Pravda
Terry Pratchett
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 25. díl >
„Zvláštní vydání! Zvláštní vydání! Přečtěte si! Pohyblivý tisk přichází do Ankh-Morporku! Cech rytců uvažuje o svém zrušení!“ Tak začíná dvacátý pátý díl cyklu Úžasná Zeměplocha. Tentokrát vtrhla síla pokroku do největšího města Zeměplochy v podobě velkolepého objevu tisku. Skromný pisálek Mikuláš ze Slova se díky náhodě stává prvním editorem novin Ankh-Morporská kometa a snad není ani nutné dodávat, že nic nepůjde hladce. Ne každý je totiž nadšen tímto pokrokem a ti, kdo se mluvit nepřejí, rychle objevují umění „No Comment!“ Velkou komplikací je i obvinění lorda Vetinariho z vraždy svého asistenta a následný pokus o útěk. Když se pak do záležitostí plete investigativní žurnalista (s „notebookem“ v ruce), je nasnadě, že může být odkryto mnohem závažnější spiknutí... Kniha je opět plná břitkého humoru, myšlenky se prohlubují a kvalita zůstává. Úžasná Zeměplocha, kniha 25., přeložil Jan Kantůrek.... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 2002 , TalpressOriginální název:
The Truth , 2000
více info...
Přidat komentář
Kniha zajímavá, pestré postavy, kdy pro mě je největší hvězdou Oto. Jinak mi to připadá dost podobné jako v jiných Terryho knihách. Mám oblíbenější příběhy ze Zeměplochy. Minimálně za Otu to stálo :-)
Líbil se mi hlubší pohled do světa medií a novinařiny, se kterými mě seznámil pan Pratchett.Humor je knihou protkán a celkově kniha nikdy neomrzí.
Pro četbu této knížky je asi dost důležité vědět o spolupráci Neila Gaimanna a Terryho Pratchetta. Nikdykde a Pratchettova Pravda mají společné dva hrdiny, vlastně padouchy, kteří jeden bez druhého neudělají ani... no, nehezké věci páchají ti dva....
Podle nedávného průzkumu mezi britskými knihkupci se jeho romány kradou mnohem více, než knihy kteréhokoli jiného autora. Deset procent objemu všech sci-fi a fantasy prodaných v Británii připadá na vrub jednoho jediného spisovatele. S trochou nadsázky můžeme říci, že žádný britský vlak nevyjede, dokud si alespoň v jednom kupé někdo neotevře jeho knihu. O kom že je řeč? O nikom jiném než o Terry Pratchettovi.
Jubilejní pětadvacátý díl Úžasné Zeměplochy jménem „Pravda“ je dobrou příležitostí k rekapitulaci a malému zamyšlení, CO vlastně lidé na Pratchettově humoristické fantasy vidí a proč si po celém světě získal tolik fanoušků. Pro nezasvěcené: Zeměplocha je kotouč, plochý svět na zádech čtyř gigantických slonů, kteří zase stojí na hřbetu šestnáct tisíc kilometrů dlouhé želvy A’Tuin. Většina příběhů se pak odehrává v metropoli Ankh-Morpork, kosmopolitním městě obývaném takovou cizorodou a potenciálně výbušnou směskou, jako jsou lidé, trpaslíci, trollové, vlkodlaci, a dokonce živé chrliče.
Před čtyřmi lety napsal Viktor Šlajchrt v týdeníku Respekt, že „děj (zeměplošských románů) působí jako řada celkem zábavných klipů, které však staršímu čtenáři začnou po chvíli připadat monotónní.“ Nic nemůže být dále od pravdy: zatímco první dva díly (Barva kouzel a Lehké fantastično) byly parodickou reakcí na nekonečně špatné, třetiřadé odvary z Tolkiena a těžily hlavně ze situačního a slovního humoru, další pokračování jsou nepoměrně hlubší, s nepřehlédnutelnými filosofickými přesahy. Zeměplocha je Pratchettovou metaforou našeho světa, mírně pokřiveným zrcadlem nastaveným naší současnosti, theatrem mundi, které demiurgovi Pratchettovi skýtá pestrou paletu beletristických možností. Tak například Malí bohové jsou výmluvným svědectvím o mentalitě náboženských fundamentalistů, Pohyblivé obrázky vypovídají o korumpujícím vlivu Hollywoodu lépe než suchá literatura faktu a Muži ve zbrani si zase berou na mušku politickou korektnost a zákony o rovných příležitostech. Pratchett sám k tomu říká: „Lidé jsou přesvědčeni, že opakem legračního je vážné, ale legrace není o nic víc opakem vážnosti, než je trojúhelník opakem černé. Opakem vážného je nevážné a opakem legračního nevtipné. Já se pokouším psát o závažných záležitostech vtipným způsobem.“
Ačkoli jsou jeho romány přístupné všem čtenářům (svědčí o tom i fakt, že v Británii má mnoho fanoušků mezi teenagery, kteří by jinak knihu nevzali do rukou), ti vzdělanější si také přijdou na své: v Pyramidách Pratchett přehrává jednu scénu z Hughesova románu Tom Brown’s School Days, Mortem se míhají narážky na Dickensovy Nadějné vyhlídky, zápletka Soudných sester využívá motivů ze Shakespearova Macbetha a Pratchettovy Dámy a pánové jsou mnohem podstatnějším způsobem založeny na Snu noci svatojánské. A takto bychom mohli pokračovat dlouho, naštěstí toho není třeba.
