Pod parou
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/237051/bmid_uzasna-zemeplocha-pod-parou-sdb-237051.jpg
4
505
77
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 40. díl >
Do Ankh-Morporku přijíždí nový vynález - obrovské kovově dunící monstrum, které ovládlo sílu všech čtyř základních živlů: země, vzduchu, ohně i vody. Nad Zeměplochu začne stoupat pára vytvořená lokomotivou pana Štědrovky, muže v čepici se štítkem, vyzbrojeného posuvným pravítkem. Pan Štědrovka má zajímavou dohodu se siny a cosiny a díky nim ovládá Železnou vrtilku - první zeměplošskou lokomotivu. Vlahoš von Rosret nepatří k lidem, kteří by milovali tvrdou práci. Ve funkcích šéfa Poštovního úřadu, Mincovny a Královské ankh-morporské banky je ovšem jeho pracovní nasazení životně důležité; spočívá však především ve slovech, která naštěstí nejsou těžká a nepotřebují každou chvíli naolejovat. Vlahoš je milovník života a proto nedokáže odmítnout novou práci, kterou mu nabídne Patricij. Vlahoš se bude muset vypořádat s celými litry kolomazi, se skřety, s tlustým podnikatelem, o němž se říká, že shazuje zaměstnance ze schodů, s řadou rozzuřených ortodoxních trpaslíků - vrtmářů a mnoha dalšími protivenstvími, pokud nechce, aby všechno vykolejilo...... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 2015 , TalpressOriginální název:
Raising Steam , 2013
více info...
Přidat komentář
Opět Vlahoš, buď tohoto hrdinu z pera TP máte rádi nebo ne a podle toho se vám bude líbit i tato knížka. Pokud je něco jiného na této knížce, tak je tam znát blížíci konec života autora - ne v špatném, dech to neztrácí ale z podtextu je cítit že se tam více řeší smrt a život (i když, může to být jen dojem, přeci jen, o tom že je to poslední knížka jsem věděl).
Tady bohužel nemohu jít na pět, naopak možná jsem měl jít i na tři, ale to u sira Terryho už ze zásady nikdy nepůjdu. Možná jsem se namlsal na Šňupci nebo Pastýřské koruně, ale tohle je o dost slabší. Chybí tomu bohužel přesně to, co obvykle na zeměploškách miluju - pořádnou porci hláškového suchého humoru a taky napětí (tady je snad na deseti stránkách před koncem při bitvě o vlak - ta je vynikající!). Jakoby v tomhle díle autorovi opět záleželo víc na celkové ideji porozumění všech ras na světě, pardon Zeměploše, než na lehkosti a nadhledu, jež ho obvykle zdobí. Přes to přese všechno je v knize stále patrný jeho rukopis a to je to, oč tu běží. Navíc, vědomí toho, v jakém stavu sir Terry byl, když tohle psal (spíš diktoval) člověka nutí jej ještě o to víc obdivovat.
Tohle pro mě nebyla až tak typická "pratchettovka" a možná proto jsem si ji tolik neužila. Autorům styl psaní zůstává stejný, včetně zábavných poznámek pod čarou, nicméně tady mi chyběl příběh. Přišlo mi to jako sebrané historky a informace o vývoji lokomotivy rozšíření a Ankh-Morporské stopláňské hygienické železnice. Největším vzrušením bylo přejíždění hmotné mlhy a odhalení krále trpaslíků.
Jak autorovy knihy jinak miluji, o této můžu říct jen, že je škoda, že vůbec vznikla. Původně jsem chtěla dát hvězdy tři, z úcty k autorovi, kvůli čtivosti, ale i tak nějak proto, že to dokázal ve stavu, v jakém byl. A mám pocit, že tolik kladných hodnocení lidí přede mnou jsou spíš o nostalgii, než skutečném stavu věcí. Takže ne. Tahle kniha je prostě, a moc mne to mrzí, divná a nedobrá. Posunul Zeměplochu zas o krok dál k modernizaci a víc než na příběhu staví na tom, že vlastně známe svět i hrdiny. Kdo nezná, ten by asi jen nechápavě kroutil hlavou. Tak je tam nechá dělat divné věci (hlavně Vetinariho jsem tam nedávala), a říkat moudra, která jsou tam tak nějak zbytečná. Mám z té knihy pocit, jako by autor v sevření nemoci měl potřebu světu ventilovat nějaké (správné, to zase jo) názory a poučení, aby tu po něm zůstaly jako odkaz... ale to přece nemá být tenhle druh literatury! Chybí víc humoru a napětí a příběhu a plastičnosti postav, aby to tomu dalo to, co dělá jeho knihy jeho knihami.
