Žaloba
Bandi
Kim Ir-sen a po něm Kim Čong-il vládli lidu Severní Koreje pevnou rukou a ani na chvíli nenechávali nikoho na pochybách, že komunistická diktatura chce pro všechny jen to nejlepší. Povídky severokorejského autora známého pod přezdívkou Bandi, které vznikaly v letech 1989 až 1995 a byly následně propašovány za hranice, tuto masku strhávají. Nešťastné osudy jejich protagonistů svědčí o krutých praktikách režimu, pro nějž lidský život nic neznamená.... celý text
Přidat komentář
Všichni, kdo mají pocit, že komunistický režim je ok, by si tuto knihu měli povinně přečíst
Některé povídky se mi líbily víc, některé méně. Nejvíc mě zaujal první a poslední příběh. Chvílemi jsem měla pocit, že čtu jinou verzi Orwellova románu 1984 (tedy příběh podobně absurdní společnosti). Kdykoliv uvidím muchomůrku, určitě si na knihu vzpomenu. Rozhodně jsem ráda, že nemusím v takové zemi žít.
.... přejete si, aby to nebyla pravda :-(
na rozdíl od níže uvedených komentářů mi forma vůbec nevadila, naopak mě to přeneslo o kousek blíž k tomu životu na východě.... jakoby psanému projevu nesmazatelně vtiskla punc jiná mentalita tamějších lidí.... jakoby se tam život zastavil s nástupem režimu a nijak se nevyvíjel, ani co se týče umění a literárního projevu, jakoby všechno mělo otisk útlaku stále na sobě.... je to děsivé....
Mám velmi rozporuplné pocity. O tématu a jeho důležitosti netřeba psát, ale forma, jakou byly povídky psané, mi něčím vadila a často jsem se nutila k dočtení až do konce. Asi to bylo dáno až moc rozepisovanými detaily a přes hrůzu toho, co příběhy sdělovaly, se mi zdály psány hrozně pohádkově.. Každopádně i tak je moc dobře, že tato kniha vznikla a pána obdivuji (a lituji). Určitě kniha k zamyšlení nad tím, jaké máme štěstí, že jsme se narodili někdě jinde..
Jednou zemí kdysi Korea byla,
dokud ji historie nerozdelila.
Najednou už dvě části měla,
teď už jí 38 rovnoběžka protínala.
Jižní část se v demokracii proměnila,
druhá se zase v komunismus obrátila.
Severní Korea se tak stala záhadou,
nikdo neví, jaké skutečné poměry tam vládnou.
Nyní máte možnost trochu nahlédnout,
za tou oponou podivnou.
Sedm příběhů Vám odkryje,
tvrdý život kruté Koreje.
Pevná ruka zemi vládne,
lid však trýzní a hladem padne.
Pouhým pěšákem pro Stranu je,
neví, kde bude příští den.
Člověk nechápe v jaké zemi to skutečně žije, když mu nedají ani vízum k poslední matčině návštěvě.
Strana je vším, a oni jsou nic, tohle křičí ty příběhy z plných plic, a přečíst stojí o to víc.
Soubor krátkých, smutných příběhů, působících jako by byly z jiného světa nebo jiné doby. Některé z nich ve mně doznívají ještě teď. Knihu bych doporučila každému, kdo si stále není schopen uvědomit, jak moc nebezpečný může být jakýkoliv totalitní režim.
U této knihy nelze až tak hodnotit její obsah, protože jde o dílo v našich končinách naprosto originální. Krátké povídky ze života lidí v Severní Koreji jsou unikátním vhledem, který umocňuje autorův příběh (stále v SK žije). Pokud nemáte o tom, co znamená ideologie tohoto státu moc ponětí, určitě byste si knihu měli přečíst. Nicméně povídky mi po nějaké době přišly na jedno brdo, točily se kolem jednoho tématu a řekla bych i jednoho úhlu pohledu, proto 3 hvězdičky.
Doporučuji. Povídky o každodenních těžkostech občanů Severní Korey Vás zasáhnou, většinou končí "procitnutím" hlavní postavy, které dojde, že je v jejich systému něco špatně. Zajímavé je, že autor stále v této zemi žije a kniha se ven dostala tajně.
Kniha popisující každodenní, nespravedlivý život v totalitní společnosti, navíc založené na patriarchátu. Určitě skvělé téma, ale celkově moc nevyznívá. Mé nízké hodnocení je ale částečně i moje chyba, povídky mi zkrátka nevyhovují.
