Ve jménu zítřka
Thomas Blanc
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/414428/bmid_ve-jmenu-zitrka-IRW-414428.jpg
4
30
15
Cesta na líbánky, která sotva začala, se změnila na noční můru bez konce a na boj o přežití. Velmi emotivní, syrový, upřímný a přitom velmi čtivý – takový je román Ve jménu zítřka Thomase Blanca. Příběh Alana, který utíká před nepojmenovaným nepřítelem, Vás k sobě připoutá a pustí až dlouho po dočtení. „Ve jménu zítřka” je kniha o síle lidského ducha, o pudu sebezáchovy, o touze přežít a také o tom, že člověk ve skutečnosti zvládne mnohem víc, než si myslí. Vždy, když máte pocit, že jste u konce s dechem, stačí zvednout hlavu, rozhlédnout se a vyrazit kupředu. Tak jako hlavní hrdina tohoto příběhu. Mladý muž, který měl všechno, o čem kdy snil…. a během několika minut to ztratil. Teď je sám v nehostinné krajině a touží dostat se domů. Ale existuje vůbec ještě nějaké doma?... celý text
Přidat komentář
Tato kniha mě příjemně překvapila. Jedná se o postapokalyptický román (sci-fi), jehož děj je umístěn do Itálie, Rakouska a Česka. Kniha má 3 části. Knihu jsem dostal darem, knihu jsem si vybral sám a učinil jsem správné rozhodnutí. Do knihy jsem se začetl a bavila mě. Jedná se o autorovu prvotinu.
Podle názvu autora bychom mohli usuzovat, že se jedná o zahraničního spisovatele, ale jedná se o Čecha. Zaujala mě anotace knihy a také následující autorova slova: „Jedno vám povím. Ztráta času je řídit se názory těch, kteří ve vás nevěří. Pokud něco opravdu chcete a věříte, že to dokážete, nikdo nemá právo vám v tom bránit.“
Popravdě řečeno jsem knihu neviděl nikde na sociálních sítích, což je škoda, protože kniha byla zajímavá a na zamyšlení. V závěru knihy se nachází QR kód, po jehož naskenování se objeví informace, že se připravuje pokračování knihy s názvem ÚSVIT TEMNÉ NOCI, ale patrně z pokračování knihy sešlo, protože jsem knihu nikde nenalezl. Kniha VE JMÉNU ZÍTŘKA vyšla v roce 2019 v malém nakladatelství KNIHA.JE.
Kniha byla čtivá, upozorňuje na to, jak se člověk chová k přírodě a životnímu prostředí a souhlasím s tvrzením v anotaci, že je uvěřitelná, dokonale vymyšlená a plná životní inspirace. Některé scény se nepochybně nebudou líbit milovníkům koček a psů, z druhého hlediska jsou popisované situace reálné. Po celou dobu jsem si říkal, co se mohlo stát, že došlo k tak obrovské tragédii a jak příběh celkově skončí. Autor to vymyslel skvěle. S některými názory by šlo polemizovat, ale celkově vzato jsou to objektivní názory.
Určitě by bylo zajímavé přečíst si pokračování této knihy, otázkou však zůstává, jestli někdy vyjde pokračování. Určitě bych si pokračování knihy s chutí přečetl a myslím si, že pokud se čtenářům líbila kniha VE JMÉNU ZÍTŘKA, určitě by rovněž sáhli po pokračování. Kniha si podle mě rozhodně zaslouží vyšší hodnocení, než je současné. :)
V knize jsem někdy našel malá písmena na počátku věty, jinak jsem nenašel žádné další nedostatky v textu.
Kniha má pěkný přebal a je opatřena černobílými ilustracemi Mirka Vojáčka.
Citát:
Spánek je krátká propustka na svobodu.
