Výbor z pravidel Starého a Nového Zákona

V dějinách české theologické literatury mají latinsky psaná „Pravidla Starého a Nového Zákona“ (Regulae Veteris et Novi Testamenti) vskutku mimořádný význam. Jsou základní knihou českého reformačního hnutí, která udávala směr literární činnosti Tomáše ze Štítného, z které čerpal sílu k svému nápravnému úsilí M. Jan Hus, v níž nalézal předpoklad k vytyčení požadavku kalicha i laikům M. Jakoubek ze Stříbra a v jejímž duchovním ovzduší rostl k svým radikálně sociálním požadavkům i Petr Chelčický. Na poznatcích „Pravidel“ stavěli bezpochyby svou práci první překladatelé bible do českého jazyka a ze zásad v nich vyjádřených vznikal též základní program revolučního hnutí husitského známý jako „čtyři články pražské“. Autorem této význačné knihy nebyl nikdo jiný nežli „milíčovec“ M. Matěj z Janova (někdy okolo 1350 až 1393), jenž po studiích na pražské universitě plných 7 let pobýval na pařížské Sorboně, kde r. 1376 dosáhl titulu mistrovského. Po r. 1381 vrátil se „mistr Pařížský“ zpět do vlasti, aby zde marně přes všechny příslibné listy papežské usiloval o dosažení vyššího důstojenství církevního, přiměřeného jeho vzdělání. Stal se někdy okolo r. 1388 pouze farářem ve Velké Vsi u Podbořan. Pobýval potom v Praze zcela zaměřen k činnosti kazatelské a studijní, vyhraňuje své názory studiem Písma k otevřené kritice církve i života společnosti své doby. Z této činnosti praktického kazatele i ze studia biblického vznikla někdy mezi léty 1387 až 1393 jako soubor traktátů podstatná část jeho „Pravidel Starého a Nového Zákona“. I přesto, že tato kniha byla vždy ceněna jako vrcholné dílo naší starší literární tvorby, nedočkala se pro rozsáhlost a ediční obtíže dosud celého svého vydání ani v latině. Širší vědomosti o ní bylo nutno si opatřovati jen nepřímo v řadě prací o M. Matějovi z Janova, z nichž nejdůležitější jest dnes již 50 let stará studie V. Kybala „M. Matěj z Janova. Jeho život, spisy a učení“ (1905). Tím významnější jest proto tento podstatný český výbor z „Pravidel Starého a Nového Zákona“, jímž dostává se do rukou širší naší čtenářské obce v pečlivém českém přetlumočení i ta část vrcholného díla M. Matěje z Janova, která jest dosud nepřístupná v latinském rukopise. Překladatelem „Pravidel Starého a Nového Zákona“ jest klasický filolog Rudolf Schenk, narozený 12. dubna 1872 v Přibyslavi, okres Chotěboř. Jako středoškolský profesor a později gymnasijní ředitel vydal řadu klasiků římských (Caesara, Lyriky s komentáři atd.) a psal studie do některých odborných revuí a časopisů (Listy filologické, Ženská revue). Česká literární historie vděčí mu za dobré edice Komenského „Kšaftu“ a Chelčického traktátu „O trojím lidu“. Právě vydávaným „Výborem z Pravidel Starého a Nového Zákona“ zavrcholuje R. Schenk svou záslužnou životní činnost literární jako překladatel díla, o kterém platí plnou měrou, že jest „aere perennius“, t. j. trvalejší nad kov.... celý text