Valkýry
Paulo Coelho
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/46341/bmid_valkyry-SV3-46341.jpg
3
472
52
První české vydání dnes už klasického románu Paula Coelha (napsaného roku 1992). Jde o autobiografický a zároveň široce platný příběh dvou povahově odlišných partnerů, jejichž manželství hrozí rozpad. Oba si během čtyřicetidenního pobytu v Mohavské poušti v roce 1988 uvědomují své nejvnitřnější konflikty a obstojí ve zkoušce při setkání se skupinou bojovných Valkýr hlásajících příchod doby velkých proměn. Paulo má splnit další úkol, zadaný Mistrem, známým už z Mágova deníku, aby byla zlomena kletba Paulovy dřívější zkušenosti s démonickými silami. Má totiž „mluvit s andělem“, pohroužit se do nejhlubšího nitra, otevřít se intuici a cítit se součástí vesmíru.... celý text
Přidat komentář
Líbilo se mi to. Od Coelha mám za sebou jen Jako řeka, jež plyne a knihu Alef. Těším se do budoucna na Alchymistu (konečně), ale dříve jak za tři měsíce to nevidím, zase to musím trošku vyvětrat a dojít ke správné náladě.
Je to má třetí kniha od Coelha - předním jsem přečetla Veroniku a Alchymistu a musím říct, že není tak "výživná" jako ty předešlé. Stejně si ale myslím, že Valkýry byly přinejmenším velmi zajímavá kniha.
Pro mne nejslabší kniha od Coelha. Děj skoro žádný, rituály roztahané a nudné, zajímavých je opravdu jen pár stránek.
Pro mě se dělí romány od Coelha do dvou skupin - dají se číst a nedají se číst. Ty, co se dají číst mě fakt chytly - Veronika se rozhodla zemřít, 11 minut, Alchymista, Brida, ... - skvělé čtení. Ale kniha Valkýry pro mě spadá do té druhé kategorie, společně se Záhirem, U řeky Piedra usedla a plakala, ... - na můj vkus chybí pořádný příběh, místo toho až příliš fanatických "blábolů". A taky se mi zdá, že Coelhovi dochází inspirace a trochu moc se opakuje. Ale pouze můj názor :-P
Bez iluzí, ideálů - někdo žije snadno - ten kdo nemá potřebu nad tím přemýšlet, ale ten, kdo si uvědomuje základní pravidla pro lidský život, tak se potřebu ztotožňovat s něčím "vyšším", než se vším dočasným, co tvoří každý lidský život.
[093/11] Kdyby to byla má první kniha od autora, určitě by to ve mně zanechalo nějaký větší dojem, ale protože mám jeho knihy poměrně zmapované, jen jsem si potvrdila tvrzení, že se tento spisovatel nevyvíjí. Je jedno jestli jeho knihy čtete chronologicky a nebo na přeskáčku, protože kdykoliv se jedná o svazek tématicky zařazený do osobních myšlenek a názorů, můžete už předem čekat další součástku starého kolovrátku s cejchem náboženství, láska, náboženství.
Nevím proč nezkouší psát spíše romány, do kterých by své myšlenky promítal. Snad by měl daleko větší šanci se uchytit jako člověk kvalitní. Místo toho čtenáře zahlcuje stále stejnými poutěmi odnikud nikam a nějakým fantaskním hledáním a mistrovským oduševněním, které pro většinu lidí po dočtení znamená stejně jen málo. Znám spoustu lidí, které jeho knihy baví a odnášejí si z jejich čtení jakýsi dobrý pocit, ale neřeknou vám proč a vlastně ani neumí vyjádřit o čem to ten chlápek z Brazílie mluví. Je to jen pocit a nic k zapamatování.
Jeho dílka jsem objevila někdy na střední škole. Bylo to takové to hledání sama sebe a sebeuvědomění se. Přesvědčování se, že když člověk opravdu chce, tak něco dokázat může. Neříkám, že jsem byla osvícena, ale sem tam něco mi pomohlo se rozvíjet dál. Nějaké to slovíčko a pointa myšlenek, ne ovšem kýčovité větičky rádoby intelektuála. Ale bylo to tehdy a dnes je dnes. Dnes v tom nevidím nic moc, spíše jakousi science fiction pro prapodivnou sortu lidí. Myslím si, že kdyby Coelho nebyl tak neuvěřitelně závislý na touze po schopnosti věřit, byly by jeho knihy více o něm samém a ne jen o té prvotní povrchní stránce, kterou lidstvu chce mermomocí ukazovat a vnucovat.
Má své názory. Já to beru. Připadá mi ale, že člověk, který si podle celosvětových médií prošel drsným životem pod vládou krutého režimu, by mohl mít názory o něco vyspělejší a více rozsáhlé. Místo toho jsou jeho knihy velmi často intimní a na každého působí individuelně. To sice není vždy něco špatného, ale místo toho, aby napsal dvě knihy opravdu osobní a propracoval je do detailu, vyložil tam všechny své teorie o vývoji duševní části jedince a tak odvedl skvělou práci, staví mě do záškodnické pozice člověka, kterému se jeho tvorba líbí čím dál tím méně.
Celkově mě tato kniha vlastně nešokovala. Ani v dobrém a ani ve zlé. Čekala jsem, že to bude průměrné a ničím originální, což ze mě dělá do jisté míry skeptika, ale už jsem vystřízlivěla a tak vím, že kdyby autor chtěl, uměl by psát jako mistr. Místo toho je to opravdu jen a pouze člověk z novinového sloupku, který vás sice může potěšit každé páteční ráno pozitivní atmosférou ve svém článku a tak vám zpříjemnit den, ale na něco většího prostě nemá. Byly tu jeden nebo dva záblesky naděje, ale ty vyhasly stejně, jako brikety po dopečení křehkého kuřátka. (A teď mám hlad.)
Velmi moudrý člověk, který je bohužel příliš zaslepen křesťanstvím, nejspíš kvůli svému jihoamerickému původu. Kniha je velmi čtivě psána a příběh, který překračuje hranice uvěřitelnosti mě zabavil, i když jsem postrádal nějaké opravdu velké poselství.
První kniha, kterou jsem od Coelha přečetla a vcelku se mi líbila. Prý je to ale jedna z těch slabších..
Úžasná kniha. Neviem, prečo sa s prekladom čakalo takmer 5 rokov. Veliká škoda. Úprimná spoveď autora.
Valkýry vypovídají o Coehlově duchovní cestě, avšak neliší se o podobných nedávno vydaných knih - svým tématem. Vcelku na Copehla nudné a asi nejhorší jeho kniha
Štítky knihy
brazilská literatura andělé autobiografické prvky
Autorovy další knížky
| 2005 |  Alchymista |
| 2009 |  Jedenáct minut |
| 2000 | Veronika se rozhodla zemřít |
| 2014 | Nevěra |
| 2002 | Poutník – Mágův deník |
Coelha jsem měla fakt ráda, za doby Alchymisty a Bridy, ale teď mi přijde že mu vždy dojdou finance, a tak rychle stvoří cosi jako tohle... Podivnost. Knihu jsem i dávala přečíst svému okolí a všichni měli podobný názor, tak nevím nevím.