Se sci-fi jsem začala kdysi dávno s Malevilem, který jsem ale nedočetla, a skončila s Neffovou Tmou. Tehdy jsem si řekla, že už nikdy víc. Tuhle knížku jsem dostala a doporučení znělo: "Já taky sci-vi nečtu, ale tohle je super." Musím říct, že mě knížka opravdu vtáhla, první část jsem doslova zhltla. Ano, profesní deformace mi místy kazila dojem určitými nedostatky, ale snažila jsem se nad ně přenést. Jen jsem ke konci první části měla občas borčus v prolínajících se dvou rovinách a vždycky jsem musela přemýšlet, kde právě jsem.
Druhá část už nebyla tak "vcucávací", protože kromě nových postav na scéně a lehce se měnící situaci pořád nenabízela nic moc nového a odlišného - už to prostě chtělo posunout k nějakému rozřešení, ale pořád katarze... Časem se začaly opakující se myšlenky a úvahy postav opakovat. Nenudilo to, ale zpomalovalo. Jen od těch snů, vizí či co to bylo, když byl hrdina v agónii, jsem očekávala, že nějakým způsobem budou provázané s dalším dějem. Byl to příslib. Ale nakonec šlo opravdu jen o sny, noční můry, nic víc.
Třetí část konečně nabízela rozuzlení, jenže to opět vtáhlo v prvních dvou kapitolách, a pak to zase ustrnulo na rozhodování hlavního hrdiny, co dál. Další děj a finále bylo lehce odhadnutelné, konec snad až příliš patetický...
Ale celkem vzato to fakt není špatná kniha. Proto dávám 4*, byť to je u mě hodnocení opravdu dobrých knih, jen těm opravdu pro mě strhujícím knihám dávám 5*. Ale kdybych dala tři, uškodila bych jí. Pokud je to autorův debut, tak dobrý, ale u pokračování bych ráda viděla posun. Přeji mu hodně štěstí! :-)
Ve jménu zítřka se může jevit jako obyčejné postapo scifi, ve skutečnosti v sobě však ukrývá mnohem víc.
V knize se střídají dvě časové linky-první začíná odjezdem manželů Alana a Sáry na líbanky, vypráví o jejich minulosti. Druhá časová linka se odehrává dva roky poté, kdy Alan, po invazi neznámých nepřátel putuje zemí s jediným cílem-dostat se domů. Podstupuje každodenní boj o přežití, bojuje s hladem, žízní, zimou a snaží se vyhnout nepříteli, který ho může každou chvíli objevit a zabít. Jsou dny, kdy by se nejraději vzdal, ale protože má cíl, kterého chce dosáhnout, vytrvává a přes všechna úskalí pokračuje dál. Protože člověk, který má cíl, kterému věří, dokáže vše, aby k němu dospěl.
Ve jménu zítřka poukazuje na to, v jak špatném stavu je kvůli lidem naše planeta. Vede čtenáře k zamyšlení, jak každodenní činnosti planetu ničí, a že i malý krok zlepšení ji může pomoci a tím i nám může pomoci k lepšímu životu. Vede k zamyšlení nad zbytečným plýtváním, nad nadbytkem odpadu.
Styl psaní mi chvílemi přišel jako když se autor snaží co nejvíce rozvíjet věty, trochu jako když žáci ve škole píší sloh, ale moc neví, jak na to. S přibývajícími stránkami jsem však měla pocit, že se psaní zlepšuje a působilo na mě přirozeněji. Celkově by se na knize dalo ještě zapracovat, ale autor má dobrý potenciál a ráda si přečtu I další knihy, které Thomas Blanc napíše.
Nejsem odborník na literaturu ale kniha je za mě dobrá.. Vytáhla mě do děje a bylo to umocněno tím že vím místa děje jsou mi známá... V některých případech jsem se viděl jako Alan i když ne ve všem s ním souhlasím... Doporučuji
Jedná z nejlepších knih, co jsem četla. Doporučil mi ji můj bráška se švagrovou s tím, že "to si musíš přečíst!" a upřímně, když jsem zjistila, že je to kniha z post-apo rodiny, tak jsem měla trošku obavy. Úplně takovým knihám neholduji, ale jako vášnivý čtenář jsem byla samozřejmě zvědavá. O to víc, když je autor kamarád mého bráchy! A teda bylo to pro mě velké překvapení!