Mrzí mě, že jsem tu knihu četla. Ne že by byla tak zlá, to opravdu ne, ale tak trochu mi pokazila Zeměplochu. Tak budu dělat, že se tak nestalo, a prostě ji vytěsním. A je to.
Každá kniha je stínem svého autora a proto je v každém případě nutno smeknout před člověkem, který nedokázal přečíst digitální hodinky ani zavázat si tkaničku, ale přesto dovezl do konce příběh Železné vrtilky. Stejně jako musel být on, je také kniha občas unavená, ale jindy zazáří v plné kráse a síle, jakoby žádné nemoci nebylo. Do velké míry je také autorovým testamentem a naléhavým vzkazem pro svět. Kde dříve jen naznačoval, tam tentokrát bije na poplach. Možná proto nezbylo tolik místa pro vtípky, ale moudrosti poberete stále dvě kopy. Byl jsem v rozpacích, když jsem knihu začal číst, protože nezačínala úplně dobře a já se jednoduše bál, že ani dobrá nebude. Časem mě ale pohltil svět parních lokomotiv a závěrečnou cestu do Überwaldu jsem hltal jedním dechem. Shrnuto do dvanácti slov: Napsal Terry Pratchett lepší knihy? Ano. Stojí tahle za přečtení? Že váháte!
opět výborná kniha sira Pratchetta. Neskutečně jsem si užila, že skřeti mají konečně své využití a stávají se občany :) a celkově celý vývoj "zeměplošské ZD" byl super. Jsem prostě fanoušek zeměplochy od začátku vydání až do konce a je mi líto, že už si nepřečtu další knihu, neskutečně. Když si uvědomím jak rozsáhlé dílo je zeměplocha, má tento spisovatel můj nekončící obdiv. A upřímně všem co tu huhlají jaké je to kostrbaté a podobně, uvědomujete si vůbec, v jakém zdravotním stavu pan pratchett byl a stejně si udržel svůj úžasný humor a styl. Kniha je rozhodně bezvadná a jsem šťastná že vyšla
Bohužel asi nejslabší díl celé Zeměplochy. Dialogy vázly a celkově mi to přišlo kostrbaté, ALE musíme vzít v úvahu v jakém stavu to Terry Pratchett psal...a na to je to hodně dobré.
Nejslabší kousek s Vlahošem a tak nějak asi i celkově slabší kousek ze Zeměplochy.
"Pane Rosrete, svět můžeme rozdělit na ty, kteří říkají, že to nejde, a ty, kteří říkají, že ano. A podle mé zkušenosti mají ti, kteří tvrdí, že se to udělat dá, většinou pravdu." (s. 280)
Terry, chybíš.
Perfektní! Jako každá zeměplošská kniha. Nechápu, jak to Terry Pratchett dělal, ale zase uhodil hřebíček přesně na hlavičku - je to tak aktuální! Kéž by to v dnešním světě dopadlo taky tak dobře. Musíme si držet palce a mít oči a srdce otevřené.
Jako skalní fanoušek Terryho Pratchetta jsem si to nemohl nechat ujít, už to ale jaksi není ono. Sam Elánius už je jen svůj vlastní stín a to vlastně platí pro všechny a pro všechno, co se v knížce děje. Ty tři hvězdy dávám vlastně jen ze sentimentality, jinak bych dal asi dvě.
Vetinari cvičí Temné úředníky...
Skřeti jsou součástí Morporku....
Po klasických golemech přichází koně-golemové...
