Vlčí štěstí
Paolo Cognetti
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/478032/bmid_vlci-stesti-fb1-478032.jpg
4
201
201
Neúspěšný spisovatel Fausto opouští po rozchodu s dlouholetou partnerkou Milán a nachází útočiště v horské vesnici. Nečekaně získá místo kuchaře v malé restauraci oblíbené u horalů a vedené srdečnou Babette. I ona před lety utekla z města a vnesla do vesnice trochu přívětivosti. V novém románu autor kreslí obrázky z každodenního života místních obyvatel, v nichž spolu se změnami ročních období zaznamenává i proměnu lidských tužeb a snů.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2022 , OdeonOriginální název:
La felicità del lupo , 2021
více info...
Přidat komentář
Sbalit si batoh a utéct do kopců a hor... Po přečtení další výborné knihy od tohoto "špagetožrouta :-) " to přímo k tomu ponouká. Ale je fakt, že všechny postavy knihy jsou jen sami za sebe, žádné závazky, žádné děti, žádná zavazující minulost. Střídmý jazyk, jemně poetické popisy horské krásy, svérázný způsob myšlení lidí z hor, příběh čistý a nekomplikovaný jako průzračná horská bystřina.. Prostě dílko, které je radost číst. Doporučuji.
Částečně naivní příběh, ale dní, kdy se nad něčím podobným zamyslím, mívám několik do roka. Ukončit práci ve městě a jen tak zmizet v nějaké malé horské vesničce nebo na samotě v přírodě. Cognettiho Fausto to má jednoduché. Bezdětný, krátce po ukončeném vztahu sedá do auta a odjíždí, aby začal nový život jako levná pracovní síla v alpském hotýlku. Ač lze do Milána, jeho původního domova, při dobrém počasí z okolních vrcholků dohlédnout, je to zde mikrosvět existující sám o sobě, odtržený od všeho ruchu, žití je tu čistší, méně komplikované než dole, zaměřené jen na základní potřeby a trochu málo obveselení ve volném čase. Přečteno již v září cestou pátečním autobusem z Prahy do Krkonoš, poetiku této knihy mám v hlavě ale ještě dnes. Stejně dobré jako Osm hor a Divoký kluk.
Já jsem si to všechno tak hezky vždy představila. Chatu s občerstvením u sjezdovky, horskou chatu pod vrcholem, kácení lesa, sesuv laviny, Milán ... Tak ryze napsaná kniha na pár stránkách vyjádří vše podstatné. Jak plyne čas, co je opravdu důležité, štěstí v nás samotných, pomíjivost situací a vztahů. Moc se mi tato novelka líbila, příjemná až melancholie, a zároveň se mi dostaly na mysl opět otázky o smyslu života. Doporučuji všem, kteří chtějí zpomalit až zastavit...
25/2022 Paolo Cognetti tak jak ho máme rádi. To znamená střídmě napsaný příběh z hor, bez jediného zbytečného slova navíc, a přesto vyjadřující vše potřebné. Narozdíl od Osmi hor to není tak propracovaný příběh z nějakým dramatickým obloukem, koneckonců se Vlčí štěstí neodehrává v průběhu mnoha let, ale maximálně tak dvou sezon někde na horách. Jde tedy spíše o načrtnutí situace. Přesto autor dokáže na takto malém prostoru vyjádřit hodně podstatného o životě (ve městě, v horách) a o mezilidských vztazích. Příjemná jednohubka, ke které se budu rád vracet.
Cognettiho knihy o horách, horalech i lidech kteří do hor přichází hledat nový život jsou moje srdcovka. Pokaždé z nich cítím všechny ty vůně lesa, potoků, ohně v kamnech i horský klid. Rozhodně stojí za přečtení.
Typický Paolo Cognetti - jednoduchý styl bez detailních popisů či květnaté poetiky, a přitom přesně vím, co chce vyprávěním říct. Tato na první pohled nedějová kniha je plná malých příběhů zajímavých lidí. Neznáme konec těchto miniosudů, ale to mi vůbec nevadilo, přesně takové povídání z hor jsem potřebovala.
