Vyhořet může každý
Radkin Honzák , Aleš Cibulka , Agáta Pilátová
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/419375/bmid_vyhoret-muze-kazdy-6eG-419375.png
4
84
20
„Takový pilný a šikovný, jak se vám to stalo?“ Syndrom vyhoření dokazuje, že pracovitost není jen ctnost. Práci na 150 % nikdo neocení. Moderátor Aleš Cibulka, mezzosopranistka Dagmar Pecková a sportovní reprezentantka Olga Šípková otevřeně přiznávají, jak je maximální nasazení přivedlo do pekel. Téma po odborné stránce zpracovali MUDr. Radkin Honzák a publicistka Agáta Pilátová. Poučte se z chyb druhých – pokud chcete hořet, a ne vyhasnout.... celý text
Přidat komentář
Velmi poučné čtení. Vyhořet ale můžete každý, i když nejste známá, vytížená osoba.
Sama jsem měla před zhruba třemi roky velkou krizi, naštěstí nevyústila v katastrofu.
Zbrzdila jsem nejprve sama, pak mi paradoxně pomohl koronavirus. Mnohé aktivity jsem prostě pustit musela.
Kniha je cenná zejména zpovědí Aleše Cibulky, vše podává srozumitelně. Zajímavý je pohled jeho partnera a pana Honzáka. Jeho e-maily mě upřímně bavily. Potěšily mě citáty, které vybral opravdu vhodně, příběhy dalších pacientů, postupy psychiatrů a několik dotazníků.
Zpětně jsem nesmírně ráda, že jsem svou poslední kapku předběhla.
(SPOILER)
Tato kniha mi ukázala, co a kde mám v životě změnit. Jak se dívat na svět a kam se hnát. Nejvíce mě oslovily 2 věty:
"Hřbitovy jsou plné nepostadatelných lidí" a "Já jen nechápu, že se ty lidi na tomto světe tak zabydlujou". Ty mi ukázaly velmi moc a přiznám se, že i otevřely oči.
Knihu jsem četla zhruba před rokem, a pomohla mi uvědomit si, že jsem jen kousek od totálního vyhoření. Kniha je napsána velmi příjemně, téměř kamarádsky, cítila jsem se s ní v bezpečí a otevřela mi oči. Určitě stojí za přečtení. Ať už jste beran jako já (a všichni tři vyhořelí v knize), nebo jen tak pro vlastní poučení.
Líbí se mi, že je kniha napsána z velké části formou rozhovorů. Žádné poučování a návody na život, ale jen osobní zkušenosti a rady několika známých osobností, které si prošly profesním a psychologickým vyhořením. To vše okořeněné komentáři člověka schopného velkého nadhledu, Radkina Honzáka. Jak je v knize trefně poznamenáno, vyhoření se pravděpodobně vyhne člověku bez ambicí, spíše línější povahy, z čehož vyplývá, že nejvíce ohroženou skupinou jsou lidé, kteří zvládají hodně aktivit, mnohdy workoholici, často lidé v pomáhajících profesích nebo v zaměstnáních, kde jsou neustále vystaveni stresu a nutnosti reagovat a komunikovat s lidmi. Syndromem vyhoření jsou ohroženi také lidé, kteří na sebe kladou vysoká měřítka, touží po dokonalosti a špatně snáší selhání. Přetěžují se, jedou doslova nadoraz, neumí odpočívat, snaží se všem vyhovět i na úkor sebe, jsou sami se sebou navzdory úspěchům mnohdy nespokojení. Vyhořet může opravdu každý, kdo přestává respektovat své energetické hranice. Naše energie je jako studna, ze které čerpáme energii pro život. Ale není bezedná. Když vodu ze studny vyčerpáme, trvá pak dlouhou dobu, než se studna zase naplní. Vyhoření se projevuje zejména psychosomatickými potížemi - celkovou únavou, ztrátou zájmů, stažením se ze sociálních kontaktů, podrážděností, bolestmi hlavy, břicha... Symptomů je celá řada, u každého je individuální průběh, ale když zavčasu rozpoznáme plížící se problém, můžeme předejít psychickému a fyzickému kolapsu, jaký si prožil např. Aleš Cibulka.
Jsem naprosto nekritická fanynka pana Honzáka, tudíž nemůžete čekat, že by se mi jeho kniha nelíbila. Ale! Tuhle s ním napsali i jiné lidé a tady pozor, protože třeba pan Cibulka má pro mě naživo (a "nahlásit") tolik energie až je mi nepříjemné, tady se mi jeho příspěvek vyloženě líbil. Rozhodně je fajn se pozastavit a podívat se na to, jestli žijeme tak, aby nás život bavil, naplňoval, ale nevysával. Poznat ten moment. Mít se rádi. Jednoduchý, co? :)
Docela poučně čtení. Připomene vám, že hnát se někam na 120% se prostě nevyplácí.
