Vnitrozemí
Petr Borkovec
Vybrané a nové básně 1990–2005. Rozsáhlý výbor poezie jednoho z našich nejznámějších básníků a překladatelů, v němž jsou obsaženy verše ze sbírek Poustevna věštírna loutkárna, Ochoz, Mezi oknem, stolem a postelí, Polní práce, A. B. A. F. a Needle-Book, jež byly autorem přehlédnuty a upraveny, i zcela nové básně, které jsou knižně publikovány poprvé. Borkovcovo dílo má velký ohlas nejen u nás, ale i v celé Evropě, a obdržel za ně mnoho prestižních ocenění. Doslov Justin Quinn.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2021 |  Sebrat klacek |
| 2017 |  Lido di Dante |
| 2018 | Herbář k čemusi horšímu |
| 2019 | Petříček Sellier & Petříček Bellot |
| 2012 | Milostné básně |
Kniha Vnitrozemí je v
| Přečtených | 6x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Knihotéce | 5x |
| Chystám se číst | 1x |
Přírodní lyrika jak se patří.
Ten nejlahodnější výběr Borkovcova citlivého pozorování. Přírodní motivy, ale občasně propleteny i činností člověka (ty se mi líbily obzvlášť!).
…sami tou změtí (otepi kůry, v blátě otisky řetězu, ukoplý ryzec, lesnické značky, lahve
– samí přátelé). Možná jsme tam již zůstali a zvolna se měnili v kapesní nože
anebo šupinaté bedly na mělčině větví…
Cit pro novotvary (račež, ploskolebí) a zároveň i závan lyriky intimní.
A ta živá řeč, famózní.
Celkově bylo pozoruhodné pozorovat progres samotné tvorby, změny prostředků.
Nejvíce mě nadchnuly vybrané texty z Poustevny věštírny a loutkárny, Needle-Booku a především Polních prací (což je ostatně dílo, přes které jsem se k Borkovcově tvorbě dostal).
Výtečná je i esej, týkající se vzpomínání na matky jeho matky, otce a otčíma. Byť se jedná o jedinou prózu ve sbírce a zřejmě dodatkovou k ucelení A. B. A. F..
Dle mého nejskvostnější, s. 79, ze sbírky Polní práce:
Co děláme? Zabýváme se prostorem,
mlčíme – mrtvé necháváme spát.
Řežeme stromy, ohrazujem kompost,
chycené myši vyklápíme z pastí.
Večeři nosíme si do zahrady,
do pokoje si odnášíme chvojí.
Žluté ho navracíme zahradnímu ohni,
sladký kouř se nám válí v šatnících.
Vpodvečer z okna pozorujeme zeď,
mluvíme tak, že mrtvé nebudíme.
Mezi nábytkem se spolu milujeme
těly, jež nejsou opak prostoru.
Brilantní počin, jednoduše řečeno.
Mimochodem, nevím čím to je, ale přijde mi, že poslední dobou se mi vrývají stále více do hlavy túje. Ve sbírce Jonáše Zbořila jsou označovány jako svině, zde jsem viděl několikrát zmíněno, že jsou túje kolmé.
Už vím, co mi bude v nadcházející dnech harašit v hlavě - túje jsou kolmé svině!