Už od prvních řádků je čtenář šíleně zvědavý, jak to dopadne. U spousty knih je začátek pozvolný, někdy až nudný. Tahle vás chytne už od začátku a nepustí, dokud se nedozvíte, co se stane s vaším hrdinou. Na konci jste samozřejmě zklamáni, protože příběh už skončil a s ním i to napětí, které se po celou dobu zvyšuje a neklesá.
Je to báječná kniha se smyšleným příběhem, ale obrovskou spoustou reálných a aktuálních myšlenek a mouder. Naprosto nevtíravym a nenásilným způsobem dokáže přinutit čtenáře, aby se zamyslel i nad svým skutečným životem, což je parádní a podle mě často daleko účinnější než kdejaké veřejné a hromadné projevy nesouhlasu.
Autor taky naprosto geniálně zvolil rozložení příběhu. Není úplně jednoduché střídat současnost a retrospekci tak, aby se čtenář nezamotal, a zároveň aby příběh zůstal dynamický. Zvládl to ale báječně. Čtenář se ani chvilku nenudí. Nejsou tam zbytečná slova, zdlouhavé popisy ani nesmyslné a nereálné dialogy. Člověk se s postavami dokáže dokonale ztotožnit a chápe jejich myšlení.
Knížka má zkrátka naprosto všechno, co by měla mít. Je to skvělá směs napětí, akce, silných myšlenek i uvolněného sarkastického humoru. Nechybí ani trošinka té romantiky. Vážně asi jeden z nejlepších příběhů, které jsem kdy četla.
Jen tak dál!
„Samota dokáže s lidskou myslí různé věci. Většinou nutí myšlenky točit se v kruzích. Ty samé nápady, ty samé strasti, strachy a naděje. Neustále dokola. To, co je v jednu chvíli směšná myšlenka, může za pár týdnů v hlavě bez cizího názoru, vykvést v paranoidní realitu.“
Konec světa je téma, kterým se lidé zabývají už od nepaměti. Vlastně asi už od té doby, kdy jsme si uvědomili, že jsme smrtelné bytosti, v tu chvíli nás totiž začaly trápit představy o konci – světa, nebo civilizace. Takže lze s přehledem říct, že se jedná o téma veskrze populární :-).
Patřím mezi pravidelné čtenáře post-apo i sci-fi, mám tak celkem s čím srovnávat a Thomas Blanc se svou prvotinou z toho vůbec nevyšel špatně. Majíc totiž v rukou prvotinu od neznámého autora, dalo se očekávat ledasco, ale nebojte se, žádný „průšvih“ se nekonal :-), vlatně docela milé překvapení, a to hned, jak jsem vzala knížku do ruky, její přebal je totiž příjemně sametový a navíc upoutá pěknou ilustrací, tak nějak celkově mě knížka zaujala svou grafickou úpravou, první z *, které uděluji, je tedy rozhodně za ní, věřím ale, že ani obsahem nebudete zklamaní.
Anotace slibuje zajímavý námět a nové, neotřelé, či šokující pojetí tématu. Tak přiznávám, šok se úplně nekonal, ovšem ani žádné zklamání. Vlastně jsem byla docela spokojená, a to není málo, obzvlášť u prvotiny.
Autor měl příběh dobře promyšlený, a to až do detailů, děj byl plynulý, s víceméně vhodným střídáním napětí a popisných částí objasňujících události. Nejvíc mě asi zaujala právě skladba textu, kdy k objasňování TOHO (příčin a následků) dochází retrospektivně, postupně během příběhu a graduje s jeho závěrem – jednoznačné plus a jasné celkové 3* mého hodnocení :-).
