Umělohmotný třípokoj

Tuto knihu mi nahodne vybrala čtečka,No běs děs!

16.09.2019

Za velmi výstižný považuji předchozí komentář od micha-elly - „pornožvanění“. Zkusím teď svůj, trochu rozsáhlejší komentář.

Knihu považuji za velmi slabou, za jakýsi výtok různých fantazií občas dost násilně stmelených pod určitou jednotící linku (vnitřní monolog prostitutky, která hodnotí svět okolo sebe svýma znečištěnýma očima).

Silné stránky:
- musím přiznat, že napsat něco tak dlouhého asi už chce docela talent, udržet takový žvanivý způsob a styl v jednom slohovém útvaru chce určitou poetickou schopnost, ta kniha má v sobě cosi surrealistického, ten styl je vlastně dost originální a jazykově experimentující,
- možná to není úplně nevěrohodný popis vnitřního světa velmi povrchní a jednoduché ženy.

Slabé stránky:
- navzdory autorčině nesporné schopnosti najít originální styl již vlastně tento styk má úplně tuctový obsah, pokud se vůbec o obsahu dá hovořit (je to vlastně takové toporné, nikam se nevyvíjející, neustálý popis aktuálního okamžiku, který rychle začne nudit),
- popis vnitřního světa velmi povrchní a jednoduché ženy postupně otráví dojem z celé knihy (výsledek působí tak, že jde o povrchní a jednoduchou knihu bez zvláštních kvalit),
- je to vlastně hodně nudná kniha - celá kniha začne postupně působit tak, že je to pořád dokola,
- kniha vlastně vůbec není erotická, člověk je při čtení postupně čím dál více zhnusen (žádná postupně budovaná jemná lechtivost, pouhá obscénnost), aniž by dostával něco na oplátku (žádné obohacení, žádná katarze),
- zvláštní pojmy nebo neologismy vymyšlené autorkou působí časem dost ohraně až otravně,
- autorčin pokus udělat z toho jakýsi úplný výčet bizarních sexuálních preferencí popsaných jejím originálním stylem působí dost uměle, vlastně není zřejmé, proč to vůbec v knize je (jako by tam byla jen touha zkusit o tom v knize napsat – vzrostl počet stran tohoto útvaru, ale to bylo tak vše).

K přečtení nedoporučuji, max. takových 30-50 stran, abyste si povšimli originálního stylu a práce s jazykem, ale pak už je to zbytečně strávený čas.

02.09.2017

Po přečtení knížky Paměť mojí babičce jsem byla nadšená, Stanice Tajga se mi taky velmi líbila, ale tohle? Já bych to nazvala Pornožvanění.

Celý můj komentář by dal shrnout tímhle: Simpsonovi S17 E02 8:34

Ale ráda ho rozvedu.

vyprávění zachycuje zpověď stárnoucí prostitutky, která bilancuje svůj život, vzpomíná na to, co prožila, a místy s humorem a nadsázkou líčí svá léta strávená vykonáváním nejstaršího řemesla

Houby. Něco podobného se mi stalo už při čtení Strážců občanského dobra anotace odpovídá tomu, co je uvnitř knihy, tak z poloviny, tady snad ani to ne. Tahle třípokojová umělotina má k prostitutce blízko asi tolik jako fifity shades k opravdovému BDSM. Jó, kdyby tam nakladatelství napsalo, že se jedná o odvážný a neotřelý literární experiment (za to se dá schovat prakticky cokoliv), hru s jazykem (myslím lingvisticky), že si z nás autorka dělá dobrý den nebo něco podobného, o čtení téhle knihy bych nejspíš ani neuvažovala, ale zase by to bylo upřímné, lidi by věděli, do čeho opravdu jdou, a já bych si ušetřila utrpení se tím prolistovávat až do konce a čekáním na zázrak, který se nekonal.

Tahle kniha totiž není kontroverzní výběrem hlavní hrdinky. Není kontroverzní vůbec. Je prostě špatná, přičemž žádný literární experiment v tom teda osobně nevidím. Jen lacinou obscénnost bez ladu a skladu, snahu šokovat a znechutit čtenáře, nějak mi unikl i ten humor a nadsázka. Nejde ani o to, že tahle kniha nemá děj, to nemá spousta knih a dají se číst. S tímhle jsem chtěla seknout už po 12 stránce, přičemž by se v tom vyžil spíš Freud než kdokoliv jiný. Novotvary, které měly text ozvláštnit, mi přišly prvoplánové, vyčpělé, těžkopádné a pokud se na každé stránce objevily minimálně třikrát, ta zvláštnost z nich opravdu rychle vyprchala.

Po skvělé Paměti mojí babičce, povedené Stanici tajga a WTF Strážcích občanského dobra, tímhle nad Hůlovou definitivně lámu čtenářskou hůl.