Dokážete si představit svět, kde nerozhodují vaše schopnosti a charakter, ale jste odkazání nést stigma rodinné historie, a nikdy se nemoct posunout dál, i kdyby jste sebevíc chtěli? Dokážete si představit svět, kde i když máte hlad, musíte se stále usmívat a předstírat štěstí? Být jeden jako druhý? Cokoliv odlišného je kontrarevolucí!!!
Řeknu to takhle, svoboda má své stinné stránky, ale nesvoboda a podřízenost jich má daleko víc.
Mrazí z těchto příběhů...a z toho, že spousta z nás by si podobný systém opět přála mít doma. Opravdu? Je opravdu tak těžké převzít zodpovědnost za své činy a nespoléhat se na systém?
Čekala jsem spíš něco ve stylu Není co závidět, ta reportážní forma mi prostě seděla víc. V této knize bylo na můj vkus někdy až příliš slov navíc a také jsem měla občas zmatky v tom, kdo je kdo. Nic to ale nemění na tom, že osudy lidí v této zemi jsou strašné. Vůbec si nedokážu představit žít takový život. Co žít, přežívat! Bylo mi strašně smutno, když jsem četla Život rychlého oře a Muchomůrku. Severokorejští pohlaváři jsou zrůdy, které potopí i ty nejoddanější. Nikdo není v bezpečí. Musíte si dávat pozor, co říkáte nebo neříkáte... Zkrátka jsem vděčná, že žiju v naší malé zemičce, která je ve světovém kontextu méně významná, zato svobodná!
Na knihu jsem se velice těšila. Fascinuje mě a zároveň děsí vše, co týče Severní Koreje. Do Žaloby jsem se bohužel nemohla začíst. Stále jsem se ztrácela ve jménech, událostech... Několikrát jsem po přečtení povídky nevěděla, o co tam vlastně šlo, což mě mrzí. Nevím, zda jsem knihu četla v nějaké své čtenářské krizi, nebo jestli mi prostě a jednoduše nesedla. I tak hodnotím čtyřmi hvězdami za krutou pravdu, kterou v sobě Žaloba ukrývá.
To, že se něco takového někde děje je samozřejmě fascinující a smutné. Člověk jako kdyby četl něco z dávné minulosti. Každopádně kniha není tak vypovídající jako kniha Není co závidět, kterou tedy doporučuji víc ;)
Nádherně smutná ukázka absolutní totality, která panuje v KLDR. Příběhy, které napsal člověk, který doposud v tomto nemilosrdném režimu žije, jsou snad to nejvzácnější, co z této země kdy proniklo na svět. Mistrovský um tohoto autora tkví v tom, že nikdy nekritizuje přímo režim (možná s výjimkou prvního příběhu s názvem Záznam o zběhnutí). Zobrazuje "jen" pravdivé příběhy, které se udály (či se reálně mohly přihodit), a je už pak na čtenáři, zda dokáže rozlišit, co je ve skutečnosti severokorejský režim zač. Na první pohled se může zdát, že jsou příhody až příliš přitažené za vlasy, nicméně pokud si přečtete jinou knihu o tomto maličkém státu - např. knihu Mezi dvěma Kimy - zjistíte, že jsou až příliš reálně uskutečnitelné. Asi nejvíce mě zasáhly povídky Tak blízko, a přece tak daleko; Pandemonium; Muchomůrka. Všechny tyto příběhy (ale i ty zbývající) drásají člověku srdce a ukazují, že v KLDR je člověk pouze živočich, který je platný pouze dokud je k užitku.
Jak už tomu bývá u podobné literatury, je to smutné, brutální a bohužel až moc skutečné... :-(
PS: Moc se mi líbila Bandiho báseň v závěru.
Jedna z nejlepších knih, které jsem měla možnost číst. Mráz mi po zádech běhá ještě teď..
Dovolím si tvrdit, že toto je jedna z těch nejlepších knih ze Severní Koreje vůbec. Vřele doporučuji i těm, co se o téma KLDR nezajímají, v knize totiž nejde o politiku, nýbrž o lidskost...
Štítky knihy
Část díla
ŽalobaKniha Žaloba je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 87x |
| Čtenářské výzvě | 16x |
| Doporučených | 4x |
| Knihotéce | 47x |
| Chystám se číst | 66x |
| Chci si koupit | 21x |
Jedná se o téma, které nelze hodnotit hvězdičkami proto hodnocení této knihy vychází pouze ohledně stylu psaní. Dle mého názoru se kniha nečetla dobře. Dělalo mi problém udržet pozornost, některé pasáže jsem četla víckrát abych vůbec pochopila co se tam děje.
Už mám za sebou přečtený více knížek s opravdovými příběhy z Severní Korei a bohužel tato se neřadí mezi ty, které bych doporučovala člověku, který o životu v Severní Korei skoro nic neví.