Škoda těch dvou, které jsem musela z hodnocení odebrat, byly to vlastně detaily, které rozhodly, jenže myslím, že docela důležité, protože právě ty dělají příběh výrazně nadprůměrným čtením.
Pro autora je to těžké, má v hlavě námět, promýšlí strukturu a formu textu, a především, chce vyprávět, takže to jsou právě detaily, které mu, ve vyprávěcím zápalu, můžou proklouznout mezi prsty, problém je, že právě ty pak tvoří text plynulý, a způsobují „komfortní“ čtení.
Slabinou téhle knížky je tedy podle mě její korektura, jsem přesvědčená, že téhle knížce by strašně moc pomohla daleko pečlivější. Protože je to právě korektor, který by mohl autora upozornit, třeba na to, že popisy jsou místy zdlouhavé, občas zbytečně podrobné, zabíhající do zbytečných detailů, na začátku knihy až kýčovitě jednoduché, a které, jak psali někteří čtenáři, ve výsledku nudí, odpoutávají od děje. A nebo na to, že dialogy, jsou, právě naopak, místy uspěchané, nedořečené a useknuté, často v místech, kde by se čtenář možná rád dozvěděl trochu víc, právě v dialogu je možná nejsnazší připoutat čtenáře k ději, a to se ne vždy úplně dařilo. Vesměs se jedná o záležitosti, které „praští do očí“ až během četby, a na které mohl autora někdo při prvotním čtení upozornit, a možná mu taky říct, aby ještě trochu promyslel užití jazyka, totiž celkem nápadně (a za mě ne úplně vhodně) se míchá spisovná mluva s nespisovnou, s občasnými pokusy o akčnější, a tedy drsnější řeč, a pak jednoduchost až prostota s celkem zajímavými psychologickými či filozofickými vhledy, a to nepůsobí moc věrohodně (viz. komentáře níže), spíš to „bije do očí“. Za sebe bych hlasovala pro to držet se spíš, vzhledem k žánru a pak kvůli větší věrohodnosti příběhu, té nespisovné mluvy, přeci jen, když je všechno na draka, očekáváte od hrdiny asi trochu drsnější vyjadřovací prostředky, alespoň já bych je určitě použila :-), a informace /zvlášť ty banálně jednoduché/ trochu protřídit.
Co mi naopak připadalo v pohodě a celkem věrohodné byly vnitřní myšlenkové pochody hlavního hrdiny, protože, aby to nevyznělo špatně, tahle kniha si příliš velkou kritiku nezaslouží, spíš naopak, možná bych s autorem trochu polemizovala, taky o jeho představě průběhu apokalypsy, jsem ovšem přesvědčená, že by se jednalo o konstruktivní dialog, tudíž to považuji spíš za plus téhle knihy, vyvolává totiž ve čtenáři jednoznačně spoustu otázek, nutí zamýšlet se, a to mě na ní nejvíc bavilo.
Jednoznačně kladné body si pak u mě získala i za své ekologické poselství a v tomto duchu budoucí vizi, v tomhle směru, můžu jen říct: „jedeme s autorem na stejné vlně“ :-).
„Nikdo z nás neví, do jaké doby a prostředí další generace vyroste. Vypadá to, že se budou mít skvěle, jenže … nakonec se najde někdo, kdo to bude chtít změnit. Vždycky se někdo takovej najde, a pak to může chytit spád, že budou všichni zírat. Doufám ale, že u toho já už nebudu.“
Jak ohodnotit knihu, která k vám zčásti promlouvá tak, že ji nemůžete odložit, a vzápětí ji máte chuť zahodit do kontejneru na tříděný odpad (obrazně řečeno, do koše bych nevyhodila ani Timura a jeho partu)...
