Zimní srst
Ivo Šmoldas
Básnická sbírka nahlížející na každodennost neotřelým, poetickým a často ponurým způsobem. V drzých a drsných verších je vyobrazen život smutku, deště, nudy a opakujících se dní.
Přidat komentář
14.12.2019
Temné, chmurné až dekadentní. Když je nálada, tak to sedne.
Příklad:
Odešly stromy. Zbývá dříví.
A slunko, které lže.
To není slunko, to jen lampa civí
do louže
1
Autorovy další knížky
| 2011 |  Co Vy na to, pane Šmoldasi? |
| 1988 | Zimní srst |
| 1986 |  Trvalé bydliště Praha |
| 2006 | Volební dementi |
| 2012 | Co Vy na to, pane Šmoldasi? 2 |
Knížka veršů půjčena v knihovně a půjčena ze zvědavosti. Jakéže verše psával pan Šmoldas, úspěšný glosátor a moderátor?
Na první pohled fantasmagorie – tak trochu odpuzující, tlachající o každodennosti života, fantaskně neuchopitelné, nevkusné…?
Na druhý pohled glosátorské - krátké, stručné, osobité, jízlivé, a přesto prosluněné geniální pointou
Na třetí pohled svébytné, samorostlé, zvláštní, absolutně originální
Na poslední pohled překvapivě krásné….
Odysseus
Dům není loď. A přece potápí se.
Ve vlnách elektromagnetických vod,
věčných jak tráva, sypkých jak písek,
táhlých jak step a chorovod.
A songy Sirén vlajou na skalisku.
Větrají propast - trychtýř tmy -
vsříc králi Ithaky (té z cementu a písku)
co připoutal se k stěžni antény.
P.S: Kam se poděla básnická múza doktora Šmoldase? Možná se zalekla maloobchodní ceny této sbírky (10, - Kčs. ) Psal se rok 1988…