Obvykle mívám v knihách potřebu mnohem složitějšího děje, mnohem hlubšího rozboru postav a detailnějších popisů prostředí, možnost obelstít svůj mozek a na nekolik dní mu kromě reality naservírovat i komplexní svět za obálkou knihy. Proto třeba nemám rád povídky, kde neni prostor se čemukoliv déle věnovat. Ale musím souhlasit s mnoha zdejšími komentáři, také mě překvapuje, jak Cognetti ve Vlčím štěstí dokázal udržet, na pouhých stopadesáti stranách, mou pozornost a pocit naplnění z knihy se svým úsporným způsobem vyprávění, minimem děje, bez potřeby obhajovat motivace postav a vůbec je hlouběji představovat. Všechno to funguje, působí a je fajn a Cognettimu se i takto jednoduše podařilo sdělit vše, co je podstatou knihy a vlastně je tomu i takto zvolená forma přímo blízká. Přesto mi větší délka knihy poněkud chybí. Mít po čtyřech hodinách dočteno - uff, zvolil jsem však Vlčí štěstí jako odlehčení mezi dvěmi hodně emocionálně těžkými knihami a byla to trefa do černého, v tomto smyslu zapůsobila skvěle.
Já nevím jak to Cognetti dělá... ale v jeho knihách není moc děje, jen všudepřítomné hory, les, sníh a samota a přesto mě to dokáže posadit na zadek :-)
Tenhle týden jsem na Aktuálně narazil na recenzi Aleše Palána, která měla v záhlaví vlka. To mě upoutalo a tak jsem rozkliknul... pan Palán v ní psal o knize Vlčí štěstí od Cognettiho a cosi mi, navzdory tomu, že beletrii nečtu, napovídalo, abych to zkusil... a musím dodat, že Paolo Cognetti mě dostal. Příjemně. To, na co jiní autoři potřebují 400 stran, on zvládl na 150. Je to příběh o úniku z okovů civilizace, návrat k přírodě, k lesům, stromům, horám. Příběh o lásce, hledání sebe sama, ale i domova a místa v řádu světa, což může být třeba vaření pro turisty a dělníky v lese. Jsem nadšený a Cognetti získal dalšího fanouška do svých řad.
Na tuhle knihu (stejně jako na ostatní knihy Paola Cognettiho) si člověk musí najít ten správný čas = správou náladu. Rozhodně to není kniha plná napínavého děje. Když si jí ale přečtete po nervy drásající detektivce, pak si hezky "odpočinete" u nádherné knihy, ze které čiší nálada horského prostředí.
Knihy Paola Cognettiho jsou moje krevní skupina, vždy mě naprosto pohltí. Asi je to tím, že svět hor vnímáme stějně, navíc Dolomity jsou jedny z nejkrásnějších hor Evropy. Dle mého názoru je toto další z knih, které si najdou místo v srdci všech "horalů", resp. lidí, kteří hory potřebují ke svému životu. A tím nemyslím, že musí jít vždy o "horolezce" či jiné milovníky extrémních sportů. Kdo se rád toulá po horách, kdo dokáže pochopit, proč je tak opojné plahočit se půl den do hrozného kopce, aby druhou druhou část dne mohl jít z kopce, kdo zažil někdy atmosféru na opravdové horské chatě (nikoli v hotelu... ale v takové, kde se spát chodí ve 22 hodin, protože ráno všichni brzy vstávají, aby mohli pokračovat ve výstupu, kde se většinou spí ve společných noclehárnách pod kousavými dekami, kde cesta na toaletu představuje malé dobrodružství), tak ten si tuto knihu opravdu oblíbí.
Moc jsem fandila dvojici Fausto a Silvia, ale takový je život, a vlastně je konec knihy otevřený, takže nás může zanechat v představách, jak se bude život obou ubírat dál.
Milovníkům hor by tato kniha neměla chybět v knihovně. V té mé má již čestné místo vedle Divokého kluka a Osmi hor.
V této knize sledujeme rok života místních horalů. Drsná i když krásná příroda, ve které dokáže žít jenom skutečný dobrodruh. Jak je uvedeno přímo v knize: 9 měsíců je tady krutá arktická zima, 3 měsíce pouze zima. I když je kniha napsána velmi poetickým způsobem, takže jsem měla chuť do horské chatky alespoň nahlédnout, tak mě to hned na konci knihy rychle přešlo. Toto prostředí opravdu není pro každého, ale číst si o tom, to je něco jiného. Je to napsáno tak dobře, že si okolní přírodu snadno dokážete představit. Audiokniha je neméně povedená. Načetl ji pan Ondřej Brousek a to jak dokáže měnit barvu hlasů bylo skutečným poslechovým zážitkem.
Zvláštní kniha, ve které postavy hrají druhořadou roli. Měla jsem pocit, že hrdinové v knize nebyli hybateli děje, ale sloužili spíše k dokreslení atmosféry, jako nahraditelný prvek, který autor může před vydáním vyškrtat. Příroda s jasně daným řádem věcí pěkně kontrastuje s hlavním hrdinou, který přišel hledat sám sebe a nic v jeho životě není ustálené. Klid nachází právě v drsné horské krajině, ve které jsou životy striktně řízeny přírodou, se kterou člověk plyne tempem, které mu udá. Kniha o odcházení a přicházení, neměnnosti a změně, lidské velikosti a malosti. Jedná se o zdánlivě obyčejnou knihu s myšlenkami, které ve Vás musí uzrát.
