Dešťová hůl

Po úspěšných románech Selský baroko a Rybí krev završuje Jiří Hájíček svou volnou „venkovskou trilogii morálního neklidu“. Předešlé literární sondy obrácené do minulosti české vesnice následuje nyní román ze současnosti. Opět silný příběh, v němž kromě lidí tentokrát hrají důležitou roli pozemky — zděděná pole ... celý text

Po úspěšných románech Selský baroko a Rybí krev završuje Jiří Hájíček svou volnou „venkovskou trilogii morálního neklidu“.

Předešlé literární sondy obrácené do minulosti české vesnice následuje nyní román ze současnosti. Opět silný příběh, v němž kromě lidí tentokrát hrají důležitou roli pozemky — zděděná pole a spory kolem jejich vlastnictví. Venkovská krajina jihočeských blat je vůbec v textu silně přítomna a kromě jedinečné atmosféry dodává příběhu i historický kontext a také nepřímo vstupuje do osudů hlavních postav. Zbyněk, profesí správce pozemků, se po mnoha letech setkává se svou dávnou láskou, aby jí pomohl se zdánlivě jednoduchým majetkoprávním problémem. Vrací se na venkov, na místa svého dětství a dospívání, a zamotává se do nejasných okolností pozemkového sporu, ale také do osobní a manželské krize. Potýká se s nespavostí, bloudí krajinou a katastrálními mapami a nad ním se jako přízrak vznáší bláznivý venkovský aviatik z osmnáctého století. Ve zlomovém okamžiku jde Zbyněk s tváří pomalovanou válečnými barvami do boje. Za to, co považuje za správné, za sny dětství a „aby se jednoho rána neprobudil jako někdo jiný“. méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/29_/294939/destova-hul-HCr-294939.jpg 4.3250
Série:

Volná „venkovská trilogie morálního neklidu“ (3.)

Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Host
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (74)

Přidat komentář
hynzek
20. června

Panebože, proč zas ten násilný závěr, úplně stejně nevěrohodný jako u Rybí krve?!

Lefíček
12. června

Můj první Hájíček, ze začátku jsem se nemohla začíst, konec byl trochu uspěchaný happy end, ale celkem se mi líbila.Časem se pustím i do dalších knih.

jirina4159
05. června

Dala se číst, ale nenadchla.

Martina999
27. května

opět skvělá kniha - až na ten happy end - ten se moc nepovedl, ale jinak opět skvělé čtení - opět jiné a zajímavé téma - Hájíček má na taková témata "nos" a umí to velmi zajímavě zpracovat a podat širokému okruhu čtenářů. Díky za celou "venkovskou trilogii", pane Hájíčku

Radek99
24. května

Hájíčkův literární manuál ke krizi středního věku. Možná nejlepší kniha, kterou jsem na toto téma od českého autora četl. Škoda toho až hollywoodského happy endu na konci příběhu, který se Hájíčkovi připletl pod ruce odněkud z červené knihovny a v kontextu předešlých dvou románů byl dost překvapivý, jinak by se jednalo o jeho knihu nejsilnější a nejlepší... Hájíček ťal leitmotivem všech tří svých ,,vesnických" románů do živého - lidé se dnes svým městským způsobem života odtrhli od přírody (a konkrétně v české realitě je to ještě násobeno následky násilné kolektivizace) a zpřetrhání kořenů a pojiva mezi lidmi a půdou má nemalé následky, přičemž chronická nespavost je tím nejmenším... Půda, která je národním bohatstvím...a dnes slouží spíš jen jako předmět spekulací a developerského zlatokopectví; křivdy zaorané do lánů zcelených polí, přerušení stovky let dlouhé generace sedláckých rodů, odtržení od podstaty...místo obdělávání a kultivování našich vlastních gruntů sedíme jako hlavní hrdina Zbyněk celý pracovní týden před monitory počítačů a děláme práci, jejíž smysl je ne-li pofidérní, pak určitě ne na první pohled patrný...slovy sociologa ,,shitjobs" Je tohle smyslem života? Hájíček dovede být naprosto civilní a jeho vyprávění plyne nenuceně a jakoby nic, píše lehce a čtivě...a přitom zobrazuje naši (asi nejenom českou) realitu naprosto komplexně! Jiří Hájíček je opravdu zajímavý a hluboký autor a nebál bych se napsat, že se pomalu stává mluvčím generace Husákových dětí...minimálně těch z Jižních Čech. :-) Píše mi z duše...

