Vzpomínky
Otto Wichterle
Vzpomínky jednoho z nejvýznamnějších představitelů české vědy 20. století (1913–1998) jsou svérázným svědectvím o nekonečném zápase, který musel člověk s tvůrčím přístupem k životu v nelehkém století střídajících se totalit svádět se státní mocí. Prof. ing. dr. techn. Otto Wichterle, DrSc., Dr. h. c. mult., byl chemikem světového významu (mimo jiné vynalezl silon a měkké kontaktní čočky), ale také „velkým občanem této země,“ jak napsal jeden z jeho žáků Pavel Kratochvíl. „Celý svůj život bránil zdravý lidský rozum, lidskou slušnost a toleranci proti zneužívání moci totalitním státem. Za tyto své postoje byl pronásledován. Za války to bylo věznění gestapem, koncem padesátých let nucený odchod z vysoké školy, za normalizace odvolání z funkce ředitele ústavu, zákaz výjezdu do zahraničí a šikanování ze strany Státní bezpečnosti a normalizačních představitelů Akademie a ústavu.“... celý text
Přidat komentář
Velmi zajímavé vzpomínky jednoho z největších českých vědců. Dopodrobna popsané záležitosti kolem výzkumu kontaktních čoček a proč byla licence na jejich výrobu prodána do USA za směšně nízkou cenu.
Tuto knihu si ještě lépe vychutnaji ti z vás, kteří ví něco více o organické chemii, což bohužel není můj případ.
Otto Wichterle ( * 1913 + 1998 ) byl světově proslulý český vědec a vynálezce. Je znám především svými objevy a vynálezy, které vedly k zásadnímu zdokonalení a celosvětovému rozšíření měkkých kontaktních čoček. Tyto výsledky vycházely z jeho původní vědecké práce v oblasti hydrogelů. Wichterle se proslavil též objevem umělého polyamidového vlákna – silonu.
Nejzajímavější část knihy je vyprávění o jeho práci po r.1948. O tom jak "stranovláda" doslova dusila každého, kdo nechtěl kráčet s davem za jasnými zítřky. Čtenář si udělá představu, jak tím republika přišla o nevyčíslitelné sumy valut díky svým humpoláckým postupům ve věci patentů akademika O.Wichterleho.
Jeho životní satisfakcí mohlo být období po r.1990. Bohužel brzy viděl jak v jeho oboru znovu nastoupily staré kádry, mastící si kapsu na realitě jeho celoživotní práce.
Pokud se čtenář zamyslí, dojde k poznatku, kde by se nacházel tento úžasný člověk, kdyby emigroval.
Vyprávění o vlastních příbězích Oty Wichterleho je nejen důkazem toho, že byl výborným vědcem a inovativním profesorem, ale i člověkem s výjimečným charakterem, díky kterému dokázal se zachováním cti překlenout všechna příkoří, která vyvstávala napříč jeho životem. Doporučuji všem, kteří se chtějí o tomto vědci dozvědět více, těm, které zajímají poměry ve vědě a školství v minulém století, ale hlavně těm, kteří chtějí číst o osudech výjimečného člověka.
Moc hezky napsané vzpomínky - věcné a i přes neznalost některých chemických sloučenin velmi čtivé. Mohu doporučit všem, co se zajímají o život a dílo tohoto špičkového chemika!
Štítky knihy
20. století Česko, Česká republika Československo vědci věda chemie normalizace (1969-1989)
Autorovy další knížky
| 2007 |  Vzpomínky |
| 1956 |  Anorganická chemie |
| 1947 | Organická chemie. Svazek 1 |
| 1952 | Organická chemie. Svazek 2, Mechanismus reakcí |
| 1950 | Obecná a anorganická chemie |
Pamatuji si, že když jsem byla malá, stávala v jednom foyer FN Motol busta profesora Wichterleho (možná je tam pořád? nevím), a tak jsem se od maminky dozvěděla, že to byl chemik, který vynalezl měkké kontaktní čočky, a že si k tomu zkoumání doma postavil aparaturu ze stavebnice Merkur. Wichterleho jsem vždy vnitřně obdivovala pro jeho vynálezecké schopnosti, ale když se nad tím tak zamyslím, vlastně jsem toho o něm moc nevěděla, a mé znalosti se od dob dětského zkoumání busty v Motole moc neposunuly. Když čtenářská výzva přinesla pro mě jinak nepříjemné téma knihy o známé české osobnosti, rozhodla jsem se jej využít k napravení deficitu mých znalostí a dozvědět se něco více o profesoru Wichterlem a jeho životě. A udělala jsem zatraceně dobře. Jeho životní příběh je naprosto fascinující a obdivuhodný a abyste si vhled do jeho vzpomínek užili, rozhodně nemusíte být nějaký chemický guru. Současně kniha dokumentuje zvrácenost, neproduktivnost a neschopnost (a zároveň i všehoschopnost) komunistického režimu a jeho byrokratického aparátu. Při čtení těchto pasáží mi bylo až úzko, když jsem si uvědomila, jak jsou některé tendence z dob minulého režimu pevně zažrané v myšlení lidí až do současnosti. Nicméně Otto Wichterle byl naprostý fenomén. Tahle země by potřebovala víc tak chytrých, vzdělaných, schopných, morálních a charakterních lidí, jako byl on. Přečtěte si o něm, byl to frajer!