!!!POZOR!!! SPOILERY
Myšlenky o lidstvu a ekologii střídají kýčovité scény, zajímavé putování a boj o život hlavního superhrdiny (který za celou tu dlouhou ubíjející dobu neztratí smysl pro humor, sarkasmus a záchranářské sklony) je nahrazeno fantasy/sci-fi příhodami s robotickými ufony a ty jsou zakončeny romantickým zplozením potomka do nového ideálního světa s krásnou, štíhlou, rozumnou zrzkou (jedinou ženou, kterou na své dvouleté cestě za přežitím potkal - toť šťastlivec).
Je fakt, že tohle není můj oblíbený literární žánr a nikdy asi nebude. Před čtením jsem opravdu netušila, do čeho jdu.
Některé myšlenky jsou opravdu zajímavé, ale to zabalení do akčního líbivého obalu a jednoduchý styl mi nesedí. Na druhou stranu si říkám, jestli to není záměr autora přiblížit tak důležité otázky širšímu literárnímu publiku... ?
Tuto knihu mi doporučil kamarád s tím, ze neco takového na České scéně ještě nebylo.. Nechtěl ale prozradit, o co vůbec jde.. Tak jsem nelenila a protoze jsem, jako každá žena zvědavá (holky nezlobte se) pustila se do čtení. Kniha mne osobně v podstatě dostala! Kdyz autor trpěl, trpěla jsem taky, kdyz měl radost, usmivala jsem se.. Jediné, co me opravdu naštvalo, ze jsem se nedozvedela, co přesně se stalo Codym.. Cela kniha me opravdu bavila, ale za me byla nejlepší část první. Navic velmi oceňuji lehce sarkastický humor, neboť to je mé gusto. A hlavně klobouk dolů autorovi, ze se nebál do knihy "zatahnout" dost ozehave a populárně nepopulární téma.. Tesim se na pokračování, které ma pry vyjít, jsem hodně zvědavá, kam se bude lidstvo dal ubírat. 88%
Bohužel nemůžu se připojit k všeobecnému nadšení. Můj šálek kávy to nebyl. Převážně mě kniha nebavila. Na konci se to trochu rozběhlo. To ano , ale nic moc převratného. Navíc celá kniha na mě působí dost prvoplánově. Pokud můžu shoduji se se zápory komentáře přede mnou, ale vyjmenované klady bych za sebe považovala opět spíše za zápory. Jediný pozitivní je námět, ta myšlenka je fajn, i když... Zpracování mě, ale nebavilo. Celkem nic převratného, nic co by tu už nebylo. Tři hvězdičky se zavřenýma očima.
Citát: Poprava je poprava. O tom lidstvo ví svoje. - To mluví za vše, obzvlášť když jsem hned po této knize četla knihu o Osvětimi, něco mi přišlo velmi podobné...
Truchlení má smysl,
jenom když vede ke klidu.
Netrap se věcmi, které nezměníš.
Mysli na budoucnost.
Mysli na mě...
Vždy, když začnu číst nějakou prvotinu, mám obavy. Spisovatele neznám, nemám ponětí, co od něj mohu očekávat a tak toho ani raději moc neočekávám. Ne jinak na tom je Thomas Blanc. Hned v první kapitole mě zatrnulo. Začalo to jako „skoro“ červená knihovna. Druhá kapitola, to už bylo maso. Možná by bylo dobré pro lepší efekt začít obráceně. Nejdřív druhou kapitolou a pak první. Ono mě to totiž trochu odradilo a obavy narostly. Začátek příběhu je velmi důležitý. Naštěstí se to pak rozjelo...vlastně rozešlo, protože příběh je převážně o chůzi.
Citát: Dřív jsem lovil jídlo tak z pultu v supermarketu, dneska by se mi hodily schopnosti neandrtálce.
Kniha je rozdělena na tři části.
Část první je vlastně příběh muže, jenž po nenadálém smrtícím útoku na lidi, putuje z Itálie do Čech. Pěšky. S hlavním hrdinou, Alanem, se seznamujeme někdy v druhém roce putování a hlavně ho poznáváme z flashbacků z doby před útokem.
