Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29103/bmid_vyhnani-gerty-schnirch-SiS-29103.jpg
4
4179
4179
Noc z 30. na 31. 5. 1945. Gerta Schnirch, matka několikaměsíční dcerky, je jen s osobními věcmi odsunuta společně s ostatními brněnskými Němci směrem na Vídeň. Vyčerpávající pochod skončí v Pohořelicích, kde mnoho vyhnanců podlehne epidemii tyfu a úplavice. Gerta a některé další německé ženy se zachrání při nucených pracích na jižní Moravě, kde setrvají i po ukončení transportů. Po znovuzískání československého občanství se Gerta vrací do Brna, v němž prožívá další bouřlivé události druhé poloviny dvacátého století.... celý text
Přidat komentář
Silný, hlboký a dojemný príbeh o vine a nevine Čechov a Nemcov počas 2. svetovej vojny. Obdivujem autorku, že dokázala spracovať taký silný príbeh. Je napísané množstvo kníh o tom, ako bolo ublížené Židom počas 2. svetovej vojny. Ale odsúdení nevinných Nemcov za niečo čo nespáchali, sa už málo hovorí. Všetci Nemci sa hodili do jedného vreca a nikoho nezaujímalo, že niektorí Nemci nechceli byť Nemci už vtedy počas vojny.
Je to krásny, pochmúrny a smutný príbeh.
Zajímavá kniha popisující velké těžkosti Němců v poválečném Československu. Kateřina Tučková se nebála zajít i do popisu surovostí, které se děli. Mnoha lidem alespoň dojde, že tehdy nebylo všechno růžové a Češi se také vždy nezachovali správně. Na druhou stranu se člověk nemůže divit, když si uvědomí co dělali Němci za války. Násilí plodí jen násilí. Co velmi cením je, že Kateřina Tučková celý pochod sama absolvovala, aby se byla schopná vcítit do hlavní hrdinky.
Bohužel nechápu to všudypřítomné nadšení linoucí se z recenzí pode mnou a nespočtu lidí, kteří mi tento román doporučili. Kniha mi moc nesedla, jelikož se mi příběh nečetl zrovna nejlépe, působil na mě dosti roztahaně, byla tam spousta zbytečných pasáží, strohé dialogy a postavy takové neslané nemastné - zkrátka moc stránek na tak prostý text. Jsem ráda, že jsem knihu konečně dočetla, protože okamžiky s ní pro mě byly utrpením a poslední část jsem už jen tak prolistovala.
(SPOILER)
Příběh této knihy nám připomíná, že zlo plodí jen další zlo a že ve válce ve výsledku není nikdo vítěz. Jakmile začne válka, znamená to horší budoucnost pro všechny. Celé generace končí zasažené celospolečenským traumatem, dochází k přerámování etických norem všech, kterých se válka dotkne, těch co se účastní přímo i pozorovatelů. Trýznitelů i obětí. Krutost a utrpení se stává běžnou součástí lidských životů. Kdo nezemře, stává se v důsledku méně empatickým až bezcitným. Ze společnosti se vytrácí laskavost a dobro.
Oceňuji kapitoly z pohledu Fridricha a Barbory na konci knihy a celkově originální pojetí příběhu z perspektivy odsunuté Němky. U vyprávění z pohledu Barbory je skvělé, že se dostáváme mimo vnitřní Gertin svět a vidíme najednou i její vnější projevy. To na mě působilo hodně realisticky. Zraněný člověk, který prošel nezměrným utrpením, topící se v bezbřehém pocitu křivdy, vnitřně přesvědčený o své dobrotě, snaží se dělat věci správně, ale ve skutečnosti už kvůli všem traumatům a dlouhodobému přepnutí psychiky do módu "hlavně přežít" nedokáže dát svému dítěti potřebnou lásku a pozornost, ani vlastně rozpoznat, že jí nedává co potřebuje. Navíc podvědomě je pro ní dcera pořád připomínkou otce a traumatu zneužívání. Na okolí působí chladně a možná i povýšeně, což může zase vzbuzovat v lidech nevraživost a nutkání hledat na ní chyby. Tím se Gerta víc a víc utvrzuje ve svém pocitu křivdy a víc a víc se izoluje.