Nečekejte žádný silný příběh. Čtyři hlavní postavy a jejich hledání cesty k sobě samým. A jako třešnička na dortu jsou v knize krásné popisy přírody - lesů, hor a také jednoho ledovce. Pár stránek, ale okamžitě se dokážete do příběhu ponořit.
Vlčí štěstí je moje třetí knížka od P.C. a je to zase pěkné čtení. Líbí se mi, jak autor píše, jaké postavy si pro nás vybírá, jaké myšlenky jim přisuzuje, ať už jsou hrdiny muži, ženy nebo třeba vlk. A prostředí horské vesnice - rekreačního střediska a okolní přírody, to je mi blízké a to vysokohorské jsem si ráda dovymýšlela. Někdy jsem hned nevěděla, kdo právě "mluví", přesto dám plné hodnocení, za ten klid, za sympatického vousáče Fausta a protože se mi chce číst knížku znovu. Je to něžná kniha z drsných hor.
Příjemné zastavení. Čtyři postavy, italské hory, horští vůdci, turisté, dřevorubci, dobytkáři, tetřevi i vlci, kytičky rostoucí na mechu, mnoho podob sněhu a ledu, čtyři cesty ke Freddě Fontaně i do vlastního nitra, odcházející Babette a procházející Silvia, Fausto uprostřed života, prorůstání s přírodou, nezbytně přítomná smrt, milostný příběh věcně prožívaný i vyprávěný. Přečteno jedním dechem.
Ač mám doma od autora jeho předchozí tři knihy, nikdy jsem se k nim nedostala a čekají na mě v knihovně. Po dočtení Vlčího štěstí nechápu, jak jsem je mohla minout a velmi brzy si je přečtu, neboť si mě Paolo Cognetti okamžitě získal.
Fausto je neúspěšný spisovatel a po rozchodu odjel tam, kde je mu nejlíp, do hor. Začne pracovat jako kuchař v malé hospůdce, kde si každý nese svůj nelehký osud. Po zimní sezoně hospůdka zavře a Fausto bude muset najít své místo na zemi.
Život v horách, nelehké osudy i lidské sny, to všechno autor bravurně zpracovává v knize, která si mě získala hned prvními řádky a zůstala jsem z ní nadšená až do posledního písmenka. Je to krásný příběh o obyčejných věcech, které může prožívat každý z nás. Pomalu odhalujeme tajemství jednotlivých postav, která jsou kolikrát nečekaná a překvapivá, avšak stále lidská.
Nádherné popisy Vás okamžitě přenesou do vesničky v italských horách, budete cítit zimu, sníh, i rozkvetlé louky. Okamžitě se stanete jedním z obyvatelů a budete chápat pocity všech ostatních.
Tohle je přesně jedna z těch knížek, kdy dokáže autor na pár stránkách na Vás přenést veškeré pocity, sžijete se s knížkou natolik, že ji nebudete moci odložit. Při čtení jsem se usmívala a bylo mi dobře, i když ne všechny osudy byly šťastné a snadné.
Nádherná kniha, která ve mně ještě nějakou dobu zůstane, neboť po dočtení mám pocit, jako bych sama žila ve vesničce v horách.
Pro mě první setkání s autorem a musím říct, že jsem byla spokojená. Tohle není nic s adrenalinovým nábojem, i když jsou v hlavní roli hory, pozor! Jedná se o čtení poklidnějšího rázu, důraz je kladen spíše na jednání a emoce hrdinů.
Štítky knihy
útěk příroda italská literatura spisovatelé psychologické romány hory a pohoří
Autorovy další knížky
| 2017 |  Osm hor |
| 2018 | Divoký kluk |
| 2022 | Vlčí štěstí |
| 2019 |  Nikdy nevystoupat na vrchol |
| 2018 | Sofia vždy chodí v čiernom |
Čisté. Nic zákeřného, vyčítavého, vypočítavého ani beznadějného. A tím je to k dlouhému vydechnutí a zastavení. Cognetti slovy lepí rány a větami kolébá a hojí...
"Nikdo tam nejezdil rád, působila nepřátelsky a zanedbaně a já jsem vrátila do oběhu trochu laskavosti. Poslouchalo se to hezky, ale v jistou chvíli se z toho stala další klec."
"Bylo na nich, aby našli způsob, jak spolu dál být, pokud chtěli."