Ústava

28.02.2020

K Platonově Ústavě jsem se dostala poprvé ještě na střední škole. Byla jsem nadšená tehdy a jsem i dnes. Jen těžko říct, zda za to nadšení v minulosti mohla kniha samotná nebo můj snad až nekriticky obdivný pohled na osobu autora. To první, co mě uchvátilo byl fakt, že text přečtený před čtvrt stoletím se mi z paměti vracel jako by to bylo včera. Přeháním... předevčírem. Některé pasáže byly tak "stejné" a jako by s ním přišel i ten pocit ze čtení z časů minulých. Můj pohled na text samotný doznal určitých změn. A i když stále považuji Platona za významnou osobnost, ten nekritický obdiv je pryč. Možná by byl jeho žák Aristoteles potěšen, že některé věci dnes vidím jinak a více v prospěch jeho Politiky. Paradoxně byl pro mě zcela nový Peroutkův úvod do díla a jeho zmínka o Platonově komunismu. A snad poprvé v životě mě nějaký úvod ovlivnil natolik, že jsem se seriozně tímto pohledem během četby zabývala.