Vilém II.

03.09.2023

Životopisy Emila Ludwiga byly kdysi velmi velmi slavné. Leč velmi specifický styl, s nímž jsou psány, rozhodně nemusí sednout každému. Na straně jedné se nejedná o klasickou vědeckou monografii, na jakou jsme zvyklí ze současné produkce - se seznamem použité literatury a stovkami odkazů. (A připusťme, že začasté takové životopisy bývají proklatě nudné). Na straně druhé to není beletrie a už vůbec ne fiktivní memoáry, jak zcela chybně naznačuje anotace knihy. Ludwigovy životopisy jsou něčím mezi přísně vědeckým textem a krásnou prózou. Zvláště v případě této konkrétní knihy však netřeba zapomínat, že autor píše de facto o svém současníku a o své době - opíraje se přitom nejen o množství zveřejněných memoárů, korespondence a dokumentů, které se objevily po skončení "Velké války", ale i o vlastní zkušenosti, načerpané během vlastní novinářské činnosti (během války byl mj. korespondentem listu Berliner Taggblat ve Vídni).

Viz ochutnávka stylu (jedná se o návštěvu anglického panovníka v Německu, v r. 1908. (Připomeňme přitom, že všichni tito potentáti byli vesměs příbuznými sešvagřenými "do řady kolen", což jim ani v nejmenším nezabránilo jen o pár let později hnát miliony svých "věrných poddaných" na jatka).

"Když se na anhaltském nádraží objali strýc a synovec, byl to dvojnásobný polibek Jidášův. Anglický královský pár po dlouholetém odříkání přece jenom konečně přišel do Berlína, ale nepřízeň a chlad nakazily počasí i koně: uvítání ani vjezd nebyly jak se sluší a patří, koně se plašili, strážníci, ba i poddaní směli na některých místech vůz tlačiti, až obě korunované dámy před zbrojnicí vystoupily; studený a sychravý déšť zkalil náladu příbuzných, na anglickém velvyslanectví byl král poděšen srdečním záchvatem. Nicméně se ujišťovali city vzájemné lásky. Politická zábava započala, podle dopisu císařova Bülowovi, až "v posledních minutách před odjezdem, a v ní se císař opětně schoval za zákonnou předlohu, který prý je nezměnitelna: "It will be adhered to and exactly carried out without any restrictions". To bylo vše, to jest: bylo to otevřené odmítnutí jakéhokoli dorozumění." (s. 342)