Vlaštovka v bublině
Markéta Lukášková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/434347/bmid_vlastovka-v-bubline-p8e-434347.png
4
792
792
Píše se rok 2045, Barbora leží v nemocnici a nemoc ji připravuje o poslední vzpomínky na minulost, lásku i rodinu. Důkazem, že skutečně žila, jsou hlavně její děti – nejistý Michal a suverénní Magda, která už stihla rozprodat matčin majetek. Díky novému léku se ale Bára pomalu vrací. Přes dvacet let vzdálené zážitky získávají jasnější kontury a současná Bára stojí před odhalením tajemství rozpadu své životní lásky.... celý text
Přidat komentář
Na další knížku M.L. jsem byla moc zvědavá, ty předešlé jsem přečetla spíše s potěšením. Tuto jsem nedočetla. Částečně za to může moje poslední přečtená kniha (Dallas 63), která byla hodně jinde. Ale je fakt, že i bez tohoto "žánrového skoku" jsem byla rozčarovaná a zklamaná - tak nějak vším.
Vlastovku pridavam na hromadku k Intymne, obe jsou knihy, ke kterym se uz nevratim. Zdlouhave pasaze, zbytecne vysvetlovani a pasaze, ktere na vyvoj události nemely vliv, predvidatelny zaver, casove a skutkove nesrovnalosti deje. To je jen zacatek... Kniha je plytka. Zadnou velkou literaturu necekejte. Nektere pasaze jsem protrpela.
Proc zminka o Barcelone? Snad proto, ze tam autorka parkrat byla?
Nebo... Veta, ze si vsichni porizujeme deti, aby po nas neco zustalo? Ze se VSICHNI bojime smrti? Nevim, kde slecna bere tu jistotu a dovoluje si takto bagatelizovat.
Popisy budoucnosti - uff! Toto jsem rovnou preskakovala. Skryte moralizovani nebo snaha sokovat? Nevim. Prevracela jsem u toho oci a misty mi prislo, ze ctu povidku od zakladky povinneho skolaka.
A asi nejdulezitejsi vec... nevnimam zadny rozdil v charakteristice Bary minule a budouci. Tyto dve zeny deli celych 25 let zivota. Zena ve 28 JE jina a mysli jinak nez zena po padesatce. A ten rozdil mi v knize hodne chybi. Ale chapu to, autorka ve svem veku a pri sve inteligenci neni schopna dostatecne presne vystihnout povahu padesatilete zeny. Stejne jako nedokazala vystihnout tehotnou zenu nebo zenu matku.
Pamatuju si dobu, kdy jsem si Markéty Lukáškové všimla na Facebooku. Bylo to někdy v časech, kdy vedla web Reflexu, přičemž já jsem tenhle týdeník zrovna přestávala číst, protože mě čím dál tím víc s*al. Akorát ta Markéta mi byla něčím sympatická, takže jsem ji začala sledovat. Ale stejně - kdybych si tehdy měla vsadit na to, že tahle odrzlá holka za pár let vydá knihu, co mě posadí na zadek, ze sázky bych rozhodně vycouvala.
Jenže ta odrzlá holka klame tělem. Když jsem pak dočetla její prvotinu Losos v kaluži, sbírala jsem bradu na podlaze. Ohromila mě fantazie, s níž vystavěla prostředí, v němž se odehrává posmrtný život. Panda v nesnázích mi nepřišla špatná, ale nijak zvlášť si mě kolem prstu neomotala. Takže jsem netrpělivě čekala na závěrečný díl téhle volné trilogie. Tak netrpělivě, že jsem si ho objednala v předprodeji s podepsanou záložkou - což dělám jen u opravdových srdcovek. Když Vlaštovka v bublině přišla, četla jsem ji po kouskách, aby mi dýl vydržela.
A mám pocit, že tohle je ještě lepší než Losos. Stejně jako mě bavilo to Markétino nebe, baví mě tady její představa života v roce 2045. Jak bude co fungovat. Příběh, kterému dominuje stará Bárka, je nepředvídatelný, ale uvěřitelný - tzn. kombinace, která na mě vždycky zabere. A jsem ráda, že se obálky a předsádek (miluju předsádky!) tentokrát ujala nová výtvarnice. Posunula je o třídu výš.
No. Poslyšte, pakliže Markéta Lukášková teď píše TAKHLE, tak opravdu doufám, že se toho roku 2045 dožijem. Protože mám takový tušení, že její zralá tvorba bude ryzí zlato.
Když jsem knihu otevřela, byla jsem nadšená. Zajímavé pojetí brzké budoucnosti, věrohodně popsané charaktery postav, prolínání dějů dává smysl bez zbytečného přemýšlení... Ovšem s přibývajícími stranami u mě přibývala i nuda a nezájem. Konec byl v mnoha ohledech předvídatelný, ale byl alespoň příjemně pozitivní.