-Pečivo-
23. května

Fujtajxl to bylo sladký. Hájíčkovi se povedlo něco, co bych z fleku doporučil moji mámě i moji babičce. Mámě a babičce sem naposledy doporučil novou sekačku na chalupu, takže je Hájiček v dobrý společnosti. Hájíčkovi se v Dešťový holi na posledních stránkách povedla dokonalá vražda veškerého předešlého obsahu - takovejdle happy end by mu moh závidět i Kájínek a to už je co říct. Škoda, že mi není třináct a nemám melír, to bych místo tyhle recenze natočil oslavný vlog.

Příběh je agro-detektivní-středověková-krizo-romanťárna z prostředí jižních Čech. Což sou nejlepší Čechy, protože jsem se tam narodil. Hop hop hop. Za ten příšerně příšernej happy end rovnou kýbl bodů dolu. Takže celkem za 6 Čechů z deseti.

Cubicle
18. května

Prvni kniha, kterou jsem od Hajicka cetl. Po dlouhe dobe vlastne dilo ceskeho soudobeho autora. Nebylo to spatne, ne extra strhujici ..ale rozhodne nelituju.
Sam pochazim z CB, maminka, deda, babicka zili na Vodnansku (za totality prisli o pole).. a v rodinne linii mame vystopovanou pribuznost prave k Vitu Kudlickovi Fucikovi. Prave z techto osobne-rodinnych duvodu jsem po knize sahl, se znalosti regionu a prostredi jsem z toho mel asi vic nez "externi" ctenar.

bigben
17. května

Pro mě zatím nejlepší kniha od tohoto autora, přečetla jsem ji na jeden zátah. Okamžiky ze života, které určitě kdokoli z nás prožil. Spekulace s pozemky, marnost v zaměstnání nebo v manželství, snaha o dítě atd. - každodenní příběhy lidí.

EvkaB7
16. května

Je to má první kniha tohoto českého autora a líbila se mi. Příběh o obyčejných lidech, příběh ze života a nám blízkého prostředí. Na první setkání moc dobré a ráda si od autora ještě něco přečtu.

fruitbueno
12. května

I poslední z Hájíčkovy trilogie mě oslovila a strhla, přestože byla méně kousavá a útočná než předchozí dvě. Zbyněk, hlavní hrdina bez kořenů, byl vykreslen naprosto fantasticky, jeho stavy nespavosti byly tak úzkostné, že braly spánek i mi :) Hájíček je výborný, skvělý argument proti čtenářům, kteří odmítají českou produkci.

amysa
30. dubna

Další příjemně strávený den prodlouženého víkendu, Jiří Hájíček mě opětovně dokázal přilepit k písmenkům natolik, že jsem poslední díl jeho trilogie přelítla během pár hodin...
A opět jsem velmi spokojenou čtenářkou a jsem opravdu ráda, že existuje český autor, který ve mně svými příběhy dokáže tak pěkně a barvitě vydolovat mé vlastní vzpomínky...
Pro někoho možná příliš obyčejný a tuctový příběh, ale pro mě má právě ta obyčejnost a jednoduchost leckdy mnohem větší hodnotu a krásu. Doporučuji!

nefernefer
14. dubna

Jiří Hájíček píše neuvěřitelně uvěřitelně. Všechno, co popisuje, vidíte před sebou, slyšíte, cítíte. Letní žár i pach tlejícího listí na podzim, dokonce i tu úpornou neustávající bolest hlavy z nevyspání. A jeho hrdinové jsou mi blízcí. Snad proto, že jsou přibližně stejně staří jako já. Jejich starosti, pochyby, hledání, krize středního věku − to všechno důvěrně znám :o) Jako bych je všechny tak trochu znala, jako bychom spolu chodili do školy nebo se občas potkávali někde na ulici :o) Nedokážu posoudit, do jaké míry působí jeho knížky stejně i na mladší čtenáře, ale pro „Husákovy děti“ jsou návratem do dětství, zrcadlem jejich vlastních životů.