Važuzel a Patricij objevují kouzlo vláčkových modelů a jednu trať mají přímo v Paláci
Trpaslík a trollka si dávají rande
A hlavní město Zeměplochy se ocitá Pod Parou, protože přichází geniální inženýr Mandlík Štědrovka, vybavený dostatkem kolomazi, špinavých hadrů a všudypřítomným logaritmickým pravítkem. A stojí na řídící plošině lesknoucí se Železné vrtilky, královny lokomotiv...která navždy změní tvář Plochy
Kdybyste si všechny přechozí díly Zeměplochy představili jako jednotlivé hudební nástroje a tedy součástky orchestru, pak je Pod Parou koncertem, kde je tento orchestr zapojen prakticky celý. Protože je to příběh o železnici, projel se Terry jak hodně velkou částí Plochy, tak i skrze velkou část své tvorby. Pod Parou je vlastně taková malá Zeměplocha v Zeměploše.
Nejen volbou postav, ale tím, že nádherně pomrkává asi opravdu na všechno, co se na téhle placce kdy událo, od mágů až po Cori Celesti. A ten svět se vyvíjí, pracuje, žije a Terry nás ve střípkách zásobuje informacemi o tom, kdo se jak změnil a kam se od posledně dostal. Je jedno, jestli je to tam jako jeden z motivů, jeden odstavec nebo jediná věta, ale je to tam...a já jsem s touhle poslední návštěvou Ankh-Morporku i jiných částí absolutně spokojen;-)
Naprosto souhlasím s david5746. Něco tomu chybělo, i když tam vlastně všechno bylo. Četla jsem ji nekonečně dlouho, snad deset dní, to se mi u Pratchettovek nestává.
Přišlo mi to skoro jako loučení se Zeměplochou. Všechny naše oblíbené postavy se tu objevují, byť jen na krátko, aby nám dali své sbohem.
Tahle kniha možná není to nejlepší od TP, ale jsem ráda, že jsem si ji přečetla.
Pro nefandy to ale asi nebude. Ti by měli raději sáhnout po něčem starším.
Jsem zvědavá na Pastýřovu korunu.
Trochu jsem se bál, ale dopadlo to skvěle! :-) železnice a jejích příchod na Zeměplochu mě okouzlil a zaválel jako ostatní "Zeměplochy" :-)
Kniha, bohužel, u mě získala smutný primát nejdéle čteného příběhu ze Zeměplochy. Přitom je tam všechno, co dobrá Zeměplocha míti má. Ať už je to Vlahoš, Patricij nebo Elánius. Ale příběhu prostě něco chybí, moc nevím co a jsem z toho vlastně nešťastný, protože mám pocit, že už budu mít jen jeden pokus na příběh od tohoto jinak geniálního autora. Tak snad to rozžehnání dopadne dobře. :)
Bohužel, kniha mě zklamala. Zeměplošského vtipu zde bylo pomálu, až moc se tam zdůrazňovaly a řešily problémy ze skutečného světa (je to i v jeho předchozích knihách, ale ne tak výrazně). Objevilo se zde mnoho postav, děj byl zvláštně kouskovaný. Knihu zachránila poslední třetina, která už měla vtip a šťávu. Do té doby jsem uvažovala, že knihu odložím... Z úcty k autorovi a úžasné Zeměploše jsem dočetla.
Štítky knihy
Zeměplocha humor vynálezy a objevy Vlahoš von Rosret technika
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Kniha Pod parou je v
| Právě čtených | 14x |
| Přečtených | 816x |
| Čtenářské výzvě | 52x |
| Doporučených | 29x |
| Knihotéce | 358x |
| Chystám se číst | 159x |
| Chci si koupit | 81x |
| dalších seznamech | 5x |
Jsem ráda, že pan Spisovatel stihl napsat ještě jednoho Vlahoše, i když tento byl pro mě slabší než poštovní a bankovní díl.
Mohlo by být v knize ještě více železničního nadšení. Chybí mi tam něco jako Slavoj a jeho vyslovená posedlost sbíráním špendlíků.