"Nepostradatelných lidí jsou plné hřbitovy." - je dobré na to nezapomínat.
Příběh Aleše Cibulky a rozhovory s Peckovou a Šípkovou byli zajímavé - aneb úsměv o ničem nevypovídá, rozhodně ne o něčím štěstí.
Ta intermezza, ale byla trochu podivná.
Doslov od pana Honzák naopak super.
Otevřené výpovědi Aleše Cibulky, Dagmar Peckové a Olgy Šípkove byly velice pěkné. Ovšem konec vůbec přínosný nebyl, ale nevadí, dočetla jsem.
Ráda čtu knihy od pana Honzáka, mám ráda i knihy ze života. Kniha se mi dobře četla, jelikož pracuji v pomáhající profesi, byla mi přínosem. Vím čemu se vyvarovat.
Smůla je, že jsem si k této knize odskočila během čtení knihy Radkina Honzáka Jak žít a vyhnout se syndromu vyhoření, takže poslední třetinou knihy jsem si jen zopakovala, co už jsem přečetla jinde.
Jinak je to pro mě takový nekompaktní slepenec milé a upřímné výpovědi Aleše Cibulky v rozsahu třetiny knihy, dvou krátkých rozhovorů s Dagmar Peckovou a Olgou Šípkovou (obě mám moc ráda), v nichž jsem se nedozvěděla nic nového. A taky jsem chvíli tápala, kdo klade otázky.
Podivná Intermezza se mi nelíbila, ale chápu jejich slepovací účel. Nechápu, proč je jejich autorka uvedena jako spoluautorka za cca 4 strany textu plus 2 strany doslovu.
Kniha se mi líbila. Vyprávění Aleše Cibulky, stejně jako rozhovory s Dagmar Peckovou a Olgou Šípkovou byly zajímavé a určitě mi něco daly, stejně jako závěrečné kapitoly od MUDr. Honzáka.
Kniha se mi líbila. Určitě si v ní v budoucnu jen tak počtu vybrané pasáže, aby mě zase (kozu) nenapadlo myslet si, že můžu všechno změnit a dělat lépe, než jak to umím. Kniha mi dost pomohla, bohužel se do mých rukou dostala minutu po dvanácté. Jednu hvězdičku strhávám za neopravené překlepy.
Jinak velice svižně napsané, čtivé. Moc se mi líbily glosy na konci stránek od Dr. Honzáka. Byly osvěžující a některé vtipné. Knihu mohu jen doporučit.
Mé hodnocení jde dost přes tři hvězdy, ale na čtyři ne. Je pozitivní, jak se tři oslovení "hosté" sdílí o své zkušenosti, které jsou hodně podobné, ale přesto odlišné, takže je vidět, z jakých podmínek se můžete "odstřelit" do vyhoření. Závěrečná část je asi pro leckoho poučná, ale nicméně protože už jsem kvůli svým studiím leccos k tématu četla, oceňuji pouze stručné testy, které si asi většina čtenářů ráda udělá (a to je dobře!). A skutečný top bod knihy je informace, že nepostradatelných lidí jsou plné hřbitovy, což by si měl zapamatovat úplně každý. Prostě na první seznámení s problematikou výtečné, pro seznámené aspoň trochu zajímavé povídání.
Za mě neskutečné zklamání, na které jsem čekala skoro rok v knihovně. Autor první části knihy bohužel třičtvrtě knihy napsal sám, za tímto účelem "vyzpovídal" další dvě osoby, které prošly tím, co on, nicméně z položených dotazů na mě doléhá, že se ptal čiště z vlastního zájmu a pojal to formou psychoterapie (á la podsouvání názoru na straně 8í-přeci jen sport nepomůže-asi ne, ale srovnávat sportovkyni s osobou, jež nesportuje, neb na to nemá kvůli kariéry čas je trochu rozdíl, navíc v části, kde popisuje svůj příběh se zmiňuje, že mu procházky/dle mého také pohyb/ pomohly), o čemž svědčí i vyvozování závěrů vždy v "Intermezzo 2" a "Intermezzo 3". Nic proti osobě "hlavního autora" nemám, ani ho neznám z TV či tak, ale ten styl psaní (+viz výše) se mi prostě nelíbil, obzvláště jsem těžce nesla opakovaně používané slovo "skopec", a to i v rozhovoru v rámci prostřední otázky na straně 92).