OliP
08. dubna

Pěkná čtivá kniha. Rybí krev od stejného autora ale nepřekonala. Na konci knihy jsem měla pocit, že ještě skončit neměla, myslím, že pokud by se autor rozepsal a osudy hlavních postav posunul ještě dál, neškodilo by to.

book74worm
03. dubna

Další setkání s Hájíčkem a opět jsem nebyla zklamaná - není malých příběhů, malé, osobní dějiny nejsou méně dramatické, než ty z učebnic. Uvěřitelné, životné postavy, zvědavost až do poslední stránky, jak to dopadne. Spokojenost.

Kopretina
29. března

První setkání s autorem se mi líbilo. Kniha se mi četla dobře, téma pro mě celkem nové, zaujalo mě. Určitě si od něj ještě něco přečtu.

witiko
27. března

Moje první kniha Jiřího Hájíčka. Přečetl jsem si ji s chutí a Jiří Hájíček je bezpochyby dobrý autor, současně si ale myslím, a toto kniha mi to potvrdila, že je trochu přeceňovaný. Mezi jeho velké přednosti patří výběr aktuálních palčivých témat (v této knize problém právního čachrování s půdou, ke které přitom už nikdo nemá vztah, jaký měli naši předci, a s tím související životní pocit vykořeněnosti), velmi dobře napsané dialogy a vystižení atmosféry venkovské krajiny. Na druhou stranu je Hájíček slabší v psychologii postav (motivace chování Zdeňka tu občas není úplně pochopitelná, také popisy jeho duševních stavů a nálad jsou spíš technické než empatické) a spousta věcí tu zůstává nedořešená. Proč třeba Zdeněk inklinuje k nejrůznějším konspiračním teoriím, když to s jeho až detektivním pátráním vůbec nesouvisí? Proč se román vlastně jmenuje Dešťová hůl? Kromě toho, že tu skoro pořád prší, je to snad i indiánské jméno, které Zdeněk v závěru přijme (řečené to však výslovně není), ale proč? Jaký symbolický význam měla dešťová hůl v indiánské kultuře, že se hodí k vystižení hlavní postavy a dokonce k názvu románu? Takových nedotažeností je tam víc, ale aspoň máme o čem přemýšlet.

simecef
26. března

Jiří Hájíček přišel po rozpačitém povídkovém souboru Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku se zdařilým a propracovaným románem, který završuje jeho pomyslnou vesnickou trilogii. A opět se – podobně jako v mladších autorových prózách – setkáváme s osamělými, tápajícími a životně nenaplněnými postavami.

„Pojď spát,“ konstatuje otráveně manželka hlavního hrdiny poté, co je jí o půl čtvrté ráno vysvětleno, že katoličtí kolonizátoři považovali indiánské zbožšťování přírody za kacířství. Zdeněk, ústřední postava celé knihy, je člověk plný touhy. Má rád svou práci katastrálního úředníka, avšak se svým životem spokojen není. Jeho vrozená potřeba pomáhat druhým a hledat spravedlnost jej postupně vrhává do víru bizarních situací, jejichž sled spěje k finální peripetii. Hlavní postava by s trochou fantazie mohla připomínat klasické tragikomické hrabalovsko-švejkovské hrdiny, tolik typické pro českou literaturu. Hrdiny tápající, hledající, nešikovné, smolné – a přesto sympatické. Zdeněk v Dešťové holi je však pouze zosobněním tragédie. Komika chybí.

Sparkling
25. března

Hájíček se nestydatě opakuje - příběh, hlavní postava (ty jsou opravdu ve všech knihách téměř totožné), prostředí. Ale pořád mě to baví. I tak ale doufám, že konečně uzavře kapitolu napravování venkovských zločinů, ať už těch páchaných v minulosti či v současnosti, a začne svými knihami mířit novým směrem. Tohle téma už dočista načichlo zatuchlinou jak peřiny v Bohunině chalupě...

sporran
25. března

Hájíčkův styl mám prostě ráda. A ani tento román rozhodně nezklamal. Opět sonda do vesnického života optikou katastrálních map a nezbytnou poetikou každodenního života. Příběh jako z běžného života. Umím si představit, že by mi toto vyprávěl kamarád...

Nikolka001
22. března

Velmi příjemná oddechová kniha.

