U severní zdi
Petra Klabouchová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509593/bmid_u-severni-zdi-T5G-509593.png
5
982
276
Tajemný Muž s dírou v srdci si nese životem nezhojené jizvy na těle i na duši. Dávný zločin, který ho v dětství připravil o rodinu, nebyl nikdy potrestán. Časy se mění, svět kolem však zůstává hluchý, slepý a němý stejně jako kdysi. Všichni už zapomněli nebo se o to usilovně snaží. Až na něj. Spravedlnost se nekoná, a tak musí konat on. Čím víc se blíží jeho vlastní konec, tím naléhavěji jako přízraky z hloubi hromadných hrobů Ďáblického hřbitova vystupují příběhy dětských obětí komunistického režimu. V léčebně dlouhodobě nemocných Ošetřovatelka umírajících pomáhá svým pacientům v posledních chvílích jejich pozemského života. S novou klientkou však do ústavu přichází i něco, co je mimo možnosti chápání zdejšího personálu. Bude nutné z léčebny nebo ze svědomí stařečků, kteří tají temnou minulost, vymítat ďábla? Přišel čas platit účty za padesátá léta........ celý text
Přidat komentář
Kniha, kterou si nebudete chtít přečíst někde na pláži, ale rozhodně za přečtení stojí!
Jsem ráda, že se autorka rozhodla knihu napsat. Patřím ke generaci, kdy jsme se ve škole o komunistické době prakticky neučili, protože to prostě v učebnicicích ještě nebylo a řekla bych, že hodně učitelů se o tom bálo mluvit. Po přečtení knihy se tomu vůbec nedivím, ale věřím, že ta doba, kdy jsme se museli bát, je pryč a pojďme konečně přiznat, jaké zrůdné věci se tu děli. Kniha by neměla zapadnout a naopak by se o tom mělo psát víc. Měli by si ji přečíst povinně všichni, co si někdy dovolili říct větu "Za komunistů bylo líp."!
Humus. Ono se tomu ani nechce věřit, že takové svinarny se staly podstatě nedávno a chvíli po tom, co lidstvo zažilo hrůzu během druhé světové války. A kde se v lidech bere taková krutost proti bezmocným a v tomto případě dětech. Mrtví nemluví, ano nemluví a to je obrovská škoda, protože tohle by měli slyšet všichni a být za to potrestáni.
Výborná knížka, bohužel však z podstaty věci smutná a depresivní. Je moc dobře, že se o těchto věcech mluví a píše.
Sama jsem komunismus nezažila a ano - je to tak, že z jedné strany člověk poslouchá, že za něj "bylo dobře/nebylo zas tak špatně" nebo naopak - "byla to hrozná/zlá" doba...
Z příběhu "U severní zdi" jsem však měla husí kůži, rozhodně doporučuji přečíst.
Kniha mě naprosto dostala. Je to neskutečně tvrdě napsaný příběh, s geniálním propojením jednotlivých osudů. Dala bych jako povinnou četbu. Tohle se nikdy nesmí zapomenout.
"Zlo. Vrátí se vám. Zlo zná vždycky zpáteční cestu."
Tak krásným jazykem napsané tak hrůzné věci. O to více by se o nich mělo číst, mluvit .. hlavně na ně nezapomínat.
Kniha ve mně zůstane hodně dlouho. Měl by si ji přečíst každý.
Pro mě o řád lepší než Prameny Vltavy. Je jenom dobře, že se v literatuře připomínají temné stránky historie. Sice to bolí, ale myslím, že je to potřeba.
Mrzí mě to, ale dávám jednu hvězdu za téma, které mi není neznámé. Vzhledem k velké chvále jsem věřila, že tahle autorčina kniha mi také sedne. Anglická zahrada mě šíleně štvala a ani Prameny Vltavy jsem nezvládla číst souvisle, ale musela jsem přeskakovat. Nedokážu strávit autorčin styl psaní, navíc v každé knize bylo něco hned na prvních stránkách, co jsem považovala za blbost (sedmiletý kluk z děcáku chodí odpoledne ze školy sám, zná kabinet přírodopisu a používá slovo strýček?). A pak už se to jen navalovalo... Takže ano - téma je za mě skvělé, lidi rychle zapomínají, nebo ani nechtějí vědět, co se v padesátých letech dělo, jak nelidská to byla doba, ALE proč k tomu ta zbytečná literární dramatizace, proč ten podivný balast, co má čtenáři vnutit ještě větší pocit hrůzy? Proč nenechat působit jen ten základ, aby si to každý v sobě zpracoval po svém?