Taky mě zaujala myšlenka toho, že kdo byl skutečně vinný, toho trest nejspíš nestihl. Protože kdo byl vinný, přemýšlel nad tím co ho čeká a buď utekl, nebo spáchal sebevraždu.
Negativně hodnotím pro mě přehnané hraní na city. Až příliš neštěstí a scén s naturalistickým popisem hrůz - opravdu hodně okaté už mi to přišlo třeba u mrzačení kočky cikány, příběh o utopených kuřatech, zánět vemene krávy v JZD. A celkově si myslím, že je v ději až moc těžkých témat a moc tragédie na jeden příběh. Měla jsem z toho občas pocit, že z dobrého příběhu se stává patos, takže jsem nemohla s příběhem plynout a rušilo mě to. Jak už tu bylo mnohokrát zmíněno, nepříjemná je také asi rádoby sofistikováná nepřehlednost děje, např. moment, kdy je najednou Gerta těhotná z ničeho nic a pak spoustu dalších momentů, kdy člověk nechápe "kdo to mluví".
Panebože.. konečně jsem to dočetla! Začátek velice svižný, čtivý - člověk pořád čeká, kdy se to pokazí… a pak to přijde. Nekonečná nuda a místy zmatek v tom, kdo to vlastně mluví?
Značnou část knihy zabírají pasáže z Perné, kdy se vlastně vůbec nic nestane - toto mě opravdu ničilo. Nelze odhlédnout ani od očí bijících geografických nepřesností (proč autorka do té Perné alespoň nezajela?).
Konec byl podle mě vyloženě odfláklý… Co se vlastně stalo s ostatními postavami, jejichž psychologický profil byl v knize mnohokrát servírován??
Ano, poválečný odsun Němců (ať už s jakýmkoliv vztahem k nacismu) a německých Čechů (ať už s jakýmkoliv vztahem k nacismu) je důležité a často opomíjené téma. Velmi si cením, že autorka do této “třaskavé” problematiky zabrousila. Nicméně, nemít tuto knihu na dovolené, asi bych ji odložila a přešla k jiné. Hvězdu dávám jen za shora zmiňovanou “válečnou část”.
První polovina byla skvělá a já byla rozhodnutá, že tohle dílo ode mě rozhodně dostane 5 hvězdiček. Jenže v druhé polovině se to svižné a neskutečně zajímavé vyprávění nějak zadrhlo a já najednou zvažovala, jestli to vůbec bude na 4 hvězdy. Jakmile Gerta odešla z Perné, ubylo přímých řečí a vyprávění přešlo v podstatě jen do vnitřních monologů, kdy se postavy střídají tak rychle, že je často čtenář zmatený, a chvíli trvá, než si uvědomí "kdo to mluví", kniha pro mě podstatnou část svého kouzla ztratila. Možná je problém v tom, že zatímco první polovina pokrývala jen období několika málo poválečných let, do druhé poloviny se autorka pokusila nacpat příběh dalších 50 let. Pak je jasné, že jinak, než zkratkovitě se něco takového popsat nedá.
Každopádně kniha pro mě byla poučná, zajímavá a otevřela téma, se kterým jsem se dosud v beletrii nesetkala, za to ji určitě patří velké plus. Celkově vyznění příběhu vlastně shrnuje poslední věta a ta je podle mého na tom to nejvíc smutné a znepokojivé...jak dějiné události dokáží semlít koholiv a udělat z jeho života prázdnou a nenaplněnou pouť, kterou se člověk protrápí až do samého konce...a to je něco, co mě na tom všem děsí nejvíc.