Jakubicek
10. března

Knihu jsem přečetl jedním dechem a opět mě bavil pohled do nitra českého venkova. Navíc se Dešťová hůl odehrává jen kousek od mého rodného města. Příběh je silný, aktuální a má několik rovin: krize středního věku, návrat českého měšťáka na venkov a do přírody a samozřejmě hlavní linka týkající se čachrů s pozemky.
Zajímavé bylo střídání ich formy s popisem z pohledu 3. osoby. Popis míst, kde se příběh odehrává (byt, louka, statek), je parádní. Myslím, že zejména hlavní postava Zbyňka je perfektně vykreslená a člověk si po přečtení dokáže jasně představit, jak se cítí dnešní čtyřicátník trpící nespavostí. Rozjezd je pozvolný, příběh ale nabírá postupně na síle. Bavily mě flashbacky do Zbyňkova mládí. Chybělo mi jen ještě pár stránek o tom, jak dopadli hlavní záporáci.

pavel64
04. března

Jiné než předchozí autorovy díla. Při srovnání s Rybí krví méně poetičnosti, více dramatičnosti, až skoro kriminální zápletka. Docela bych řekl, že mě děj vtáhl více než předchozí knihy. Pro každého, kdo má rád současný český román, musí být Hájíček velkou radostí.
Všude se píše o završení trilogie, tak jsem už teď natěšený a v očekávání další knihy, která by měla být "avizovaně" jiná:-)

Marcela52
03. března

Také třetí část jihočeské trilogie se mi líbila, stejně jako ty předchozí. Myslím, že česká současná literatura má málo takových autorů, kteří píší zajímavě, kultivovaně a ještě se přitom dozvíte hodně o současných problémech. Hájíček píše bez patosu, se znalosti věci a z jeho knih doslova dýchá vztah k jihočeské krajině. Rozhodně doporučuji, určitě si za své knihy cenu Magnesia litera zaslouží.

jarrmilla
18. února

Selský baroko super, Rybí krev...tam jsem byla nějak víc vtažena, bylo to skoro až osobní. Nevím proč, mou ves nezatopili, přesto tam má duše, mé srdce nějak více souznělo. Děšťová hůl, dobrý, ale jak jsem tady někde četla v komentářích....možná jsem už také " přehájíčkovaná" :) To mi ovšem nebrání v tom, abych šla po dalších knihách tohoto autora. Pro mne vlastně také objev roku 2016, jsem za to ráda.

vajglik
16. února

Super zakončení krásné trilogie. Sice mě kniha tolik nepohltila jako ty předchozí, ale i tak na mě jako vždycky dýchla atmosféra krajiny a lidí jižních Čech. A to je důvod, proč mám Hájíčka rád.

moho
08. února

Hájíček překvapením, vybrán kvůli Čtenářské výzvě jako kniha českého autora. Splnil moje očekávání, že si Výzvou rozšířím obzory. Příjemně psaná kniha, překvapivě z mého rodného města. Čtení o místech, která znám, až do konce napínavá ohledně vztahu k Bohuně, plynule tekoucí děj, pohoda, spokojenost. Za mne dost dobrý.

radovan6978
06. února

Hájíček je můj čerstvý objev, takže jsem za poslední dva měsíce přečetl čtyři jeho knihy. Ve srovnání se Selským barokem, Rybí krví i Zloději zelených koní mne Dešťová hůl až zase tolik neuchvátila. Ale možná už jsem byl taky "přehájíčkovanej". Přece jen místa, hrdinové a téma se opakují.

MagdaS
04. února

Trvalo mi déle, než jsem se do této knihy začetla, ale pak už se příběh rozjel a četl se velice dobře. Pro mě méně depresivní příběh než Rybí krev, ale stále mi připadá nejlepší Selské baroko.

4xbabča
03. února

Je to již třetí kniha, kterou jsem od autora četla a opět se mi velmi líbila. Vřele doporučuji.

lenulitah
01. února

Další Hájíčkova kniha, co se mi líbila. Ze začátku docela skličující čtení - hrdina prochází krizí, všechno je špatně - v práci i doma. Navíc trpí nespavostí. Pak se vzchopí, začne se zajímat o machinace s pozemky a na konci je happyend, který jsem ani nečekala..