V recenzích pode mnou se někdo vyjádřil, že pozitivně oceňuje, že veřejně známé osoby přiznaly, že je něco takového postihlo. Za mě si nemyslím, že by tím osoby utrpěly, ba možná naopak, protože "burn out" nevnímám jako negativní záležitost (dle knihy je zřejmé, že ani zaměstnavatel či kolegové osoby min. prvního příběhu to tak nebrali-jinak to ale samozřejmě vážné je, beru to z hlediska profesního života a i veřejného života/jakmile odezněl prvotní průhon informací bulvárním tiskem, samozřejmě/). Prostě hodně pracovali, protože se bály o svou kariéru, říct v kariéře ne, odmítnutí zaměstnavatele i veřejnosti,...což se může stát a jak by se někdo mohl stydět za to, že pracoval a snažil se, aby výsledek práce stál za to? Myslím si, že "burn out" je nebezpečný a v dnešní společnosti postihuje víc profesí (zahrnujících práci s lidmi), než si myslíme a je dobře o něm mluvit, nicméně nic až tak neočekávatelného v průběhu úvodního příběhu či rozhovorů dle mého řečeno nebylo, spíš bych řekla, že rozhovory mělce našlapovaly kolem hlavního epicentra "burn outu" a potenciálního zájmu čtenářů ohledně dané problematiky. Za snahu uděluji dvě hvězdičky.
Očekávala jsem, že kniha bude především z pera pana doktora s jednotlivými příběhy a ne tak nějak formou článku, jenž byste si přečetli v časopise, lehce horkou jehlou šitá kniha. Překvapil mě i komentář psychiatra k osobě p. Šípkové (str. 106 3.-5. řádek v knize: "O. Š., místo, aby si užívala triumfu královny, v naprosto neodůvodnitelných obavách ze schudnutí v roli služky brečí ve skříni."), protože podnikání není lehké (nemám osobní zkušenost, studuji na VŠ) a v jejím případě bylo min. z části vázané na výše uvedenou osobou, přičemž věřím, že dluhy z podnikání mohou být strašákem a na dva měsíce si jen tak asi fitness centrum zavřít nemůžete (mzdy zaměstnancům, odvody,...).
Přeji nám všem, ať se nám syndrom vyhoření vyhne obloukem, protože to není nic příjemného a zdraví máme jenom jedno :-)!
Výborně napsaná kniha. Oceňuji odvahu známých osobností, že vyšly na veřejnost se svými velmi osobními příběhy. Podobné potíže mohou potkat spoustu z nás, proto je dobré umět rozeznat varovné příznaky. Přínosné je i teoretické vysvětlení syndromu vyhoření dr.Honzákem.
Syndrom vyhoření popsaný "zevnitř", na základě osobní zkušenosti. Ocenění si zaslouží zejm. velmi otevřená zpověď Aleše Cibulky, jehož popis emočního prožívání a nezměrné únavy následujících po psychickém zhroucení by se mohl stát varovným znamením pro velké množství osob pracujících na 150% a řítících se velkou rychlostí stejným směrem, jako před nimi p. Cibulka. Poslední část knihy od p. Honzáka je stručným, ale výstižným vysvětlením základních faktorů přispívajících k vyhoření, bonusem jsou testy, na kterých si čtenář může ověřit, jak na tom je, jedná-li se o riziko burnoutu.
Přečteno za dva večery. Příjemné čtení o nepříjemném tématu. Nejvíce se mi líbil příspěvek Dr. Honzáka.
Jejda, to jsem si zase naběhla... Očekávala jsem knihu pana Honzáka, a ten tam měl nakonec povídání na padesáti stránkách. Ještěže na konci, alespoň trochu pominula jistá pachuť.
Dotyční aktéři, jichž se vyhoření týkalo, si jej přivodili hlavně sami. Pocit nenahraditelnosti a vlastní důležitosti je mrcha. Oni pracovali až za hranice svých sil, protože měli pocit, že je lidé chtějí a potřebují. Přijde mi jako velký paradox, že asi nejen mně se ulevilo, když zmizeli z veřejného života, bylo jich - a jejich nevyžádaných rad jak správně žít - už příliš plno...
Přečtena za jediný den. Tyto knihy prostě mám ráda. ze života a v pomáhájíci profesi cítím občas totéž. A pan Honzák je skvělý člověk. Rozhodně doporučuju.
Štítky knihy
Kniha Vyhořet může každý je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 132x |
| Čtenářské výzvě | 28x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 65x |
| Chystám se číst | 76x |
| Chci si koupit | 26x |
| dalších seznamech | 2x |
V knize jsou uvedeny tři příběhy celebrit, kterým došly síly. Není to pohodové čtení, pokud máte vy sami potíže. Ale rozhodně můžete najít radu, která vás třeba nasměruje k záchranné brzdě. V knize je uvedeno pár testů pro vaši orientaci, jak jste na tom. A důležité resumé pro všechny: tělo má své limity, překročíte je a pak už řešíte, jak moc nenapravitelné škody vznikly a zda zisk za tuto cenu stál..tady mi Olinka Šípková otevřela oči.