Vítězové
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532626/bmid_vitezove-65d5e618a14e6.png
5
503
503
Medvědín / Medveďovce série
< 3. díl
Medvědín #3 Závěrečný díl trilogie z hokejového městečka Medvědín Po tragických událostech, o kterých nikdo nechce mluvit, udělala medvědínská komunita to, co vždycky – všichni sklonili hlavy a pokusili se jít dál. Po dvou letech se dokonce zdá, že se městu podařilo zacelit dávné rány. U jezera vyrostlo nové hokejové kluziště, Maya Anderssonová a Benji Ovich se vracejí domů a jejich shledání se starými známými je plné radosti a optimismu. Jenže pod povrchem se pořád skrývá něco, co Medvědínu brání posunout se dál. Někdejší rivalita se sousedním Hedem nikam nezmizela, a i když se dříve dařilo spory mezi městečky vyřešit v hokejových kláních, nyní se blíží cosi zlověstného. Napětí mezi komunitami roste a je jen otázkou času, kdy násilí přeroste úměrnou mez. Kdy nenávist vzburcuje k činu. A kdy někdo popadne zbraň a zamíří s ní ke stadionu... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2023
,
OneHotBook
Originální název:
Vinnarna , 2021
Interpreti: Pavel Soukup
více info...
Přidat komentář
Backmana mám ráda, ale přijde mi, že touhle sérií ztratil momentum. Bohužel se tady sešlo příliš elementů, které mi při čtení vadí: počínaje autorovým sebevykradačským grafomanstvím, kdy by minimálně prvních 200 stran zasloužilo pořádně proškrtat, přes šablonovité zobrazování žen, především matek, po neustálé podsouvání spoilerů věcí budoucích. Jak mám být napjatá, když celou dobu vím, jak to skončí, kdo a co jak udělá? K čemu to je? Celé to wow kolem jeho knih tady tak nějak splasklo a zůstala spíš pachuť. Škoda, škoda.
Specifický styl psaní Fredrika Backmana mi přijde důvěrně známý. Mám ráda jeho moudra, tady osvětlující každý jednotlivý krok medvědínských a hedských postav, i když tentokrát mi chvílemi evokovala pohádky ovčí babičky. I emoce balancující na hraně patosu nicméně chápu jako známý backmanovský kolorit. Pro to všechno přece čtu Backmana… Vítězové, na rozdíl od My proti vám, je pak kniha o návratech, setkávání, o naději. Ideová a citová vyhraněnost proti sobě stojících hokejových klubů a měst Medvědína a Hedu, postoupila do závěrečné fáze, drama vrcholí a přichází katarze... Jakkoli to tak zprvu nevypadá, z mého pohledu v této poslední části Backman nakonec zvedl nohu z plynu, a i věci z podstaty zlé, jako neúspěch a smrt, dokáže autor zúročit a přetavit v dobro, nebo aspoň jeho nástin. V každém případě vše v hokejovém městečku Medvědíně má svou příčinu i následek, to dobré i to zlé.
Doporuciji k precteni. Za me je to skvela kniha, ktera vas vtahne do deje a udrzi vasi pozornost, i kdyz ma mnoho stranek . Na konci si radeji vemte kapesnik do kapsy - bude potreba. Ja ji docitala na lavicce v parku a kolemjdouci se divali dost zmatene, kdyz me videli plakat nad knihou (asi se to moc casto nedeje).
Myslim, ze se zase vratim k prvnimu dilu a dam si to cele jeste jednou :-)
Přelouskala jsem knihu pěkně rychle, zažila jsem všechny pocity a moc se mi líbila. Prostě někdy má mít kniha více stran, aby příběh dával smysl a chytnul na srdce. Na autorův styl psaní jsem si už asi zvykla a už mě tak “nedostával, přitom byl pořád skvělý. A kdybych měla hodnotit zpětně - 1. díl Medvědím 85 %, 2. díl My proti Vám 95 % a 3. díl Vítězové 80 %. Aspoň dle mých pocitů. Budu vyhlížet, co autor napíše dál, této trilogii tleskám.
Naprosto souhlasím s komentářem Pernice níže. Pro mě byla taktéž první polovina zdlouhavá, opakování předešlého, zato druhá polovina knihy mě opět "chytla", "bydlela" jsem v Medvědíně a prožívala vše s ostatními. Budou mi chybět... Backman prostě umí a já se musím porozhlédnout po jeho dalších knihách.
Tak jak me první dil nadchnul, druhy absolutně odzbrojil, tak trati dil me asi pekelný zklamal. Látka byla holt vysoko posazena.
Za mě nejslabší z celé trilogie, myslím, že zkrácení o polovinu by tomu prospělo. Místy se mi už styl Backamanova stylu psaní zajídal.
Nestydím se o sobě napsat, že jsem fanynkou Backmanova stylu psaní. Miluju, jak miluje své postavy, stejně tak jako jeho empatii a cit, se kterým o nich píše.
Na začátku závěrečného dílu trilogie jsem byla ovšem trochu otrávená omíláním téhož (vztah Miry a Petera, snaha o navedení čtenáře k jistému očekávání, které se vyvine "překvapivým" směrem). Nicméně jak se příběh a s ním i postavy posouvaly dál, opět jsem tomu podlehla. Naše knihkupkyně o Backmanovi říká, že je "sladkobolnej" - no, je. Backman ve svých textech nešetří emocemi, tady tryskají doslova z každé stránky... A proti tomu já vůbec nejsem imunní, takže poslední stránky jsem dočítala s orosenejma očima.
Vítězové jsou příběh města, kde i ta zdánlivě nejobyčejnější figurka má svůj příběh, a ten příběh je stejně hodnotným dílkem medvědínského univerza. Trilogie se uzavřela. Bude se mi hodně stýskat.