Část druhá je spíše o nesnázích při putování. Je to celkem nevýrazná část pojednávající spíše o jídle, pití, shánění jídla, shánění pití, jídle, pití atd...
Malá ochutnávka:
Tohle je jako začátek nějaké klasické vyvražďovačky. Nejdřív pohoda, normální den, cesta na líbánky, hlavní aktéři šťastní, aby se nakonec všechno obrátilo v pořádnej průšvih.
Část třetí je vyvrcholení. Vysvětlení. A hlavně je to o rozhodování. Zdůvodnění, proč se to všechno stalo mě roztleskalo. Jak by řekla jedna místní uživatelka, (z Mostu) po vyslovení tohoto názoru se ocitneš na černé listině. A já musel zatleskat panu spisovateli, že tuhle myšlenku použil a dovedl jí do konce. Co mě naopak hodně zklamalo, bylo rozhodnutí hlavního hrdiny Alana. Kdyby mu pan spisovatel vnuknul opak a donutil ho k jinému konci, dal bych čtyři hvězdy. A ještě je tam jedna situace ke konci příběhu, tu kdyby pan spisovatel dovedl do "ironičtějšího" konce, dal bych 100% Takto to zůstává na 60%
Citát: Rozhodla jsem se netrápit minulostí. Tu nezměním, ale budoucnost ano, a konečně před sebou nějakou vidím.
Sečteno podtrženo;
Zápory - moc chození a nudné části seznamů nalezeného jídla, které se dost často opakují. Jednotvárnost bez přidaného napětí a akce. Skoro absence humoru a zbytečný sarkazmus na konci příběhu. Alanova nevyrovnanost v úsudku a měnění názorů.
Klady – Krvavé scény na počátku příběhu, návod, jak přežít, nebo se o to alespoň snažit, finální vysvětlení události, částečně i pointa samotná a v neposlední řadě i rychlost se kterou se příběh čte, protože nevyžaduje zbytečné přemýšlení (pozdrav pro uživatelku Klary471)
Citát: Poprava je poprava. O tom lidstvo ví svoje.
Úžasná kniha, která vás vtáhne do děje a nutí vás ji přečíst jedním dechem ! Ale co je nejdůležitější a co asi i autor zamýšlel, zamyslet se nejen nad tímto příběhem a také nad způsobem svého života.....
Juhuu, tak tohle je bozi vec. Zhltnete jednim dechem, ale tu naprosto neopakovatelnou pointu si budete pamatovat nadosmrti. Velikanska zabava propletena s hlubokymi myslenkami. Malokdy se setkate s tak zajimavou kombinaci. P.S. pred otevrenim knizky radim obstarat zasobu red bullu ????
Je to knížka, co ti nedovolí ji odložit, protože chceš vědět, jak to dopadne. Je napsána lidsky a jednoduše a přesto s přesahem, který tě bude nutit se zamyslet.
Ve jménu zítřkaKniha Ve jménu zítřka je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 38x |
| Čtenářské výzvě | 5x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 10x |
| Chystám se číst | 23x |
| Chci si koupit | 6x |
| dalších seznamech | 1x |
Kniha, kterou mi doporučila švagrová. A jsem fakt vděčná, že mi tahle kniha neutekla.
To je tak strašně moc děsivé čtení! Přijde mi , jako by autor naprosto vystihnul dnešní dobu, kdy je svet uspechany. Lidé si ničí přírodu. A vývojem jsme tsk dopředu, že to planeta nezvládá. A přesně o tomhle i kniha je. Ne jen, že je kniha velmi poutavě napsaná, ale po celou dobu čtení mi běhal mráz po zádech. A víte co? Nakonec se mi líbil i ten konec, i když byl trošku přitažený za vlasy. Ale co my víme, co se kde ještě skrývá...