V životech loutek

18.06.2023

Mám rozporuplné pocity. Zároveň oceňuji samotný nápad na knihu, humor a pár zajímavých myšlenek, ale jinak jsem zpracováním spíše zklamaná a nedostalo se mi toho, co jsem očekávala.

15.06.2023

Za mě zatím nejslabší kniha autora. Ale možná to není vůbec knížkou, jen hodně špatným obdobím a momentální situací.
Knihy se určitě nebojte a jděte do ní.

14.06.2023

"Co uděláš, když jsi zapomněl všechno, co jsi znal? Začneš zase od začátku."

Uprostřed hlubokého lesa v domcích postavených ve větvích stromů žije chlapec Victor Lawson spolu se svým otcem Giovannim, s malým úzkostlivým vysavačem jménem Rambo a s psychopatickou Sestrou Ratched (= Registrovaný Automat na Testování Chorob, Edukaci a Dekontaminaci). Victor jednoho dne pátrá na šrotovišti po náhradních dílech a najde vyřazeného androida, kterému později vyrobí funkční srdce a pojmenuje jej Hap (Rambo toto jméno vyloží jako Hysterický Antisociální Panák). Obyvatelé domova z náhradních dílů si nejprve nejsou jistí, zda pro ně Hap nebude nebezpečím. Jako osudná chyba se však ukáže Victorovo drobné škrábnutí, k němuž přišel při prohledávání šrotoviště. Jeho krev totiž přiláká pozornost robotů z Města elektrických snů. Ti o pár dnů později vypálí celý lesní domov a odvedou Gia do svých laboratoří, kde hrozí, že bude přeprogramován. Parta našich tří robotů s Victorem v čele se proto musí vydat na dlouhou pouť za záchranou Gia.

V životech loutek je postapokalyptické scifi s místy až černým humorem. Ačkoli Loutky napsal stejný autor jako Dům v blankytně modrém moři, jsou jak svým stylem, tak tématem odlišné. Dům je laskavě ňuňu, kdežto Loutky jsou místy ujeté a některé vtípky lehce balancují na hraně (u některých hlášek Sestry Ratched jsem si říkala jakože vážně? =P =D). Nemusí proto sednout každému. Z pozvolnějšího bláznivého začátku se čtenář prokouše až do bodu, kdy příběh začne nabírat na vážnosti, tempo mírně zrychlí a dovede jej až k dojemnému konci. Líbilo se mi, jak autor předkládá myšlenky o budoucnosti, technologiích, lidskosti a přátelství. Jak myslíte, že byste se cítili, kdybyste zůstali posledním člověkem na Zemi a obklopovaly vás jen stroje?

Slabší 4/5 *

10.06.2023

PANEBOŽE TOHLE BYLO TAK SENZAČNĪ. TAKOVÁ KOUZELNÁ POHÁDKA S ROBŮTKAMA. PROSTĚ PRO MNE PECKA A JSEM RÁDA ŽE JSEM VYSTOUPILA ZE SVÉ KOMFORTNÍ ZÓNY A PŘEČETLA SI JINÝ ŽÁNR. KLUNE JE ODTEĎ MŮJ OBLÍBENÝ AUTOR. MILUJU. A UŽ SE TĚŠÍM NA PŘEDCHOZÍ DVĚ.

03.06.2023

(SPOILER) Štěstím bez sebe, že můj oblíbený autor vydal novou knihu, jsem si ji koupila, aniž bych se zajímala o podrobnosti. I když podle anotace a po předešlých skvělých zkušenostech by mě nejspíš nic nevarovalo a udělala bych to stejně.
Deaktivuji protokol Empatie. Není přesné říct, že jsem otrávená. Je to horší. Jsem nešťastná. Nemám ráda postapokalyptické scénáře, a tohle je ještě ke všemu temné, smutné a naprosto bezvýchodné. V předešlých knihách autor hovoří o těžkých tématech s elegancí a lehkostí baletního tanečníka. Tady k nim přistupuje s razancí buldozeru, což taky není můj šálek kávy. Ačkoli Sestra Ratched pronášela vtipné hlášky, nezasmála jsem se ani jednou, a to je další velké mínus.
V doslovu autor přiznává, že původně vypadal rukopis jinak, ale nakladatel ho přiměl příběh přepracovat. Můj názor na nakladatele je obecně tak špatný, že všechny uvedené závady házím na jejich bedra. Je to pro mě snesitelnější představa než to, že už si od Kluneho nepřečtu nikdy nic tak veselého a pozitivního jako Dům v blankytně modrém moři.
V důsledku nejsem ochotna přehlédnout ani takové kiksy jako transpozici lidské společnosti do té robotí, aniž by autor upravil potřebné parametry. Dobrá, roboti nepotřebují kyslík, ale že by jejich představa hříchu souvisela výhradně (nebo vůbec) se sexem, to si nemyslím. Nebo odkud brali androidi energii (uprostřed lesa), odkud se bralo astronomické množství elektřiny ve městě či na cestách, po nichž nic nejezdilo?
Vic byl sympaťák, ale jeho osud byl v důsledku horší než smrt. Nebinární Modrá víla mi lezli na nervy ne tím, co vyváděli, ale tím, že se nedokázali pořádně rozhodnout, co jsou zač. V tom případě si nemyslím, že by podobný tvor měl rozhodovat o budoucnosti civilizace.
Jednoznačné zklamání a příště projevím řádnou opatrnost, než po dalších knihách autora sáhnu.

24.05.2023

Tahle kniha byla bomba. Tohoto autora miluju, ale tak nějak jsem byla trochu skeptická kvůli tématu strojů atd. Ale dle mě zatím nejlepší kniha, která od něj vyšla. Musím říct, že jsem se pořád smála. Líbí se mi, že všechny jeho knihy mají hlubší podtext a tady právě ten, že si lidé svůj pád způsobili sami a že i stroje se dokážou částečně přizpůsobit a začít něco cítit. Rambo, který nedokázal zavřít pusu, byl boží, stejně tak sestra Ratched z jejích hlášek jsem šla často do kolen. A vztah Vica a Hapa - prostě roztomilý. Nemůžu se dočkat, až od autora vyjde zase něco nového, dle mě, velký objev minulého roku a jeden z nejoblíbenějších autorů vůbec. Dávám šest hvězd z pěti.

22.05.2023

Moderní (spíše tak trochu dystopický) retelling Pinocchia od Klunea? Jasně, že to nemohlo dopadnout jinak než skvěle. Postavy - zamilovala jsem si vedlejší postavy - neurotický úzkostný robotický vysavač značky Roomba jménem Rambo a robotickou zdravotní asistentku jménem Sestra Ratched (jo, Ratched, přesně tak, geniální), která je tak sadistickej sociopat :D Hned se mi hlavou míhala hromada asociací - v první řadě film A.I. Umělá inteligence, potom epizoda z Love, Death & Robots s roztomilými robůtky (konkrétně hranol, kterého mi Sestra Ratched připomínala a tak jsem si ji i představovala). Už jen dialogy těchto dvou postav mi zaručily skvělou zábavu. Ani bych tam nepotřebovala mít romanci (ta se mě upřímně moc nedotkla, narozdíl od předchozích Kluneho knih). Jinak já zbožňuju tyhle semi-sentientní/sentientní robůtky a jejich diskuze o pocitech, smyslu života atd. , takže pro mě to byla trefa do černého. Každopádně pro mě pořád vede Dům v blankytně modrém moři, ten je zatím nepřekonán :)