25.03.2016

Celkem odvážný experiment Petry Hůlové. Tělo jako nástroj obživy, monolog třicetileté prostitutky, která líčí svůj profesní život a sexuální praktiky. Kniha, ve které nehledejte žádnou valnou dějovou linku, hlavní roli tu totiž hrají především genitálie :) Připravte se na výrazy jako "rašple, zandavák, kundaúbor, maminkomrdník, buchtoprdka...", v textu neustále něco "odkapává, vyměšuje, exploduje nebo hobluje", provokativní tok myšlenek, výsmech, ironie. V závěru už opravdu příliš monotónní, ale neurazilo, pobavilo, autorka je prostě svá a klobouk dolů za odvahu :)

11.05.2015

Na mě trochu moc syrové, ale povětšinou výstižné a trefné. Petra Hůlová opět nezklamala, i když "Tajgu" a "Paměť mojí babičce" to rozhodně nepřekoná...

07.04.2015

Tak zcela úplně nenadchlo, ale budiž...

18.12.2014

Kontroverzní - to je ten přesný výraz. A takové bude asi i hodnocení jednotlivých čtenářů. Za mne 3 *. Oceňuji humor a nadsázku.

17.12.2014

U téhle knihy zírám, kam autorka chodila na všechno to výrazivo - jazykově naprosto skvost.

Tak tohle chceme přenechat jako hodnotné dalším generacím?

19.11.2014

Má první kniha, kterou jsem od Hůlové četla. Dostala jsem se k ní skrze povinnou četbu a neměla od ní žádná očekávání. Téma už je profláklé a oceňuju autorku, za to jak si pohrála s jazykem a tímto celé své dílo obzvláštnila a odlišila tak od ostatních s podobnou tématikou.

Kniha mě mile překvapila a pobavila. Donutila mě i přemýšlet o otázkách manželství a digisvěta. K Hůlové se určitě vrátím :)

Jen bych teda doplnil, především pro ty, co knihu komentovali negativně. To přece není kniha o příběhu, to je kniha, která nabízí velké množství interpretací, náhledů apod. Typickým znakem postmoderny je prolínání času, netradiční postavy, šokování publika a další, myslím, že tyto všechny atributy kniha splnila k tomu, aby se dílo dalo považovat za velmi zdařilé. Pokud jste očekávali dílo v duchu Vlasty Javořické či Lenky Lanczové, tak jistě bude zklamáni, ale tato kniha přece neobdivuje vztah dítěte a pedofilního devianta, nebo pokud popisuje, tak proto, aby byl předveden širší svět, ten nepoznaný, skrytý, ten, který si možná nechceme vůbec přiznat, ale všechny tyhle roviny života jsou kolem nás. Za mě kniha výborná, nic jsem od ní neočekával, prostě jsem jí četl a přemýšlel u ní. Možná jste přestali číst proto, že jste se v některých momentech uviděli v těch osobách, které prostitutka popisovala, ale to bych jen nerad byl takhle útočný :)

Paměť moji babičce - skvělé, Stanice Tajga taky, ale co je tohle? nejen že jsem nedočetla (uhlopříčné čtení či spíš dolistování se nedá počítat), ale ani jsem nepochopila o co jde? Teda něco málo jsem si odvodila, ale smysl mi stejně uniká. Stejně tak děj - pokud tam nějaký byl.

15.07.2014

Bohužel, knihy Petry Hůlové mě neoslovili ani jedna. Též jsem nedočetla.

Petra Hůlová ano, ale tento román ne. Nedočetla jsem.

Příběh mě nechytl a autorčin styl v tomto díle mě vysloveně otravoval. Nedočetla jsem.

07.02.2014

Nejslabší kniha Petry Hůlové. Téma o sobě je zajímavé, ovšem zpracování pokulhává. Jediným plus je vtipnost a nadsázka. Chybí jí ovšem uvěřitelnost a nějaký hlubší prožitek, autorka se dost plácá na povrchu a nejde vůbec do hloubky a psychologie postav.

05.11.2013

Něco tak hloupého jsem dlouho nečetla. Začátek vypadal ještě slibně, ale monolog o všem a o ničem a navíc se spoustou polovymyšlených slov, která byla někdy vážně až trapná, to prostě nešlo. Ne a ne a ne.

20.10.2013

Po Stanici tajga to pro mě bylo trochu zklamání. Kniha je psán podle mě vcelku čtivě, má tam občas zajímavé postřehy, ale nějak mě nechytl ten námět. Pojmenování ženského genitálu, které autorka zvolila, mě tahalo za oči, navíc bylo na každé stránce xkrát (i když to, že bylo mužského rodu a naopak) a ten pornografický popis pedofilního aktu... no, já nevím... není to tak úplně kniha pro mě, asi.