Věřím, že celá řada čtenářů je spokojená, ale já radši příště sáhnu po literatuře faktu. A Petru Klabouchovou už nikdy zkoušet nebudu, zjevně si nejsme souzené.
Tohle byla koncentrovana bezmoc a zoufalstvi. Strasna doba, a desi me, ze to v lidech nekde spi, protoze kdyby to bylo jen v jedincich, nestal by na tom cely rezim, a tak dlouho. A pani Klabouchova - uzasny jazyk, slovni obraty, specificky humor doktora duchodaku, tohle to cteni delalo "stavnaty".
Tak bohužel, dočetla jsem knihu do 64 strany a odkládám. Prostě na to nemám žaludek. Všude okolo nás jsou samá negativa a ještě tohle číst,tak to fakt ne. Kniha je určena pro silné povahy. Napsaná bezpochyby dobře,ale né pro mě.
Čím těžší téma, o to víc jsem do čtení ponořená. Hrozná doba to byla, ale takhle poutavě ji zpracovat zaslouží plný počet hvězd. Nedalo se odložit. Petra Klabouchová mě přesvědčila, že po ní zase sáhnu.
I když to čtení bylo strašně smutné a bolestné, nejednou mi ukápla slzicka, jednou k se k severní zdi určitě vypravím podívat. Toto bylo mělo patřit do knih k maturitě. Tahle hrůzná historie 50.let by neměla být zapomenuta, abychom si vážili v jaké době zijeme
uf tedy po precteni dvou kapitol jsem byla presvedcena ze knihu odlozim a vratim (moje srdce plakalo ) ale nakonec jsem se prekonala, knizku precetla a ac se z deje svira srdce jsem rada ze se mi dostala do ruky je k nepochopeni ze po valce se lide stale chovali jako zver a jeden rezim, ktery odsoudil chovani toho predchoziho se choval stejne hnus velebnosti . cetla jsem i bilou vodu od pani tuckove ale tohle me zasahlo nejak vic .
Děkuju, paní Klabouchová. Zvěrstva let 50tých, nekonečně zasahující až do dneška, zabalená do hororově detektivního kabátku. Kniha, která musí dostat snad každého.
Kniha má v sobě tolik hrůzy, bolesti, násilí a nespravedlnosti, kterou dokázali lidé páchat na těch, kteří neměli šanci se bránit. Je to těžké čtení, ale je moc důležité a potřebné, aby se tato doba připomínala .
Kniha, popisující zvěrstva na lidech, jejichž život neodpovídal představám tehdejšího režimu, musel být převychováván způsoby tvrdšími, než v nacistických táborech. Přesto statečně přijali svůj úděl. Mnoho žen v těžkých podmínkách dalo život dětem, kterým při narození nesměla být věnována náležitá péče. Matkám byly odebrány a ponechány umřít, nebo je vedení dalo do výchovy k osvojení těm, kdo zaručí socialistickou výchovu.
Ti, kdo se pokusili o přechod západních hranic, byli připraveni o život.
Hrůzostrašná četba, která připomíná oběti za naši svobodu! Prolíná se tu minulost i přítomnost. Kéž bychom nezapomněli!
Takovýchto knih, které připomenou, co byl komunistický režim za ukrutný ksindl, není nikdy dost. Zajímavě pojaté vyprávění s postavou nelítostného mstitele, který bohužel v reálu chybí.
Při vší úctě k tématu, já jsem téhle knížce nemohla přijít na chuť. Přečteno do poloviny a dál to vzdávám.
Jen těžko se dá celá kniha přečíst, aniž by čtenáři někdy nevhrkly do očí slzy. Už dlouho jsem nečetl knihu, která by na mě takto působila. Bohužel zločinci z 50. let jsou už nepostižitelní. Pořad ale zůstává dost těch ze 70. Jen si připomenout matčino pravidlo: Neodpouštěj, odpouštět může jen Bůh.
Štítky knihy
vězení, věznice 50. léta 20. století tajemství pomsta hřbitovy političtí vězni oběti komunismu historické romány české romány
Autorovy další knížky
| 2023 |  U severní zdi |
| 2021 | Prameny Vltavy |
| 2020 |  Anglická zahrada |
| 2019 | Podvod zlatého faraona |
| 2014 | Prokletí upírů |
Velmi dobře zpracovaná kniha na velmi těžké téma. V některých pasážích jsem měla co dělat, abych pokračovala ve čtení, protože jsem tušila, k čemu se schyluje... Obdivuji autorku za práci na knize, především za rešeršní část, která musela být hodně náročná. Každopádně před těmito kapitolami našich dějin nesmíme zavírat oči, takže jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.