Ta kniha je dokonalá, lidská. Báře se povedlo dospět ( tak jako se to povede nám všem, i když v to někdy nevěříme), má lásku svého života i děti. Bohužel je taky dost nemocná a bude chvíli trvat než rozplete o co přišla a proč. Děj střídá minulost a ukazuje život Báry v budoucnosti. I když se děj odehrává v letech 2018 až 2046 není to žádná fantasmagorie, i v daleké budoucnosti se očividně budeme zabývat neplánovaným těhotenstvím, ztrátou blízké osoby, žárlivostí a láskou.
Chválím také vizi budoucnosti, i když mě trochu děsí a opět krásnou obálku, hlavně odraz mladé a starší Báry, která má na ciferníku hodinek za pět 12. Což odráží celý děj knihy.
Čtivá kniha, ale tak trochu červená knihovna a ty postavy, to je jak z Hartla. Taky mi přišla zdlouhavá, hlavně ke konci. A na můj vkus příliš moralizování, příliš polopatického vysvětlování. Své čtenáře, tedy asi čtenářky, si kniha určitě najde.
Ze začátku jsem se bála, že se autorka pustila do těžkého kalibru - psát román o budoucnosti. Ale ono to bylo tak krásně propojeno s minulostí a všechno to nakonec do sebe tak zapadalo, že se to krásně četlo. Líbily se mi i autorčiny myšlenky o tom, jak se v této době bude nejspíše komunikovat, jaká bude technika a jakým směrem se to za těch x let asi vyvine. Markétiny knihy čtu od začátku a patří mezi mé oblíbené autorky. Je vidět, že s každou další knihou se vyvíjí. Propojení této knihy s její prvotinou, to už byla jen třešnička na dortu, která mě velmi mile překvapila. Já na autorku nedám dopustit a těším se na další příběhy. :)
Kniha od knihy lepší, klobouk dolů, moc mě to bavilo, kniha nešla vůbec odložit!
Ty vole klobouk dolů! Markéta je s každou další knížkou lepší a lepší, baví mě styl psaní, zápletky i postavy. Rád jsem se dozvěděl, jak to pokračovalo dál s Bárou a Terezou, knížka se četla úplně sama a ke konci to bylo sakra napínavý, že jsem zuřivě otáčel další a další stránky, abych se dozvěděl, jak to celý dopadne. Mega se mi líbila autorčina vize budoucnosti, která dle mýho, nebude tak daleko od pravdy. No uvidíme za 20 let. Rozhodně je to to nejlepší, co Markéta kdy napsal a já se těšim na její další knížku, protože cokoli tahle holka vyplodí, mě baví a ať to bude, co to bude, já to chci číst. Protože je to všechno reálný, postavy jsou normální lidi, ve kterejch se člověk často i najde. Markéta umí humor krásně přenýst na papír, a když jsem četl věci jako "nefouká mu cukr do prdele" nebo, že jedna postava má před krámama pocit, že jí prasknou kozy, rozletěj se po ulici a bradavky se přilepí na výlohu cukrárny, tak to jsem se řezal jak dement dobrejch několik minut.
Přesně takhle si představuju čtivou holčičí knížku - dvě časové linie, kdy "tehdy" je pro nás vlastně teď a to knižní "teď" je v roce 2045 - nikterak daleko, přesto dostatečná doba pro zachycení určitých změn ve společnosti... Témata jsou taky spíš holčičí - láska, manželství, děti, kamarádky, ale i ty těžší jako osamocení, nemoc, problémy v partnerských vztazích... Je toho hodně, ale nebojte se, všechno to dohromady krásně sedí a perfektně se to čte... Co mě ale dostalo asi nejvíc byla přímo hlavní hrdinka s jedním z nejkrásnějších jmen na světě - cynická sarkastická Bára. Žádná hrdinka se samými kladnými vlastnostmi, ale normální ženská - pochybující, občas silně nad věcí, občas dělající chyby, přesto sympaťanda.
Trochu mě ke konci rušilo, že svět je malý a o náhody tu není nouze - obzvlášť u linek, které nikam dál nevedly, přesto tleskám a s radostí se pustím i do dalších knížek od autorky. Tahle totiž byla moje první - sice v ději pár narážek na předchozí příběhy je, ale člověk nemá problém se zorientovat.
A poslední důvod, proč na knížku jen tak nezapomenu - přišla jsem s ní o jedno ze svých čtenářských panenství - byla to moje první přečtená elektronická kniha - no napoprvý to nebylo špatný, asi tomu dám ještě další šanci (přesto tištěná je prostě tištěná :-)
Třetí a jednoznačně můj nejoblíbenejší díl této série :) Dobré propojení všech dějových linií a postav z minulých dílů. Měla jsem radost o kolik se Vlaštovka posunula a že šla o něco víc do hloubky.
