Už nikdy

18.12.2023

Tři póly, tři druhy samoty. Zamyšlení nad vlastním životem a nad silou, která táhne lidi od lidí k neznámým opuštěným místům.

„... všechno lidské poznání je buď zkušenost, nebo matematika.“ Friedrich Nietzsche

„Jsi tam ještě více sám, než když jsi úplně sám.“

Je vidět, že Messner si nastudoval jednání a chování svých předchůdců do posledního detailu, snažil se pochopit jejich jednání, jejich chyby, jejich úspěšné tahy a i jejich psychický stav. Také je vidět, že je matematikem každým coulem, nejen při plánování svých cest. Každá stránka je rozdělena svisle na třetiny. Dvě třetiny u hřbetu je samotný text, krajní třetina obsahuje archivní fotografie, citáty polárníků a horolezců, citáty filozofů. Dále je kniha rozdělena na čtyři části.

První část „Nikde“ je seznámení s historií dobývání „pólů“ a jejími dobyvateli a filozofické úvahy nad jejich kroky. Začíná třemi fiktivními dopisy Messnerovi k padesátinám – od Fridtjofa Nansena, Ernesta Shackletona a Franka Smytheho. Líbilo se mi, jak z názvů knih o pólech a Himálaji od jiných autorů RM sestavil zamyšlení nad počínáním lidí v těchto oblastech. Celkem jedna dvoustrana. To asi dalo RM hodně práce.

„Mně se zdá v tomto ohledu nevýznamné, kolikrát se cesta podaří nebo ztroskotá, důležité je pouze to, co se přitom děje s lidmi, kteří na té cestě jsou. Nezajímá mě souhrn všeho dění na jižním pólu, v Himálaji a na severním pólu, jakési dějiny dobývání pólů, nýbrž historie jednotlivce vystaveného napětí mezi touhou po domově a po dálkách.“

Druhá, třetí a čtvrtá část „Severní pól“, „Jižní pól“ a „Mount Everest“ má stejný mustr: geografie oblasti, historie od nejdávnějších časů do současnosti, mapa s nejdůležitějšími cestami, podrobné líčení dobrodružství těch nejodvážnějších – Nansena, Shackletona Smytheho (tady člověk pochopil, proč od nich dostal fiktivní dopisy v úvodu knihy); jednostránkový přehled Messnerovy výpravy (takový rodný list akce), líčení samotné výpravy a mnoho barevných fotografií s komentářem.

„Umiňoval jsem si, že nepůjdu „už nikdy“ na led, a o něco později jsem byl přesto nadšen, když byla dobrá viditelnost přede mnou, vhodný sníh pode mnou, motivovaný partner za mnou, hřejivé slunce nade mnou. Bylo něco více vzrušujícího než toto putování po ledu? Nebylo! Lezení ve skále bylo třeba těžší, vrcholové horolezectví namáhavější – tato polární cesta mě však vystavila mnohem většímu ohrožení, vlastní odpovědnosti, která mě a mého partnera vyčlenila ze světa lidí a beze zbytku vtáhla do našeho cestování.“

„Někdy se v noci probudím a myslím, že slyším vůni sněhu. Rády bych pak zase usnul a dále snil, protože jsem tak rád venku na ledu nebo nahoře na kopcích. Často sním o tom, jak lezu, běhám, chodím. Jako bych nikdy nebyl zraněn. Avšak tato zvláštní vůně, kterou vnímám jako zvuk, mně už nedovolí usnout. Není to lámání ledu, co cítím, není to nebezpečí; je to dálka, vonící životem, třpytivý sníh přede mnou, zítřek.“

Kniha mne inspirovala ke zjišťování dalších a podrobnějších informací o dobývání polárních oblastí, o severní mořské cestě, o ledoborcích, o jmenovaných polárnících, mořeplavcích a horolezcích. Jmenný rejstřík na dvou stranách psaný drobným písmem dává možnost četby knih od nich a o nich nad rámec časových možností.

03.05.2021

Moc pěkně zpracovaná kniha plná historie - obdivuhodné, jako všechny knihy ,které Messner píše !! Myslím ,že jeho život je neskutečný !! Co všechno prožil a procestoval , na to by obyčejný smrtelník potřeboval aspoň pět životů .