Vážení, tak tohle bylo něco ! Nemám slov, měl by si přečíst každý. Velmi smutné, vypovídající, zasáhlo mě to. Nezavírejme oči, nezapomínejme prosím. Paní autorce klobouk dolů, je až neuvěřitelné jak tohle téma zpracovala, s jakou dokonalostí a precizností. Jistě se za tím skrývá obrovská dřina. Tito lidé, jako paní autorka, jsou skutečnými celebritami, skutečnou osobností ! Velké díky !
Tak toto bylo velmi náročné čtení. Text byl velmi čtivý a přečetla jsem ho za pár večerů. V knize sledujeme odsun Němců z Brna z pohledu Gerty, která jde jen s pár věcmi a svou maličkou dcerou. Sledujeme pak její život až do samotného konce. Život se s ní opravdu nemazlil. To, co ti lidé zažívali si vůbec nedokážu představit...
Gertinýma očima sledujeme a prožíváme odsun německého obyvatelstva z Československa i následující události po něm až po sametovou revoluci. Do vyprávění na malou chvíli zasáhne i její vnučka. V té komplikované době byla národnost velký problém. Gerta nebyla Němka a v podstatě ani Česka. Češi se v té době dopouštěli velkých krutostí, které si kolikrát nezadali s těmi německými. Bohužel to odnesli i obyčejní a nevinní lidé, kteří dlouhá léta žili mírumilovně pospolu. Vše se dělo v kontextu doby a byl to výsledek událostí, které odsunu předcházely. Co se stalo, nedá se odestát. Velmi působivě popsaný výsek našich dějin.
Velmi poutavý román, stojí za přečtení. Dlouho se usadí v hlavě a nutí přemýšlet o tom, co nás v dějepisu neučili.
Velmi poutavé. Připomínka toho, že každá mince má dvě strany a že se Češi uměli také dost krutě mstít.
Nechci vůbec snižovat význam románu Vyhnání Gerty Schnirch a důležitost poznání tématu, které zpracovává.
Taky chápu a je pravděpodobné, že kdo se s ním tady setká poprvé, je pohnut, otřesen, zděšen a osloven popisovaným hlubokým lidským příběhem.
Kdo ale s jeho vědomím vyrůstá a má jej neustále v přímé blízkosti, má až nadbytek prostoru k vnímání prostředků, jejichž pomocí je příběh vystavěn.
Zdlouhavé pasáže, kterým chyběl důslednější redaktor, monotónní vlastní zpověď, v níž je ojedinělým, ale o to vítanějším jakýkoliv pohled vnější, a také nedostatečný interpretační prostor, který ustupuje přílišné doslovnosti.
Je škoda, že autorka téma rozvlekla na celou chronologii 20. století a nekoncentrovala se jen na nejpodstatnější historický úsek (a jeho budoucí odraz). V předloženém rozsahu není možné zpracovat všechny etapy se stejnou pozorností.
P.S.: Drobný zeměpisný postřeh: Procházet se Pernou a obdivovat siluetu Děviček je zhola nemožné… Co já pamatuju, tak se nad Pernou rýsuje silueta Sirotčího hrádku.
Takyto roman vie napisat asi len Tuckova - pribeh, faktografia, dokument aj fikcia, miestami sa cita rychlo a lahko, miestami sa cita velmi zle, kazdopadne ma svoj styl a hoci za mna Zitkovske bohyne su top, bolo to velmi dobre.
Smutne presmutne.. o zbytocnej krutosti, tuzbe po pomste, koletivnej vine... hrozna cast nasej historie... kazdopadne skvele napisane a rozhodne stoji za precitanie.
Bylo to deprimující čtení. Nic není černobílé, Gerta měla opravdu těžký život. Je mi smutno z toho jak se naši "osvoboditelé" chovali k ženám a nejen ti, i vlastní si přihřáli polívčičku. Překvapilo mě kolik Němců, žilo před válkou v Brně. Kniha stojí za přečtení, jenže ji určitě nepřečtou ti, co by měli.
