Z dětských let: povídky a báchorky

Z literárněkritického časopisu Hlídka: „Fritzová vystupuje asi s první sbírkou svých prací, ale nebudí žádných skvělých nadějí. Nezná dle všeho života, nezná duše dětí. To, co ona vypravuje o dětech, v ničem se nepodobá skutečnosti. Vezmeme si na př. nejdelší povídku „Mařenka." Téhož dne narodily se dvě děti: hraběcí dítě, Jindřiška, a Mařenka, dcera chudé vdovy po lesním. Hraběcí chůvy ještě Jindřišku nosily na rukou, když Mařenka už rozumuje jako desítileté dítě o chudobě, a „červ závisti a nespokojenosti počínal hlodati v útlém srdéčku Mařenčině," že nemá takových hraček jako Jindřiška. Z Mařenky vyrůstá děvče závistivé, sobecké, jež ničeho nepřeje útlé, něžnocitné Jindřišce; když však hraběti dceruška zemřela, vzali si Mařenku, ale na zámku stala se z ní dívka marnivá, lenivá, jež zanedbávala učení, až najednou neštěstím, které stihlo matku její, obrátila se, změnila se v duši a dostudovala pomocí hraběte na učitelku. Mudrování v povídce střídá se s kazatelskými řečmi, výjev výjevu nepřirozenější, dětská psychologie žádná. Spisovatelka ráda staví vedle sebe dítě chudobné a dítě z bohaté rodiny; tak je tomu také v povídkách „Jarmilčin splněný sen," kde rodiče Jarmilčini na žádost dítka svého přijímají osiřelé děvče do domu, a „Dobré srdce." Trochu lepší než povídky jsou báchorky, kde spisovatelka nemusila tolik hleděti na skutečnost. Závadného v knížce není nic."... celý text