V první polovině knihy mi děj přišel místy trochu zdlouhavý, ale zápletka postupně nabírala na zajímavosti. Představy o stavu společnosti budoucnosti byly místy úsměvné a paradoxně nepatřily k mým oblíbeným pasážím.. Asi tak ve 3/4 knihy jsem se začala trochu bát konce, nebyla jsem si úplně jistá jestli míří k happy endu, a tak se mi ulevilo, že jsem po dočtení měla z příběhu hezký pocit.
Markéta při psaní používá hodně hovorovou češtinu, což mi ale ke stylu knížek sedí, přijde mi, že se v tom dost projevuje i autorčina povaha a tak text působí víc přirozeně, asi i díky tomu je pro mě čtení jejích knížek tak relaxační :)
Knížky od Markéty mě prostě baví. V tomhle příběhu se prolínají postavy i z předchozích knih, ale člověk je nemusí předtím nutně číst, i tak pochopí všechny souvislosti. U knížky jsem se pobavila, byla napjatá a na konci i dojatá. A prvky z budoucnosti mě hodně bavily. Za mě 5*/5* a těším se na další autorčinu knihu, snad brzy :)
Vlaštovka se mi moc líbila, je vidět, že knihy této autorky mají vzestupnou tendenci. Četla jsem i Lososa, tam bylo znát, že je to prvotina, místy to bylo takové rozpačité, naivní... Vlaštovka je o několik tříd lepší. Co mi však vadí, je nespisovný jazyk ve vyprávění. Literatura tím ztrácí to, co ji činí "krásnou", tedy kultivace jazyka.
Proto ubírám jednu hvězdičku.
Prozatím nejlepší autorčina kniha se zajímavým konceptem minulosti roku 2019 a budoucnosti. Sice mi některé vykreslení budoucnosti přišlo ujeté, ale kdo ví, co bude za 25 let :-) Co mi však lehce vadilo, bylo, že jsem dokázala dopředu odhadnout vzájemné propojení postav, proto celé čtení nebylo takovou záhadou, jak bych si možná přála. To však nic nemění na skvělé čtivosti knihy a prima oddechovce. Za mě 5*.
Markéta Lukášková zraje jako víno, ale mě baví už od své prvotiny (Losos v kaluži). Vlaštovka na Lososa navazuje, odehrává se v roce 2045, Barbora má dvě děti a spoustu vzpomínek, leč kvůli nemoci v mlze... Kde je Petr, její životní láska? A co s ní udělá nový lék, který prý umí zázraky? Sem tam se v knížce ocitnete v budoucnosti, sem tam zpátky v dnešku, tedy Bářině minulosti. Je to opravdu moc dobře napsaná knížka, s originálním motivem, u které se občas usmějete, někdy fňuknete a často pokývete hlavou, že tohle znáte, takhle se to stalo i vám nebo kámošky vaše sestřenice?
Dle mého názoru nejpovedenější knížka autorky z těch všech (4), které zatím vydala. Naprosto to splnilo moje očekávání. Přirozeně spojila příběhy dvou prvních knih a rozvinula je dalšími generacemi.
Myšlenka blízké budoucnosti a toho, co bude lidí v dané době trápit se mi velmi líbila a přišla mi v mnoha směrech uvěřitelná.
Na počátku knihy, kdy hlavní hrdinka mluví o své babičce jsem se dojala a určitý sentiment se ve mě znovu objevil i během čtení. Na těch 334 stranách jsem se nenudil, občas jsem se dokonce zasmála i nahlas, občas jsem tušila i něco dopředu, ale nemůžu říct, že by příběh sklouznul k určitému klišé.
Kniha se mi velmi líbila, odpovídá tomu i to, že jsem ji měla za 2 dny přečtenou. Nicméně ačkoli se mi spojení tři knih vlastně do jednoho velkého příběhu velmi líbilo, mám strach, že udělat čtvrtou navazující by bylo už moc a tajně doufám, že to autorka neudělá a další kniha bude úplně nový příběh.
Pokud se bude Markéta Lukášková vyvíjet v psaní jako dosud a najde příběh se skvělým potenciálem, tak se můžeme těšit i na ještě lepší knihu, než je tahle Vlaštovka.
Štítky knihy
budoucnost tajemství rodinné vztahy
Autorovy další knížky
| 2017 |  Losos v kaluži |
| 2018 |  Panda v nesnázích |
| 2021 | Majonéza k snídani |
| 2020 | Vlaštovka v bublině |
| 2019 | InTyMně |
Četla jsem všechny knihy od Markéty Lukáškové, ale Vlaštovka v bublině je podle mého názoru její nepovedené dílo. Markéto, sci-fi prostě NE, to Vám opravdu nejde!!! Představy o životě za cca 25 let na mne působily velmi dětinsky až směšně. Celkově mi přijde, že příběh v různých, od sebe velmi vzdálených časových osách, autorce moc nevychází. Typy hlavních postav i jejich jména se již v několika knihách opakují. Asi by to chtělo chvilku pauzu anebo načerpat novou inspiraci. Jinak upoutávka na Barcelonu mi v knize vůbec nevadila, právě naopak, mám ji ráda stejně jako Lukášková.