Nutné je ovšem připomenout, že k popularitě Pratchettových románů v českých zemích víc než výraznou měrou přispěl jeho dvorní překladatel Jan Kantůrek. Převod humoristického románu klade na jeho překladatele mimořádné nároky a Kantůrek se se stovkami slovních hříček a kalambúrů pokaždé vyrovnal zcela suverénně. Jeho čeština je zvučná, šťavnatá a jadrná, využití slangových nářečních prvků vynalézavé, z jeho překladu čiší radost z jazykové hry. Pavel Eisner se kdysi durdil, že Češi „mají v rukou stradivárky a hrají na ně jako šumaři“. Virtuózové jazyka českého jako Tomáš Hrách (který mimo jiné překládal Pratchettovu Nefalšovanou kočku) a Jan Kantůrek dokazují, že tomu tak rozhodně být nemusí.
Ale zpátky k autorovi: na rozdíl od mnoha jiných humoristů je Pratchett spíš laskavý než misantropický, nenápadným a nevtíravým způsobem propaguje obyčejnou lidskou slušnost a je jiskřivě zábavný, aniž by se musel uchylovat k hrubým stereotypům. Jeho poslední román Pravda začíná odhalením, že „trpaslíci umějí proměnit olovo ve zlato“ (později se ukáže, že pouze zprostředkovaně, díky prvnímu ankh-morporskému tiskařskému stroji). Terry Pratchett se svým trpaslíkům aspoň v jednom ohledu podobá: zcela neomylně dokáže z literární matérie vykutat valouny humoru.
Kniha dobrá, jen se mi nějak k tomu nedařilo vracet, četla jsem ji docela dlouho.
Opravdu od srdce nahlas jsem se zasmála trpaslíkovu popisu situace s nedostatkem papíru...
Felmi toporučuji pržet čtením této pesfadné knihy schlétnutí snímku Nosferatu, eine Symphonie des Grauens z roku 1922 v hlafní roli s panem Maxem Schreckem, apyste si so nejfíce ušili postafu ikonokrafa Otty Schrecklicha. Jinak fám spousta fórů uteše.
Bomba ! Skvělý díl. Napasován na současný stav medií byl vážně skvělý. Bavila jsem se.. A jako bonus naprosto jedinečné postavy :)
Ač to tak podle názvu moc nevypadá, v této Terryho knize se na Zeměploše zrodí sedmá velmoc – bulvární tisk.
SENZAČNÍ ODHALENÍ PRAVDY O „PRAVDĚ“! ČTĚTE DÁL!!!
Opět prostě paráda. Mikuláš byl bezvadnej a Otto s tím ikonografem no to bylo něco :D
Po dllllllhom čase konečne niečo zo Zemeplochy, kde som ochotný dať tých hviezdičiek až 5.
Otto bol úžasný. Mikuláš, Sacharóza, všetci. Výbuchy môjho smiechu boli pomerne hlučné.
Jako super, ale hrooozně dlouhej rozjezd...nemůžu si pomoct, ale tenhle díl mi přišel jednoduše nezajímavý...každopádně postavy byly perfektní:)
Výborný díl Zeměplochy. Krásně popsané novinářské prostředí, zejména pak reakce lidí na noviny. Naprostá jednička je pro mě ikonograf Otto - každý jeho výstup byl k popukání. A mimochodem - také máte tak rádi zeleninu legračních tvarů? :))
Jedna z těch lepších Pratchettovek. Vlastně je to další detektivka, tentokrát s novinářem v hlavní roli. Jako vždy samozřejmě velmi zábavná satira.
Ankh-Morporkská kniha jak vyšitá. Pratchett zde nastavuje nezvykle rychlé tempo a tak se ze začínajícího plátku stávají opravdové noviny v řádu dnů, navíc mají prakticky hned z kraje konkurenci. Takže to šlape. Mikulášova proměna v dravého novináře, který je schopen odsekávat i Vetinarimu, je krásně přirozená, samozřejmě i u Sacharózy je skvělá. A zdá se, že si Terry v tomto období oblíbil upíry a Igory.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Kniha Pravda je v
| Právě čtených | 12x |
| Přečtených | 1 463x |
| Čtenářské výzvě | 41x |
| Doporučených | 76x |
| Knihotéce | 552x |
| Chystám se číst | 170x |
| Chci si koupit | 74x |
| dalších seznamech | 7x |
Přiznávám, není mnou přečtená, ale přeposlouchaná. Rétor Jiřík z Doucha je prostě zemeplošsky nepřekonatelný. Krom báječného a zamyšlení hodného příběhu, kde se setkáme z řadou známých postav z AM, konečně zjistíme, co je ten Mikuláš ze Slova nebo ikonografik Otto zač, a jak vznikla AM Kometa. Dokonale vykreslený pohled na činnost médií. Jak různě se mohou podávat zprávy, jak se málo o nich přemýšlí, neboť co je psáno, to je dáno:-) .... opravdu ještě píšu o Zemeploše? ;-) Fajn postava velitele Elania z trochu jiného pohledu. Ve svém řazení příběhů jsem Pravdu dala do skupinky k Zaslané poště a Podivnému regimentu. Ke všem se stále vracím a bavím se nad vtipnými hláškami. Jelikož jsem právník, dostala mě tato: právníci musí být chráněni zákonem.... proč? .... protože jich ještě pořád tolik chodí po městě :-D.