Válka snajprů: Válečné vzpomínky sovětských odstřelovačů

„V mělkém zákopu jsem zlikvidoval tři nácky, ale unikl jsem jen zázrakem. Němci zřejmě objevili moje hnízdo a spustili smršť minometné palby…rota mě skoro pohřbila. Někdo viděl přímý zásah mého hnízda.“ Fjodor Djačenko „Před výstřelem se mi ho podařilo dostat do optického zaměřovače. Byl to mladý důstojník. Zdálo se, že se dívá přímo na mne a já jsem ho zastřelila. Ale byla to lidská bytost! Ovšem pak jsem citově otupěla a zabíjela jsem tak, jak se od nás očekávalo.“ Antonina Kotljarova „Z německých zákopů, kde nepřítel bodáky dobíjel naše zraněné, kteří tam zůstali, byl slyšet strašný smrtelný křik.“ Klavdia Kalugina „Ležel jsem na zemi, tiskl tvář k pažbě, mířil jsem na cíl a připomínal jsem si poručíkova slova: ‚Každá střela ti musí jít od srdce…věř svému výstřelu!’ Pjotr Beljakov „Boj v zimě byl zvlášť obtížný. Němci nebyli hloupí a měli na sobě bílé maskování jako my. Bylo tak těžké je proti sněhu rozeznat.“ Maria Bondarenko Arťom Drabkin shromáždil mnoho autentických vzpomínek sovětských odstřelovačů z bojišť druhé světové války. Je zajímavé, že se jen málo z těchto veteránů zapojilo do války už v roce 1941, ale většina z nich až v letech 1943 a 1944. Kvůli nedostatku lidské síly odstřelovače v jejich jednotkách často nevyužívali správně a někdy je nasazovali jako pěšáky, minometníky, průzkumníky nebo kulometníky. V těchto vzpomínkách je zjevně patrný chaos na frontě a mnohé zážitky vypovídají o situacích, v nichž se vojáci běžně ocitali.... celý text