Židle pro Štefana
Martin Šmaus
Vypravěč románu je typickým nehrdinou. Žije ve fungující rodině, má dobře placenou práci a volný čas tráví lezením po horách nebo v hospodě u piva. Brzy mu však připadá, že rodinný život a práce uzurpují příliš mnoho jeho času a myšlenek, přitom však nenaplňují jeho život hlubším smyslem. Zpočátku uniká s kamarády do hor, posléze stále častěji do hospody. Jeho alkoholické jízdy na malém městě budí čím dál větší pohoršení a končí vyhazovem z práce, rozpadem rodiny a ústavní léčbou. Pak se za plotem jeho domu objeví Svědci Jehovi, aby dali jeho životu nový smysl...... celý text
Přidat komentář
Židle pro Štefana, je poslední román autora Martina Šmause, který v roce 2006 vyhrál Megnesii Literu za knihu Děvčátko, rozdělej ohníček. Autorův výjimečný rozmáchlý styl využívající krásná připodobnění zůstává a je snadno dle něj identifikovat jeho rukopis. Často jsem se však musel na slovní obraty a připodobnění soustředit, abych se v nich neutopil, kdežto u "Děvčátka" jsem po Šmausových stylistických vlnkách ladně klouzal vpřed, přičemž do plachet mého čtenářského nadšení foukal silný příběh, který v Židli pro Štefana malinko postrádám. Román se pak na můj vkus malinko ztrácí v sice krásném a propracovaném, ale přílišném myšlenkovém balastu. Přesto pro mě pan Šmaus zůstává autorem z kategorie výjimečných.
Židle pro Štefana
Dostalo se mi několika perel a třpytivých uzlíků v dosti zamotaném klubku jistícího lana. A největší síla tu nekřičí z vrcholků zdolaných hor, litrů alkoholu ani ze sektářských praktik; přichází v tichém přiznání slabostí.
"Jen se třásla, očima házela střepy a já po nich nemotorně šlapal."
"Ne vzdálenost, ale blízkost, svázaná složitými uzly, může bolet."