Válka je zlo, vždycky a pro všechny. Sotva pro jednoho válka skončí, druhému začne. Pro jednoho zachránce, pro druhého tyran. Bolavé čtení. Krutý osud mnoha lidí, kteří v těch dobách museli žít a přežít. Popisy válečného a poválečného Brna byly zajímavé. Pochod na Pohořelice děsivý. Doporučuji přečíst.
Román beru jako moc hezky napsanou fikci na pozadí historických událostí. Není mým úkolem řešit, kdo a za co je zodpovědný, ať už je to období před Mnichovem, Protektorát, a doby po válce - do roku 1948, komunistický puč, před rokem 1968 a po něm. A temný osud hlavní hrdinky se takto mohl odehrát a je pěkně vyobrazen. Připadá mi ale, že je trochu nevyvážený - některé historické události jsou probírány až moc podrobně - a jejich vliv na životní osudy hlavní hrdinky mi nebyl zcela objasněn. Na rozdíl od jiných obdobných románu vztahujících se k této době.
Nějak jsem se do Gerty nemohla vžít... Každopádně příběh zajímavý, určitě stál hodně práce a stojí za to se do něj pustit.
Skvele podane pribehy predevsim obycejnych zen, ktere se staly nevinnymi obetmi povalecneho vztekleho vyporadani. Vetsinou jsou odsuny Nemcu zname spise z okoli Sudet, takze za zobrazeni jinych promeru a jineho prostredi jsem rada. I kdyz co si budem, to utrpeni na obou stranach pro vsechny skupiny lidi se zda byt neruzne.
Svym zpusobem mi z toho beha mraz po zadech, protoze se nedovedu ubranit myslenkam, ze si historii v blizkem horizontu zopakujeme, ac s jinym rozdelenim narodnosti. Lidstvo si ponauceni z historie nebere.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Brno ženy pro ženy venkov sudetští Němci vysídlení Němců Němci Češi a Němci vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Není náhoda, když se Vám i po druhé u stejné autorky stane, že Vám kniha úplně nesedne. Přitom námětem opět tnula do živého.
Kniha je takovou variací na odpuštění, uzavření stigmat mezi Čechy a Němci tím, že poměrně obšírně vypráví příběh jedné z postav – Gerty Schnirch, která na konci druhé světové války, coby napůl Němka zažila odsun a veškeré ty úzkosti a nepříjemnosti s tím spojené.
Vyprávění je to mnohdy hodně syrové, ale možná i právě proto dost zajímavé. Osobně jsem měl ale právě s tím vyprávěním problém. Ne pro jeho syrovost, jako spíš nepřehlednost. Autorka přeskakuje z jednoho tématu na druhé. Jak kdyby kapitoly psala nezávisle na sobě a pak je nějak pospojovávala, aby dávaly alespoň jakousi logiku. Jako samostatné příspěvky působí hodně zajímavé, ale jako román neuvěřitelně nekompaktně. Během čtení jsem vlastně netušil, kdy a kde se daný problém odehrává, protože se tu nejenom přeskakuje, ale často se i v textu stejné situace opakují. Nebýt jednotlivých částí, které časově rozmezují život Gerty, byl bych úplně ztracen. Nicméně nepřehlednost jsem vnímal asi jako největší kámen úrazu a mrzí mě, že tomu v celkovém kontextu dávám tři hvězdy. V knize jsou momenty, které jsou neuvěřitelně silné.
Celkově vzato se totiž jedná o neskutečně zásadní téma na české poměry. Zásadní v tom ohledu, že zodpovídá otázky o tehdejší době. Je vidět, že paní Tučková si s knihou musela dát neskutečně práce a to, že ten pochod sama absolvovala je na celkové práci asi to nejmenší, byť psychicky pořád asi nejnáročnější. Jen bych tu úplně nemluvil o čistokrevném románu, byť dialogy na knize ze spisovatelského hlediska byly asi nejzajímavější. Těch tam ale pořád bylo výrazně méně než popisu doby.