Miluji celou serii, autor mi touto knihou zlomil srdce. Za mě jedna z nejlepších serií, které jsem kdy četla, moc doporučuji.
Za těch několik večerů a cestu vlakem skrz republiku ve společnosti všech z Medvědína i Hedu nejde dát míň než 5 hvězd. Můžeme polemizovat o délce, opakování již vysloveného, ale bylo to prostě tak plné emocí a naprosto úžasných postřehů ze života, že vše navíc je prominuto a jen nerada se se všemi lidmi z lesa loučím. Kdybych byla spisovatelkou, chtěla bych umět psát jako pan Backman
(SPOILER)
"Zlu se nedá vzdorovat. To je na světě, který jsme vybudovali, ze všeho nejnesnesitelnější. Zlo se nedá vymýtit, nedá se zamknout, čím víc se uchylejeme k násilí, tím neodbytněji se line podá dveřmi a klíčovými dírkami. Nikdy nezmizí, protože roste v nás..."
Po třetí do Medvědína a Hedu. Děj knihy se odehrává dva roky po událostech, o kterých nám vyprávěl díl druhý, My proti vám, během deseti dnů na začátku hokejové sezóny.
Ničivá vichřice, která se prořítí lesními městečky za sebou nenechá jenom vyvrácené stromy a poničené domy, ale převrátí i osudy obyvatel.
Ústředním motivem je stínový, paralelní příběh jedné rodiny, která prožila to samé jako Anderssonovi v prvním dílu.
Musím přiznat, že jsem knihu ani nechtěla hodnotit. Prvními 200 stranami jsem se musela doslova pokousat. Pak dostával příběh spád a posledních asi 150 stran bylo krásných, strašlivých a dojemných a bohužel musím napsat, že po 21. prosinci minulého roku i děsivě aktuálních.
Osobně se domnívám, že rozsah románu byl spíše na škodu.
Návrat do Medvědína po dvoch rokoch. Ako žijú ľudia v mestečku? Priniesli predchádzajúce udalosti niečo pozitívne? Ako sa ich osudy vyvíjajú? Knižka priniesla veľa odpovedí. Znova mrazivé čítanie o pocitoch, emóciách, pohnútkach ľudí. Backman to naozaj vie. Teším sa na ďalšie knihy.
Jedná z nejlepších knih a sérií, které jsem kdy četla. I když podle popisu knihy dopředu víte, že to pro někoho nedopadne dobře, emočně mě to rozsekalo.. Backman je prostě machr. Klobouk dolů.
Závěr trilogie - smutná pohádka o lásce, přátelství, nenávisti ...........jedním slovem o životě. Vše je na poslední stránce. Ale je tam naděje v životech dalších generací. Ne lehkém, každý si vše musí vybojovat sám. Je dobré mít lidi, o které se můžete opřít.
Pokud jste četli první dva díly, přečtěte si i ten třetí.
Wau, podařilo se mi přečíst napřed třetí díl a to jen díky čtenářské vyzve a nelituji.
Na předešlé díly tenhle poslední nemá. Zbytečně dlouhé, příliš obsáhlé, a ačkoliv mám Backmanovo filozofování v jeho knihách ráda, zde mi toho přišlo někdy až příliš. Mám z toho rozporuplné pocity. Bylo to čtivé, ale přesto jsem musela párkrát knihu odložit, jak se děj natahoval.
Doufám, že je to skutečně poslední díl a že Medvědín opustíme a nevrátíme se do něj v nějakém volném pokračování. Preferuji totiž autorovo filozofování a nadhledu, které nám předvedl třeba u Oveho, nebo v Úzkostech.
Tak toto bolo perfektné zakončenie tejto hokejovej trilógie. Zo začiatku sa mi to zdalo náročné - pomaly každá stránka iba o hokeji, vracať sa späť k postavám z prvých dvoch kníh, ale postupne si ma to získalo. A tak hodnotím plným počtom hviezd. Ten záverečný zvrat bol silný. Číta sa to výborne, človek sa až vcíti do jednotlivých postáv.
Som rád že som si mohol prečítať túto knihu a odporúčam každému.
Já nevím jak to ten Backman dělá, ale UMÍ! To byla tak pěkná pohádka! Prožila jsem s Medvědínem i Hedem několik životů. Kniha se nedala odložit - chvílemi jsem se smála nahlas, pak strachy nemohl člověk ani dýchat a o takové masáži srdce se vám ani nesnilo . Jdu hledat na HBO..
Štítky knihy
švédská literatura znásilnění mezilidské vztahy lední hokej severská literatura švédské romány
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Byla jsem upřímně překvapená, když jsem zjistila, že vyjde 3. díl Medvědína. Druhý díl měl sice otevřený konec, některé příběhy však autor uzavřel tím, že nám dovolil nahlédnout do budoucnosti, jiné příběhy by si právě ten otevřený konec a naději zasloužily, snad ani nebylo třeba je uzavírat. Před otevřením knihy jsem si znovu připomněla předchozí díly, abych se znovu ocitla v Medvědíně a znovu se vcítila do všech postav. Tenhle díl byl podle mě, a nerada to píšu, nejslabší. Dlouho jsem se nemohla začíst a přišlo mi, že autor rozepsal příliš mnoho příběhů, zaměřil se na příliš mnoho postav. Ale nechci, aby můj komentář vyzněl negativně. Druhou půlku knihy jsem přečetla snad najednou, přestože jsem tušila, co se stane, doufala jsem, že jsem si náznaky jen špatně vyložila. Postavy jsem milovala úplně stejně, chápala jsem je, často jsem jim ale taky nadávala a vím, že na ten jeden přátelský hokejový zápas budu dlouho vzpomínat, protože tam byli tak šťastní.