylem o hrůzách kolem. S klidem doporučuji.
Hlavní hrdina je dobrák se slabostí pro ženy a včely, a svérázně se pere s osudem i se svou nemocí v období války. Složitá doba a složité životní situace se v knize plynně odehrávají v poutavý děj. Kniha, která nepostrádá zajímavý příběh, milostné zápletky ani praktické informace pro včelaře, je poctivým románek, který stojí si zato přečíst.
Musím dát za pět. Jednoduše a přesto sugestivně zachycený poslední válečný rok v jedné německé příhraniční vesnici. Hlavní protagonistka je hrdina tak trochu proti své vůli, díky tomu je ale uvěřitelný a sympatický. Neokázalé, skromné, křehké ale silné vyprávění. Prostřednictvím fascinace životem včel autor dokázal aktuální dění provázat i s historií, kromě toho jsou pasáže o včelách zajímavé čtení. Jako bonus je pak kvalitní a vkusné zpracování knihy, obracet její stránky je opravdu požitek.
Je to kniha, která by mohla v té záplavě všelijakých bestsellerů a trháků velmi snadno zapadnout. A věřte, že by to byla věru škoda!
Děj je zasazen na Eifelskou vrchovinu, která se rozprostírá ze západního Německa až k belgickým hranicím a tato krajina hraje v příběhu důležitou roli. Hlavní hrdina Egidius Arimond je totiž včelař a nebýt toho, že je rok 1944 a v Evropě zuří 2.světová válka, žil by si spokojeně uprostřed přírody, se svými milovanými včelkami a milenkami a ve volných chvílích by překládal fragmenty ze starých foliantů o životě svého předka Ambrosia Arimonda. Ten žil a taktéž včelařil léta páně 1489 v kláštěře ve Steifeldu.
Zprvu se válka dotýká Egidia jen zpovzdálí. Kvůli epilepsii nebyl odveden, léky mu pravidelně posílá bratr a čas od času pomůže přes hranice dostat židovské uprchlíky. Situace se však začne zhoršovat na přelomu let 1944/45, kdy na západní frontě propuká bitva v Ardenách...
Kniha je psána formou deníku, velmi úsporným jazykem, kde každé slovo má své místo a přesně vystihuje situaci či autorovo rozpoložení. Velmi mě také zaujaly pasáže o včelách. Je tu spousta zajímavých informací o jejich životě, o fungování tohoto fascinujícího organismu a jeho navázanosti na přírodu.
Opravdu doporučuji vřele!!
Většina děl krásné literatury sestává z velké spousty slovních seskupení, která jsou pouhou vycpávkou jinak dutého obsahu díla...
Nenápadný klenot současné německé prózy "Zimní včely" je protipólem výše uvedené
charakteristiky.
Na malém prostoru vytváří spisovatel nádherné epické poselství díky slovům, z nichž každé (včetně zanedbatelných slovních druhů) má své nezastupitelné místo.
Na precizním stylovém základu pak autor buduje příběh posledních válečných měsíců očima venkovského včelaře, jenž vedle své hlavní náplně jen tak mimochodem zachraňuje spousty lidských životů s nasazením svého vlastního.
Autoři veškeré "lágrové" literatury cílící svými romány na nejprimitivnější část lidského myšlení by si měli toto dílo povinně přečíst a poučit se tak, jak se píše KVALITNÍ VÁLEČNÁ literatura.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus německá literatura včely včelařství, včelaření deníkové záznamy pád letadla
Zimní včely
Pustila jsem se do románu, který se odehrává v posledním cca roce druhé světové války, což se snad s ohledem na aktuální světové dění může zdát trochu odvážné, ale přeci jen to beletrie, tedy fikce… Nebo ne?
Ocitáme se v západním pohraničí Německa v pohoří Eifel, kde válkou zatím docela netknutě žijí už jen ženy, děti, starci a také ti, kdo se pro válčení nehodí. K těm posledním jmenovaným patří i Egidius Arimond, který se stará o včely a snaží se odolávat své nemoci. Léky jsou však drahým zbožím a aby potřebná antiepileptika získal, potřebuje stále více peněz.
Ve svých deníkových záznamech nás Arimond provádí světem včel, vrchovinou Eifel, svými mileneckými vztahy i pátráním v historických záznamech po osudu svého dávného předka, benediktinského mnicha Ambrosia z 15. století. I když nemusel narukovat, rozhodně tedy nelení. Tento bývalý gymnaziální učitel k tomu všemu totiž ještě převádí do Belgie Židy. I když nejde tolik o hrdinství, jako spíše o pragmatické řešení potřeby peněz na léky, nedá vám to a budete ho za tu odvahu obdivovat – já to tak aspoň cítila.
Román je koncipován jako sled deníkových zápisků, které jsou občas docela stručné, jindy rozvláčnější, sem tam jsou navíc obohaceny kresbami letounů, které stále častěji prolétávají nebem nad vrchovinou a přináší válku i do tohoto do té doby nepoznamenaného kraje.
S překvapením jsem na posledních listech knihy zjistila, že se příběh zakládá na skutečných deníkových záznamech. Norbert Scheuer si bezpochyby musel mnohé domyslet a snad i přeměnit podle svého, přesto i kdyby byl pravdivý jen základ, je to velmi unikátní příběh, který stojí za pozornost.